⁸ „Mojžíš totiž píše, že člověk, který činil spravedlnost Zákona, bude skrze ni žít. Ale spravedlnost, která vyplývá z víry, mluví tímto způsobem: ‚Neříkej ve svém srdci: „Kdo vystoupí do nebe?“, totiž aby přivedl Krista dolů; nebo: „Kdo sestoupí do propasti?“, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.‘ Ale co říká? ‚To slovo je blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci‘; totiž ‚slovo‘ víry, které kážeme. Jestliže totiž veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“

9. a) Co je nutné k záchraně a proč tak odpovídáš? b) Čemu musí křesťan opravdu věřit ve svém srdci? c) Jaký postoj zaujali Athéňané a proč?

⁹ To ukazuje, že ta věc zasahuje hlouběji do bytosti člověka, a není to jen věc intelektu nebo mysli. Nejde jen o to shromažďovat informace, utřídit si je v mysli a pak je moci rutinně opakovat. Rozhodujícím činitelem není mysl a její vědomosti; před Bohem jde přitom o pohnutky. Křesťan musí být ke své víře podněcován obrazným srdcem. Musí celým svým srdcem věřit v Kristovo vzkříšení, protože pociťuje v srdci ocenění pro tento zázrak, který vykonal všemohoucí Bůh. Bůh vzkřísil svého mrtvého Syna k životu na nebeské úrovni, což by pro sebe byl Kristus nemohl vykonat, a nebyl by to mohl vykonat ani žádný jiný člověk. (2. Kor. 4:13) Vzpomínáme si, že někteří athénští vzdělanci měli v době apoštola Pavla sklon ‚posmívat‘ se, když slyšeli o „vzkříšení z mrtvých“, zatímco jiní se v té věci nerozhodli hned, ale řekli: „Chceme o tom od tebe slyšet ještě jindy.“ Měli mysl naplněnou rozličnými vědomostmi, což jim bránilo v přijímání informací, ačkoli byly založeny na konkrétních skutečnostech. Jen někteří se stali věřícími a připojili se k Pavlovi. — Sk. 17:21, 32–34.

10. a) Jaké pohnutky musí poskytovat srdce? b) Které dvě věci proto Jehova vyžaduje?

¹⁰ A tak musí srdce podněcovat člověka k tomu, aby věřil. Svým srdcem musí projevovat víru. Když to činí, pak bude srdce — nejvnitřnější já — podněcovat věřícího k tomu, aby činil veřejné vyznání svými ústy. Musí projevovat víru svým celým srdcem. Pak bude následovat veřejné prohlášení ústy, jež je podněcováno věřícím srdcem. Když se věřící dává pokřtít ve vodě, čímž symbolizuje, že se oddává skrze Ježíše Krista Jehovovi Bohu, činí veřejné prohlášení, jež vede k záchraně. Jehova Bůh zkoumá nejen obrazné srdce, aby viděl, zda je v něm podněcující víra, ale také naslouchá veřejnému prohlášení.

„Úplné“ srdce vede k zachovávání věrné oddanosti

11. a) Jak mohl David zůstat Jehovovi věrně oddán? b) Proč se mohl David i přes svůj hřích modlit například slovy Žalmu 86:11? c) Kdo se řídí Davidovým znamenitým příkladem?

¹¹ Starověký David byl stejně jako my všichni lidé zrozen v provinění a zplozen v hříchu, ale zůstal věrně oddán svému Bohu, Jehovovi, protože jeho obrazné srdce bylo ‚úplné‘ vůči Bohu izraelského národa. (Žalm 51:5; 51:7, „KB“) Svědectví o tom nacházíme v 1. Královské 15:3: „Jeho [Abijamovo] srdce se neprokázalo úplné při Jehovovi, jeho Bohu, jako srdce jeho předka Davida.“ Je pravda, že se David dopustil ohavného hříchu s manželkou Hetity Urijáše, ale upřímně toho litoval a dokázal, že je nerozděleným srdcem neochvějně oddán Jehovovi jako svému Bohu. (1. Král. 15:4, 5) David se mohl právem modlit: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Svým nástupcům v kralování nad Izraelem dal vynikající příklad, a král Asa v tomto ohledu Davida napodoboval, jak čteme v 1. Královské 15:14: „Asovo srdce bylo po všechny jeho dny úplné s Jehovou.“

12. Co vyžaduje odvahu a poctivost a jak to projevil Ezechjáš?

¹² Je jistě třeba značné odvahy a poctivosti k sobě samému, má-li člověk úpěnlivě prosit nejvyššího Boha, který zkoumá lidské srdce, a žádat jej o milosrdenství a laskavé ohledy. Právě to však činil izraelský král Ezechjáš. Když byl nakažen chorobou, která by byla bez Božího zásahu jistě smrtelná, Ezechjáš se modlil: „Naléhavě tě prosím, Jehovo, vzpomeň, prosím, jak jsem před tebou chodil v pravdivosti a s úplným srdcem a dělal jsem, co bylo dobré v tvých očích.“ — Iz. 38:3.

