dostal otázku, které je „největší přikázání“ ve sbírce Zákona, Ježíš odpověděl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [řecky: kardia] a celou svou duší [psyché] a celou svou myslí [dianoia].‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Mat. 22:35–40) Zde se mluví o srdci ve vztahu k mysli, z čehož je patrné, že to musí být „srdce“ v obrazném smyslu.

¹⁴ Ježíš zde citoval z 5. Mojžíšovy 6:5: „A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [hebrejsky: lebab] a celou svou duší [nefeš] a celou svou životní silou.“ Také ze 3. Mojžíšovy 19:18: „A budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“ Tak Ježíš seřadil tato dvě přikázání jako první a druhé největší přikázání mojžíšské smlouvy Zákona. Dnes nejsme pod mojžíšským Zákonem, ale tyto základní požadavky nezastaraly. Měli bychom je zachovávat.

15. a) Čím je podněcováno k činnosti tělesné srdce a jak funguje? b) Jaký vztah má tělesné srdce k mozku a mysli?

¹⁵ Víme, že tělesné srdce je udržováno v chodu „duchem života“. (Zjev. 11:11; 1. Mojž. 7:22) Tato životní síla uvádí v chod tělesné srdce, takže vhání životodárnou krev do všech částí lidského těla, včetně mozku. Jehova Bůh řekl: „Duše [nefeš] těla všeho druhu je jeho krev pro duši, která je v ní. Proto jsem řekl synům Izraele: ‚Nebudete jíst krev žádného druhu těla, neboť duše každého druhu těla je jeho krev.‘ “ (3. Mojž. 17:14) Aby mohlo celé tělo žít, musí tělesné srdce vhánět krev, která udržuje život, do všech jeho částí, ať již probíhá tento oběh krve pomocí přirozeného Bohem daného srdce nebo srdce transplantovaného z těla někoho jiného nebo necitlivým netělesným mechanickým srdcem. Tak je krev vháněna do mozku, jsou podněcovány jeho schopnosti přemýšlet a mysl funguje. Je tedy zřejmé, že tělesné srdce vyživuje mozek tím, že jej zásobuje krví, jež obsahuje činnou životní sílu, „ducha života“. Ať si je toho člověk vědom nebo ne, srdce stále vhání krev do mozku a do všech ostatních částí těla.

16. a) Co je podle Bible obrazné srdce? b) Co je od nás požadováno, když máme milovat Jehovu ‚celým srdcem‘? c) Jak jej milujeme svou celou „myslí“?

¹⁶ Podívejme se však dále, než jen na doslovné srdce z živé tkáně. V Bibli zastupuje srdce sídlo pohnutek a také citů. Je to obrazné srdce, jež ve skutečnosti znamená naše nejvnitřnější já. V 1. Petrově 3:4 je popsáno jako „skrytý člověk srdce“ („NS“), „skrytá osoba srdce“ („Revidovaný standardní překlad“), „vaše vnitřní já“ („Nový mezinárodní překlad“, angl.). Platí tedy pro nás příkaz, že máme milovat Jehovu Boha ‚celým srdcem‘. Také je nám přikázáno, abychom milovali Jehovu Boha svou celou duší, svou celou bytostí. To vyžaduje, abychom milovali jediného živého a pravého Boha, Všemohoucího, celou svou životní silou a abychom zaměřovali všechnu svou energii ke konání Boží zjevné vůle a k tomu, abychom během tohoto „závěru systému věcí“ plně vykonali jeho dílo. (Mat. 24:3) Kromě toho musíme milovat biblického Boha celou svou „myslí“, svými myšlenkovými schopnostmi. — Mar. 12:29–31.

17. a) Jaké máme ujištění, jestliže milujeme Jehovu svým celým srdcem a svou celou myslí? b) Jak bude podle Filipanům 4:7 působit Boží pokoj na naše srdce a naši mysl?

