• Úžasný orgán — naše srdce!
    Strážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června

    • A bylo zjištěno, že srdce tluče dál i po odstranění z těla, a to zejména tehdy, je-li zásobeno krví.

      Takový životně důležitý, těžce pracující orgán si jistě zaslouží dobré zacházení. To znamená, že mu musí být poskytována správná výživa, potřebný odpočinek a také cvičení, aby zůstalo silné. Zejména je nutno úplně se vyvarovat tabáku. Dále je nutno projevovat vyrovnanost a umírněnost při užívání dobrých věcí života.

      Vzhledem k tomu, že srdce je tak důležitý orgán, mluví se o něm velmi často v Bibli. Ale jak uvidíme dále, Bible klade důraz spíše na srdce v symbolickém smyslu než ve smyslu doslovném.

      [Poznámka pod čarou]

  • „Srdce“ v Božím slově, Bibli
    Strážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června

    • „Srdce“ v Božím slově, Bibli

      LIDSKÉMU srdci lidé věnovali ve svém uvažování bezpochyby větší pozornost než kterémukoli jinému tělesnému orgánu. V poezii i v próze je o něm bezpočet zmínek. Proto nás nepřekvapuje, že srdce má v Božím slově význačné místo. Ano, tak či onak se tam o něm mluví téměř tisíckrát. Jak tedy máme rozumět slovu „srdce“?

      Není neobvyklé, že Bible užívá některého slova rozmanitými způsoby s odlišnými významovými odstíny. Povšimněme si například, jak je v Bibli použito výrazů „nebesa“ a „duch“. Někdy se výraz „nebesa“ vztahuje na prostoru nad zemí neboli atmosféru, v níž létají ptáci. (1. Mojž. 1:26) O celém hmotném vesmíru včetně viditelných i neviditelných hvězd se někdy mluví jako o nebesích. (Žalm 19:1; 19:2, „KB“) Ve 2. Petrově 3:7 je zřejmě zmínka o politických nebesích. Ale někdy označují „nebesa“ přímo místo, kde přebývá Jehovova organizace duchovních tvorů. (Zjev. 12:12) Mohou se také vztahovat na nebeské království, například ve 2. Petrově 3:13.

      Podobně je tomu s výrazem „duch“. Někdy se mluví o Jehovovi Bohu, Ježíši Kristu a o andělích jako o duchovních osobách. (Jan 4:24; 1. Kor. 15:45; Žid. 1:13, 14) Životní síla, jež podněcuje všechno živé tvorstvo, je také označována jako „duch“. (Kaz. 12:7) Rovněž podněcující síla v člověku je někdy nazývána „duch“, například v Přísloví 25:28. A o Jehovově činné síle se velice často mluví jako o „duchu“ neboli „svatém duchu“. — 1. Mojž. 1:2; Zach. 4:6; Mar. 13:11.

      Co tedy lze říci o „srdci“? Ve 2. Mojžíšově 28:30 se hebrejské slovo pro „srdce“ vztahuje na doslovný orgán. Jehova Bůh zde přikázal, že na Áronově srdci bude náprsník soudu. To bylo tělesné lidské srdce. A doslovné uplatnění má zřejmě také Žalm 45:5 (45:6, „KB“), kde je řečeno: „Tvé šípy jsou ostré. . . v srdci nepřátel krále.“

      A pak se užívá výrazu srdce k označení středu nějaké věci. U Ezekiela 27:25–27 nacházíme třikrát výraz „v srdci širého moře“, což bezpochyby znamená přímo uprostřed moře. Ježíš také předpověděl, že bude tři dny a tři noci v „srdci“, uvnitř, země. — Mat. 12:40.

