Pole, které rodí pšenici a plevel

„Vysvětli nám podobenství o plevelu na poli.“ — Matouš 13:36.

1, 2. a) Na jaké zásady se lze spolehnout vzhledem k zasévání? b) Jaké podobenství je založeno na těchto dvou zásadách?

„ZASÉVÁNÍ semene a žeň“ tvoří jeden z cyklů, o nichž Jehova Bůh ve svém srdci řekl, že nikdy nepřestanou „po všechny dny, kdy bude Země trvat“. (1. Mojž. 8:21, 22) S tím souvisí zásada, kterou vyjádřil apoštol Pavel: „Cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ — Gal. 6:7.

² Na základě těchto skutečností měl rolník, který tvrdě pracoval, když zaséval v čase setí dobrou pšenici, důvěru, že v pravý čas bude žeň. Jedno mělo logicky vyplynout z druhého. Když mu však později dělníci oznámili, že jeho pole nerodí jen pšenici, ale také plevel, byl si jistý, že se stalo něco nedobrého. Věděl, že zasil pšenici, ne plevel. Tato nová situace vyžadovala rozhodnutí. Jeho zaměstnanci navrhovali okamžitý zásah. Chtěli plevel ihned vytrhat, ale moudrý rolník jejich horlivost zmírnil. Řekl jim, aby to nedělali, protože by mohli ublížit pšenici, až budou odstraňovat plevel. Ať roste obojí spolu. V období žně bude dost času oddělit pravou pšenici od nepravé.

3. Jaký důležitý vývoj v souvislosti s královstvím znázornil Ježíš? Rysem jakého období bude dílo oddělování?

³ Tohoto podobenství použil Ježíš Kristus, aby zobrazil určitý vývoj, který nastane v díle, jež zahájil na zemi. Dílo rozsévání mělo přinést žádoucí úrodu pravých křesťanů, kteří by s ním byli spojeni v nebeské vládě známé jako „nebeské království“. Tak předpověděl, že do jeho dobré setby zasáhne nepřítel satan ďábel. Pole přinese nejen žádoucí úrodu pravých křesťanů, kteří se podobají pšenici, ale také úrodu zdánlivých křesťanů, kteří se podobají plevelu. Obojím bude dovoleno růst společně až do času žně, kdy dojde k oddělování. Toto oddělování bude dalším rysem „posledních dnů“, „závěru systému věcí“. — Mat. 13:24–30, 36–43; Matouš 24:3; 2. Timoteovi 3:1.

4. Proč by nás mělo zajímat toto podobenství?

⁴ Chtěl bys vidět konec dnešního zlého systému? Dotýká se tě osobně výsledek této žňové práce? A poskytuje zároveň Ježíšovo podobenství klíč k pochopení dějin křesťanství v průběhu staletí? Podívejme se.

PODOBENSTVÍ O PŠENICI A PLEVELU

5, 6. a) Proč se výraz „nebeské království“ v tomto podobenství nemůže vztahovat na Kristovu nebeskou vládu? b) K čemu se tudíž i jiná znázornění království vztahují a co zobrazují?

⁵ Na březích Galilejského moře, nedaleko domu, kde Ježíš přebýval, přednesl toto podobenství svým učedníkům a velikému davu zvědavců. Řekl: „Nebeské království bylo přirovnáno k člověku, který zasel na své pole znamenité semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ — Mat. 13:24–26.

⁶ Zběžný pohled na jiná znázornění království v Matoušově 13. kapitole nám pomůže, abychom si uvědomili, že výraz „nebeské království“, jak je použit v těchto znázorněních, se nemůže vztahovat k dovršené mesiášské vládě neboli království v nebesích. Může si snad někdo představit „plevel“, „špatnost“ podobnou kvasu (verš 33; 1. Kor. 5:8) nebo lidi připodobněné k špatným, nevyhovujícím „rybám“ (verše 47–50), jak jsou sjednoceni s Kristem v jeho nebeském království? Stěží! Toto znázornění se tedy musí vztahovat ke zdárnému i špatnému vývoji při výběru budoucích Kristových společníků pro „nebeské království“. Zejména podobenství o pšenici a plevelu znázorňuje poměry na zemi mezi těmi, kdo si činí nárok, že jsou povoláni, aby vládli s Kristem v jeho království. Tato situace měla být na čas připuštěna, dokud nebude ukončena při symbolické „žni“.

