⁷ Svědectví dlouhých dějin a zkušenosti miliónů dnes žijících lidí však dokazují, že se nemůžeme obrátit zády k mravním měřítkům nebo zásadám a přece být trvale šťastní. Ti, kdo „ztratili všechen mravní smysl, oddali se volnému chování, aby chamtivě páchali nečistotu každého druhu“, nepatří ke šťastným. (Ef. 4:17–19; Řím. 13:13) Taková cesta přináší buď vzápětí nebo později jen další bolesti a brání každému štěstí. Napadají tě skutečné případy, které to potvrzují? Na druhé straně jednání Božím způsobem — v souladu s Božími mravními měřítky — zmenšuje životní problémy a tak odklízí kameny, které nám leží v cestě k dosažení štěstí. Vyhýbat se problémům není ovšem samo o sobě zárukou štěstí. Je třeba víc. Můžeme si být jisti, protože nám to říká náš stvořitel.

8, 9. a) Jakou základní potřebu máme? b) Co o tom řekl Ježíš?

⁸ Je třeba vypěstovat si vztah ke stvořiteli, poznat jeho vůli a předsevzetí a přijmout je za své. Ano, to potřebujeme. Ve své knize „Člověk, Bůh a magie“ (angl.) zdůrazňuje dr. Ivar Lissner, že „hlavní rozdíl mezi člověkem a zvířetem“ je, že „člověk se nespokojí jen s tím, aby spal, jedl a zahřál se“. My lidé máme „zvláštní a sobě vlastní touhu“, kterou lze označit jako „duchovnost“. Dr. Lissner sděluje, že ve skutečnosti ‚všechny lidské kultury vznikly z hledání Boha‘. — Sk. 17:26–28.

⁹ Ježíš tento základní pud uznal slovy: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb“, neboli ti, kdo rozeznávají svůj duchovní hlad a reagují na něj. (Mat. 5:3) Je ovšem snadné tuto potřebu přehlédnout. I ten, kdo se dlouho zabýval Bohem, může ztratit ocenění pro to, kolik štěstí mu tento vztah poskytuje. Uvidí možná druhé v přepychu nebo jiné, kteří se zabývají oblíbenými koníčky a způsoby uvolnění. Mohl by si tedy závistivé pomyslet: ‚Třeba o něco přicházím‘. Bude-li takové lidi napodobovat na úkor času a nebo zájmu, které věnuje svému vztahu k Bohu, stane se snad jeho život v tělesném ohledu rozmanitější a bude odpovídat módním směrům. Ale bude opravdu šťastnější? Hladový člověk se může místo jídla projet v autě nebo jít do kina. Takové činnosti ho mohou rozptýlit nebo pobavit. Ale ukojí tím svůj hlad?

10. Jak souvisí štěstí s tím, že si tuto potřebu uvědomujeme?

¹⁰ Vermont Royster, bývalý redaktor „Wall Street Journalu“ se jednou vyjádřil o technickém pokroku lidstva. Pak dodal:

„Jedno je zvláštní. V uvažování o člověku samém, o jeho rozporech a o jeho místě ve vesmíru nejsme o moc dále, než když začal čas. Pořád nám zůstávají otázky, kdo jsme, proč jsme a kam se ubíráme.“ — „Science Digest“.

Jistě uznáváš, že ti, kdo bloudí a nevědí si rady, nemohou cítit úplnou spokojenost nebo štěstí. Když však věnujeme patřičnou pozornost svým duchovním potřebám a hledáme porozumění v Božím slově, uvidíme, kde je naše místo. Náš život má pevnější vedení a je zde větší pravděpodobnost, že nalezneme štěstí.