      Srdce je také spojeno s našimi pocity radosti a zármutku nebo zasmušilosti. V 1. Královské 8:66 čteme, že se při zasvěcování Šalomounova chrámu celý Izrael ‚radoval a veselil v srdci ze vší dobroty, kterou prokázal Jehova Bůh svému služebníku Davidovi a Izraelovi‘. U Nehemjáše 2:2 vidíme, že se král Artaxerxes ptal Nehemjáše, proč je tak zasmušilý, když nestůně. Usoudil, že „to není nic jiného než zasmušilost srdce“.

      Srdce je spojeno s naším sklonem, s naším postojem, ať již povýšeným, pyšným, nebo poníženým, pokorným. Přísloví 16:5 říká, že „každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným“. Na druhé straně u Matouše 11:29 řekl Ježíš: „Jsem mírné povahy a pokorný v srdci.“

      Morální vlastnosti — dobrota, ctnost, špatnost a ničemnost — o tom všem je řečeno, že sídlí v srdci. U Jeremjáše 7:24 například čteme o tom, že Izraelité „chodili v radách tvrdošíjnosti svého špatného srdce“. U Matouše 12:34, 35 ukazuje Ježíš, že je možno v srdci najít jak dobré, tak i špatné věci.

      Víra se dotýká srdce, jak nám to říká Pavel v Římanům 10:10: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“

      Srdce je sídlem pohnutek. 2. Mojžíšova 35:21 vysvětluje, že ti, kteří přinášeli příspěvek na svatostánek, přicházeli, „každý, koho pohánělo jeho srdce“. Podle Židům 4:12, 13 je Jehovovo slovo jako ostrý meč, který je schopen „rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. Ano, srdce člověka je zdrojem pohnutek, protože ovlivňuje mysl k dobrému nebo špatnému. Příklad toho, jak srdce podněcuje Boží lid, aby jednal moudře, nacházíme ve 2. Mojžíšově 31:6, kde je řečeno: „Do srdce každého, kdo má moudré srdce, skutečně vkládám moudrost, aby mohli opravdu udělat vše, co jsem ti přikázal.“

      Se srdcem je však především spojen cit lásky a cit nenávisti. Izraelité dostali příkaz: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci.“ (3. Mojž. 19:17) Také čteme o tom, že Egypťané v srdci nenáviděli Izraelity. (Žalm 105:25) Naproti tomu Pavel nám říká: „Cílem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce.“ (1. Tim. 1:5) A Petr nám radí: „Když jste očistili své duše poslušností pravdy,. . . milujte se navzájem vřele ze srdce.“ — 1. Petra 1:22.

      Písmo také mluví o tom, že se v srdci uchovávají vzácné zážitky. U Lukáše 2:51 například čteme, že Marie, Ježíšova matka, „uchovávala to vše [ohledně Ježíše] ve svém srdci“. — „EP“, „KB“.

      Jak úžasné množství znamenitých funkcí a schopností je připisováno srdci! Jsou všechny v doslovném srdci? To by bylo sotva možné. Je to naznačeno v jazycích, které činí zřetelný rozdíl mezi tělesným srdcem a srdcem obrazným. Například čínština a japonština užívá dvou znaků k označení „srdce jako orgánu“, doslovného srdce. Ale při popisování vlastností, jež vyzařují ze srdce, se používá jen prvního z těchto znaků v kombinaci s jinými prvky, takže tvoří část komplikovanějšího znaku, například ve slovech láska, nenávist, úmysl a vytrvalost. Tak se činí zřetelný rozdíl mezi tělesným orgánem a lidskými pohnutkami a citovými vlastnostmi, ačkoli je mezi oběma pojmy zachováván vztah.

      Je také poučné povšimnout si, jak se v Písmu mluví o jiných tělesných orgánech. Zjišťujeme, že o doslovných ledvinách se mluví v Hebrejských písmech, převážně v pěti knihách Mojžíšových, více než dvacetkrát. Opakovaně čteme o ‚dvou ledvinách a tuku‘ ve spojení se zvířecími oběťmi, jež byly vyžadovány pod Zákonem. (2. Mojž. 29:13, 22; 3. Mojž. 3:4, 10, 15; 4:9; 7:4) To se nesporně vztahuje na doslovné ledviny. A žalmista David mluvil bezpochyby o doslovných ledvinách, když napsal: „Vždyť jsi sám vytvořil mé ledviny; držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky.“ — Žalm 139:13.

