Mesiášovo zřízené království. (Mat. 24:14) Brzy se po celém světě stali známými jako „svědkové Jehovovi“ a začal se k nim připojovat „velký zástup“ těch, kteří s nimi chtěli společně pracovat. (Iz. 43:10, 12; Zjev. 7:9) Ale ve třicátých letech se začala stahovat temná mračna pronásledování. Jehova posílil svůj lid, aby mohl této hrozbě čelit, a reorganizoval je teokratickým způsobem. V anglických vydáních „Strážné věže“ z 1. a 15. června 1938 byla obrácena pozornost na studijní články o „Organizaci“, jež poskytla Božímu lidu teokratickou strukturu, která měla sloužit jako základ pro jejich činnost během druhé světové války. — Iz. 60:17.

17. Vzhledem ke komu se nyní splnilo proroctví u Daniela 8:10, 11?

¹⁷ Během 2. světové války se začala splňovat slova z Daniela 8:10, 11. ‚Malý roh‘ jednal ve vzdoru proti Jehovovi Bohu, „knížeti vojska“. A jaké to je ‚vojsko‘? Je to snad vojsko skládající se ze stoupenců rozmanitých náboženských sekt křesťanstva? Ne. Ti nejsou „předmětem nenávisti“, protože se sami činí částí satanova světa. (Mat. 24:9; Jan 15:18–20) Daniel zde poukazuje na daleko menší vojsko, jež lze srovnat s Gedeonovou bojovou silou, která byla velice malá ve srovnání s hordami Madianitů. (Soudců 7:8, 12) Je to na zemi ostatek „vojska“ 144 000 „svatých“, kteří budou panovat s Beránkem, Kristem Ježíšem, na hoře Siónu „nebeského Jeruzaléma“. — Zjev. 14:1–5.

ZAUJÍMAT „SVATÉ MÍSTO“

18. a) Kde je podle Písma „svaté místo“? b) Co se tam děje podle Daniela 8:12?

¹⁸ Dnes tito zbývající zaujímají „svaté místo“ a zastupují na zemi „nebeský Jeruzalém“ a jeho chrámové uspořádání. Daniel to popisuje (ve verši 11) jako ‚pevně založené místo [Jehovovy] svatyně‘ zde na jeho „podnoži“, Zemi. (Iz. 66:1) Říká: „Byla od něho [Jehovy] vzata stálá oběť a pevně založené místo jeho svatyně bylo strženo. A samo vojsko bylo ponenáhlu přenecháno svému osudu, zároveň se stálou obětí, kvůli přestoupení; a stále házel pravdu na zem, jednal a měl úspěch.“ (Dan. 8:11, 12) Jak se to splnilo?

19. a) Co zde rozumíme pod pojmem ‚přestoupení malého rohu‘? b) Jak „stále házel pravdu na zem“?

¹⁹ Jakou zkušenost měli věrní badatelé Bible — svědkové Jehovovi — během druhé světové války? Prožívali prudké pronásledování! To dospělo až k „přestoupení“, ke snaze zpustošit Boží třídu „svatyně“ a tak Jehovovi odejmout ‚stálou oběť ‘ každodenního veřejného uctívání. Začalo to v nacistických a fašistických zemích. Ale zakrátko byla ‚pravda házena na zem‘ v celé rozsáhlé sféře ‚malého rohu‘, jehož ‚moc zmohutněla‘. „Vojsko“ zvěstovatelů království a jejich dílo, při němž je kázána pravda o království, bylo zakázáno téměř v celém Britském společenství národů. Když tyto národy vyhlásily všeobecnou brannou povinnost, odmítly udělit svědkům Jehovovým výjimku, kterou by měli mít jako Boží služebníci; neprojevily úctu k jejich teokratickému jmenování za Boží služebníky. Jehovovi věrní služebníci ve Spojených státech se stali terčem násilných davových akcí a jiných urážek.

20. a) O čem nás ujišťuje Daniel 8:14? b) Jak ‚svaté místo vyvstalo vítězné‘? c) K čemu došlo v Jehovově organizaci koncem druhé světové války?

²⁰ Ale podle Daniela 8:13, 14 mělo být po období ‚dvou tisíc tří set dnů‘ (šesti let, čtyř měsíců a 20 dnů) „svaté místo“ opět uvedeno do „svého správného stavu“ neboli mělo „vyvstat vítězné“ („Nová anglická bible“). Svědkové Jehovovi byli skutečně prudce pronásledováni, protože trvali na tom, že budou „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Ale v závěrečných měsících druhé světové války znovu potvrdili své rozhodnutí vyvyšovat Jehovovo panství a lpět na něm v rámci své organizace. Proto bylo v roce 1944 započato s novým uspořádáním díla svědků Jehovových a s výstavbou jejich vedení. Námět „Strážné věže“ z 15. října 1944 (angl.) zněl: „Organizováni k závěrečnému dílu“. Tento článek a jiné články z téže doby, jež byly zaměřeny na službu, ukázaly, že „svaté místo“ bylo opět z Jehovova stanoviska ve svém ‚správném stavu‘.a

21. Jak až do tohoto okamžiku království vítězilo?

²¹ Zlomyslná snaha nepřítele zpustošit a zničit „svaté místo“ úplně selhala. Zbývající „svatí“ na zemi spolu se svými druhy z „velkého zástupu“ vyšli vítězně. Království Nejvyššího, Jehovy, a jeho Krista zvítězilo. Co mělo nyní následovat podle Jehovova prorockého slova dále? To nyní uvidíme.

