Úžasný orgán — naše srdce!

„BUDU ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje.“ (Žalm 139:14) Tato slova obdivu žalmisty Davida by měla vyvolat odezvu hluboko v našem nitru, protože náš stvořitel vytvořil naše tělo způsobem, který opravdu vzbuzuje údiv a posvátnou bázeň.

Například nositel Nobelovy ceny Alexis Carrel se ve své knize „Člověk — tvor neznámý“ vyjádřil o krvi, „řece života“, která proudí našimi tepnami a žilami: „Přináší každé buňce vhodnou výživu. Současně jest také hlavní odpadovou cestou, která odvádí rozpadové produkty, uvolněné v živých tkáních. Obsahuje také chemické látky a buňky, které dovedou, když je nutno, opraviti poškozený orgán. Tyto vlastnosti jsou vskutku podivuhodné. Má-li krevní proud vykonati takový překvapující úkol, pak si počíná jako bystřina, která bahnem a do proudu strženými stromy snaží se opraviti domy, vystavěné na jejích březích.“ (Str. 73–74) Ano, představ si, že se o výživu pro tělo i o jeho odpad stará týž proud, a obojí si vzájemně nepřekáží! A co působí, že tato řeka života protéká naším tělem? Naše srdce!

Srdce je skutečně projevem stvořitelovy moudrosti. Je to dutý svalový orgán velikosti přibližně lidské pěsti. U mužů váží asi 310 g a u žen asi 260 g. Sestává ze čtyř oddílů, dvou pravé poloviny a dvou levé. Pravá horní předsíň přijímá krev z tělního neboli velkého krevního oběhu. Když se naplní, je krev vehnána do spodní komory a odtud do plic. Řada chlopní brání krvi, aby se vracela, když je vháněna kupředu. V plicích se krev zbavuje kysličníku uhličitého a současně přijímá tak velice potřebný kyslík. Z plic přechází krev do horní levé předsíně, z níž je vháněna do spodní komory a odtud do velkého tělního oběhu, což umožňuje, aby krev vyživovala všechny tělní buňky a odváděla jejich různé odpadové produkty.

Existují tedy vlastně dvě pumpy a dva oběhy. O něco menší dva pravé oddíly udržují oběh krve v plicích a svou stavbou větší a silnější dva levé oddíly dodávají krev celému tělu. Celkem je asi 97 000 km krevních cév — tepen, žil a kapilár.

Pokud jde o stavbu, sestává srdce z nejdůmyslněji utkaného svalu v těle. Když člověk běží plnou rychlostí, umožňuje tento jedinečný sval, aby srdce pracovalo dvakrát intenzívněji než jeho ostatní svaly. Tyto svaly se brzy unaví, ale srdeční sval pracuje neustále, od kolébky až do hrobu. Je však nutno uvést, že srdce má po každém tepu drobnou přestávečku k odpočinku. Při narození tluče srdce asi l50krát za minutu; v dospělosti se zpomalí asi na 72 tepů za minutu.a Za sedmdesát let života vykoná srdce asi 4 miliardy tepů. A za tu dobu přečerpá asi 174 miliónů litrů krve. Při energickém cvičení tluče srdce až dvojnásobně rychle a rychleji tluče také tehdy, jsme-li vzrušeni, máme-li strach nebo když se zlobíme; připravuje nás tak na „boj nebo útěk“.

Jiná velmi pozoruhodná věc je, že si srdce samo obstarává energii. Autonomní nervový systém odpovídá za míchací pohyby žaludku, když se potrava připravuje k trávení, a také působí kývavé pohyby střev, přičemž se odpadové látky těla pohybují kupředu a jsou nakonec vyloučeny. Ale srdce si obstarává svou vlastní dodávku energie samo, je to jeho „pacemaker“ neboli ‚udavatel kroku‘. Tato skutečnost nebyla vždy přijímána. Srdce zárodku tak začíná tlouci dříve, než je vybaveno nervy. A bylo zjištěno, že srdce tluče dál i po odstranění z těla, a to zejména tehdy, je-li zásobeno krví.

