9. Jakých způsobů mohli užívat raní křesťané, aby pomohli Nežidům?

⁹ Křesťané mohli k lidem mluvit na veřejných prostranstvích, třeba na tržišti. (Sk. 17:17–22) Přesto je nepravděpodobné, že by dosáhli prakticky všech, kdyby činili jen to. Jak to bylo s návštěvou domovů lidí, jak to dělali Ježíšovi učedníci, když je Ježíš vyslal kázat po městech? (Mat. 10:5–13; Luk. 9:2–6) I raní křesťané užívali tohoto způsobu, když se nadšeně ‚věnovali svatému dílu‘ šíření křesťanství mezi všemi lidmi.

10. Jaké máme důkazy, že se kázalo dům od domu, aby byli nalezeni nevěřící a mohli obdržet pomoc?

¹⁰ To vidíme z Pavlových poznámek k mužům, kteří byli staršími efezského sboru. Když mluvil o svém předchozím kázání, jímž je seznamoval s křesťanstvím, řekl Pavel: „Nezanedbával jsem mezi vámi kázání o těch věcech, které byly dobré pro vaše duše, a učil jsem v ulicích a dům od domu. Tak jsem svědčil jak Židům, tak Aramejcům [neboli pohanům] o pokání vůči Bohu a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:20, 21, přel. ze syrštiny Georgem M. Lamsou)b Pavel tu jasně mluvil o svém úsilí kázat těmto mužům, když byli ještě nevěřící a potřebovali kát se a uvěřit v Ježíše. Pavel chodil do domů takových nevěřících. Neměl důvod k zábranám, aby kázal cizincům, protože konal „svaté dílo“, které Bůh schvaloval a jemuž žehnal.

11. a) Jak dnes konají křesťané toto „svaté dílo“? b) Proč je důležité podílet se na kázání dům od domu?

¹¹ I v moderních dobách svědkové Jehovovi aktivně svědčí dům od domu. Je to prvořadý způsob, jak vejít do styku s lidmi a kázat Boží pravdu. Každý křesťan, který cítí svůj závazek a přednost oznamovat „dobré poselství“, bude ovšem využívat každé vhodné příležitosti, aby svědčil — příbuzným, spolužákům, spolupracovníkům, sousedům i neznámým lidem v příležitostném rozhovoru. Tak i v zemích, kde krajní odpor rozvášněných náboženských živlů nebo policejního státu znemožňuje veřejné kázání dům od domu, nebo tam, kde by takový způsob kázání nebyl moudrý, dělají křesťané dál, co mohou, aby svědčili těmito ostatními způsoby. Ale ve všech zemích, kde nedochází k takovým krajnostem, Jehovovi svědkové systematicky navštěvují každý dům. To vede k ‚důkladnému svědectví‘ a k tomu, že vejdou do styku s mnoha lidmi, kteří by se jinak s pravými křesťany ani nesetkali a neslyšeli by „dobré poselství“. — Sk. 4:19, 20; 20:21; srovnej Ezechiela 9:3, 4.

ÚČINNÝ ZPŮSOB SVĚDECTVÍ?

12–14. Co naznačuje, že kázání dům od domu může být účinné?

¹² Je však tato evangelizační metoda dosud účinným způsobem, jak se ‚věnovat svatému dílu dobrého poselství‘? Důkazy svědčí, že ANO! V roce 1977 otiskl časopis „Social Compass“ článek „Svědkové Jehovovi v Japonsku“ od britského sociologa Bryana Wilsona. Napsal, že svědkové jsou „mnohem soustředěnější na evangelizační práci než kterékoli jiné“ z „nových náboženství“ v Japonsku. Provedl také průzkum, který odhalil:

„Většina [58,3 procenta] těch, kdo se stali svědky, prohlašují, že jejich zájem byl poprvé vzbuzen návštěvou v domácnosti“, vykonanou jedním ze svědků Jehovových.

