jež postihne křesťanstvo, popisuje Zjevení 7:14, 15 „velký zástup“ a říká o něm: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu.“ Ti, z nichž se skládá tento „velký zástup“ osob, jež přežijí soužení, byli jako třída předstíněni Ebedmelechem, člověkem, který výrazným způsobem přežil zničení Jeruzaléma.

19. V čí službě si především přeje být Ebedmelechova třída, a co jsou ochotni podstoupit v zájmu Jeremiášovy třídy?

¹⁹ Tato třída se skutečně učí bát se Jehovy a důvěřovat v něj. Jejich nejvyšším přáním je, aby byli ve službě univerzálního svrchovaného panovníka, „Krále národů“, a ne aby sloužili politickým vladařům a králům lidských vlád. Vidí, jak se mocichtiví vladaři, jako Adolf Hitler, který získal moc v Německu v roce 1933 n. l. , snažili a stále ještě snaží vyhladit Jehovův pomazaný ostatek, který byl předstíněn jeho prorokem Jeremiášem. Proto Ebedmelechova třída protestuje a odvolává se a statečně se snaží pomáhat Jeremiášově třídě, i když to znamená, že proti sobě obrací nenávist a pronásledování ze strany náboženských a politických nepřátel Jeremiášovy třídy.

20, 21. a) Od kterého roku se obzvláště ukázala Ebedmelechova třída? b) Jak se tato třída snaží napodobit Ebedmelecha z doby Jeremiášovy a k jakému jednání ohledně světové říše falešného náboženství povzbuzuje všechny lidi?

²⁰ Tito pomocníci ostatku Jehovových pomazaných svědků se objevili obzvláště v roce 1935, kdy se ukázalo, kdo je „velký zástup“ těch, kteří přežijí „soužení“.

²¹ Bez ohledu na to, zda Ebedmelechova třída měla u vlád křesťanstva nějaký vliv, nebo ne, nikdy neschvalovali nábožensko–politickou snahu usmrtit Jeremiášovu třídu nebo učinit Jeremiášovu třídu nečinnou v Jehovově veřejné službě, jako by byla uvržena do bahnité cisterny v domě stráže. Ačkoli musí čelit nepřízni politických a náboženských autorit, jež vyvolává strach, činí všechno, co mohou, aby vytáhli Jeremiášovu třídu z bahnité „cisterny“ neúčinnosti. Až do dnešního dne statečně působí po celém světě po boku Jeremiášovy třídy a oznamují zkázu křesťanstva a světové říše falešného náboženství, Velikého Babylóna. Povzbuzují lidi všeho druhu, aby opustili tento odsouzený systém věcí a aby se pevně postavili na stranu Jehovových vítězných sil pod vedením vojevůdce většího, než byl Nabuchodonozor, totiž Ježíše Krista. Tak dokazují, že vložili plnou důvěru v Jehovu, „Krále národů“.

22. Jakým symbolickým „mečem“ nepadne tato třída?

²² Tento Ebedmelech, který má mnoho členů, projevuje oddanost Jehovovi a jeho novodobé Jeremiášově třídě, a proto jej Jehova miluje. Slibuje, že tato třída nepadne „mečem“ blížící se ‚války velikého dne Boha, Všemohoucího‘ v Armageddonu. — Zjev. 16:13–16.

23. Co bude kořist, které se zmocní? Jak jednali jako „ovce“ v Ježíšově podobenství u Matouše 25:31–34?

²³ Jako odměnu od Jehovy budou mít svůj pozemský život, svou duši, která jim bude zachována jako válečná kořist a po zásluze se ujmou života, který jim bude zachován. Jako lidé podobní ovcím z Ježíšova podobenství o „ovcích“ a „kozlech“ činili dobro ostatku Kristových duchovních bratrů. Když tito byli „ve vězení“, v bahnité „cisterně“ nebo v domě smrti, navštěvovali je potají nebo veřejně a sloužili jim k osvobození, aby mohli dále působit při velkolepém závěru Jehovova svědeckého díla uprostřed odsouzeného světského systému věcí. — Mat. 25:31–36, 46.

