Jak plánuješ pro budoucnost?

„BUDOUCNOST bychom raději měli brát vážně, protože v ní budeme žít do konce života!“ Snad s tímto výrokem souhlasíš. Většina z nás chápe, že je moudré činit nějaké přípravy pro budoucnost.

V některých zemích se manželské dvojice snaží založit si velké rodiny, aby se o ně měl kdo starat, až zestárnou. Mladí lidé snad chodí do vyšších učilišť, aby se připravovali na dobré zaměstnání. Dospělí snad ukládají úspory, aby se přiměřeně zajistili pro stáří. A mnozí, kteří považují peníze za nejlepší záruku budoucnosti, věnují mnoho svého času, energie a dokonce i zdraví ve snaze zbohatnout.

Jak je to spolehlivé?

Tyto způsoby, jak se lidé připravují na budoucnost, jsou snad všeobecně označovány jako moudré a je na nich něco praktického. Svízel je, že výsledky nejsou vždy dobré. Chudí rodiče snad mají hodně dětí, ale vidí je umírat nemocemi nebo podvýživou. Nebo se mnohé dospělé děti nechtějí starat o své rodiče. Absolventi vyšších škol se někdy ocitají bez práce nebo jsou nešťastní. I velmi bohatí muži a ženy zjišťují, jak pravdivá jsou slova Ježíše Krista: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní.“ — Luk. 12:15.

Mnozí kromě toho pozorují se starostí rostoucí znečištění životního prostředí, vzrůstající jaderné arzenály, rostoucí nejistotu v mezinárodních vztazích a rozkolísanou ekonomickou situaci, stejně jako hroutící se morálku. Mají tísnivý pocit, že budoucnost, na kterou se tak pečlivě připravují, bude zmařena událostmi, které nemohou ovlivnit. Psychiatr Karl Menninger vyjádřil pocity mnoha lidí slovy: „Svět je v nervózním, neklidném stavu, v němž mohou nastat hrozné věci.“

Lidé si kromě toho často sami zmaří své vlastní plány na budoucnost. Ačkoli se hromadí důkazy o tom, jak nebezpečné je zneužívání drog, stále více lidí drogy užívá. Výzkum dokázal, že kouření může vést k rakovině a jiným životu nebezpečným nemocem. A přece mnozí kouří dál. Někteří lidé umírají při dopravních nehodách, k nimž dochází proto, že pod vlivem alkoholu řídili vozidlo oni sami nebo někdo jiný. A přece lidé pijí a řídí vozidla. Nemravnost často vede k nemocem, jež se přenášejí sexuálním stykem, ale mnohé to neodradí od nemravnosti.

Něco schází

Ve způsobu, jak většina lidí plánuje svou budoucnost, opravdu něco schází. Běžné uznávaná moudrost nebere v úvahu všechny skutečnosti a neuspokojuje všechny potřeby člověka. Vzhledem k tomu tě snad bude zajímat, že Bible mluví o dvou druzích moudrosti — o „moudrosti světa“ a „Boží moudrosti“. (1. Kor. 1:20, 21) Ačkoli příprava na budoucnost obvyklým způsobem má z krátkodobého hlediska určitou cenu, je jednání podle konvenční moudrosti opravdu téměř bezcenné při přípravě na budoucnost dlouhodobou.

Ježíš řekl: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Mat. 11:19) Proč bys tedy nevěnoval několik minut úvaze o „Boží moudrosti“, abys viděl, jak může ovlivnit tvůj náhled, když plánuješ do budoucnosti?

Můžeš mít šťastnou budoucnost

JEDNA význačná událost v prvním století našeho letopočtu ukázala, že je třeba něco většího než konvenční moudrost, máme-li plánovat úspěšnou budoucnost. Tehdy byla velká část světa pod panstvím římského impéria. Vlast Ježíše Krista, Palestina, byla jen malou částí ohromné Římské říše. Ale Židé tam pěstovali velké představy. Pod římským panstvím byli vzpurní a často se bouřili. Názor, že Bůh je na jejich straně, byl mezi nimi všeobecně považován za moudrý.