11. Proč budeš šťastnější, jestliže uznáš Boží měřítka? (Žalm 19:7, 8, 11; 19:8, 9, 12, „KB“)

¹¹ I jiným způsobem přispíváme ke svému štěstí, uznáváme-li své duchovní potřeby a máme vztah k Bohu. Již jsme se zmínili, že přijetí Božích mravních měřítek nám pomáhá, abychom se vyhýbali problémům, ale vyplývá z toho ještě více. Potřebujeme rozumnou, důslednou soustavu hodnot. A Boží měřítka jsou v souladu s naším vrozeným svědomím. Když se jim tedy přizpůsobíme, cítíme se lépe, příjemněji a pokojněji. (Žalm 1:1–4; Řím. 2:14, 15) Můžeme přispět i ke štěstí svých dětí, jestliže jim vštípíme Boží měřítka. Dr. Robert Coles z Harvardské univerzity poznamenal o mládeži:

‚Potřebují kázeň nejen ke zkrocení přehnaných citů, ale také kázeň spojenou s objasněnými mravními hodnotami. Potřebují věřit v něco většího, než jsou jejich vlastní choutky a pudy. . . Potřebují širší pohled na svět, potřebují znát mravní souvislosti a potřebují — dalo by se říci — víru, která se vztahuje ke smyslu našeho života.‘

12. K jaké základní pravdě o svém štěstí můžeš dospět?

¹² Můžeme tedy říci, že pravé štěstí přichází, uznáme-li své duchovní potřeby a pěstujeme-li vztah k Bohu. A právě tak to Bible říká: „Šťastný je zdatný muž, který postavil Jehovu jako svou důvěru“, „který v něm nachází útočiště“, který je „v bázni před Jehovou“, který chodí „v zákoně Jehovově“ a který ‚celým srdcem stále hledá Boha‘. (Žalm 40:4; 40:5, „KB“, 34:8; 34:9, „KB“, 112:1; 119:1, 2) Bůh chce z celého srdce rozšířit svou lásku i na nás. Chce s námi navázat vztah. Dáváme důsledně najevo, že je nám tento vztah drahocenný? — Řím. 8:38, 39.

ŠTĚSTÍ VYPLÝVÁ Z TOHO, ŽE SLYŠÍME A JEDNÁME

13. Jak nám Ježíš poskytl lepší pochopení toho, co je štěstí?

¹³ Jedna žena, která slyšela Ježíše vyučovat, zvolala: „Šťastné lůno, které tě nosilo, a prsy, které jsi sál.“ (Luk. 11:27) Pravděpodobně si uvědomovala, že Bible vyvyšuje mateřství, a zřejmě si myslila, že Marie je požehnaná nebo že by mohla být nadmíru šťastná, že její syn Ježíš je takový skvělý a spravedlivý učitel. Ježíš ale věděl, že existuje větší štěstí než otcovství nebo mateřství, dokonce větší než být matkou Mesiáše. Odpověděl: „Ne, spíše: Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ — Luk. 11:28.

14, 15. Co z naší strany zahrnuje „slyšení Božího slova“?

¹⁴ Všimni si důrazu, který Ježíš klade na poslech nebo čtení „Božího slova“. V Bibli jsme opětovně ujišťováni, že zabývat se Božím slovem nám bude prospěšné. První žalm říká o ‚šťastném muži‘: „Jeho potěšení je v zákoně Jehovově a v jeho zákoně si polohlasem čte dnem i nocí.“ (Žalm 1:1, 2) Můžeme se tedy zeptat: ‚Hledám štěstí u tohoto zdroje?‘

¹⁵ Písma jsou zásobárnou štěstí, protože obohacují mysl i srdce. Oživují ducha. Dávají naději. Ukazují cestu k tvořivému, příjemnému životu. Obsahují Boží myšlenky, o nichž kdykoli můžeme přemýšlet. Jsou základem pravé moudrosti. — Srovnej Přísloví 3:13–18.

16. Jak můžeš zvětšit své štěstí, jestliže upravíš své návyky?

¹⁶ Je tolik publikací, které bychom mohli číst — noviny, časopisy, romány, historické knihy, příručky pro domácnost nebo pro kutily. Některé mohou být zajímavé a mohou být na místě, ale zeptejme se sami sebe: ‚Mohu si v zájmu vlastního štěstí nějak upravit svůj rozvrh nebo čtenářské návyky, abych mohl více číst Boží slovo a radovat se z něho?‘ Ano, číst je opravdu jen tak pro potěšení. Podle vypracovaného rozvrhu můžeš číst každý den určitou část. Čti Bibli knihu po knize. Čti Písma spolu s hodnotnými biblickými pomůckami. Čti občas i jiný překlad, nebo Bibli v jiném jazyce, znáš-li jej. Ano, číst více Boží slovo je krokem ke štěstí. — Zjev. 1:3.

