diagnostikovat řadou klinických zkoušek. Odmítla léčiva a obrátila se k lékaři — kouzelníkovi, který „z ní sňal prokletí“. Vrátila se bez příznaku nemoci, zřejmě vyléčena. Článek v časopisu „JAMA“ klade otázku, jak mohl asijský lékař–kouzelník ‚odstranit zlého ducha‘ a vyléčit ji. Léčení bylo zřejmě účinné, ale křesťané by se měli takového způsobu vyvarovat, a také jiných způsobů léčení, o nichž mají pocit, že by mohly mít spojitost s nějakou formou spiritismu. — Srovnej Matouše 7:22, 23.

VYHLEDEJ ODBORNOU POMOC

Je zřejmé, že v mnoha případech potřebujeme odbornou radu o způsobech léčení a o zdravotních otázkách. Na koho se můžeme spolehnout? Písmo nám poskytuje zdravý postřeh: „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví.“ — Přísl. 22:29.

Člověk který určitou věc studuje a získá zručnost, dosáhne uznání jako odborník, dokonce snad i jako vynikající odborník ve svém oboru. To platí i ve zdravotnictví. Máš-li tedy zhodnotit nějaké doporučení od nějakého lékaře nebo zdravotního poradce, můžeš si položit otázku: Jaké má doklady? Odpověď nemusí vždy záležet jen na jeho titulech nebo na zkratkách za jeho jménem. Mnozí lidé si přisvojili tituly, aby vypadali důležití. (Srovnej Matouše 23:6, 7.) Někteří se dávají rádi oslovovat titulem „doktor“ a určují diagnózu nebo provádějí léčení (zdarma nebo za penízec), ačkoli si jen přečetli několik knih nebo absolvovali několik hodin „kursů“.

Můžeš si také položit otázku: Jak rozsáhlé a kvalitní je jeho vzdělání? Je uznáván mezi lidmi, kteří mají mnoho vědomostí, je považován za odborníka? Učedník Lukáš zřejmě studoval a získal dostatek zkušeností, takže jeho odborné znalosti uznávány byly, když se o něm apoštol Pavel zmiňoval jako o ‚Lukášovi, milovaném lékaři‘. — Kol. 4:14.

Ovšem i někteří lidé, kteří prošli dobrým lékařským vzděláním, dali již někdy špatnou radu nebo zavedli nesprávný způsob léčení. Proč? Někdy proto, že neměli o své pacienty pravý zájem. Vytvořili si možná nějakou zvláštní teorii, pokud jde o zdraví. Nebo nedrželi krok s postupem medicíny, a tak neměli potřebné odborné vědomosti. I zde nám Bible může pomoci.

Říká: „Kde není důvěrný rozhovor, selhávají plány, ale dovršení je při množství rádců.“ (Přísl. 15:22) To zdůrazňuje, jak je užitečné poznat i druhý nebo třetí názor. Mnozí pacienti mají důvěru ke svému lékaři, a proto se nemusejí ptát na názor někoho jiného, když jim něco doporučí. V závažných problémech, nebo pokud nemáš jistotu ohledně rady, kterou jsi dostal je však rozumné poznat i druhý názor. Rozhodně se však postarej, aby se k věci vyjádřil někdo, o kom jsi přesvědčen, že ti dá nezaujatou radu. I kdyby to byl někdo, kdo má k otázce docela jiný přístup, měla by to být rada odborníka. Tak ti „množství rádců“ pomůže k lepšímu zdraví.

VYROVNANOST MEZI DUCHOVNÍM ZDRAVÍM A ZDRAVÍM TĚLESNÝM

Ačkoli zde rozsáhle uvažujeme o zdraví a léčení, měli by Bohu oddaní křesťané pamatovat na to, že naše tělesné zdraví je sice důležité, ale naše duchovní zdraví je daleko důležitější!

Ježíš radil: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit.“ Ano, musíme dávat pozor, abychom se nestali příliš úzkostlivými, pokud jde o jídlo, oblékání, nebo dokonce i o léčení našeho těla. Jak by to bylo smutné, kdyby se křesťan začal tak zajímat o své tělesné zdraví, že by zanedbával své zdraví duchovní! Mohl by upadnout do stejné léčky jako boháč z Ježíšova podobenství, jemuž Bůh řekl: „Tuto noc tě požádají o tvou duši. Kdo má pak mít věci [včetně zdraví], které jsi nahromadil?“ Ježíš dodal: „Tak se vede muži, který si střádá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:20–22.