7, 8. a) Kdo je „Syn člověka“? b) Jaké jiné proroctví se zmiňuje o „synu člověka“ a o těch, které symbolizuje „znamenité semeno“?

⁷ Ježíš sám později vysvětlil symbolický význam „hospodáře“ neboli „člověka, který zasel“, jeho „pole“, „znamenitého semene“, jeho „nepřítele“ a „plevele“. Záznam říká: „Potom, když propustil zástupy, všel do domu. A jeho učedníci k němu přišli a řekli: ‚Vysvětli nám podobenství o plevelu na poli.‘ Odpověděl: ‚Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho zlého; a nepřítel, který je zasel, je ďábel.‘ “ — Mat. 13:36–39.

⁸ Ježíš označil sám sebe jako „Syna člověka“ (Mat. 8:20; 25:31; 26:64) Je zajímavé, že v souvislosti s královstvím byl Ježíš prorocky nazván „synem člověka“ už ve vidění, které obdržel Daniel. Toto proroctví prohlašuje: „Jemu [„synu člověka“] bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ Prorocké vidění také ukazuje, že se Synem člověka budou vládnout jeho společníci: „A království a panování a vznešenost těch království pod celými nebesy byly dány lidu, jímž jsou svatí Nejvyššího. Jejich království je království trvající na neurčitý čas a právě jim budou sloužit všechna panství a je budou poslouchat.“ — Daniel 7:13, 14, 27.

ZASÉVÁNÍ „ZNAMENITÉHO SEMENE“

9. Co je „pole“ a proč na něm Ježíš začal zasévat „znamenité semeno“?

⁹ Právě s vyhlídkou na to, aby ze světa vybral požadovaný počet takových „svatých“ neboli „synů království“, zasévá Ježíš, „hospodář“ z podobenství, „na své pole znamenité semeno“. O tomto „poli“ bylo řečeno, že je to „svět [řecky kosmos]“, svět lidí. Od doby Kristovy pozemské služby se lidstvo stalo „obdělávaným polem“, náboženským polem, na němž se nabízela příležitost rozsévat a pěstovat „znamenité semeno“ neboli „syny království“. (1. Kor. 3:9) Ježíš během tří a půl roku své pozemské služby horlivě připravoval židovskou část „pole“. (Mat. 9:35–38) Pak od letnic roku 33 n. l. zaséval „znamenité semeno“ nejprve mezi Židy a nakonec po celém světě neboli „poli“. — Sk. 1:8.

10. Jaké pokroky byly patrné na rozsévání mezi Židy a proselyty?

¹⁰ Když Ježíš vysvětloval, co je „znamenité semeno“, řekl: „To jsou synové království“. První z těchto duchem zplozených, pomazaných „synů království“ byli Ježíšovi věrní apoštolové a přibližně sto jiných učedníků, mužů i žen, kteří o letnicích roku 33 n. l. přijali v Jeruzalémě dar svatého ducha. (Sk. 1:13–15; 2:1–4) Téhož dne se k nově založenému křesťanskému sboru připojilo asi 3 000 dalších Židů i proselytů. (Sk. 2:5–11, 41) Jehova tomuto dílu rozsévání žehnal a „denně [k nim] připojoval ty, kteří byli zachraňováni“, takže brzy „počet mužů [ženy zřejmě nepočítaje] dosáhl asi pěti tisíc“. O něco dále zpráva dodává: „Navíc se stále připojovali věřící v Pána, množství mužů i žen.“ (Sk. 2:47; 4:4; 5:14) Dílo rozsévání mezi Židy i proselyty rychle pokračovalo.

11. Jak pokračovalo rozsévání mezi Samaritány a Nežidy?

¹¹ Po tom, co Rozsévač Ježíš zařídil, aby byla semena zaseta mezi Samaritány (8. kap. Skutků), rozšířil prostřednictvím svatého ducha dílo rozsévání mezi neobřezané Nežidy neboli pohany. (Skutky 10. kapitola, 13:1–5, 46, 47) Během několika málo desetiletí byly založeny sbory od severní Afriky po Černé moře a od Babylónie po Itálii, ne-li ještě dále na západ. (Sk. 2:5–11; 1. Petra 5:13; Řím. 15:24; Kol. 1:5, 6, 23) Horlivé rozsévání způsobilo, že „osení vzešlo a přineslo plody“. — Mat. 13:26.