¹³ I nábožní lidé, kteří odmítají přijmout učení založené na Bibli, které šíří svědkové Jehovovi, uznávají účinnost evangelizace dům od domu, jak ji provádějí svědkové. Čteme:

„Možná, že [církve] příliš zanedbávají to, co je právě hlavním zaměstnáním svědků — návštěvy v domácnosti, které patří do apoštolské metodologie prvotní církve. Zatímco se církve v nemálo případech omezují na. . . kázání uvnitř svých shromaždišť, [svědkové] se drží apoštolské metody chodit dům od domu.“ — „El Catholicismo“, Bogotá, Kolumbie, 14. září 1975.

‚Katolíci by měli následovat vedení Jehovových svědků v evangelizaci; to bylo řečeno účastníkům prvního národního sjezdu o evangelizaci.‘ — Minneapoliská „Tribune“, 29. srpna 1977.

¹⁴ Evangelizace dům od domu je natolik význačným rysem svědků Jehovových, že v mnoha zemích majitel domu otevře dveře a řekne: „Vy musíte být určitě svědek Jehovův.“ I kdyby se už vůbec nic neřeklo o Bibli, bylo učiněno něco dobrého. Bylo tak upozorněno na svaté jméno Boha, které si zaslouží, aby bylo posvěcováno. A majiteli domu se vtisklo, že jsou tu Boží služebníci s Božím poselstvím. (Mat. 6:9; Iz. 12:4; Ezech. 33:6–9, 29) Jak ale ukazují výše uvedené citáty, výsledky jsou často mnohem větší.

15. Jak se koná toto účinné dílo na některých místech, kde jsou překážky?

¹⁵ Svědectví jednotlivým lidem v domácnostech je natolik užitečné a účinné, že svědkové vynakládají velké úsilí, aby se i za těžkých podmínek snažili navazovat tímto způsobem styk s lidmi. Tak to bylo v jedné africké zemi, kde úřady zakázaly činnost založenou na Bibli. Místní křesťané věděli, že tato metoda evangelizace je cenná a že by měli ‚poslouchat Boha jako panovníka spíše než člověka‘ a uplatňovat Ježíšovu radu, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Sk. 5:29; Mat. 10:16, 17) Co tedy měli dělat?

Mohli to zařídit tak, že si několik z nich rozdělilo dlouhou ulici nebo oblast podle domovních čísel. Jeden měl všechny domy končící dvojkou (2, 12, 22, 32 atd.) a mohl je navštěvovat v libovolném pořadí, kdy chtěl. Jiný měl domy končící trojkou (3, 13 atd.) a mohl je navštěvovat jiný den. Tak mohlo být vydáno důkladné svědectví.

Lze užívat i jiných postupů. Jeden křesťan může mít košíček vajec nebo ovoce a nabízet je domácím na prodej, ale za vyšší cenu než na trhu. Mnoho neprodá, ale zavede se mnoho rozhovorů o vysokých cenách, obtížích dnešního života a pak, bude-li se to jevit příhodné, o naplnění biblických proroctví.

Nebo křesťan, který potřebuje zeleninu, může využít nákup jako prostředek k seznámení s lidmi na svém „území“. Než půjde na trh, může navštívit domy se zahradou a chtít kupovat zeleninu. Ať koupí nebo ne, často je možný rozhovor s použitím biblických myšlenek.

Těmito způsoby se křesťané vyhnuli pronásledování politickými násilníky, kteří předtím znepokojovali ty, kdo kázali dům od domu. A v obci bylo zároveň vydáno důkladné svědectví.