Je pravda, že se musíme starat o své zdraví, abychom mohli užívat svého života ke službě Bohu. Ale zprávy z různých oblastí ukazují, že se někteří křesťané začali příliš zaměstnávat svým tělesným zdravím. O jednom takovém příznaku napsal jeden svědek ze Středozápadu Spojených států: „Tolik jich má zřejmě příliš veliký zájem o zdraví. Stále na to myslí [jak je patrné z jejich rozmluv].“ Dopis vysvětloval, že mnozí se zřejmě začali v tomto ohledu přespříliš starat, když jim bylo řečeno, že mají rakovinu, a to lidmi, kteří nejsou odborníky, ale kteří se domnívají, že mohou odhadnout, zda má někdo rakovinu. Ti potom navíc předpisují diety a potravinové doplňky. Tento svědek slyšel, jak jeden návštěvník z Kalifornie řekl: „My [s těmito zdravotními zvyklostmi] nepěstujeme společenství s těmi v našem sboru, kteří chtějí zůstat nevědomí a chodí ke svým lékařům.“

To je škodlivé z mnoha hledisek. Křesťanská shromáždění a sjezdy nejsou příležitostí k rozsáhlým rozpravám o zdraví ani k tomu, aby se někdo pokoušel říkat někomu diagnózu nebo doporučovat nějaké léčení. Tato shromáždění mají sloužit vřelému duchovnímu společenství. Starší by měli dávat pozor, aby se sál království nestal místem k propagování různých způsobů léčení nebo názorů, ale aby zůstal místem jednoty a pravého uctívání. — Srovnej Jana 2:16, 17.

V nynějším systému věcí není možné dokonalé zdraví. Takové zdraví nebude možné získat, dokud nepřijde nový systém. Potom již „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘ “ A stane se to proto, že bude prominuto lidské provinění a hřích. (Iz. 33:24) Proto neprojevujme nerozumný zájem o své nynější zdraví, jako kdybychom nyní usilovali o tělesnou dokonalost. Projevujme spíše moudrost a rozumnost tím, že se soustředíme na své duchovní zdraví.

Ježíš ukázal, kam bychom měli zaměřit svou pozornost: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Nesmíme se nechat odvrátit od tohoto božského úkolu. Nesmí se stát, že bychom pro zdravotní problémy přestali celým srdcem podporovat království. ‚Hledat nejprve království‘, to je moudrý a rozumný způsob jednání. Přinese nám „Boží pokoj“, a tak se může dokonce i zlepšit naše nynější zdraví. Ale daleko důležitější je, že se tak naším pokladem stane Boží schválení, se všemi těmi nádhernými vyhlídkami, jež se uskuteční teprve tehdy, až bude na lidstvo uplatněna Kristova vykupující oběť. — Fil. 3:8–11; 4:6, 7; Mat. 6:33.

Otázky čtenářů

◼ Jak by se měli jednotliví křesťané a sbor jako celek dívat na biblickou radu, že máme vstupovat do manželství „pouze v Pánu“?

Ohledně ženy, jejíž manžel zemřel, radil apoštol Pavel: „Je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu.“ (1. Kor. 7:39) To není jen nějaká osobní rada od nějakého člověka. Pavel ji napsal pod inspirací; tato moudrá a milující rada tudíž pochází od Boha. Proto by se na ni křesťané měli dívat jako na radu vážnou, ne jako na něco, co je možné přehlížet nebo brát na lehkou váhu. Historická zpráva v Bibli to potvrzuje.

Když Abrahám vybíral pro Izáka manželku, nevybral žádnou ženu z lidí, kteří pěstovali falešné náboženství, z okolních Kananejců. Raději podstoupil obtíže, aby ve vzdálené zemi našel manželku z příbuzných, kteří uznávali pravého Boha. Podobně také Izák řekl Jákobovi: „Nevezmeš si manželku z dcer kananejských.“ (1. Mojž. 28:1; 24:1–67) Abrahám a Izák si uvědomovali, že manželství není věcí pouhého romantického vztahu. Jde přitom o oddanost Jehovovi, protože vstoupit do manželství s nevěřícím by mohlo přinést vážné problémy a mohlo by to člověka odvést od čistého uctívání.

A přece ne všichni Hebrejci se drželi odděleni od těch, kteří neuctívali Jehovu. Například Dína chodila do společnosti mladých lidí v sousedství, kteří nesloužili pravému Bohu. K čemu to vedlo? Jeden mladý muž pocítil vášnivé vzrušení a znásilnil ji. Zdá se, že Juda načas odešel od své rodiny a vzal si kananejskou ženu. K čemu to vedlo? Z tohoto nerovného svazku se zrodili tři synové, ale Jehova musel dva z nich zničit, protože byli špatní. Také Simeon měl syna s jednou Kananejkou. To bylo zřejmě považováno za tak neobvyklé nebo nežádoucí, že na to bylo upozorněno v seznamu Jákobových potomků. — 1. Mojž. 34:1, 2; 38:1–10; 46:8–10.

Když Bůh opatřil zákony, které měly vést Izrael, varoval před tím, aby nevytvářeli manželské svazky s osobami, které neuctívaly Jehovu. (5. Mojž. 7:2–4) Jak to bylo moudré, vidíme z tragédie, která postihla Šalomouna. Snad měl pocit, že pro svou výjimečnou moudrost může vyřešit jakýkoli problém nebo jakoukoli zkoušku, jež by vznikla, kdyby si vzal ženy, které nesloužily Jehovovi. Když však Šalomoun nedbal Boží rady, i on selhal. — 1. Král. 11:1–6.

Konečně v Křesťanských řeckých písmech Bůh opakoval radu: Nevstupujte do manželství s někým, kdo neslouží Pánu. lnspirovaná rada nezněla: ‚Najdeš-li čistou, slušnou osobu, je přípustné o takovou