17, 18. Který rys ‚dodržování Božího slova‘ ti může přinést ještě více štěstí?

¹⁷ Také ‚dodržovat Boží slovo‘ vede podle Ježíšových slov k našemu štěstí. Už jsme se zmínili, že je to pravdivé, protože se tak vyhýbáme problémům. Je to však pravdivé i z jiných hledisek.

¹⁸ Mnoho lidí se dnes převážně zabývá svým „JÁ“. Jsou ve svých snahách a zájmech velice egocentričtí. Jsou však opravdu šťastní? Naproti tomu Boží slovo dýchá jiným duchem: povzbuzuje k zájmu o druhé, k dávání a k pomoci druhým lidem. Příklad toho vidíme v samotném Jehovovi, protože on je ten, kdo „tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby. . . kdo projevuje víru v něj, měl věčný život“. (Jan 3:16; 1. Tim. 1:11) Podobně „Kristus se nelíbil sám sobě“, ale zemřel pro nás. — Řím. 15:3; Gal. 1:3–5.

19–21. a) Jak to můžeš dělat plněji? b) Proč myslíš, že ti to přinese více štěstí?

¹⁹ Naše dávání může a mělo by mít mnohé podoby. Nemusí to být ovšem nic dokonalého a nemělo by to být také něco, čím bychom chtěli udělat dojem. Ježíš radil:

„Když dáváš oběd nebo večeři, nevolej své přátele nebo své bratry nebo své příbuzné nebo bohaté sousedy. Někdy by tě snad také mohli pozvat na oplátku a tím by ti bylo odplaceno. Když ale dáváš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé. Budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Bude ti totiž odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ — Luk. 14:12–14.

²⁰ To podtrhuje pravdu, že štěstí pochází z dávání. (Sk. 20:35) Napadá tě, jak bys mohl uplatnit Ježíšovu radu v souvislosti s jídlem nebo jinak? Jsi-li manžel, manželka nebo jiný člen rodiny, proč se nerozhodnout, že si už dnes prohovoříte, jak uplatníte Ježíšův návrh v praxi? Uvidíš, jak budete potom šťastní.

²¹ Jedním z prostředků, jak získat takové štěstí, je dělit se s druhými o biblické pravdy, které mohou přispět ke štěstí i jim. Představ si, jak se budeš cítit, když najdeš někoho, kdo opravdu duchovně hladoví, a můžeš mu pomoci uspokojit takovou potřebu. (Sk. 13:48, 52) Pravda, může to vyžadovat vytrvalé úsilí, abys takovou osobu našel, a mnoho trpělivé péče, abys jí pomáhal přijímat duchovní pokrm z Božího slova. Přesto takový člověk zjistí, jak jsou pravdivá Ježíšova slova: „Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ (Luk. 11:28; Jan 13:17) A ty sám budeš šťastnější proto, že jsi dal něco ze sebe, abys obšťastnil jiného.

ŠTĚSTÍ — CÍL, NEBO VÝSLEDEK?

22–24. a) Do jaké míry by mělo být štěstí tvým cílem? b) Jak tedy můžeš nalézt pravé štěstí? (Přísl. 8:32–35)

²² Povšimli jsme si, že štěstí není v zásadě ve vlastnictví věcí, ale v samotném životě a radosti. Často je zapotřebí, abychom upravili své nazírání a byli spokojeni s tím, co máme, oceňovali, že „zbožná oddanost spolu se soběstačností“ je cenná. (1. Tim. 6:6) Do jaké míry však máme učinit štěstí cílem, vrcholem, který je nutno dosáhnout?

²³ To, co jsme si řekli o navázání vztahu k Bohu a o dávání, by nám vlastně mělo pomoci vidět jedno: štěstí není něčím, co bychom měli prvořadě sledovat. Nepřichází tím, že si z něho uděláme cíl sám o sobě, ale je vedlejším plodem toho, jak žijeme před Bohem, jak projevujeme jeho vlastnosti a zda jednáme tak, jak si od nás přeje. Je plodem lásky a služby. Štěstí bylo připodobněno motýlu. Ženeme-li se za ním nadšeně a snažíme se je lapit, vždycky nám unikne. Když na ně nemyslíme a pokojně jednáme podle Boží vůle, „motýlek“ přiletí a usadí se nám na rameni. — Řím. 12:9–21.