NASETÍ PLEVELE

12, 13. Kdo je „nepřítel“ a jak nasel plevel, „zatímco lidé spali“?

¹² Hrozilo však nebezpečí. Ježíšovo podobenství varovalo: „Zatímco lidé spali, přišel jeho [Rozsévačův] nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ (Mat. 13:25, 26) Ježíš odhalil jako svého „nepřítele“ „ďábla“, který provedl svou záškodnickou práci, „zatímco lidé spali“. V Bibli může „spánek“ symbolizovat smrt nebo duchovní ospalost. (Mat. 9:24; Řím. 13:11; 1. Tess. 5:6) Když Pavel mluvil o ‚dokončení svého běhu‘, řekl starším křesťanského sboru v Efezu: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem. Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky. Proto zůstaňte bdělí.“ — Sk. 20:24–31.

¹³ Historické skutečnosti ukazují, že to bylo, „zatímco lidé spali“, kdy satan „přišel a nasel mezi pšenici plevel“. Jakmile začali apoštolové, kteří společně ‚působili jako zábrana‘ proti odpadnutí, usínat v smrti, mnoho křesťanských starších nezůstalo „bdělých“. (2. Tess. 2:3, 6–8) Začali být duchovně ospalí a nechránili „syny království“ před „utlačujícími vlky“, kteří mezi ně začali pronikat. To byl „plevel“ nasetý mezi „znamenité semeno“. Vzhledem ke konci apoštolského období napsal Jan, který zemřel jako poslední z apoštolů: „Je poslední hodina, a tak, jak jste slyšeli, že přichází antikrist, právě nyní se mnozí stali antikristy; z této skutečnosti poznáváme, že je poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu; neboť kdyby byli bývali našeho druhu, byli by zůstali s námi. Ale odešli, aby se ukázalo, že všichni nejsou našeho druhu.“ — 1. Jana 2:18, 19.

14. Co se dozvídáme o druhu plevele, o němž mluví Ježíšovo podobenství?

¹⁴ Ježíš prohlásil: „Plevel jsou synové toho zlého.“ (Mat. 13:18) Ve své knize „Přírodopis Bible“ poznamenává H. B. Tristram o druhu plevele, o němž se mluví v tomto podobenství: „Koukol (zizania) je totéž co arabské zawan, z něhož je řecké jméno odvozeno, a totéž co lolium temulentum neboli jílek mámivý. . . je to druh luční trávy a jediný člen rodiny trav, jehož semena jsou jedovatá. Zawan je odvozeno od zan, ‚zvracení‘, protože po požití jílku obyčejně následuje prudká nevolnost, křeče a průjem, jež často končí smrtí. Rostlina, která má širší listy než většina divokých travin, se velmi podobá pšenici, dokud se neobjeví klas.“

15. a) Je „plevel“ degenerovaná „pšenice“? b) Zač tedy „Syn člověka“ nenese vinu?

¹⁵ Je třeba poznamenat, že „plevel“ není, jak věřili někteří židovští talmudistéa a jiní, degenerovaná forma pšenice. Semeno pšenice se nikdy neproměňuje v plevel. To by odporovalo Jehovovu nezměnitelnému zákonu: „Ať země způsobí, aby vyrašila tráva, rostlinstvo nesoucí semeno, ovocné stromy, které plodí ovoce podle svých druhů.“ (1. Mojž. 1:11, 12) Tento vědecký fakt zbavuje „Syna člověka“, Krista Ježíše, „rozsévače znamenitého semene“, vší odpovědnosti za to, co se přihodilo na jeho „poli“. „Znamenité semeno“, které zasel, by se nikdy nestalo úrodou plevele. Mohlo zplodit jedině „pšenici“ neboli pravé „syny království“. Co se na jeho poli stalo později, bylo přímým důsledkem toho, že jeho nepřítel záměrně a zlomyslně nasel na pole „plevel“ neboli „syny toho zlého“.

16. Čím je pro nás historicky zajímavé podobenství o „pšenici“ a „plevelu“?

