tvým trůnem a žezlo tvého království je žezlem přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost“. (Žid. 1:8, 9; Žalm 45:6, 7; 45:7, 8, „KB“) Kromě toho se vždy zajímal o dobro lidstva. (Přísl. 8:30, 31) A opětovně projevil závislost na Otci, jehož vůli si vážně přál konat. (Juda 9; srovnej Jana 12:27, 28.) A tak ještě než se Ježíš narodil jako člověk, Jehova mohl být jistý, že zachová ryzost.

Někdo se zeptá: „A co kdyby Ježíš hřešil?“ To je ovšem neužitečná spekulace. Je opakem skutečnosti. On nehřešil. Jehovova důvěra v něj, která vyplývala z Boží dokonalé znalosti a moudrosti, byla ospravedlněna.

Židům 4:15 obrací naši pozornost na Ježíšovu způsobilost pro úřad nebeského velekněze. Tím, že se stal dokonalým člověkem jako Adam a prokázal se věrný až do smrti, sloužil Ježíš jako výkupní oběť. (Žid. 2:9) Jako člověk však zároveň pociťoval zkoušky a zklamání, jež potkávají lidi, kteří se snaží být věrní. To ovšem prožívají i ti, kteří mají být vzati do nebe jako Ježíšovi „bratři“ a spoluvládci. (Žid. 2:14–17) Cítil přirozenou únavu a zklamání. A co víc, byl zkoušen utrpením a útiskem. Pavel mohl právem říci, že Kristus „byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami“. Proto byl zdokonalen a učiněn způsobilým pro úkol velekněze, který mohl „mít pochopení pro naše slabosti“. Ačkoli jiní veleknězové museli obětovat oběti za vlastní hříchy, Kristus jako velekněz je „bez hříchu“. Protože se stal tělem a krví jako my, je schopen s námi „jednat mírně“. — Žid. 4:15, 16; 5:1, 2, 8; 7:28.

Židům 4:15 nás má tedy povzbudit. Místo abychom si mysleli, že Bůh neměl důvěru ve svého Syna, měla by být budována naše důvěra, že lidé mohou být Jehovovi věrní. A měli bychom důvěřovat, že máme jediného, soucitného a chápajícího velekněze, který slouží v náš prospěch, když se přibližujeme k Jehovovi.

Co prozrazuje tvůj hlas

„Je to barva hlasu, co odlišuje tvůj hlas od všech jiných hlasů,“ napsala Beatrice Desfossés ve své knize Tvůj hlas a tvoje řeč (angl.). „Tvůj hlas zrcadlí tvé nejhlubší nitro. . . Současně reaguje. . . na lidi, s nimiž pěstuješ společenství, s nimiž spolupracuješ a s nimiž trávíš volný čas, a také na národní a místní vlivy. Tvůj hlas se také mění s tvým duševním a tělesným rozpoložením. Každý, kdo tě dobře zná, může zcela bezpečně rozpoznat tvůj duševní a tělesný stav, když s tebou mluví telefonem. Tvůj hlas je souhrnem tebe samého, vytvářeným okolnostmi, jež tě v tu chvíli ovlivňují.“