Milióny uctívají novorozené děcko

24. PROSINCE roku 1223 postavil 42letý František z Assisi (který byl později prohlášen římskokatolickou církví za svatého) v kostele v italském městě Greccio model děťátka Ježíše v jeslích. Kolem jeslí umístil figurky znázorňující Josefa a Marii, pastýře, kteří se přicházejí podívat na děťátko Ježíše, a také oslíka a volka. Za několik hodin, o půlnoci, se Františkův model scény kolem jesliček stal ústředním bodem vánoční mše.

Používání jesliček při vánoční oslavě se od té doby rozšířilo po celém světě. I v dnešní době, kdy se vánoce staly v prvé řadě věcí obchodu, podléhají přece mnozí lidé o vánocích sentimentalitě a nostalgii. Vidí něco krásného v široce rozevřených očích dětí, v melodii koled, které zpívají, v ozdobeném vánočním stromku, ve vzrušení z dárků a při vzpomínce na andělské oznámení „na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle“. Ve středu toho všeho je něžné a bezmocné děťátko pokojně ležící v jeslích. — Luk. 2:14, 16.

Většina lidí dnes již ovšem ví, že to, co se děje v souvislosti s vánocemi, je spíše pohanské než křesťanské. Encyklopedie, jež jsou dostupné ve většině veřejných knihoven, ukazují, že slavnostní jídla a dávání dárků jsou zvyky převzaté z pohanských římských saturnálií. Větvičky cesmíny, jmelí a ozdobené vánoční stromky pocházejí z pohanských zvyků severní Evropy. Ani datum 25. prosince neodpovídá Ježíšovu narození. Bylo to datum, kdy ctitelé Mithrovi oslavovali narození „nepřemožitelného slunce“.

Co však říci o způsobu, jak bývá znázorňována scéna Ježíšova narození? Podle Bible se „mudrci“ neboli astrologové z Východu — kteří bývají někdy znázorňováni ve vánočních scénách u jesliček — nikdy nedostali na skutečné místo, kde se Ježíš narodil. Přišli až později, když Josef s Marií již žili v nějakém domě. (Mat. 2:1–11) Ježíš však byl po narození položen do jeslí. Pastýři se skutečně na něj přišli podívat a andělé skutečně zpívali: „Sláva Bohu na výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ — Luk. 2:8–14.

To malé děťátko narozené téměř před 2 000 lety v Betlémě se stalo nejslavnějším děckem v dějinách. Zpráva o jeho narození, jak je zaznamenána v Bibli, byla oznámena po celém světě. Milióny lidí si až dosud pod pojmem Ježíš představují děťátko v jeslích.

Máš dojem, že to je správné? Měli bychom si představovat Ježíše jako bezmocné děťátko ležící v jeslích? Co o tom říká Bible?

Nepřehlížej nebeského krále

JE ZŘEJMÉ že Ježíš, když byl jako člověk na zemi, nikdy neobracel pozornost na své rané dětství. Když jednou kázal, zvolala jakási žena v zástupu: „Šťastné lůno, které tě nosilo, a prsy, které jsi sál!“ Ježíš však odpověděl: „Ne, spíše: Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ (Luk. 11:27, 28) Nevybízel lidi, aby sentimentálně mluvili o jeho narození nebo o úloze, kterou při tom měla Marie.

Je zajímavé, že nám Bible neuvádí datum Ježíšova narození, a Ježíš nám nikde nepřikázal, abychom jeho narozeniny oslavovali. Není také žádná zpráva, že by křesťané v prvních stoletích po Ježíšově smrti někdy slavili vánoce.

Proto — a jelikož je s vánocemi spojeno mnoho pohanských zvyků — nepřipojují se dnes mnozí lidé k těmto oslavám. Raději projevují svou úctu k Ježíši jinak. Ježíš pro ně již není děťátkem v jeslích. Vyrostl a stal se něčím daleko větším.

CO ŘÍKÁ BIBLE

Při vánočních slavnostních bohoslužbách se často předčítají určité pasáže z Bible, a ty jsou tedy dosti dobře známé. Uvažuj o některých těchto úryvcích, jak zní podle moderního překladu Bible, a povšimni si, jak bychom se dnes podle nich měli dívat na Ježíše.

Jeden biblický text nám říká, jak se Marie poprvé dověděla, že se stane Ježíšovou matkou. Objevil se anděl Gabriel a oznámil jí: „Pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Tato událost je velmi dobře známá. Ale povšiml sis někdy dalších slov, která anděl řekl o Ježíši? „Ten bude velký a bude nazván Syn Nejvyššího. Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Bude vládnout jako král nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ — Luk. 1:31–33.

Ano, anděl Gabriel ukázal, že zde šlo o víc než jen o narození děťátka. Mariino dítě se mělo stát někým velikým. Měl být dědicem krále Davida a měl navždy vládnout jako král.

Když se Ježíš narodil, došlo k jiné dobře známé události. Pastýřům, kteří bděli nad svými stády na poli, se objevil anděl a řekl: „Pohleďte, oznamuji vám dobré poselství veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě zachránce, který je Kristus Pán. A to je vám znamením: Najdete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“ Pak se k tomuto prvnímu andělu připojilo množství jiných andělů, chválili Boha a říkali: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ — Luk. 2:8–14.

Anděl řekl pastýřům, že Ježíš bude ležet v jeslích — to bylo pro ně znamením, aby mohli toto děťátko poznat. Ale co myslíš, která část poselství vyvolala v pastýřích největší vzrušení? Jistě zpráva, že zde je konečně ten zaslíbený zachránce, ten, který se jistě stane Kristem. Právě se tu narodil ten, který, až vyroste, způsobí na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.

Jiný biblický text, jehož se často používá při vánočních bohoslužbách v kostelech křesťanstva, je obsažen v 9. kapitole Izaiášově. Tam jsou zaznamenána slova: „Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na jeho rameni spočine knížecí panství. A bude nazván jménem Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ — Iz. 9:6.

K těmto slovům byla napsána velmi působivá hudba, kterou je obvykle možné slyšet v době kolem vánoc. Kolik lidí však opravdu naslouchá slovům, která následují po výroku „neboť se nám narodilo dítě“? Ježíš zde dostává závažné a významné tituly. A sedmý verš o něm říká, že svým královským panováním přinese nekonečné požehnání. Neměli bychom na něj dnes myslet právě z tohoto hlediska?

ČÍM JE JEŽÍŠ NYNÍ

Když někdo slaví své narozeniny, obvykle dostává dárky a přijímá blahopřání, protože je zase o rok starší. Co by si myslel, kdyby v době jeho narozenin jeho matka vždy trvala na tom, aby se snesly všechny fotografie, na nichž je znázorněn jako malé děcko? Lidé si přejí být uznáváni takovými, jakými jsou nyní, ne jakými byli, dokud byli malými dětmi.

Podobné je to v otázce života a smrti. Lidé doufají, že se na ně bude vzpomínat pro to, co vykonali za svého života, a ne pro to, jak vypadali v posledních chvílích svého života. Když se tedy postaví socha k poctě nějakého slavného člověka, obvykle jej znázorňuje vzpřímeného a statného nebo v nějaké činnosti, kterou se proslavil, a ne jak vypadal ve smrtelné agónii.

Je zajímavé, jak si ve srovnání s tím většina lidí představuje Ježíše. O vánocích je znázorňován jako bezmocné děťátko v jesličkách. Jinak během roku je nejčastěji znázorňován jako muž umírající v agónii. Je to vyrovnané znázornění?