¹⁶ Tak Ježíšovo podobenství o „pšenici“ a „plevelu“ vysvětluje mnohé ze staletých dějin křesťanství. Historické skutečnosti ukazují, že po smrti apoštolů zanesl satan do sborů pravých křesťanů mnoho „plevele“, „utlačujících vlků“ a „antikristů“, právě jak předpovídali Ježíš, Pavel, Petr, Jan a Juda. (Sk. 20:29; 2. Petra 2:1–3; 1. Jana 2:18; Juda 4) Bylo to přesně tak, jak Ježíš řekl: „Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ — Mat. 13:26.

17. Kdy začal být „plevel“ zvláště patrný?

¹⁷ Tento „plevel“ začal být zvláště patrný během druhého a třetího století, kdy takzvaní církevní otcové začali učit takovým nebiblickým naukám, jako je vrozená nesmrtelnost duše, pekelný oheň a trojice. Mnozí z těchto mužů byli spíše filozofy než pravými křesťanskými dozorci, kteří by byli věrní biblickému učení. Vše vyvrcholilo počátkem 4. století, kdy pohanský císař Konstantin sloučil toto odpadlé křesťanství s pohanským náboženstvím Říma. Nepravé křesťanství ve svých odrůdách římskokatolické, ruské ortodoxní, řecké ortodoxní a protestantské plodilo hojnou úrodu „plevele“ nejen po celá minulá staletí, ale plodí jej až dodnes.

„AŤ OBOJÍ ROSTE SPOLU“

18. Jaký je další vývoj podle Ježíšova podobenství?

¹⁸ Tato situace nemohla nechat „otroky“ ‚Syna člověka‘ klidnými. Ježíšovo podobenství pokračuje: „Hospodářovi otroci proto přišli a řekli mu: ‚Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno? Kde se potom na něm vzal plevel?‘ Řekl jim: ‚To udělal nepřítel, člověk.‘ Řekli mu: ‚Chceš tedy. abychom vyšli a vybrali jej?‘ Řekl: ‚Ne, abyste snad při vybírání plevele nevytrhali i pšenici. Ať obojí roste spolu až do žně; a v období žně povím žencům. Nejdřív vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení, potom jděte a shromážděte pšenici do mé zásobárny.‘ “ — Mat. 13:27–30.

19. Proč byli „hospodářovi otroci“ rozrušeni?

¹⁹ Zda jsou tito znepokojení „otroci“ (verš 27) totožní s „ženci“ (verš 30), Ježíš nevysvětluje. Jestliže ano, znamenalo by to. že andělé byli rozrušeni hojným vzrůstem „plevele“ na poli jejich Pána. (Mat. 13:39) Tito „otroci“ se ptali, zda mají okamžitě vyplít jílek mámivý, který symbolizuje „syny toho zlého“. (Mat. 13:38) Báli se, že tito nepraví křesťané neboli „plevel“, zlovolně zasetý „nepřítelem“ ďáblem, by mohli zadusit pravou „pšenici“, opravdové „syny království“.

20. Jakou odpověď dal „hospodář“ svým „otrokům“? Jak to dějiny potvrdily?

²⁰ Ale „hospodář“, „Syn člověka“, nepověřil své „otroky“, aby šli vybrat „plevel“ neboli pseudokřesťany a oddělili je od „pšenice“, pravých křesťanů. Řekl: „Ať obojí roste spolu až do žně.“ A tak se stalo, že pravé a falešné křesťanství rostlo spolu na „poli“ neboli ve „světě“ lidí. Ale muselo přijít „období žně“. Kdy se tak stalo? A jak se to dotýká tebe?

Žňové dílo v „čase konce“

„Žeň je závěr systému věcí.“ — Matouš 13:39.

1. Proč je „žeň“ předpovězená Ježíšem dvojím důvodem k radosti?

DOBRÁ žeň je vždycky důvodem k radosti a díkůvzdání. Je to čas sklízení plodů dlouhé, tvrdé práce. Žeň předpovězená v Kristově podobenství o „pšenici“ a „plevelu“ by měla celému lidstvu poskytnout dvojí důvod k radosti. Proč? Nejen proto, že znamená shromáždění požadovaného počtu „synů království“ neboli „svatých“, aby byli spojeni s Kristem v jeho „panství na neurčitý čas“, čímž zajistí pro zemi dobrou vládu, ale také protože tato „žeň“ bude sama o sobě důkazem, že žijeme v „závěru systému věcí“ a na úsvitu spravedlivého nového pořádku. — Dan. 7:14, 27; Mat. 13:38, 39; 2. Petra 3:13.