V sedmém desetiletí prvního století se Židé vážně pokusili svrhnout římské jho. Vytáhla proti nim římská armáda a téměř se zmocnila města, ale pak odtáhla. Vzbouřenci se domnívali, že s Boží pomocí zvítězili. Ale Ježíš již předtím prorokoval, že má být město zničeno. Věrní křesťané tedy užili ústupu Římanů jako příležitosti, aby z města uprchli. (Mat. 23:33–39; Luk. 21:20–24) Zanedlouho po jejich odchodu se Římané vrátili. V roce 70 n. l. bylo město Jeruzalém zničeno a jeho obyvatelé byli pobiti nebo prodáni do otroctví. Jen ti, kteří moudře dbali Ježíšovy výstrahy, unikli tomuto hroznému zážitku.

Tím se dramaticky názorně prokázalo, jak pravdivý je biblický výrok: „Moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kteří ji mají.“ (Kaz. 7:12) Bůh dal skrze Krista Ježíšovým následovníkům poznání o tom, co se stane. Moudře jednali podle tohoto poznání a tato „Boží moudrost“ je zachránila v situaci, v níž peníze, světské vzdělání a podobné věci neměly vůbec žádnou cenu. — 1. Kor. 1:21.

V dnešním nejistém světě se mnozí bojí, že by mohli skončit stejně jako tehdy Židé v Jeruzalémě. Všechny jejich plány do budoucnosti by mohly být zmařeny nějakou katastrofou, ve které jsou osobně bezmocní. Potřebujeme tedy stejný druh moudrosti, jakou měli křesťané v prvním století — porozumění, co opravdu přinese budoucnost a jaký je nejmoudřejší způsob jednání.

Kde můžeme získat takové poznání?

Každoročně vycházejí tisíce knih pojednávajících o všech představitelných námětech. Ale přes všechny tyto informace vypadá budoucnost hrozivě. Přesto však dnes máme jednu knihu, která se liší od všech ostatních publikací. Začala být psána již před dobou Šalomounovou a je v ní zaznamenáno mnoho „slov moudrých“, jež jsou jako „volské bodce“ a popohánějí vnímavého člověka, aby jednal moudře. (Kaz. 12:11) V době, když přišel Ježíš na zemi, byla již napsána větší část této knihy, a Ježíš bez váhání užíval jejích rad, když pomáhal svým následovníkům, aby jednali moudře. Ježíš se odvolal na tyto moudré výroky, když řekl: „Je psáno: ‚Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází Jehovovými ústy.‘ “ — Mat. 4:4.

Tato kniha je samozřejmě Bible. Ale čím se Bible liší od té nekonečné řady knih, jež jsou dnes uveřejňovány? Především poskytuje odlišný druh poznání. Kde jinde můžeš poznat pravdu o tom, jak byl člověk stvořen a proč umírá? Která jiná kniha odpovídá například na otázku: Proč Bůh připouští zlo? Kam spěje tento svět? Má život nějaký smysl? Na tyto a mnohé jiné podobné otázky poskytuje Bible pravdivé odpovědi.

Bible nám také dává moudré a praktické rady pro každodenní život. Varuje nás před špatnými následky opilství, sexuální nemravnosti a tělesné nečistoty. Zdůrazňuje blahodárné účinky lásky, sebeovládání a nesobeckosti. Určuje měřítka pro manželství, která opravdu působí, a poskytují cennou pomoc k dosažení šťastného rodinného života. Budeme-li se řídit biblickými radami, budeme moci plánovat úspěšnou budoucnost. — 1. Kor. 6:9–11; 13:4–8; Gal. 5:22–24; Ef. 5:21–6:4.

