Služte Jehovovi s radostným srdcem
„Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ — ŽALM 100:2.
1, 2. Jaké protikladné názory na život jsou zde uvedeny?
„ZKAZILA jsem si život a už je příliš pozdě jej měnit. Když se sama procházím, vzpomínám na svůj život a netěší mě, jak jsem s ním naložila.“ To řekla starší žena, která se proslavila jako herečka. Zdálo by se, že měla dobrý důvod ke štěstí. Ale taková slova zřejmě neprozrazovala radostné srdce.
2 Naproti tomu pomysli na jistého muže, který již více než třicet sedm let zápasí s ochrnutím. Zdálo by se, že takový člověk nemá mnoho důvodů k radosti. A přece mluví o štěstí a říká, že nalezl něco, co „dává životu smysl a poskytuje pravé uspokojení“.
3. a) Jaké osobní zkušenosti nás mohou vést k otázce, zda vůbec nějaký člověk může mít pravou radost? b) Co je to radost?
3 Většina z nás nemusela podstoupit dlouhý, bolestný zápas s nějakým neduhem. Ani jsme nezískali světovou proslulost jako umělci. Nejspíš jsme obyčejní lidé, kteří musejí čelit každodenním úzkostem a obtížím života. Naše zkušenosti potvrzují, že „člověk zrozený ze ženy má krátký život a je přesycen vzrušením“, a nepochybně souhlasíme, že „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti“. (Job 14:1; Řím. 8:22) Můžeme se vlastně právem ptát, zda vůbec někdo na zemi může mít pravou radost — ten „pocit velkého potěšení nebo štěstí vyvolaný něčím dobrým nebo uspokojujícím“. Co myslíš? Je radost skutečně dosažitelná?
MŮŽEŠ JI NALÉZT?
4. Kdo patří mezi ty milióny, kteří zakoušejí pravou radost?
4 Milióny skutečně zakoušejí radost. Spravedliví nebeští andělé radostně ‚plní Boží slovo‘. (Žalm 103:20) Vždycky sloužili Jehovovi Bohu s pravou radostí. Ano, při zakládání Země „spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy“! (Job 38:4–7) Věrný anděl, který oznamoval Ježíšovo narození, měl jistě potěšující poslání; vždyť zvěstoval „dobré poselství veliké radosti“. — Luk. 2:8–14.
5. Jakou zkušenost měl Boží jednozplozený Syn, pokud jde o radost?
5 Ale co „jednozplozený Boží syn“? (Jan 3:18) Předtím, než se stal člověkem Ježíšem Kristem, byl v nebi Jehovovým „mistrem v díle“ Byla to radostná služba? Ano, byla, neboť je nám řečeno: „Stala jsem se tím, co měl [Jehova] den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala.“ (Přísl. 8:22–31) Když byl Ježíš na zemi jako člověk, bylo mu potěšením konat Boží vůli. (Žalm 40:6–8; 40:7–9, „KB“; Žid. 10:5–10) Navíc „pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu“. (Žid. 12:2) Ježíš Kristus nyní jako „šťastný a jediný vladař“, který dá brzy na zemi pocítit božské soudy, opravdu slouží Jehovovi s radostným srdcem. — 1. Tim. 6:13–16; 2. Tes. 1:6–10.
6. Kde můžeš dnes najít radost?
6 Můžeš tedy i ty dnes nalézt radost? Ano, A postižený muž, o němž byla zmínka, naznačil jak, když řekl: „Přesvědčil jsem se, že největší štěstí spočívá ve službě Bohu. To dává životu smysl a poskytuje pravé uspokojení. Ochrnutí mě nepřipravilo o přednosti a požehnání služby stvořiteli.“ Mezi těmi, kteří jsou celým srdcem oddáni Jehovovi Bohu, nalezneme pravou radost. A proč by ne? Oznamují „dobré poselství“ „šťastného Boha“ — povzbudivou zvěst o nekončícím životě uprostřed velkolepých požehnání pod panstvím „nebeského království“. (Mat. 24:14; 1. Tim. 1:11; Mat. 5:3) Mají tedy důvod ‚sloužit Jehovovi s radováním‘, ‚přicházet před něho s radostným voláním‘. — Žalm 100:2.