„SYNTELEIA“ A „TELOS“

2. Proč je vhodnější překládat řecké slovo synteleia jako „závěr“ než jako „konec“? Jakému období zmíněnému u Daniela odpovídá synteleia?

² Ježíš neřekl, že „žeň“ je „konec světa“, jak nás nutí věřit některé překlady Bible. („Kralická bible“, „Ekumenický překlad“, „Americký standardní překlad“, „Jeruzalémská bible“) Takové překlady nečiní rozdíl mezi řeckými slovy synteleia a telos. „Výkladový slovník slov Nového zákona“ od W. E. Vinea vysvětluje slovo synteleia: „Slovo neoznačuje ukončení, ale směřování událostí k určenému vyvrcholení.“ Když tedy Ježíš řekl, že „žeň je závěr [synteleia] systému věcí“, mluvil o období činnosti, které bude mít počátek a konec. Podle Matouše 13:30 mluvil Ježíš o „období žně“, čímž zjevně označil časový úsek, období, o němž Daniel mluvil jako o „času konce“. (Dan. 12:4) Zajímavé je, že překladatelé řecké „Septuaginty“ použili při překladu tohoto verše slova synteleia.

3. S čím souvisí „období žně“? Co znamená a označuje slovo telos u Matouše 24:14?

³ Totéž slovo je použito u Matouše 24:3, kde se učedníci ptali Ježíše: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru [synteleia] systému věcí?“ „Období žně“ tedy souvisí s Kristovou neviditelnou přítomností jako Žence. V odpovědi na otázky svých učedníků uvedl Ježíš mezinárodní válčení, nedostatek potravin, nákazy, velká zemětřesení, bezzákonnost a celkové ovzduší strachu. (Srovnej souběžné zprávy u Matouše 24, Marka 13 a Lukáše 21.) Potom, aby ukázal, že „období žně“ bude mít konec, dodal: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec [telos].“ (Mat. 24:14) Slovo telos znamená „konec“, „ve smyslu ukončení, zastavení. . . poslední části, uzavření, závěru, zejména posledních věcí závěrečného dějství kosmického dramatu.“a

4. Kdy začal „závěr“ neboli „čas konce“ a co lze říci o „žni“?

⁴ Skutečnosti novodobých dějin od roku 1914 ve splňování biblického proroctví ukazují, že současný systém věcí je hluboko ve svém „čase konce“ neboli „závěru“ (synteleia). Jsme svědky, citujeme-li W. E. Vinea, „směřování událostí k určenému vyvrcholení“ neboli konci (telos). Proto již musí probíhat „žeň“ z Ježíšova podobenství; musí se ve skutečnosti blížit svému vyvrcholení. Bylo možné pozorovat události předpověděné ve zbývající části podobenství?

„ÚRODA ZEMĚ JE ÚPLNĚ ZRALÁ“

5. Co nařídil „Syn člověka“ svým andělům v období žně?

⁵ Ježíš pokračoval ve výkladu podobenství o plevelu na poli: „Žeň je závěr systému věcí a ženci jsou andělé. Proto stejně jako plevel je vybrán a spálen ohněm, tak to bude i při závěru systému věcí. Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“ — Mat. 13:39–42.

6. Mezi kým zůstala a rostla „pšenice“?

⁶ „Ženci“ neboli andělé budou vysláni „Synem člověka“ v „závěru systému věcí“, aby z prostředku pravých „synů království“ vypleli „všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost“. Jak ukázal předešlý článek, vedlo to, že ďábel v noci nasel „plevel“ k organizovanému odpadnutí, k falešnému křesťanství s hierarchií utlačujících náboženských vůdců, kteří jako skupina vytvořili „člověka bezzákonnosti“ předpovězeného apoštolem Pavlem. (2. Tess. 2:3–12) Pravá „pšenice“ zůstala a rostla mezi takovým „plevelem“ až do „času konce“. Pak přikáže „Syn člověka“ svým „žencům“, aby oddělili „syny království“ od „synů toho zlého“.