Nepostradatelné poučení

Bible je však velmi cenná především proto, že nám říká o Jehovovi Bohu, Stvořiteli. Poznání o Jehovovi je životně důležité, protože on je zdrojem všeho vědění. Vždyť i věci, které se lidé učí o stvoření a o vesmíru, je mohou něčemu naučit o Bohu! Bible říká: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o díle jeho rukou.“ Ano, Boží „neviditelné vlastnosti. . . lze postřehnout z učiněných věcí“. (Žalm 19:1; 19:2, „KB“; Řím. 1:20) Výzkumníci a vědci, kteří nepočítají s Bohem, budou velmi pravděpodobně docházet k nesprávným nebo neúplným závěrům.

Poznání o Jehovovi je životně důležité také proto, že nám ukazuje Boží předsevzetí se Zemí a s lidstvem. „Mnoho plánů je v srdci muže, ale je to Jehovova rada, co obstojí.“ (Přísl. 19:21) Bez ohledu na to, čeho se lidé snaží dosáhnout, jejich plány se neuskuteční, jestliže nejsou v souladu s Božími záměry. — Žalm 127:1.

Král Šalomoun řekl: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání.“ (Přísl. 1:7) Moudrost založená na takovém poznání má skutečnou cenu, když člověk plánuje do budoucnosti. Bible však také označuje Ježíše Krista jako „Podivuhodného rádce“. (Iz. 9:6) Jak tedy můžeme úspěšně plánovat do budoucnosti, jestliže jej přehlížíme? Musíme dbát na jeho „slova věčného života“, jež jsou zachována v Bibli. (Jan 6:68) Musíme jej také uznávat jako Božího velkého ustanoveného krále, toho, který bude soudit celé lidstvo. (Jan 5:22) A měli bychom reagovat na velkou lásku, kterou projevil, když dal svůj život jako oběť za hříchy lidstva. — Jan 3:16; 1. Jana 2:1, 2.

Ano, Ježíš je ústřední postavou lidských dějin a všechny plány, které jej neberou v úvahu, musí nutně být vratké. To platí zejména ve světle slov, jež o něm pronesl prorok Daniel. Když mluvil o Božím království pod Ježíšem Kristem, řekl: „Nebeský Bůh [zřídí] království, které nikdy nebude zničeno. A toto království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Zničí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Dan. 2:44; Žalm 2:1, 9) Boží království pod králem Ježíšem Kristem tedy brzy nahradí všechna království této země. Proto budou brzy věcí minulosti problémy, které nyní trápí lidstvo — problém znečištění, hrozba jaderné války, ekonomická a politická nejistota. (Zjev. 11:18) Ano, tvá budoucnost může být opravdu šťastná v nadcházejícím pozemském ráji pod panstvím království. — Luk. 23:43.

Toto poznání nám dává pocit vyrovnanosti, když si uvědomíme, že panovníci světa nejsou schopni vyřešit krize. Je však nutné překonat určitý problém.

Neboj se moudrosti

V prvním století učil Ježíš tak, jak neučil nikdo jiný. Jeho autorita se projevila, když uzdravoval nemocné, slepé a chromé, a dokonce křísil mrtvé. (Mat. 11:5, 6) Tyto zázraky doprovázel Ježíš svým bezúhonným způsobem života. (Žid. 7:26) To vše rozhodně dokázalo, že Ježíš byl dlouho slibovaným Mesiášem. Nekázal však podle konvenční moudrosti, a většina Židů jej zavrhla.

O několik let později kázal křesťanský apoštol Pavel králi Agrippovi. Na Pavlova vážně míněná slova reagoval Agrippa poznámkou: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk. 26:28) Je zřejmé, že cítil sílu poselství. Zdálo se však nekonvenční a nutně to znamenalo, že by musel učinit velké změny ve svém způsobu života. Agrippa se tedy nikdy nestal křesťanem.