Takový životně důležitý, těžce pracující orgán si jistě zaslouží dobré zacházení. To znamená, že mu musí být poskytována správná výživa, potřebný odpočinek a také cvičení, aby zůstalo silné. Zejména je nutno úplně se vyvarovat tabáku. Dále je nutno projevovat vyrovnanost a umírněnost při užívání dobrých věcí života.

Vzhledem k tomu, že srdce je tak důležitý orgán, mluví se o něm velmi často v Bibli. Ale jak uvidíme dále, Bible klade důraz spíše na srdce v symbolickém smyslu než ve smyslu doslovném.

[Poznámka pod čarou]

„Srdce“ v Božím slově, Bibli

LIDSKÉMU srdci lidé věnovali ve svém uvažování bezpochyby větší pozornost než kterémukoli jinému tělesnému orgánu. V poezii i v próze je o něm bezpočet zmínek. Proto nás nepřekvapuje, že srdce má v Božím slově význačné místo. Ano, tak či onak se tam o něm mluví téměř tisíckrát. Jak tedy máme rozumět slovu „srdce“?

Není neobvyklé, že Bible užívá některého slova rozmanitými způsoby s odlišnými významovými odstíny. Povšimněme si například, jak je v Bibli použito výrazů „nebesa“ a „duch“. Někdy se výraz „nebesa“ vztahuje na prostoru nad zemí neboli atmosféru, v níž létají ptáci. (1. Mojž. 1:26) O celém hmotném vesmíru včetně viditelných i neviditelných hvězd se někdy mluví jako o nebesích. (Žalm 19:1; 19:2, „KB“) Ve 2. Petrově 3:7 je zřejmě zmínka o politických nebesích. Ale někdy označují „nebesa“ přímo místo, kde přebývá Jehovova organizace duchovních tvorů. (Zjev. 12:12) Mohou se také vztahovat na nebeské království, například ve 2. Petrově 3:13.

Podobně je tomu s výrazem „duch“. Někdy se mluví o Jehovovi Bohu, Ježíši Kristu a o andělích jako o duchovních osobách. (Jan 4:24; 1. Kor. 15:45; Žid. 1:13, 14) Životní síla, jež podněcuje všechno živé tvorstvo, je také označována jako „duch“. (Kaz. 12:7) Rovněž podněcující síla v člověku je někdy nazývána „duch“, například v Přísloví 25:28. A o Jehovově činné síle se velice často mluví jako o „duchu“ neboli „svatém duchu“. — 1. Mojž. 1:2; Zach. 4:6; Mar. 13:11.

Co tedy lze říci o „srdci“? Ve 2. Mojžíšově 28:30 se hebrejské slovo pro „srdce“ vztahuje na doslovný orgán. Jehova Bůh zde přikázal, že na Áronově srdci bude náprsník soudu. To bylo tělesné lidské srdce. A doslovné uplatnění má zřejmě také Žalm 45:5 (45:6, „KB“), kde je řečeno: „Tvé šípy jsou ostré. . . v srdci nepřátel krále.“

A pak se užívá výrazu srdce k označení středu nějaké věci. U Ezekiela 27:25–27 nacházíme třikrát výraz „v srdci širého moře“, což bezpochyby znamená přímo uprostřed moře. Ježíš také předpověděl, že bude tři dny a tři noci v „srdci“, uvnitř, země. — Mat. 12:40.

Srdce je také spojeno s našimi pocity radosti a zármutku nebo zasmušilosti. V 1. Královské 8:66 čteme, že se při zasvěcování Šalomounova chrámu celý Izrael ‚radoval a veselil v srdci ze vší dobroty, kterou prokázal Jehova Bůh svému služebníku Davidovi a Izraelovi‘. U Nehemjáše 2:2 vidíme, že se král Artaxerxes ptal Nehemjáše, proč je tak zasmušilý, když nestůně. Usoudil, že „to není nic jiného než zasmušilost srdce“.

Srdce je spojeno s naším sklonem, s naším postojem, ať již povýšeným, pyšným, nebo poníženým, pokorným. Přísloví 16:5 říká, že „každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným“. Na druhé straně u Matouše 11:29 řekl Ježíš: „Jsem mírné povahy a pokorný v srdci.“

Morální vlastnosti — dobrota, ctnost, špatnost a ničemnost — o tom