¹⁷ Projevujeme-li svou lásku k Jehovovi Bohu celým svým srdcem a celou svou myslí, je samozřejmé, že bude s potěšením vyslýchat naše modlitby, a toto ujištění nás zbavuje úzkosti. Budeme se těšit z pokoje, který nemá tento neklidný svět a jemuž nemůže rozumět. Proč? Protože, jak ujistil apoštol Pavel milované křesťany ve starověkých řeckých Filipech, „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení [řecky: nus], bude střežit vaše srdce [kardias] a vaše myšlenkové síly [noemata: „mysli“, „Autorizovaný překlad“; „Revidovaný standardní překlad“] prostřednictvím Krista Ježíše“. (Fil. 4:7) Naše obrazné srdce tak nebude podněcováno k nějakým ukvapeným nesprávným pohnutkám a citovému nepokoji a myšlenková síla neboli mysl nebude zmatená ani pokřivená. Křesťan půjde svou cestou podle Boží inspirované Bible a s pomocí vůdce, Krista Ježíše.

Ztotožnit se s ‚Jehovovou myslí‘, jak je nyní zjevována

1. Který národ nahradil přirozený Izrael a v jaké smlouvě?

BOŽÍ Syn nahradil proroka Mojžíše, který byl prostředníkem smlouvy Zákona mezi Bohem a přirozeným Izraelem. Ježíš Kristus se stal ustanoveným prostředníkem Jehovovy předpověděné nové smlouvy. Tato smlouva byla uzavřena s národem, který nahradil starověký národ izraelský a je duchovním izraelem, „Božím izraelem“. (Gal. 6:16) Desatero přikázání a všechny ostatní připojené zákony smlouvy zprostředkované nedokonalým člověkem Mojžíšem byly zaznamenány v rukopisech, ale nebyly ve skutečnosti zapsány do srdce a mysli obřezaných tělesných Židů neboli Izraelitů. Jehova Bůh pozoroval toto selhání, pokud jde o mojžíšskou smlouvu Zákona, a prostřednictvím proroka Jeremjáše předpověděl, že uzavře novou smlouvu, jak je to zaznamenáno u Jeremjáše 31:31–34.

2. a) Jak se stal Ježíš prostředníkem smlouvy? b) Jak a kdy začala tato smlouva působit?

² Ježíš Kristus zpečetil tuto zaslíbenou „novou smlouvu“ svou životodárnou krví, když zemřel se zlomeným srdcem na mučednickém kůlu za Jeruzalémem. Když Ježíš předcházející noc slavil se svými věrnými apoštoly v poslušnosti mojžíšské smlouvy Zákona svůj poslední pasach, podal jim pohár vína a dal mu nový význam, když řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20; 1. Kor. 11:23–26) Tak se stal prostředníkem nové smlouvy, která se prokázala jako „lepší smlouva“ než mojžíšská smlouva Zákona. (Žid. 8:6; 9:11–28) A tak od okamžiku, kdy v roce 33 n. l. předložil v nebi hodnotu své dokonalé životodárné krve, slouží jako prostředník pro ty učedníky, které uvádí Jehova Bůh do nové smlouvy. — 1. Tim. 2:5, 6.

3. Kam „píše“ Jehova zákony této smlouvy podle Židům 10:15, 16?

³ Když apoštol pojednává v Židům 10:15, 16 o nové smlouvě, cituje Jeremjášovo proroctví podle řeckého překladu „Septuaginty“ a píše: „Nad to nám svědčí i svatý duch, neboť když nejprve řekl: ‚ „To je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech,“ říká Jehova. „Vložím své zákony do jejich srdce [kardias] a napíši je do jejich mysli [dianoian].“ ‘ “

4. a) Jak se liší obrazné srdce od mysli? b) Jak používají křesťané v nové smlouvě srdce a mysl v souladu se Žalmem 119? c) Kdy a jak začalo psaní Božích zákonů na srdce a mysl?