7. Které paralelní proroctví nám pomáhá určit čas žně?

⁷ Kdy začalo toto dělící dílo? Zajímavé paralelní proroctví nás nenechává na pochybách, kdy to mělo být: „A viděl jsem, a hle, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo jako syn člověka se zlatou korunou na hlavě a ostrým srpem v ruce. A jiný anděl se vynořil ze svatyně chrámu a volal silným hlasem na toho, který seděl na oblaku: ‚Přilož svůj srp a sklízej, protože přišla hodina sklizně, neboť úroda země je úplně zralá.‘ A ten, který seděl na oblaku, vrhl svůj srp na zem a země byla sklizena.“ — Zjev. 14:14–16.

8. Jak je „Syn člověka“ zobrazen ve Zjevení 14:14? Po jaké události tedy muselo začít žňové dílo?

⁸ Zde vidíme „Syna člověka“, Ježíše Krista, nikoli jako rozsévače zasévajícího „na svém poli znamenité semeno“, ale jako korunovaného krále, který začíná jednat, aby byla sklizena „úroda země“. To, že sedí na oblaku, symbolizuje jeho neviditelnou přítomnost. (Sk. 1:9–11; Zjev. 1:7) „Žeň“ se tedy musí odehrávat během Kristovy přítomnosti poté, co je korunován a přijímá „panství a důstojnost a království“ od Jehovy, „Starého na dny“. (Dan. 7:13, 14) Žňové dílo tedy začalo někdy po roce 1914, po roce, který označoval počátek „času konce“ neboli „závěru systému věcí“.

9. Kdy začalo dělící dílo?

⁹ Kdy po roce 1914 ‚vyslal‘ Syn člověka „své anděly“, aby oddělili „syny království“ od „synů toho zlého“, nepravé „pšenice“, totiž „těch, kteří činí bezzákonnost“, mezi něž patří „člověk bezzákonnosti“ — náboženští vůdci nepravého křesťanství? Odpověď musí souhlasit s fakty a ta ukazují, že to bylo v roce 1919, kdy duchem zplození, pomazaní „synové království“ symbolizovaní „pšenicí“ začali být osvobozováni od „plevele“ neboli falešných křesťanů, kteří se rozrostli na náboženském poli lidstva. „Úroda země“ byla zralá a přišel čas, aby „Syn člověka“ přiložil srp a sklízel. Podobenství ukazuje, že to činil prostřednictvím svých „ženců“, andělů.

PLEVEL SEBRANÝ KE SPÁLENÍ

10. Proč bylo v průběhu staletí těžké určit totožnost pravé „pšenice“, ale odkdy je možné jasně odlišit „pšenici“ od „plevele“?

¹⁰ Ve svém „podobenství o plevelu na poli“ řekl Ježíš: „V období žně povím žencům: Nejdříve vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení.“ (Mat. 13:30) Po staletí byla totožnost „pšenice“ neboli pravých „synů království“ zastíněna hojným „plevelem“ neboli odpadlými křesťany, kteří o sobě tvrdili, že mají nebeskou naději jako dědici království. Až po roce 1919, kdy byli skutečně duchem zplození křesťané vysvobozeni z Velikého Babylóna, ďáblovy světové říše falešného náboženství, začal být patrný rozdíl mezi „pšenicí“ a „plevelem“.

11. Kdo je zahrnut mezi plevel a jak byli svázáni do otýpek?

¹¹ Symbolický „plevel“ zahrnuje všechny nepravé křesťany, nevyjímaje novodobé odpadlíky, kteří učí „to, co působí klopýtání“, a stejně tak i ty, kteří „činí bezzákonnost“. To tedy zahrnuje i „zlého otroka“, „pošetilé panny“ a „zlého a lenivého otroka“. (Mat. 24:48–51; 25:1–12, 14–30) Zmínka o tom, že jsou ‚svázáni do otýpek‘ ke spálení, neznázorňuje, že jsou seskupeni do různých církví a sekt křesťanstva, protože stěží lze říci, že za takové odpadlické církevní systémy nesou odpovědnost andělé. ‚Vázání do otýpek‘ navíc probíhá během „období žně“ v „čase konce“, kdežto mnohá náboženství nepravého křesťanství existovala již po staletí. Vázání „plevele“ do otýpek značí, že od roku 1919 je rozlišení pravých křesťanů od nepravých stále zřejmější, a to jak v lidských myslích, tak skutečným oddělováním. „Plevel“ neboli „synové toho zlého“ jsou ‚svázáni‘ v tom smyslu, že andělé dohlížejí, aby se nedostali zpátky mezi „pšenici“ neboli pravé „syny království“.