7, 8. a) Ačkoli ti, kteří jsou oddáni Jehovovi, se radují, proč jim není vždy lehko u srdce? b) Proč životní těžkosti nepohlcují Jehovův lid?
7 To neznamená, že tomu, kdo se oddal Bohu, bude vždycky lehko u srdce. V nedokonalé lidské společnosti zakouší Jehovův lid i zármutek. (Řím. 5:12) Například když si vzal Ezau za manželky chetitské ženy, „byly pro Izáka a Rebeku [jeho bohabojné rodiče] zdrojem hořkosti ducha“. (1. Mojž. 26:34, 35) Přímým pronásledováním i nepřímými „úkladnými činy“ se navíc satan ďábel snaží zničit drahocenný vztah křesťana k Jehovovi. (Ef. 6:11, „Meziřádkový překlad Království“) Ti, kteří milují Boha, mohou tedy na stezce života očekávat určité těžkosti. Tyto potíže však Jehovův lid nepohlcují. Křesťané čerpají „útěchu z Písem“ a s důvěrou se modlí o Božího ducha a o pomoc v pěstování jeho ovoce radosti. (Řím. 15:4; Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23) Navzdory životním zkouškám mohou mít křesťané „radost svatého ducha“. (1. Tes. 1:6) K této radosti přispívají zejména požehnání od Jehovy.
8 Jehovovo požehnání skutečně obohacuje. (Přísl. 10:22) Avšak jestliže jsi křesťan, uvědomil sis všechna svá požehnání? Měl by ses kvůli nim ‚radovat v Jehovovi‘. (Žalm 32:11) Uvažuj alespoň o několika svých požehnáních a najdeš hojnost důvodů, abys sloužil Jehovovi s radostným srdcem.
RADOSTNÉ PŘEDNOSTI, KTERÝM SE NIC NEVYROVNÁ
9. Co to znamená znát Jehovu? Jak to souvisí s radostí?
9 Znát Jehovu a sloužit mu jsou požehnání, která se s ničím nedají srovnávat. Bůh řekl skrze proroka Jeremiáše: „Ten, kdo se chlubí sám sebou, ať se chlubí právě proto, že má pochopení a zná mne, že jsem Jehova, ten, který koná skutky milující laskavosti, právo a spravedlnost na zemi.“ (Jer. 9:24) Mít pouze znalost božského jména přirozeně nestačí. Znát Jehovu znamená uvědomovat si jeho vlastnosti, jednání, postoje a předsevzetí. Znamená to poslouchat ho, uznávat jeho autoritu a podřizovat se jí. (1. Jana 5:3) Budeme-li vážně studovat Písmo a rozjímat o slovech a činech Božího Syna, který je v naprostém souladu se svým Otcem, můžeme získat blízký osobní vztah k Bohu. (Jan 1:18; 14:9–11) Ti, kteří takto znají Jehovu, mají opravdovou radost. Skutečně, „člověku, který je před ním dobrý, dal totiž [Jehova] moudrost a poznání a radost“. — Kaz. 2:26.
10. Jaký je nejuspokojivější způsob, jímž lze využít lidský život?
10 Jiným požehnáním, z kterého se těší Jehovovi svědkové, je neocenitelná přednost prokazovat „svatou službu“ pravému Bohu. Žádný člověk nemůže používat život uspokojivějším způsobem. Zachariáš (otec Jana Křtitele) jistě dobře vyjádřil, oč jde, když žehnal Jehovovi za to, že svému lidu „poskytl přednost nebojácně mu prokazovat svatou službu s věrnou oddaností a spravedlností“ po všechny jeho dny. — Luk. 1:67–79; srovnej Římanům 12:1; Zjevení 7:9, 13–15.