⁴ V souladu s funkcemi obrazného srdce a mysli budou křesťané, kteří jsou skrze Krista jako prostředníka uvedeni do nové smlouvy, milovat svým srdcem Jehovovy zákony, a tak budou podněcováni k poslušnosti těchto zákonů. Budou také na tyto božské zákony záměrně pamatovat. Jak to vyjádřil žalmista: „Jak já miluji tvůj zákon! Celý den se jím zabývám [„o něm přemýšlím“, „EP“].“ (Žalm 119:97) Vkládání Jehovových zákonů do obrazného srdce Kristových učedníků a zapisování těchto zákonů do jejich mysli začalo v den letnic roku 33 n. l. Tehdy byl vylit na čekající učedníky Ježíše Krista svatý duch a na hlavách 120 učedníků se usadily viditelné „jazyky jakoby z ohně“. Učedníci začali mluvit cizími jazyky, které předtím nestudovali a které se neučili. To byl skutečně zázrak! Svědectví, které tehdy bylo dáno shromážděným divákům, vedlo k tomu, že 3 000 osob uvěřilo v Ježíše jako Krista neboli Mesiáše, dali se pokřtít a byli přijati do nové smlouvy, v níž on působí jako prostředník. — Skutky, kapitola 2; Joel 2:28–32.

5. Kdo byl dnes pojat do nové smlouvy a co dokazuje, že jsou „ratolestmi“?

⁵ Dnes, po 1 900 letech, existuje ostatek „Božího izraele“, jehož členové poskytují důkaz, že byli přijati do nové smlouvy a byli pokřtěni svatým duchem. Poskytují důkaz, že nechali vložit zákony Jehovy Boha do svého obrazného srdce a že je dali napsat na svou mysl. Plní předpověď svého prostředníka, jež byla zapsána u Matouše 24:14 a Marka 13:10. Jsou to „ratolesti“ na onom duchovním olivovníku, který popsal apoštol Pavel v 11. kapitole Římanům, a přinášejí mnoho ovoce.

6. a) Který další rys Jehovovy „mysli“ je odhalen od roku 1935? b) Jak poskytují „jiné ovce“ přesvědčující důkaz o tom, že milují Boží „zákon“ pro dnešní dobu?

⁶ Jiný rys Jehovovy „mysli“ je odhalen od sjezdu svědků Jehovových, který se konal v roce 1935 ve Washingtonu, D. C. Co měl Jehova na „mysli“ ohledně „velkého zástupu“, který byl předpověděn ve Zjevení 7:9–17? Toto předpověděné množství lidí, kteří chválí Jehovu Boha a jeho Beránka, Ježíše Krista, a slouží Bohu v jeho obrazném chrámu, se objevilo na scéně od roku 1935. K těm 840, kteří se pak dali v sobotu 1. června ve Washingtonu pokřtít, jsou připojováni další až dodnes. Dnes je po celé zemi více než dva a půl milionu těchto „jiných ovcí“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista, kteří pravidelně pěstují společenství s duchem zplozenými účastníky nové smlouvy. Účastní se též svědeckého díla dáváním svědectví o království, jež bylo předpověděno u Matouše 24:14. (Jan 10:16) Podobně jako žalmista podávají přesvědčivý důkaz, že milují Jehovův „zákon“ určený pro tento „závěr systému věcí“ a že jeho „zákon“ je námětem, o němž ve své mysli uvažují a jímž se zabývají ve svém srdci.

Záchrana vírou a vyznáním

7, 8. a) Závisí záchrana jen na myšlenkových poznatcích? b) Co říká Římanům 10:5–10 o vzájemném působení obrazného srdce a mysli?

