• „Srdce“ v Božím slově, Bibli
    Strážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června

    • všem je řečeno, že sídlí v srdci. U Jeremjáše 7:24 například čteme o tom, že Izraelité „chodili v radách tvrdošíjnosti svého špatného srdce“. U Matouše 12:34, 35 ukazuje Ježíš, že je možno v srdci najít jak dobré, tak i špatné věci.

      Víra se dotýká srdce, jak nám to říká Pavel v Římanům 10:10: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“

      Srdce je sídlem pohnutek. 2. Mojžíšova 35:21 vysvětluje, že ti, kteří přinášeli příspěvek na svatostánek, přicházeli, „každý, koho pohánělo jeho srdce“. Podle Židům 4:12, 13 je Jehovovo slovo jako ostrý meč, který je schopen „rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. Ano, srdce člověka je zdrojem pohnutek, protože ovlivňuje mysl k dobrému nebo špatnému. Příklad toho, jak srdce podněcuje Boží lid, aby jednal moudře, nacházíme ve 2. Mojžíšově 31:6, kde je řečeno: „Do srdce každého, kdo má moudré srdce, skutečně vkládám moudrost, aby mohli opravdu udělat vše, co jsem ti přikázal.“

      Se srdcem je však především spojen cit lásky a cit nenávisti. Izraelité dostali příkaz: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci.“ (3. Mojž. 19:17) Také čteme o tom, že Egypťané v srdci nenáviděli Izraelity. (Žalm 105:25) Naproti tomu Pavel nám říká: „Cílem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce.“ (1. Tim. 1:5) A Petr nám radí: „Když jste očistili své duše poslušností pravdy,. . . milujte se navzájem vřele ze srdce.“ — 1. Petra 1:22.

      Písmo také mluví o tom, že se v srdci uchovávají vzácné zážitky. U Lukáše 2:51 například čteme, že Marie, Ježíšova matka, „uchovávala to vše [ohledně Ježíše] ve svém srdci“. — „EP“, „KB“.

      Jak úžasné množství znamenitých funkcí a schopností je připisováno srdci! Jsou všechny v doslovném srdci? To by bylo sotva možné. Je to naznačeno v jazycích, které činí zřetelný rozdíl mezi tělesným srdcem a srdcem obrazným. Například čínština a japonština užívá dvou znaků k označení „srdce jako orgánu“, doslovného srdce. Ale při popisování vlastností, jež vyzařují ze srdce, se používá jen prvního z těchto znaků v kombinaci s jinými prvky, takže tvoří část komplikovanějšího znaku, například ve slovech láska, nenávist, úmysl a vytrvalost. Tak se činí zřetelný rozdíl mezi tělesným orgánem a lidskými pohnutkami a citovými vlastnostmi, ačkoli je mezi oběma pojmy zachováván vztah.

      Je také poučné povšimnout si, jak se v Písmu mluví o jiných tělesných orgánech. Zjišťujeme, že o doslovných ledvinách se mluví v Hebrejských písmech, převážně v pěti knihách Mojžíšových, více než dvacetkrát. Opakovaně čteme o ‚dvou ledvinách a tuku‘ ve spojení se zvířecími oběťmi, jež byly vyžadovány pod Zákonem. (2. Mojž. 29:13, 22; 3. Mojž. 3:4, 10, 15; 4:9; 7:4) To se nesporně vztahuje na doslovné ledviny. A žalmista David mluvil bezpochyby o doslovných ledvinách, když napsal: „Vždyť jsi sám vytvořil mé ledviny; držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky.“ — Žalm 139:13.

      Mluvil však prorok Jeremjáš o doslovných ledvinách, když u Jeremjáše 11:20 řekl, že Jehova „zkouší ledviny a srdce“? Mluvil snad David o doslovných ledvinách, když řekl: „Skutečně, během nocí mě napravují mé ledviny“? (Žalm 16:7) Naše doslovné ledviny nás jistě nemohou napravovat. O čem to mluvil? Neobjasňuje snad tento námět Jeremjáš 12:2? Zní: „Zasadil jsi je; také zakořenili. Postupují; urodili také ovoce. Jsi blízko v jejich ústech, ale daleko od jejich ledvin.“ Neoznačují zde „ledviny“ nejhlubší city člověka? Zdá se, že tento biblický text také odpovídá Izajášovi 29:13, z něhož citoval Ježíš, jak to je zapsáno u Matouše 15:7, 8: „Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izajáš, když řekl: ‚Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.‘ “ Ježíš zde nepochybně mluvil o tom, jací byli tito zlí lidé ve svém nejhlubším nitru.

      Dále bychom si mohli uvést příklad řeckého slova pro útroby nebo střeva, splagchna. V doslovném smyslu se ho užívá ve Skutcích 1:18, kde čteme o Jidášovi: „Právě ten si koupil pole za mzdu za nespravedlnost, a když spadl po hlavě, hlučně uprostřed praskl a všechna jeho střeva se vyvalila.“ Ačkoli se však toto slovo vyskytuje v Křesťanských řeckých písmech jedenáctkrát, vztahuje se pouze v tomto případě na doslovné útroby. U Lukáše 1:78 se překládá slovem „něžný“ a ve 2. Korinťanům 6:12; 7:15; Filipanům 2:1; Kolosanům 3:12 a Filemonovi 7 jako „něžná náklonnost“. Odpovídající hebrejské slovo rachamim je v 1. Mojžíšově 43:30 a 1. Královské 3:26 přeloženo v „Kralické bibli“ jako „střeva“, ačkoli se ve skutečnosti vztahuje na „vnitřní city“ a tak je také překládáno v „Překladu nového světa“.

      Stejně je tomu s hebrejským a řeckým slovem, které je v našich Biblích překládáno jako „srdce“. Je poměrně málo případů, kdy se mluví o doslovném srdci, například ve 2. Mojžíšově 28:30 a v Žalmu 45:5; 45:6, „KB“. To neznamená, že neexistuje žádné spojení mezi tělesným a obrazným srdcem. Takové spojení existuje. Například citové napětí může působit zhoubně na doslovné srdce, může vést k onemocnění a dokonce i ke smrti. Ale je zřejmě nutno činit rozdíl mezi srdcem jako orgánem a mezi srdcem obrazným. Jak to říká W. E. Vine, „srdce se užívá obrazně pro skryté pohnutky osobního života“. — „Výkladový slovník slov Nového zákona“, svazek II, strany 206–207, angl.

      Ze všeho předcházejícího je zřejmé, že pisatelé Bible užívali hebrejská a řecká slova pro „srdce“ k označení celé řady citových a morálních vlastností, které vytvářejí vnitřní osobu. Boží slovo nám poskytuje výstrahu a ukazuje, jak je důležité, abychom dávali pozor na svá přání, na své tužby a pohnutky, a tím nám pomáhá, abychom Bohu sloužili „nerozděleným srdcem“. Vyzbrojuje nás ke každému dobrému dílu. (1. Par. 28:9; 2. Tim. 3:17) V tom směru obsahuje Boží slovo mnoho dobrých rad.