12. Co symbolizuje „ohnivá pec“ a kdy do ní bude „plevel“ vhozen?

¹² Když Ježíš mluvil o tom, co andělé udělají s „plevelem“, až jej svážou, řekl: „Uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“ (Mat. 13:42) Pamatuj, že studujeme podobenství. Jestliže jsou „pšenice“ a „plevel“ symbolické, platí to i o „ohnivé peci“, „pláči“ a „skřípání zubů“. Matouš 25:41, 46 ukazuje, že „věčný oheň“ symbolizuje „věčné odříznutí“, a Zjevení (20:14; 21:8) říká, že „ohnivé jezero“ znamená „druhou smrt“, zničení bez naděje na vzkříšení. „Plevel“ jde tedy na zničení.

13. Kdy a jak plakali a skřípali zuby ti, kteří jsou symbolizováni plevelem, a kdy budou naříkat ještě víc?

¹³ Jestliže „ohnivá pec“ symbolizuje naprosté zničení, potom „pláč a skřípání zubů“ „plevele“ musí proběhnout dříve, než bude zničen. Už desítky let naříkají nepraví křesťané, a zejména „člověk bezzákonnosti“ — duchovenstvo křesťanstva — nad tím, že „synové království“, Jehovovi pomazaní svědkové, je ubíjejí tvrdými biblickými pravdami a odhalují je v jejich pravé podstatě jako „syny toho zlého“. (Mat. 13:38; Zjev. kap. 8, 9) Odpadlické duchovenstvo skřípe zuby proti svědkům Jehovovým, protože nebojácně oznamují nejen Jehovův „rok dobré vůle“, ale také jeho „den pomsty“. (Iz. 61:1, 2) Všechen takový „plevel“ bude ovšem naříkat a skřípat zuby ještě více, až zakrátko přijde „Syn člověka“, aby zničil jej i zbytek satanova světa. — Mat. 24:30.

‚SPRAVEDLIVÍ ZÁŘÍ JASNĚ JAKO SLUNCE‘

14. Kam je shromažďována „pšenice“ a co činí takoví „spravedliví“?

¹⁴ Když nařídil „žencům“, aby svázali „plevel“ do otýpek ke zničení, dává „Syn člověka“ svým andělům další příkaz: „Potom jděte a shromážděte pšenici do mé zásobárny.“ (Mat. 13:30) A výklad svého podobenství uzavřel Ježíš slovy: „Tehdy spravedliví budou zářit jasné jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, naslouchej.“ — Mat. 13:43.

15, 16. a) Proč nesvítí „spravedliví“ v nebi? b) Kde a jak svítí „spravedliví“ a kam jsou shromažďováni?

¹⁵ Zjevení 21:23 říká o nebeské vládě království, Novém Jeruzalému: „A město nepotřebuje, aby na ně svítilo slunce nebo měsíc, protože je osvítila Boží sláva a jeho lampou byl Beránek.“ Světlo v nebeském království nezávisí na vzkříšených „synech království“. Toto království tone v slavném božském světle. To se velmi liší od národů zde dole na zemi. (Ef. 4:17, 18; 5:8) Pavel vysvětluje, co Jehova dělá pro „syny království“, dokud jsou ještě na zemi: „Osvobodil nás z moci tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ — Kol. 1:13.

¹⁶ Výrok „spravedliví budou zářit jasně jako slunce v království svého Otce“ se tudíž vztahuje k osvícenému stavu a slavné službě pomazaných křesťanů na zemi, kde „září jako zdroj světla ve světě“. (Fil. 2:15; Mat. 5:14) „Zásobárna“, do níž jsou shromažďováni od roku 1919, se dá označit jako ‚království jejich Otce‘ proto, že křesťanský sbor je teokratická organizace, která uznává Jehovovu univerzální svrchovanost. Je to čistá organizace, neboť andělé z ní vybírají „všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost“. — Mat. 13:30, 41, 43.