24. Za služby které třídy děkuje dnes Jeremiášova třída Bohu? V jaké činnosti budou společně pokračovat, až přežijí „velké soužení“?

²⁴ Ať je všude známo, že Jeremiášova třída děkuje Jehovovi za to že vzbudil „velký zástup“ „jiných ovcí“, který byl předstíněn etiopským eunuchem Ebedmelechem z posledních dnů nevěrného Jeruzaléma, hlavního města judského království. Nevýslovná bude radost Jeremiášovy třídy, když přežije „velké soužení“ s třídou Ebedmelechovou po svém boku. Bok po boku začnou společně pracovat v novém pořádku, do něhož budou uvedeni pod Kristovým tisíciletým královstvím. Takové uvedení do nádherného nového pořádku bude pro ně odměnou za to, že nyní sloužili svrchovanému panovníku vesmíru, Jehovovi, „Králi národů“.

Jsme vděčni za to, že Jehova vyslyšel naše modlitby

Vypráví Angelo Clave

„RADUJTE se v naději. Vytrvejte v soužení. Buďte stálí v modlitbě.“ Pamatoval jsem na tuto radu, a to mi pomohlo radovat se ze života ve službě Jehovovi plným časem. — Řím. 12:12.

Narodil jsem se v roce 1936 jako nejmladší ze šesti dětí na malém ostrůvku Anda blízko proslulé turistické oblasti známé jako Sto ostrovů v Pangasinan na Filipínách. Náš domek ze dřeva a bambusu, vzdálený půl kilometru od moře, byl obklopen květinami a mangovníky, což bylo příjemné na pohled i pro chuť. Můj otec tragicky zemřel, když mi byly jen čtyři roky. Matka nejenže pociťovala bolestný zármutek nad ztrátou svého manžela, ale měla také starost, jak nás co nejlépe vychovat. Měla alespoň malou farmu, takže bylo možno sýpku za naším domem naplnit rýží. Matka byla členkou Filipínské nezávislé církve a byla svému náboženskému přesvědčení velmi oddána.

V roce 1945, po pustošení, které na Filipínách způsobila druhá světová válka, nastaly u nás dalekosáhlé změny, když nás navštívily dvě mladé ženy, které ohlašovaly, že jedinou nadějí pro lidstvo je Boží království. Moje matka se o to nezajímala, ale starší bratr Presalino radostně přivítal obě svědkyně Jehovovy a od rána až do pozdního večera s nimi diskutoval o mnoha biblických námětech. Příští den Presalino pozval mého bratrance Eduarda, aby šel s ním, až poveze tyto ženy člunem zpátky k nim domů.

Můj bratr a bratranec se vrátili za několik dnů a každému nadšeně vyprávěli, že již byli pokřtěni jako svědkové Jehovovi! Presalino dychtivě vysvětloval, že království, o které jsme se tak často modlili v Pánově modlitbě, přinese mnoha lidem věčný život na rajské zemi. (Mat. 6:9, 10; Luk. 23:43) Moje matka se sice z počátku o to nezajímala, ale brzy došla k přesvědčení, že to je pravda. Ihned odstranila z našeho domu kříž a modly Josefa, Marie a jiných „svatých“. Také přestala žvýkat betelový ořech. Za několik měsíců nás přišel navštívit otec těch dvou mladých svědkyň. Byl radostně překvapen, když našel skupinu, která studovala Bibli pod vedením Presalina. Bylo tehdy pokřtěno dvanáct osob včetně mé matky, dvou bratrů, mé sestry a dvou švagrových. Okamžitě z nich byl vytvořen sbor. Dva moji bratři spolu s mým bratrancem Eduardem byli jmenováni, aby se ujali dozoru.

V naší malé škole bylo asi 120 žáků, a jak rostla má víra, často se mi tam posmívali. Všechny děti svědků Jehovových byly vystaveny nátlaku, protože se nechtěly účastnit modlářských zvyků ve škole. Pro tento nátlak jsem nakonec nemohl získat vyšší světské vzdělání. To pro mne bylo zklamáním. Matka mi však pomáhala, abych se spoléhal