      Mluvil však prorok Jeremjáš o doslovných ledvinách, když u Jeremjáše 11:20 řekl, že Jehova „zkouší ledviny a srdce“? Mluvil snad David o doslovných ledvinách, když řekl: „Skutečně, během nocí mě napravují mé ledviny“? (Žalm 16:7) Naše doslovné ledviny nás jistě nemohou napravovat. O čem to mluvil? Neobjasňuje snad tento námět Jeremjáš 12:2? Zní: „Zasadil jsi je; také zakořenili. Postupují; urodili také ovoce. Jsi blízko v jejich ústech, ale daleko od jejich ledvin.“ Neoznačují zde „ledviny“ nejhlubší city člověka? Zdá se, že tento biblický text také odpovídá Izajášovi 29:13, z něhož citoval Ježíš, jak to je zapsáno u Matouše 15:7, 8: „Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izajáš, když řekl: ‚Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.‘ “ Ježíš zde nepochybně mluvil o tom, jací byli tito zlí lidé ve svém nejhlubším nitru.

      Dále bychom si mohli uvést příklad řeckého slova pro útroby nebo střeva, splagchna. V doslovném smyslu se ho užívá ve Skutcích 1:18, kde čteme o Jidášovi: „Právě ten si koupil pole za mzdu za nespravedlnost, a když spadl po hlavě, hlučně uprostřed praskl a všechna jeho střeva se vyvalila.“ Ačkoli se však toto slovo vyskytuje v Křesťanských řeckých písmech jedenáctkrát, vztahuje se pouze v tomto případě na doslovné útroby. U Lukáše 1:78 se překládá slovem „něžný“ a ve 2. Korinťanům 6:12; 7:15; Filipanům 2:1; Kolosanům 3:12 a Filemonovi 7 jako „něžná náklonnost“. Odpovídající hebrejské slovo rachamim je v 1. Mojžíšově 43:30 a 1. Královské 3:26 přeloženo v „Kralické bibli“ jako „střeva“, ačkoli se ve skutečnosti vztahuje na „vnitřní city“ a tak je také překládáno v „Překladu nového světa“.

      Stejně je tomu s hebrejským a řeckým slovem, které je v našich Biblích překládáno jako „srdce“. Je poměrně málo případů, kdy se mluví o doslovném srdci, například ve 2. Mojžíšově 28:30 a v Žalmu 45:5; 45:6, „KB“. To neznamená, že neexistuje žádné spojení mezi tělesným a obrazným srdcem. Takové spojení existuje. Například citové napětí může působit zhoubně na doslovné srdce, může vést k onemocnění a dokonce i ke smrti. Ale je zřejmě nutno činit rozdíl mezi srdcem jako orgánem a mezi srdcem obrazným. Jak to říká W. E. Vine, „srdce se užívá obrazně pro skryté pohnutky osobního života“. — „Výkladový slovník slov Nového zákona“, svazek II, strany 206–207, angl.

      Ze všeho předcházejícího je zřejmé, že pisatelé Bible užívali hebrejská a řecká slova pro „srdce“ k označení celé řady citových a morálních vlastností, které vytvářejí vnitřní osobu. Boží slovo nám poskytuje výstrahu a ukazuje, jak je důležité, abychom dávali pozor na svá přání, na své tužby a pohnutky, a tím nám pomáhá, abychom Bohu sloužili „nerozděleným srdcem“. Vyzbrojuje nás ke každému dobrému dílu. (1. Par. 28:9; 2. Tim. 3:17) V tom směru obsahuje Boží slovo mnoho dobrých rad.