⁷ Získat záchranu, ať již do Jehovova království v nebesích nebo na rajskou zem pod tisíciletým panstvím Ježíše Krista, nelze jen na základě myšlenkových poznatků, není to jen věc mysli. Apoštol Pavel to objasňuje v Římanům 10:5–10. Rozebírá tam otázku křesťanů, kteří měli přirozené, tělesné srdce, ne nějaké srdce transplantované nebo mechanické. Ve svém dokazování postupuje:

⁸ „Mojžíš totiž píše, že člověk, který činil spravedlnost Zákona, bude skrze ni žít. Ale spravedlnost, která vyplývá z víry, mluví tímto způsobem: ‚Neříkej ve svém srdci: „Kdo vystoupí do nebe?“, totiž aby přivedl Krista dolů; nebo: „Kdo sestoupí do propasti?“, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.‘ Ale co říká? ‚To slovo je blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci‘; totiž ‚slovo‘ víry, které kážeme. Jestliže totiž veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“

9. a) Co je nutné k záchraně a proč tak odpovídáš? b) Čemu musí křesťan opravdu věřit ve svém srdci? c) Jaký postoj zaujali Athéňané a proč?

⁹ To ukazuje, že ta věc zasahuje hlouběji do bytosti člověka, a není to jen věc intelektu nebo mysli. Nejde jen o to shromažďovat informace, utřídit si je v mysli a pak je moci rutinně opakovat. Rozhodujícím činitelem není mysl a její vědomosti; před Bohem jde přitom o pohnutky. Křesťan musí být ke své víře podněcován obrazným srdcem. Musí celým svým srdcem věřit v Kristovo vzkříšení, protože pociťuje v srdci ocenění pro tento zázrak, který vykonal všemohoucí Bůh. Bůh vzkřísil svého mrtvého Syna k životu na nebeské úrovni, což by pro sebe byl Kristus nemohl vykonat, a nebyl by to mohl vykonat ani žádný jiný člověk. (2. Kor. 4:13) Vzpomínáme si, že někteří athénští vzdělanci měli v době apoštola Pavla sklon ‚posmívat‘ se, když slyšeli o „vzkříšení z mrtvých“, zatímco jiní se v té věci nerozhodli hned, ale řekli: „Chceme o tom od tebe slyšet ještě jindy.“ Měli mysl naplněnou rozličnými vědomostmi, což jim bránilo v přijímání informací, ačkoli byly založeny na konkrétních skutečnostech. Jen někteří se stali věřícími a připojili se k Pavlovi. — Sk. 17:21, 32–34.

10. a) Jaké pohnutky musí poskytovat srdce? b) Které dvě věci proto Jehova vyžaduje?

¹⁰ A tak musí srdce podněcovat člověka k tomu, aby věřil. Svým srdcem musí projevovat víru. Když to činí, pak bude srdce — nejvnitřnější já — podněcovat věřícího k tomu, aby činil veřejné vyznání svými ústy. Musí projevovat víru svým celým srdcem. Pak bude následovat veřejné prohlášení ústy, jež je podněcováno věřícím srdcem. Když se věřící dává pokřtít ve vodě, čímž symbolizuje, že se oddává skrze Ježíše Krista Jehovovi Bohu, činí veřejné prohlášení, jež vede k záchraně. Jehova Bůh zkoumá nejen obrazné srdce, aby viděl, zda je v něm podněcující víra, ale také naslouchá veřejnému prohlášení.

„Úplné“ srdce vede k zachovávání věrné oddanosti

11. a) Jak mohl David zůstat Jehovovi věrně oddán? b) Proč se mohl David i přes svůj hřích modlit například slovy Žalmu 86:11? c) Kdo se řídí Davidovým znamenitým příkladem?