SKLIZEŇ „ÚRODY ZEMĚ“ POKRAČUJE

17. Kolik „synů království“ je sklizeno? Proč tedy shromažďování pokračuje?

¹⁷ Jak se to vše dotýká tebe? Pamatuj, že Ježíš toto podobenství uzavřel slovy: „Kdo má uši, naslouchej.“ (Mat. 13:43) Toto podobenství popisuje nepochybně shromažďování plného počtu „synů království“, který je požadován k utvoření Kristovy nebeské vlády. Táž (14.) kapitola Zjevení, která mluví o „úrodě země“, odhaluje počet těch, kteří jsou takto sklizeni, aby panovali s „Beránkem“ na nebeské „hoře Siónu“; je jich 144 000. Ale tato kapitola dodává: „Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ (Zjev. 14:1–4) Sklízení „prvního ovoce“ by naznačovalo, že je i jiné ovoce, které má být sklizeno později, jak je to patrné z toho, že i v závěru zemědělského roku jsou sklízeny ostatní plodiny. Shromažďování tedy pokračuje a dotýká se i tebe.

18. Jaké další dílo dělení probíhá kromě sklizně „synů království“?

¹⁸ Sklízení „synů království“ rychle pokračovalo od roku 1919 do raných 30. let. Protože tito věrní křesťané ‚nechávali svítit své světlo‘, mnoho jiných s naslouchajícíma ušima se nechalo oddělit od „plevele“ neboli nepravých křesťanů v církvích a sektách křesťanstva. (Mat. 5:16) I tato dělící práce byla předpovězena Ježíšem v jeho proroctví o „závěru systému věcí“. (Mat., kap. 24, 25) Prohlásil: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před ním shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, ale kozly po své levici. Ti [kozli] odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života.“ — Mat. 25:31–33, 46.

19. Co se v Boží ustanovený čas stane zbývajícím z třídy „pšenice“ a „velkému zástupu“?

¹⁹ Jak se tedy sklizeň „pšenice“, třídy pomazaných křesťanů, blíží ke svému závěru, pokračuje shromažďování „ovcí“. V Boží ustanovený čas ukončí zbývající z třídy „pšenice“ svůj pozemský běh a připojí se k „Synu člověka“ jako členové jeho nebeského království neboli vlády. Obdrží „království“ s ostatními ze 144 000 „svatých“. (Dan. 7:18, 22, 27) Pokud jde o „velký zástup“ „ovcí“, které jsou dnes shromažďovány, ten přežije „velké soužení“, jež označí konec (telos) současného satanského systému věcí, a stane se součástí ‚lidí, národnostních skupin a jazyků‘. Ti budou na zemi sloužit „Synu člověka“ pod jeho „panstvím na neurčitý čas“ neboli pod nebeským královstvím. — Zjev. 7:4, 9, 10, 14; Dan. 7:13, 14.

20. Co dokazuje skutečnost, že žeň již daleko pokročila? Co bys měl dělat ty a proč?

²⁰ Kde stojíš vzhledem ke splňování podobenství o „pšenici“ a „plevelu“? „Žeň“ „synů království“ již hodně pokročila, a to dokazuje, že „závěr [synteleia] systému věcí“ se blíží ke konci [telos]. Tvůj postoj k pomazaným Kristovým „bratrům“, kteří jsou znázorněni pšenicí, a tvé chování vůči nim rozhodnou, zda půjdeš do „věčného odříznutí“, nebo obdržíš „věčný život“. (Mat. 25:34–46) Prokaž se jako věrně oddaný druh pomazané třídy „pšenice“, „věrného a rozvážného otroka“, kterého opatřil Kristus, aby dával duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:25) Pilné se podílej na shromažďovacím díle a pamatuj, že „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a potom přijde konec [telos]“. „Kdo vytrvá až do konce [telos], bude zachráněn“. — Mat. 24:13, 14.

[Poznámka pod čarou]

Otázky čtenářů

● Kdo v podobenství o deseti pannách (Mat. 25:1–13) zvolal: „Ženich je zde! Vyjděte mu naproti“?

Ježíš to neřekl. Při svatbě Hebrejců, jakou Ježíš použil k tomuto podobenství, by byl ženich pravděpodobně doprovázen služebníky nebo přáteli, muži. (Jan 3:29) Ti mohli upozornit všechny lidi, kteří čekali na ženichovu společnost. Ale Ježíš se nemusel zmiňovat o takových služebnících. Ani by to v obrazném smyslu nemělo žádné uplatnění. Důležité je, že zaznělo volání, které upozornilo panny a podnítilo je k činnosti.