11. Jaká radostná přednost je spojena s prokazováním „svaté služby“ Bohu?
11 S prokazováním „svaté služby“ Bohu je spojena přednost nést Jehovovo jméno jako jeho svědkové. (Iz. 43:10–12) To by jistě mělo posilovat radost, jak to řekl Jeremiáš: „Tvé slovo se mi stává jásáním a radostí mého srdce, neboť je nade mnou vzýváno tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk.“ — Jer. 15:16.
12. Ztrácíme-li odvahu, úvaha o jakých protikladech může pozvednout naši mysl?
12 Sloužíš-li Bohu, ale občas zakoušíš ztrátu odvahy, pak tě snad posílí krátké zamyšlení nad některými protiklady. Když například pomyslíme, že ničemní andělé jsou ‚uchováni s věčnými pouty v husté tmě‘ k Božímu nepříznivému soudu, pak je úděl spravedlivých andělů v Jehovově službě tím radostnější. (Juda 6) A jaký protiklad je mezi radostným postavením Ježíše a postavením satana ďábla, který stojí před věčným zničením! (Zjev. 20:10, 14) A také Jehovova soucitná péče a požehnání jistě usnadňují vidět jasný „rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží“. (Mal. 3:17, 18) Uvažuj však ještě o jiných požehnáních, která poskytují dobré důvody, abychom sloužili Jehovovi s radostným srdcem.
PRAVÁ SVOBODA A DUCHOVNÍ SVĚTLO
13, 14. Z jaké pravé svobody a duchovního světla se v náboženském smyslu těší Jehovovi služebníci?
13 Dalším požehnáním, které posiluje radost, je osvobození z „Velikého Babylóna“, světové říše falešného náboženství. Praví křesťané jsou šťastní, že se s ním ‚nepodílejí na jeho hříších a nedostanou část jeho ran‘. (Zjev. 18:2, 4) Jehovovi služebníci se navíc těší z toho, že mají svobodu od výmyslů falešného náboženství. „Poznáte pravdu,“ řekl Ježíš, „a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Tato pravá svoboda se zdá ještě drahocennější, když přemýšlíme o otroctví těch, kdo jsou v duchovní tmě.
14 Ctitelé Jehovy se na rozdíl od tolika stoupenců falešného náboženství například neklanějí obrazům, které nemluví, nevidí, neslyší, nečichají, necítí ani nechodí, a nemodlí se před nimi. (Žalm 115:4–8) Falešná náboženská nauka, že člověk má nesmrtelnou duši, živí děs z toho, že se zemřelý může vrátit a obtěžovat nebo soužit živé. Duchovní světlo od Boha však takové obavy rozptýlilo, neboť praví křesťané vědí, že mrtví „si nejsou vědomi naprosto ničeho“. (Kaz. 9:5, 10) Oč zdravější je uvědomovat si, že milovaní zemřelí zachovaní v Boží paměti zažijí vzkříšení! (Jan 5:28, 29; Sk. 24:15) Jehovovi oddaní svědkové se jistě mohou radovat, že nebeský Otec, kterému v jednotě slouží, jim svým svatým duchem odhalil „hluboké Boží věci“. (1. Kor. 2:10) Ano, poskytl svému lidu duchovní světlo a pravdu, jež dávají radost. — Žalm 43:3.
RADOST Z POMOCI DRUHÝM
15, 16. a) Co se dělo, když Ježíšovi raní učedníci ‚nechali svítit své světlo‘? b) Co dnes prožívají křesťané, když činí učedníky?