13. Co by měli mít podle Ježíšova příkladu stále na mysli pomazaní křesťané?

¹³ Dnešní pomazaní křesťané, kteří byli přijati do ‚smlouvy pro království‘ s Ježíšem Kristem v nebesích, by měli tváří v tvář takovému příkladu stále pamatovat na to, že jsou povinni chodit před Jehovou „s úplným srdcem“. Když byl Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, chodil podobně jako jeho královský předek David před svým nebeským Otcem, Jehovou, „s úplným srdcem“. Proto mu Jehova Bůh, který provádí jmenování Krále, s potěšením udělil panovnický úřad v nebeském království, aby tam panoval jako „Král králů a Pán pánů“ společně se svými učedníky, kteří zachovali ryzost a jsou podřízenými králi a pány. — Luk. 22:29; Zjev. 19:16.

14. Proč byly „jiné ovce“ přivedeny do „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“?

¹⁴ „Velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“ očekává, že jako první vstoupí živí do tisíciletého panství Ježíše Krista s jeho 144 000 spolupanovníky. (Zjev. 7:9, 10; Jan 10:16; Zjev. 14:1; 20:4–6) Od onoho pamětihodného roku 1935 se členové tohoto „velkého zástupu“ připojují k ostatku dědiců království, kteří chodí před Jehovou Bohem s úplným srdcem. I tyto „jiné ovce“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista, se snaží chodit před Jehovou Bohem „s úplným srdcem“, a proto nyní tvoří „jedno stádo“ s ostatkem dědiců království pod „jedním pastýřem“, Ježíšem Kristem. Takovým sjednoceným, úplným srdcem zachovávají ryzost, a proto budou mít přednost účastnit se ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy Boha, jehož jsou svědky. — Iz. 43:10, 12.

15. Zač můžeme být nyní všichni vděční?

¹⁵ Takovým způsobem se všichni jako učedníci Božího Syna, našeho znamenitého pastýře, ztotožňujeme s Jehovovou „myslí“, jak je nyní zjevena jeho oddaným, pokřtěným ctitelům. Jak vděční můžeme být, a měli bychom být, že nám Nejvyšší Bůh v nebi odhalil, co nejprve vyvstalo v jeho „mysli“ a co nepochází od žádného člověka z masa a kostí! To nás podněcuje, abychom smýšleli o Jehovově nádherném předsevzetí stejně jako on.

16, 17. a) Co je ukázáno v 1. Korinťanům 2:16 o ‚Jehovově mysli‘ a o ‚mysli Kristově‘? b) Co nám ukazuje Filipanům 2:5–8 o ‚mysli Kristově‘?

¹⁶ Uvědomujeme si cenu toho, co nám bylo napsáno v 1. Korinťanům 2:16, totiž: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval‘? Ale my opravdu máme Kristovu mysl.“ Řecké slovo přeložené jako „mysl“ je zde v obou případech nus.

¹⁷ „Mysl“ Kristova byla bezesporu totožná s ‚Jehovovou myslí‘. Inspirovaná slova ve Filipanům 2:5–8 nám pomáhají proniknout dokonce i do „mysli“ předlidského Božího Syna, protože tam čteme: „Zachovejte si takové smýšlení [„mysl“, „Autorizovaný překlad“, angl.], jaké měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“

18. Co se vyžadovalo od Syna, když se ztotožnil s ‚myslí‘ Otcovou?

¹⁸ Jehova Bůh zamýšlel vykoupit lidstvo z věčné smrti, a jednozplozený Boží Syn byl ochoten ztotožnit se v tomto ohledu s myslí svého nebeského Otce, i když to pro něj mělo znamenat na zemi velké utrpení.

19. a) Jak můžeme použít svého obrazného srdce ve spojitosti s Jehovovou ‚myslí‘? b) Co musíme nyní vykonávat s ohledem na ‚mysl Kristovu‘?

¹⁹ Jestliže se tedy chceme my dnes ztotožnit s „Jehovovou myslí“, musíme se rovněž pokořit podobně jako Kristus a naprosto se podřídit Jehovově vůli. To nás zavazuje, abychom byli Jehovovými svědky, a podníceni milujícím a věrně oddaným srdcem [kardia] musíme vykonávat to, co měl Ježíš Kristus prozíravě na mysli, když řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ až do konce. — Mat. 24:14; Mar. 13:10.

20. a) Co nyní přispívá k celosvětové jednotné činnosti? b) Z jakého úspěchu se nyní těší sjednocené stádo Božího lidu?

²⁰ My všichni dnešní oddaní, pokřtění svědkové nejvyššího Boha chceme být „stejné mysli“, pokud jde o tuto přednost služby. (Fil. 4:2) To vede k jednotné činnosti po celém světě. Proto Jehova Bůh žehná jak „velkému zástupu“ Kristových „jiných ovcí“, tak i pomazanému ostatku dědiců Kristova království. Po celém světě dnes mají potěšitelný úspěch, když shromažďují všechny „jiné ovce“ a celému lidstvu předkládají závěrečné upozornění, než dojde k Božímu nádhernému vítězství a ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti v Armageddonu. — Zjev. 16:16.

Zprávy a jejich hlubší význam

Pornografie je nebezpečná

„Měl takové mírné chování, tak se usmíval,“ říká matka desetileté Lisy, když popisuje muže, který ohrožoval a dvakrát obtěžoval její dceru. „Ukázal Lise nějaké mírně pornografické časopisy. Děti se dají tak snadno přesvědčit. Řekl jí, že si ji chce vyfotografovat do soutěže.“

Detektiv John T. Dugan ml. z policejního oddělení v Buffalo, jež se zabývá oplzlou literaturou, potvrzuje, jakou taktiku užívá typický sexuální násilník, aby překonal zábrany dítěte. Říká: „Nikdy