Je nejvyšší čas k útěku!

1. a) Co se stalo během druhé světové války na zemi ve svatyni „svatého místa“? b) Jaká otázka proto vzniká?

JAK jsme zde uvedli, pravé „svaté místo“ je ve sféře „nebeského Jeruzaléma“, Božího mesiášského království. „Svatí“, kteří slouží se svými druhy, s „velkým zástupem“, ve svatyni tohoto „svatého místa“ na zemi, byli během druhé světové války pošlapáváni zejména v zemích anglo–americké dvojité světové velmoci. (Dan. 7:27; 8:10–12; Zjev. 7:9, 15) Usuzujeme tedy z toho, že Británie a Amerika jsou touto „ohavností působící zpustošení“? Ne, protože „přestoupení“ této dvojité světové velmoci zahrnuje jiný rys. Jaký?

2, 3. a) Jak byla vytvořena napodobenina království? b) Jak je to popsáno ve Zjevení? c) Co je tedy novodobá „ohavnost“ z Daniela 11:31 a Matouše 24:15?

² Anglo-americká světová velmoc posloužila satanově úmyslu jiným způsobem. Uvedla v existenci napodobeninu Božího království. V Danielově proroctví stejně jako v biblické knize Zjevení je výrazů „zvířata“ a jejich „rohy“ použito jako symbolů světských politických mocí. 13. kapitola Zjevení popisuje sedmou světovou velmoc biblických dějin, Británii a Ameriku, jako dvourohé divoké zvíře, které dává život „obrazu“ lidských panství, jež se podobají zvířatům. Tento „obraz“ zvířete je složené „šarlatové divoké zvíře“, jež má „sedm hlav a deset rohů“. (Zjev. 17:3) Poprvé se objevilo v roce 1920 jako Společnost národů, a oživeno bylo v roce 1945 jako Spojené národy, přičemž jejich hlavními zastánci byla opět Británie a Amerika spolu se Sovětským svazem. (Zjev. 13:11, 15; 17:8) Tím se také splnilo proroctví u Daniela 11:31, které zní: „A jistě nastolí ohavnost působící zpustošení.“a

³ Zde je tedy novodobá „ohavnost“, o níž mluvil Ježíš u Matouše 24:15. Ale jak se ocitla „na svatém místě“? Co o tom ukazují skutečnosti?

4. a) Proč je možné Společnost národů označit jako „ohavnou“? b) Co „ohavného“ tvrdili náboženští vůdci o Spojených národech?

⁴ Když se Británie a Amerika ujaly vedení a navrhly založit v roce 1918 Společnost národů, církve křesťanstva je cele podporovaly. Federální rada církví Kristových v Americe ji uvítala jako „politické vyjádření Božího království na zemi“. Jaké to bylo rouhání říci, že kombinace politických národů satanova světa by mohla být Božím královstvím na zemi! To je skutečně ohavnost, něco odporného v očích Jehovových i v očích těch, kteří věrně stojí na „svatém místě“ jako pozemští vyslanci nyní panujícího „nebeského Jeruzaléma“! A co řeklo duchovenstvo světa o nástupci Společnosti, o Spojených národech? Popsali je různými výrazy, jako ‚jediná naděje lidstva na přežití‘, „poslední naděje na svornost a mír“ a jako „nejvyšší fórum míru a práva“. Staví je na „svaté místo“ stejně jako Společnost národů, když tvrdí, že způsobí to, co je schopno vykonat jedině Boží království.

5. Proč můžeme říci, že Spojené národy nepatří na „svaté místo“?

⁵ Duchovenstvo křesťanstva se rozhodlo, že uvede Spojené národy na „svaté místo“, které právem patří „novému Jeruzalému“, Božímu království, a „svatým“, kteří je reprezentují na zemi. Ale na Spojených národech není nic „svatého“. Mají svou kapli kde je možné se modlit, a svůj buddhistický zvon, a na zdi jejich nádvoří jsou vepsána slova z Izaiáše 2:4 („Americký překlad“): „Skují své meče v pluhy a své oštěpy v háky na srážení větví: Národ nepozdvihne meč proti národu a nebudou se již učit válce.“ Ale to je nemůže učinit „svatými“. Jejich členské národy se stále mezi sebou sváří a velký počet z nich je nyní proti náboženství, proti Bohu. Ale „ohavnost působící zpustošení. . . , která stojí na svatém místě,“ nacházíme i v jiném smyslu.

PŘEKVAPUJÍCÍ OBDOBA

6. a) Které dvě vzájemně si odporující skupiny žily v prvním století v Jeruzalémě? b) Jak se židovští náboženští představitelé podobali svým předkům?

⁶ Židé se dívali na starověký Jeruzalém jako na svaté město, svaté místo, a to až do roku jeho zničení. Asi v roce 56 n. l. šel dokonce i apoštol Pavel do jeruzalémského chrámu a tam se obřadně očistil spolu se čtyřmi jinými křesťany, kteří byli pod slavnostním slibem. (Sk. 21:23–26) Tam jej napadli Židé, kteří pronásledovali pravé křesťany a obviňovali je, že „naplnili. . . Jeruzalém svým učením“. (Sk. 5:28) Tito Židé lpěli na svých odpadlických tradicích