Podobně jako král Agrippa nebo Židé, kteří nereagovali na Ježíšovy výroky, považují i dnes mnozí lidé za daleko snadnější držet se konvenční moudrosti, než přijmout moudrost Boží. Ale uvědom si, že jen ti Židé, kteří opravdu reagovali na Ježíšovo poselství, přežili zničení Jeruzaléma.

Podobně i dnes budou lidé schopni moudře plánovat pro budoucnost jen tehdy, budou-li reagovat na Boží moudrost. Je pravda, že pokud potrvá tento systém, budeme také muset se zdravým rozumem plánovat svůj život. Ale jestliže jsou všechny naše plány do budoucnosti zakotveny v tomto systému věcí, pak z nich nakonec nic nebude, protože jeho konec je blízko. Je tedy skutečně moudré, jestliže pečlivě čteme Bibli, abychom poznali Boží předsevzetí. Měli bychom ji studovat s modlitbami, abychom zjistili, jaká je dnes jeho vůle vzhledem k nám. A budeme jednat moudře, budeme-li svědomitě tuto vůli vykonávat.

„Boží moudrost“ přináší dobré ovoce. Ježíšův nevlastní bratr Jakub řekl: „Kdo je moudrý a kdo má porozumění mezi vámi? Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti. . . Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jak. 3:13–17) Taková moudrost opravdu „zachová naživu ty, kteří ji mají“! (Kaz. 7:12) Umožní ti úspěšně plánovat šťastnou budoucnost.

„Ledviny“ a „srdce“ v Písmu

DOSLOVNÉ ledviny jsou umístěny v těle níže než tělesné srdce. Proto je některé definice označují jako sídlo lidských citů, náklonností a vášní. Naučný slovník „Webster’s New Collegiate Dictionary“ spojuje ledviny s lidským „temperamentem“.a Ve Zjevení 2:23 říká vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus: „Jsem to já, kdo zkoumá ledviny a srdce, a dám vám každému jednotlivě podle vašich skutků.“ (Viz též Jeremjáše 11:20, poznámka pod čarou, „NS“, „Reference Bible“.) Ledviny a srdce jsou odlišné tělesné orgány a mají odlišné umístění. Tělesné ledviny jsou v těle níže než tělesné srdce. Také mají odlišné reakce na různé podněty. Tyto reakce by mohly něco naznačovat. Z takových reakcí by bylo možno vyčíst nebo vypozorovat, že označují různé vlastnosti, jež ukazují, jakým druhem osoby je zkoumaný jedinec. Je něčí doslovné srdce podněcováno k rychlejšímu tempu, nebo jakoby k ochladnutí? Jsou jeho ledviny podněcovány k činnosti v neobvyklé době nebo nějakým zvláštním způsobem? Ten, který zkoumá srdce a ledviny, Bůh, je schopen si takové reakce vysvětlit a může důkladněji zkoumané osobě porozumět, totiž jakých je ledvin.

V Žalmu 16:6–8 píše skladatel David: „Měřicí šňůry mi padly na příjemná místa, mé vlastnictví se mi skutečně prokázalo jako příjemné. Budu žehnat Jehovovi, který mi dal radu. Skutečně, během nocí mě napravují mé ledviny. Jehovu si stále stavím před sebe. Je po mé pravici, a proto mě nic nezviklá.“ Jak vlastně Davida napravovaly jeho ledviny v noci, kdy nespal? Nuže, měl-li David nějaké pochybnosti o tom, jaký je Jehovův postoj k němu, jakým druhem osoby opravdu je, pak mu mohly obrazné ledviny poskytnout správný názor na to, jaký s ním má Jehova záměr. Proto řekl David dále: „Neponecháš totiž mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ — Žalm 16:10.

David bude ovšem v Jehovově určeném čase vzkříšen z hrobu, ze šeolu; ale apoštol Petr uplatnil Žalm 16:10 pod inspirací v den letnic roku 33 n. l., padesát dní po vzkříšení Ježíše Krista, právě na něho. Ve Skutcích 2:25–28 Petr řekl: „Vždyť David o něm říká: ‚Měl