¹¹ Starověký David byl stejně jako my všichni lidé zrozen v provinění a zplozen v hříchu, ale zůstal věrně oddán svému Bohu, Jehovovi, protože jeho obrazné srdce bylo ‚úplné‘ vůči Bohu izraelského národa. (Žalm 51:5; 51:7, „KB“) Svědectví o tom nacházíme v 1. Královské 15:3: „Jeho [Abijamovo] srdce se neprokázalo úplné při Jehovovi, jeho Bohu, jako srdce jeho předka Davida.“ Je pravda, že se David dopustil ohavného hříchu s manželkou Hetity Urijáše, ale upřímně toho litoval a dokázal, že je nerozděleným srdcem neochvějně oddán Jehovovi jako svému Bohu. (1. Král. 15:4, 5) David se mohl právem modlit: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Svým nástupcům v kralování nad Izraelem dal vynikající příklad, a král Asa v tomto ohledu Davida napodoboval, jak čteme v 1. Královské 15:14: „Asovo srdce bylo po všechny jeho dny úplné s Jehovou.“

12. Co vyžaduje odvahu a poctivost a jak to projevil Ezechjáš?

¹² Je jistě třeba značné odvahy a poctivosti k sobě samému, má-li člověk úpěnlivě prosit nejvyššího Boha, který zkoumá lidské srdce, a žádat jej o milosrdenství a laskavé ohledy. Právě to však činil izraelský král Ezechjáš. Když byl nakažen chorobou, která by byla bez Božího zásahu jistě smrtelná, Ezechjáš se modlil: „Naléhavě tě prosím, Jehovo, vzpomeň, prosím, jak jsem před tebou chodil v pravdivosti a s úplným srdcem a dělal jsem, co bylo dobré v tvých očích.“ — Iz. 38:3.

13. Co by měli mít podle Ježíšova příkladu stále na mysli pomazaní křesťané?

¹³ Dnešní pomazaní křesťané, kteří byli přijati do ‚smlouvy pro království‘ s Ježíšem Kristem v nebesích, by měli tváří v tvář takovému příkladu stále pamatovat na to, že jsou povinni chodit před Jehovou „s úplným srdcem“. Když byl Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, chodil podobně jako jeho královský předek David před svým nebeským Otcem, Jehovou, „s úplným srdcem“. Proto mu Jehova Bůh, který provádí jmenování Krále, s potěšením udělil panovnický úřad v nebeském království, aby tam panoval jako „Král králů a Pán pánů“ společně se svými učedníky, kteří zachovali ryzost a jsou podřízenými králi a pány. — Luk. 22:29; Zjev. 19:16.

14. Proč byly „jiné ovce“ přivedeny do „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“?

¹⁴ „Velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“ očekává, že jako první vstoupí živí do tisíciletého panství Ježíše Krista s jeho 144 000 spolupanovníky. (Zjev. 7:9, 10; Jan 10:16; Zjev. 14:1; 20:4–6) Od onoho pamětihodného roku 1935 se členové tohoto „velkého zástupu“ připojují k ostatku dědiců království, kteří chodí před Jehovou Bohem s úplným srdcem. I tyto „jiné ovce“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista, se snaží chodit před Jehovou Bohem „s úplným srdcem“, a proto nyní tvoří „jedno stádo“ s ostatkem dědiců království pod „jedním pastýřem“, Ježíšem Kristem. Takovým sjednoceným, úplným srdcem zachovávají ryzost, a proto budou mít přednost účastnit se ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy Boha, jehož jsou svědky. — Iz. 43:10, 12.

15. Zač můžeme být nyní všichni vděční?

¹⁵ Takovým způsobem se všichni jako učedníci Božího Syna, našeho znamenitého pastýře, ztotožňujeme s Jehovovou „myslí“, jak je nyní zjevena jeho oddaným, pokřtěným ctitelům. Jak vděční můžeme být, a měli bychom být, že nám Nejvyšší Bůh v nebi odhalil, co nejprve vyvstalo v jeho „mysli“ a co nepochází od žádného člověka z masa a kostí! To nás podněcuje, abychom smýšleli o Jehovově nádherném předsevzetí stejně jako on.