16. Jak jinak se mohou svědkové přizpůsobit, aby dál účinně používali tuto metodu kázání?

¹⁶ Jinde je snad třeba přizpůsobit se jinak. V minulých letech bylo například běžné navštěvovat domácnosti dopoledne, kdy byli mnozí lidé doma. Jestliže se podmínky změní a většina je dnes tou dobou v práci, značí to, že metoda kázání je neúčinná? Ne, vždyť jak jinak přijdeme do styku s každým — v každém domě a bytě — a dáme mu příležitost, aby měl užitek z „dobrého poselství“? Možná, že je potom lépe konat návštěvy odpoledne nebo v podvečer, když jsou členové rodiny doma. Cílem je dosáhnout co nejvíce osob a pomoci jim. — Srovnej Skutky 16:13.

17. Když pamatujeme na Pavlův příklad, jak bychom se mohli osobně přizpůsobit při konání tohoto díla?

¹⁷ Apoštol Pavel byl ochotný přizpůsobit své způsoby a přístup, aby vyhovovaly posluchačstvu. Řekl: „Činím všechno pro dobré poselství, abych měl na něm spoluúčast s jinými.“ (1. Kor. 9:19–23) Podobná přizpůsobivost prospěje i dnes. Co když například žiješ v oblasti, kde většina lidí ztratila zájem o náboženství a Bibli? Přizpůsobíš tomu svůj přístup?

Jeden svědek v Belgii vypráví: ‚Mívám v ruce otevřenou Bibli, ale neuvádím hned, že z ní čtu. Řeknu: „Když jsem čekal, až přijdete ke dveřím, díval jsem se, co je tu psáno. . . ‚Šťastní jsou mírní, protože ti zdědí zemi.‘ (Mat. 5:5) Myslíte, že jsou mezi námi ještě nějací mírní lidé?“ Pokaždé vznikne rozhovor a později je Bible snáze přijímána.‘

DÍLO, KTERÉMU BŮH ŽEHNÁ

18. Jaké máme důvody, abychom věřili, že Bůh se zajímá o ‚svaté dílo dobrého poselství‘?

¹⁸ Křesťané po celé zemi se silně zajímají o „svaté dílo Božího dobrého poselství“. Jehova Bůh také. Pavel řekl, že ti, kteří se stali křesťany tím, že se podílel na této práci, jsou jako oběť přijatelná Bohu, jenž na ně vylévá svého ducha. — Řím. 15:16.

19. Jak může být toto dílo účinné, i když většina nenaslouchá?

¹⁹ Bůh stále uznává toto dílo a žehná mu, a to včetně důležité práce dům od domu, když hledáme lidi, abychom jim pomohli. Tak například jistý duchovní v Marylandu, který navštěvuje sbory rozlehlé oblasti, přijal pozvání, aby doprovázel jednoho křesťana na návštěvu, kde se vedlo biblické studium. Vypráví:

„Zeptal jsem se paní domu, co ji vedlo ke studiu Bible se svědky Jehovovými. Řekla, že mívala ve zvyku náhodně otevřít Bibli, ukázat prstem na verš a přečíst si jej. Zřídka však rozuměla tomu, co četla.

Jednou byla velmi stísněna vážnými rodinnými problémy. Opět otevřela Bibli a vybrala si verš. Nerozuměla mu a ve své tísni a zklamání se rozplakala. Modlila se k Bohu, aby jí poslal někoho, kdo jí pomůže, aby porozuměla jeho Slovu. Sotva prosbu vyřkla, zazvonil zvonek. Otevřela a tam stála svědkyně, která začala:‚Chtěla byste rozumět Bibli?‘ Majitelka domu ji vtáhla dovnitř a okamžitě bylo zahájeno pravidelné studium.“

20–23. Jaká požehnání mohou vyplynout z většího podílu na kazatelském díle dům od domu?

²⁰ Dobré účinky mohou vzejít i tehdy, když se zdá, že většina lidí, s nimiž se setkáváme, odmítá přinášené „dobré poselství“.

V jedné vesničce v Jižní Africe chodila jedna dospívající dívka v sobotu odpoledne dveře ode dveří. Nesetkávala se s příznivou reakcí, protože jedna náboženská organizace vytvořila v obci značné předsudky proti křesťanským snahám svědků Jehovových pomáhat lidem. Jedny dveře po druhých se před ní rychle zavíraly. Zdálo se to marné.