²⁴ Je tedy pravda, že štěstí z velké míry záleží na tobě. Nepronásleduj je dychtivě jako hlavní cíl v životě. Uznej raději své duchovní potřeby, svou potřebu učit se a uctívat svého stvořitele. Když se budeš řídit jeho mravními měřítky, ochrání tě to před mnoha problémy a poskytne to tvému životu potřebnou rovnováhu. Pracuj na tom, abys získal blízký vztah k Jehovovi Bohu, protože nalezneš spokojenost a radost v tom, že jsi podobný „šťastnému Bohu“. Udělej si v životě víc času, abys ‚slyšel Boží slovo‘. Pak zakusíš odměnu z dávání, z toho, že pomáháš druhým poznat Jehovu a jeho předsevzetí. Poznáš, jako už milióny jiných, že jsi získal požehnání velikého štěstí. — Žalm 146:5.

Vděčni za svou „šťastnou naději“

„Čekáme na šťastnou naději a slavné zjevení velkého Boha a našeho zachránce, Krista Ježíše.“ — Titovi 2:13.

1, 2. Jakými dvěma způsoby může být vděčnost blahodárná?

JEJÍ spolupracovníci ji znali jako výkonnou, produktivní a šťastnou sekretářku. Možná, že připisovali většinu zásluh jejímu cviku a schopnostem. Když se ale zeptali, obrátila tato vnímavá žena pozornost ke svému zaměstnavateli a jeho vděčnosti. Proč?

² Vysvětlila, že bez ohledu na to, jak malý či běžný je její úkol, její zaměstnavatel otevřeně vyjadřuje upřímnou vděčnost. Proto si připadá užitečná a potřebná a je jako pracovnice šťastnější. Přesto není vděčnost blahodárná jen pro toho, kdo ji přijímá; je dobrá i pro osobu, která ji vyjadřuje, která si vypěstovala ducha uznalosti.

3. Proč bychom měli pěstovat vděčného ducha?

³ Dnes se zdá, jako by se většina lidí zabývala především sama sebou. To je zcela v odporu k duchu vděčnosti, který projevujeme, když myslíme na druhé a pohotově vyjadřujeme ocenění pro to, co dělají. Je ovšem zvláštní, že se stáváš šťastnější, jestliže pracuješ na tom, aby ses naučil mít upřímný zájem o druhé, a otevřeně vyjadřuješ ocenění pro jejich služby, činy a snahy. A navíc, vypěstovat si ducha vděčnosti může mít vliv i na tvůj vztah k Jehovovi Bohu. Může to již dnes ovlivnit tvé životní štěstí i rozsah, v jakém se budeš podílet na „šťastné naději“, kterou nyní Bible předkládá pravým křesťanům. — Titovi 2:13.

„VZDÁVEJTE DÍKY“

4. Jaký je biblický názor na uznalost?

⁴ Bible nás vybízí, abychom pěstovali ducha vděčnosti neboli uznalosti. Apoštol Pavel například napsal: „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky. Vždyť je to Boží vůle vzhledem k vám ve spojení s Kristem Ježíšem.“ A Kolossenským radil: „Ať také vládne Kristův pokoj ve vašem srdci, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle. A prokažte se jako vděční.“ (1. Tes. 5:18; Kol. 3:15) Přestože se taková rada dotýká především naší vděčnosti k Bohu, měla by nám naznačit, jak důležité je pěstovat ducha vděčnosti v každodenních životních záležitostech.

5. Jak prokázal Pavel vděčného ducha?

⁵ Pavel sám neváhal vyjádřit pochvalu těm, kteří jednali dobře, nebo jim přímo děkovat. Přečti si jeho slova v Římanům 16:1–4. V celé této pasáži vděčně chválí Fébé jako tu, která ‚hájila mnohé‘ — možná tak, že svým vlivem ve společnosti hájila neprávem obviněné křesťany — nebo že projevovala pohostinnost k cestujícím křesťanům. Potom Pavel zvlášť děkuje manželské dvojici Priscille a Akvilovi,