16, 17. a) Co je ukázáno v 1. Korinťanům 2:16 o ‚Jehovově mysli‘ a o ‚mysli Kristově‘? b) Co nám ukazuje Filipanům 2:5–8 o ‚mysli Kristově‘?

¹⁶ Uvědomujeme si cenu toho, co nám bylo napsáno v 1. Korinťanům 2:16, totiž: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval‘? Ale my opravdu máme Kristovu mysl.“ Řecké slovo přeložené jako „mysl“ je zde v obou případech nus.

¹⁷ „Mysl“ Kristova byla bezesporu totožná s ‚Jehovovou myslí‘. Inspirovaná slova ve Filipanům 2:5–8 nám pomáhají proniknout dokonce i do „mysli“ předlidského Božího Syna, protože tam čteme: „Zachovejte si takové smýšlení [„mysl“, „Autorizovaný překlad“, angl.], jaké měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“

18. Co se vyžadovalo od Syna, když se ztotožnil s ‚myslí‘ Otcovou?

¹⁸ Jehova Bůh zamýšlel vykoupit lidstvo z věčné smrti, a jednozplozený Boží Syn byl ochoten ztotožnit se v tomto ohledu s myslí svého nebeského Otce, i když to pro něj mělo znamenat na zemi velké utrpení.

19. a) Jak můžeme použít svého obrazného srdce ve spojitosti s Jehovovou ‚myslí‘? b) Co musíme nyní vykonávat s ohledem na ‚mysl Kristovu‘?

¹⁹ Jestliže se tedy chceme my dnes ztotožnit s „Jehovovou myslí“, musíme se rovněž pokořit podobně jako Kristus a naprosto se podřídit Jehovově vůli. To nás zavazuje, abychom byli Jehovovými svědky, a podníceni milujícím a věrně oddaným srdcem [kardia] musíme vykonávat to, co měl Ježíš Kristus prozíravě na mysli, když řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ až do konce. — Mat. 24:14; Mar. 13:10.

20. a) Co nyní přispívá k celosvětové jednotné činnosti? b) Z jakého úspěchu se nyní těší sjednocené stádo Božího lidu?

²⁰ My všichni dnešní oddaní, pokřtění svědkové nejvyššího Boha chceme být „stejné mysli“, pokud jde o tuto přednost služby. (Fil. 4:2) To vede k jednotné činnosti po celém světě. Proto Jehova Bůh žehná jak „velkému zástupu“ Kristových „jiných ovcí“, tak i pomazanému ostatku dědiců Kristova království. Po celém světě dnes mají potěšitelný úspěch, když shromažďují všechny „jiné ovce“ a celému lidstvu předkládají závěrečné upozornění, než dojde k Božímu nádhernému vítězství a ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti v Armageddonu. — Zjev. 16:16.

Některé otázky pro přehled:

◆ Jakou úlohu má „srdce“ a „mysl“, když Jehova předkládá „zákon“ nové smlouvy?

◆ Které dvě věci jsou nutné k získání záchrany?

◆ Jak nám „úplné“ srdce pomáhá zachovat věrnou oddanost?

◆ Jak můžeme dokázat, že máme jak „mysl Jehovovu“, tak i „mysl Kristovu“?

Zprávy a jejich hlubší význam

Pornografie je nebezpečná

„Měl takové mírné chování, tak se usmíval,“ říká matka desetileté Lisy, když popisuje muže, který ohrožoval a dvakrát obtěžoval její dceru. „Ukázal Lise nějaké mírně pornografické časopisy. Děti se dají tak snadno přesvědčit. Řekl jí, že si ji chce vyfotografovat do soutěže.“

Detektiv John T. Dugan ml. z policejního oddělení v Buffalo, jež se zabývá oplzlou literaturou, potvrzuje, jakou taktiku užívá typický sexuální násilník, aby překonal zábrany dítěte. Říká: „Nikdy