Nevěděla však, že ji oknem z druhé strany ulice sledují zvědavé oči. Starší žena pozorovala vytrvalost svědkyně navzdory nepřátelským reakcím. Tato křesťanka se viditelně lišila od jiných mladých.

Když došla k domu starší ženy, ta ji pozvala dovnitř. Přestože dívka mluvila hlavně anglicky a žena jazykem afrikaans, byly schopny domluvit se o důležitém biblickém poselství pro naši dobu. Později ještě zájem roznítil afrikaansky mluvící služebník a starší žena radostně souhlasila s pravidelným studiem Božího Slova.

²¹ Boží požehnání „svatého díla dobrého poselství“ lze skutečně cítit mnoha způsoby. Cestující služebník, který navštěvuje sbory v území Nového Orleánsu v Louisianě, napsal: „Evangelizační duch sílí. Posledních osm či devět sborů, které jsem navštívil, tráví mnoho času v kazatelské službě. S tímto zvýšeným úsilím se daří nalézat stále více lidí, kteří mají zájem o ‚dobré poselství‘. A protože bratři a sestry pilněji oznamují ‚dobré poselství‘, projevuje se ve sborech skutečně více duch pokoje a radosti.“

²² Takový pokoj a radost rostou i v osobním a rodinném životě křesťanů, kteří energicky káží „dobré poselství“ a pociťují Boží požehnání. Jistě, v životě zůstanou vždy nějaké problémy a starosti. Uvědomujeme si, že tu budou tak dlouho, dokud jsme nedokonalí a dokud trvá tento špatný systém věcí. Ale čím víc se křesťan zaměstnává „svatým dílem Božího dobrého poselství“, tím plnější, bohatší, šťastnější bude jeho život. (Sk. 20:35) To není pouhá teorie, to je skutečnost. Platilo to o apoštolu Pavlovi a platí to o miliónech dnešních svědků Jehovových. Bude to platit i o tobě.

²³ Jiní si rovněž povšimnou, jakým druhem křesťana jsi. Budou tě pozorovat, jak se podílíš na práci kázání „dobrého poselství“. Uvidí pokoj a radost, které tato i jiné křesťanské činnosti vnášejí do tvého života. Uvědomí si, kolika způsoby zrcadlíš křesťanskou osobnost a „ovoce ducha“. (Ef. 4:24; Gal. 5:22, 23) Ano, mnoha jiným ukážeš, že úspěšně sloužíš svatému Bohu.

24. Jak se můžeš cítit, když máš plný podíl na tomto díle?

²⁴ Když Pavel promluvil o tom, jak se věnovat „svatému dílu Božího dobrého poselství“, dodal: „Proto mám příčinu k jásání v Kristu Ježíši, jde-li o věci, jež se týkají Boha.“ (Řím. 15:17) Pracujme tedy všichni jako křesťané tak, abychom se mohli podobně radovat v Kristu Ježíši.

Moudré přísloví

„ČEST, tu budou vlastnit moudří, kdežto hloupí vyvyšují zneuctění.“ — Přísloví 3:35.

Člověk, který projevuje pravou moudrost, často obdrží čest, kterou nevyhledával. Nehledaná čest k němu přichází, protože druzí vidí, že jedná v souladu s poznáním, je chápavý a je příkladnou osobností. (Přísl. 12:8; 22:29) Je to proto, že hledá božskou moudrost a drží se jí. (Jak. 3:13, 17) Jak odlišné je to s „hloupými“! Dávají přednost věcem, které nepřinášejí pravou nebo trvalou čest, ale které pro ně nakonec skončí zneuctěním. Pro svou hloupost nepředvídají, jaké budou výsledky. Jak ohromný je rozdíl mezi ‚moudrým‘ a ‚hloupým‘!