15 Zrcadlit duchovní světlo je také požehnáním. Ježíš řekl svým následovníkům: „Vy jste světlo světa. . . ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenité skutky a slavili vašeho Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 5:14–16) Co se dělo, když tito raní učedníci ‚nechávali zářit své světlo‘ slovem a skutkem? Měli z toho prospěch jiní, ale zároveň to přinášelo radost samotným Kristovým následovníkům. (Luk. 10:1, 17–20; Sk. 8:4–8) Činili učedníky a jistě sloužili Jehovovi s radostným srdcem. — Mat. 28:19, 20.
16 Dnes křesťané prožívají podobnou radost, když zvěstují poselství o království. Platí to zejména ve vztahu k osobám, kterým pomáhají získat poznání o Boží pravdě. Apoštol Pavel takovou radost měl, neboť řekl, že Filipané, kterým pomohl, jsou jeho „radost a koruna“. (Fil. 4:1) O těch, kterým pomohl v Tesalonice, apoštol napsal: „Vždyť co je naše naděje nebo radost nebo koruna jásání — nuže, nejste to skutečně vy? — před naším Pánem Ježíšem v jeho přítomnosti? Určitě jste naše sláva a radost.“ (1. Tes. 2:19, 20) Ano, Pavel — stejně jako dnešní křesťané — nalézal radost v těch, kterým duchovně pomohl. Vynakládáš úsilí v Jehovově službě a zakoušíš takovou radost?
17. Proč mohou svědkové Jehovovi nacházet radost v díle činění učedníků i přes omezené výsledky v některých územích?
17 Bez ohledu na to, že v některých obvodech jsou dnes při svědecké práci omezené výsledky, svědkové Jehovovi nacházejí radost ve vědomí, že se líbí svému Bohu a chválí ho. To platí, i když někteří majitelé domů nevidí rádi svědky u svých dveří. Jehovovi služebníci se tím nedávají odradit, protože si uvědomují, že sloužit Bohu je ta nejznamenitější přednost, z jaké se kdo může na zemi těšit.
I PRONÁSLEDOVÁNÍ PŘINÁŠÍ RADOST
18. Proč se mohou křesťané radovat, i když trpí pronásledováním?
18 Křesťané slouží Jehovovi s radostným srdcem, třebaže často trpí pronásledováním. Ježíš prohlásil ty, kteří jsou pro něho pronásledováni, za šťastné. Apoštol Petr řekl: „Naopak se radujte, kdykoli se podílíte na Kristových utrpeních, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni.“ Proč? „Protože,“ říká Petr, „na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:13, 14; Mat. 5:11, 12) Prožívat pronásledování za to, že jsem křesťan, se možná nezdá být požehnáním. Snášíš-li však takové utrpení, máš svědectví Božího ducha a schválení — a to rozhodně posiluje radost.
19. Jak se vyjádřil jeden z těch, kdo se stali obětí nacistického pronásledování?
19 Pronásledovaní křesťané si mohou zachovat radost i za extrémních podmínek, protože mají Božího svatého ducha a sílu, kterou udílí Jehova. (Fil. 4:13) Jeden mladý svědek, který byl neprávem odsouzen k smrti, napsal před léty z nacistického koncentračního tábora svým rodičům: „Je již po půlnoci. Ještě mám čas ustoupit. Ale mohl bych být na tomto světě ještě někdy šťastný, kdybych zapřel našeho Pána? Určitě ne! Ale nyní máte jistotu, že odcházím z tohoto světa šťastný a v pokoji.“ Ano, pronásledovaní křesťané skutečně slouží Jehovovi s radostným srdcem.
JINÉ DŮVODY K RADOSTI
20. Jak působí na radost společenství se spoluvěřícími?
20 Navzdory pronásledování, které svědkové Jehovovi snášejí, prožívají opravdovou radost ve společenství se svými spoluvěřícími. Jaké požehnání to je! Ve světě plném nepoctivosti, lží a křivd je tak dobré mít poctivé, pravé, přímé společníky, kteří oblékli „novou osobnost“. (Kol. 3:8–11) A je zde i hluboké uspokojení z vědomí, že naše chování rozradostňuje Jehovovo srdce. — Přísl. 27:11.
