k lovu zvířat pro potravu? Od potopy Bůh dovolil zabíjet zvířata pro potravu, i když krev má být vylita na zem a nesmí se jíst. (1. Mojž. 9:3, 4; 5. Mojž. 12:23–25) Pokud to místní zákon dovoluje, někteří svědkové mají zbraně pro ochranu před divokými zvířaty nebo aby stříleli lovnou zvěř. (Mat. 22:21) Může to pro ně být důležitý nebo praktický zdroj potravy. Ale nikdo by si nikdy neměl myslet, že by Jehova schválil zabíjení zvířat pro sport, pro vzrušení ze zabíjení — jak to v minulosti i dnes činí „nimrodové“. Protože „duše těla je v krvi“, je v Jehovových očích cenná.b — 3. Mojž. 17:11, 14.

¹⁵ Kdyby byl větší počet svědků ve sboru zneklidněn tím, že někdo loví zvířata jen pro sport, a ne proto, aby tím získal potravu, neměl by takový člověk dostávat zvláštní služební přednosti, protože má špatnou pověst. — 1. Tim. 3:2.

16. Jak mohou starší pomoci, ale co se může nakonec stát tomu, kdo se neřídí výše uvedenou biblickou radou v 9. až 15. odstavci?

¹⁶ Podobná situace vznikne, jestliže některý svědek Jehovův trvá na tom, že bude nosit nebo mít střelné zbraně na obranu proti lidem, nebo se bude cvičit v bojovém zápasu. Duchovně starší by měli podniknout bezprostřední kroky, aby mu poradili a pomohli mu situaci napravit. (Mich. 4:3) Každý, kdo tedy trvá na tom, že bude nosit osobní zbraně nebo se jinak vybavuje, aby se stal „rváčem“, přestane být způsobilý pro zvláštní přednosti ve sboru. — 1. Tim. 3:2, 3.

POUŽÍVÁNÍ ZBRANÍ V CIVILNÍM ZAMĚSTNÁNÍ

17. Proč se většina svědků vyvaruje zaměstnání, při nichž je třeba znát bojové zápasy nebo nosit střelné zbraně?

¹⁷ Má-li někdo zaměstnání, k němuž patří nošení zbraně, jíž by mělo být užito proti jiným lidem, nebo požaduje-li se, aby se cvičil v bojovém zápasu, jako je džudo a karate, co by měl dělat? Při svém osobním rozhodování musí pamatovat na to, že následovník Ježíšův má usilovat o pokoj. (Řím. 12:17, 18) Vzhledem k tomu, co je řečeno u Izaiáše 2:4, se většina svědků Jehovových takového zaměstnání vyvaruje. I kdyby účelem takového zaměstnání měla být ochrana veřejnosti (nebo majetku) v souladu s Římanům 13:4, ukazují zkušenosti stálé nebezpečí, že si člověk může přivodit vinu krve, protože zbraní může být někdo připraven o život, a ten, kdo to způsobil, si poškodí svědomí a může se dostat i do nebezpečí úrazu nebo smrti odvetou. (Žalm 51:14; 51:16, „KB“; srovnej 4. Mojž. 35:11, 12, 22–25.) Jistě je nejlépe vyvarovat se takového nebezpečí tím, že si vybereme zaměstnání, kde takové nebezpečí nevzniká.

18. a) Jak by se měl názor zralého křesťana lišit od názoru světa? b) Jak by se měl chtít přizpůsobit, aby si zachoval čisté svědomí?

¹⁸ V těchto „posledních dnech“ se od mnoha zaměstnanců vyžaduje, aby nosili střelnou zbraň. Pro strážce v bankách, strážce bezpečnosti, pro hlídače a policisty je to možná dokonce i podmínkou, aby vůbec mohli toto zaměstnání zastávat. Ale jak si má počínat křesťan, který je povinen ‚starat se o ty, kteří jsou jeho vlastní‘? (1. Tim. 5:8) Jeho názor školený Biblí se bude lišit od názorů světských lidí, kterým nic nebrání nosit takové zbraně a použít je, kdykoli to v nějaké nebezpečné situaci uznají za vhodné. (Ef. 5:15–17) Křesťan se bude chtít vyvarovat viny krve a bude pamatovat na Jehovův názor o svatosti krve. (1. Mojž. 9:6; Žalm 55:23; 55:24, „KB“) Zralý křesťan se bude snažit najít zaměstnání, v němž nemusí nosit zbraň.c Někteří svědkové mluvili se svými zaměstnavateli a podařilo se jim získat jinou práci, při níž není třeba nosit zbraň.

19. Pro které přednosti by mohl být některý bratr nezpůsobilý, dokud neučiní potřebnou změnu? (2. Korinťanům 13:11)

¹⁹ Svět je stále násilnější, a proto již nemůžeme považovat za příkladného takového bratra, který zůstává v zaměstnání vyžadujícím nošení zbraně. Dostane lhůtu šesti měsíců, aby učinil změnu. Jestliže změnu neučiní, nebude moci mít zvláštní přednosti ve službě a odpovědnost ve sboru. — 1. Tim. 3:2; Tit. 1:5, 6.

VŠICHNI USILUJME O POKOJ

20. a) Proč je doporučována cesta pokoje? b) Jaký výsledek to přinese těm, kteří zachovávají ryzost, i když se mohou dostat do těžkých zkoušek, a dokonce může dojít i ke smrti? c) V koho důvěřuješ ty?

²⁰ Svědkové Jehovovi jdou cestou pokoje a již mnohokrát při tom zažili ochranu — tělesně, morálně i duchovně! Je jasné, že musíme jít touto biblickou cestou. V několika případech byly mezi věrnými křesťany oběti, ale jejich nebojácnost až do smrti pro ně bude znamenat brzké vzkříšení. (Žid. 11:36–40; Zjev. 2:10) Někdy Jehova dovoluje satanovi, aby způsobil jeho lidu těžké zkoušky, například v případě Jobově, ale pro tohoto muže, který zachoval ryzost, byl konečný výsledek šťastný. (Job 1:18, 19; 42:12–15) Ale ať již v těchto násilných dobách přijde cokoli, nikdy nás to nesmí zviklat v naší ryzosti. Důvěřujme v Boha. „Neboť pokud jde o Jehovu, jeho oči přebíhají celou zemi, aby projevil svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu nerozdělené.“ — 2. Par. 16:9.

Zprávy a jejich hlubší význam

‚Přísní, a přece šťastní‘

„Jejich oděv není ani příliš moderní, ani příliš konzervativní, jejich účes je přirozený, nepovažují za důležité poutat k sobě pozornost, nanejvýš svou vyrovnanou osobností a nepředstíraným zájmem. Dívky užívají líčidla umírněně, chlapci mají vytříbené chování . . . Ve svém volném čase poslouchají vybranou hudbu a dívají se na vybrané filmy, aby neměli nic společného s homosexuály, lesbičankami, smilníky,