21. Jmenuj některé způsoby, jak můžeme radostně podporovat zájmy pravého uctívání.
21 Radostně podporovat zájmy pravého uctívání, například stavbou, údržbou a podporou místa, kde se křesťané scházejí, je také požehnáním. (2. Mojž. 36:1–7; 2. Král. 12:4–15) Takové úsilí člověku jistě rozradostní srdce. A lze vůbec vyjádřit plnou hodnotu požehnání a radosti z toho, že se pravidelně scházíme s Jehovovým lidem a že s ním rovněž spolupracujeme ve svědeckém díle, které nám svěřil Bůh? — Žalm 122:1; 1. Kor. 3:5–9.
22. K čemu vede věrnost v konání zbožných skutků?
22 Věrnost v konání zbožných skutků vede také k bohatému požehnání — k vyhlídce na záchranu a radostnou budoucnost v Božím zaslíbeném novém systému věcí. (2. Petra 3:11–13) Jaký rozdíl je mezi Jehovovými služebníky naplněnými nadějí a osobami, které ‚nemají žádnou naději a jsou bez Boha ve světě‘! (Ef. 2:11, 12) Jistě dnes může Jehovův lid říci Bohu společně s Davidem: „Já však jsem důvěřoval v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje v tvé záchraně.“ (Žalm 13:5; 13:6, „KB“) Opravdu, když si křesťané uvědomují svá požehnání, nacházejí mnoho důvodů, aby sloužili Jehovovi s radostným srdcem.
STÁLE „SLUŽTE JEHOVOVI S RADOVÁNÍM“
23. Co bychom měli dělat, místo abychom nechali svou mysl ovládnout rostoucími tlaky?
23 Ačkoli se svědkové Jehovovi nyní těší z mnoha požehnání, nemohou uniknout rostoucím tlakům tohoto starého systému věcí. To může zbavovat odvahy. Je nutné jim čelit v práci, ve škole i jinde. Místo abychom však dovolili těmto nepříjemným věcem, aby opanovaly naši mysl a stále nás rušily, obraťme moudře své myšlenky k pozitivním, budujícím záležitostem. Ano, místo abychom byli skleslí nebo ztrápení, buďme ‚horliví pro znamenité skutky‘ a jako Jehovovi služebníci uvažujme o svých požehnáních. (Tit. 2:14) Pak budeme dobré mysli, jako bychom se těšili ze stálé hostiny. Jak to vyjadřuje Přísloví 15:15: „Všechny dny sklíčeného jsou špatné; ale kdo má dobré srdce, má ustavičně hostinu.“
24. a) Jak může mít tvůj život hodnotný účel? b) Jaká otázka vhodně vyvstává?
24 Přiznejme si, že mnozí nejsou šťastni ze svého životního údělu. Jestliže však miluješ a posloucháš Boha a horlivě vytrváváš v jeho službě, má tvůj život hodnotnou náplň. Navíc, s Jehovovou pomocí je možno úspěšně snášet životní problémy a tlaky. Buď tedy statečný a dále chovej jako drahocennost požehnání, která ti uděluje Bůh, zatímco mu sloužíš s radostným srdcem. (Žalm 100:2) Co je však nutné, abychom se stále radovali v Jehovově uctívání?
Vzpomínáš si na tyto myšlenky?
◆ Proč není Jehovův lid pohlcován životními těžkostmi?
◆ Co to znamená znát Jehovu a jaký to má vliv na radost?
◆ Jaký vztah k radosti má činění učedníků?
◆ Jak můžeme radostně podporovat pravé uctívání?
[Praporek na straně 9]
Ti, kteří se těší z duchovního světla od Jehovy, se nebojí mrtvých; namísto toho se těší na vzkříšení osob, které jsou v Boží paměti.