Izraelité nejen měli zdržovat práce, ale měli se dívat na sabat jako na den obzvlášť zasvěcený Jehovovi. Nebyl to den, kdy by měli jen jít za svými vlastními zábavami, ale měl to být čas, kdy měli najít skutečné potěšení v činění Boží vůle a měli duchovní věci zachovat na prvním místě. V souladu s duchem zákona o sabatu by praví křesťané měli mít zájem o to, aby každého dne užili způsobem, který by přinesl chválu Jehovovi Bohu.

BUĎ PŘIPRAVEN NA PÁNŮV NÁVRAT

12. a) Jaký máme podle Lukáše 12:35–40 další důležitý důvod, proč jsme plně zaměstnáni v Jehovově díle? b) O jaký stav bychom měli usilovat každý den a proč?

¹² Je ještě další důvod, proč by oddaní služebníci Pána Ježíše Krista neměli být liknaví při vykonávání Jehovova díla. To je zdůrazněno v dalším podobenství, které pronesl Boží Syn: „Mějte bedra opásaná a lampy hořící, a vy sami buďte podobní lidem, kteří očekávají svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli ihned, jak přijde a zaklepe. Šťastní jsou ti otroci, které Pán najde při příchodu bdělé! Vpravdě vám pravím, že se opáše a nechá je spočinout u stolu a bude chodit a sloužit jim. A jestliže přichází při druhé, nebo dokonce při třetí hlídce a nalézá je tak, jsou šťastní! Vězte, že kdyby hospodář znal, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by bdělý a nedovolil by, aby byl jeho dům vyloupen. Také vy zůstaňte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ (Luk. 12:35–40) Tak jako nevíme, kdy by mohl skončit náš život, tak přesně nevíme, kdy přijde Ježíš Kristus, aby vykonal rozsudek, ačkoli skutečně víme, že tato událost se stále přibližuje. To znamená, že bychom měli být každý den ve stavu pohotovosti a očekávat návrat svého Pána.

13. a) Co podle Ježíšova podobenství činili otroci za nepřítomnosti svého pána? b) Jak pán odměňuje otroky, kteří jej čekali?

¹³ Otroci v podobenství jednají právě tímto způsobem. Své dlouhé obleky na sobě nenechají volně viset, ale mají je podkasané mezi nohama a upevněné pod pásem. Tak jsou opásáni a dále se starají o své povinnosti a jejich lampy poskytují potřebné osvětlení. I když doba čekání se prodlouží až do druhé hlídky (asi od 9 hodin večer do půlnoci), a dokonce do třetí hlídky (od půlnoci do 3 hodin ráno), věrní otroci zůstávají činní a bdělí. Když konečně pán přichází a vidí oddanost svých služebníků, poskytuje jim velice neobvyklou odměnu. Přiměje je, aby se rozložili u stolu, a začíná jim sloužit. Nejedná s nimi jako s otroky, ale jako s věrnými a oddanými přáteli. Jakou znamenitou odměnu dostávají za to, že dále po celou noc pracovali pro svého pána a čekali, až se vrátí!

14. Jaké otázky mohou vzniknout vzhledem k tomu, že již uplynulo mnoho let od doby, kdy Ježíš pronesl slova zaznamenaná u Lukáše 12:35–40?

¹⁴ Uplynulo již více než 1 900 let od doby, kdy Ježíš Kristus pronesl toto podobenství. A tak jeho následovníci skutečně čekají dlouho na to, že se vrátí a vykoná rozsudek nad bezbožným světem. Mnohým se zdá, jako by druhá hlídka již pominula a že jsme již dosti daleko ve třetí hlídce. Pociťují však někteří z nás únavu? Nebo jsme stále pevně opásáni k činnosti? Necháváme svým znamenitým chováním a nadšeným vydáváním svědectví svítit své světlo, protože na sebe stále necháváme působit Božího ducha, který nás podněcuje? — Mat. 5:14–16; srovnej Zachariáše 4:2–6.

15. Až se Ježíš Kristus vrátí, aby vykonal rozsudek, co bude vyhledávat u těch, kteří tvrdí, že jsou jeho učedníky?

¹⁵ Co bude hledat náš Pán, až se vrátí, aby vykonal rozsudek? Bude si všímat, zda ti, kteří tvrdí, že jsou jeho služebníky, jsou jimi skutečně. Poslouchají věrně příkaz, že mají ‚činit učedníky z lidí všech národů, křtít je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učit je zachovávat všechno, co jsem. . . přikázal‘? (Mat. 28:19, 20) Mají znamenitý záznam o skutcích, jimiž projevovali aktivní zájem o „nejmenší“ z Kristových bratrů? Když viděli tyto Kristovy bratry v nouzi, sytili hladové, dávali pít žíznivým, projevovali pohostinnost cizincům, oblékali ty, kteří byli oděni nuzně, poskytovali pomoc a útěchu nemocným a navštěvovali ty, kteří byli nespravedlivě uvězněni? (Mat. 25:35–40) Zůstali duchovně bdělí, neposkvrnění ponižujícími skutky těla? — Mat. 7:21–23; Luk. 21:34–36; 2. Petra 3:14.

16. Proč bychom měli velmi vážně uvažovat o tom, do jaké míry si u Boha vytváříme záznam o znamenitých skutcích?

¹⁶ Všichni bychom měli vážně přemýšlet o tom, že nyní stojíme před Bohem a Kristem. Nemáme nekonečně mnoho času, abychom si vytvořili záznam o znamenitých skutcích. Bez ohledu na to, kolik je nám nyní let, může na nás znenadání přijít smrt nebo návrat našeho Pána. Jsme-li vzhledem ke svým křesťanským povinnostem nedbalí, pak by nás jedna z těchto událostí mohla zastihnout jako zloděj, totiž nepřipravené. Ze všech sil se proto každý den snažme žít tak, jako by to byl náš poslední den, a nepřipusťme, aby nám osobní žádosti nebo zábavy narušovaly naši věrnou službu Jehovovi Bohu a našemu Pánu Ježíši Kristu. V tom případě nikdy nebudeme litovat toho, jak jsme užívali svého času, své energie a svého hmotného majetku. Nebudeme se muset ničeho bát, až budeme stát před Kristovou soudcovskou stolicí v době, kdy bude předkládat svému Otci rozhodnutí. (2. Kor. 5:10) Kéž jsme potom shledáni jako lidé, kteří mají hojné poklady v nebi!

Proč diskriminace?

V článku o náboženském pobožnůstkářství ve washingtonské „Star“ píše William F. Willoughby: „Když je usmrcen katolický kněz nebo jeptiška či protestantský misionář — i když ne přímo pro náboženské pobožnůstkářství — State Department se o tom zmiňuje a většina velkých novin z toho dělá úplnou pohromu.

Ale nyní již po více než dva roky probíhá v Malawi vraždění a pronásledování svědků Jehovových. A v této zemi se neobjevuje ani náznak oficiálního protestu — dokonce ani od křesťanů.“ Proč jsou svědkové takovým způsobem ignorováni?

Willoughby poznamenává, že svědkové Jehovovi „jsou dosud tak nepopulární, že jim noviny zřídkakdy věnují pozornost, vzdor tomu, že doslova sta jich je každý rok po celém světě mučeno nebo vězněno. Museli chodit v této zemi k soudu, aby získali každé povolení, které bylo třeba.“ Ježíš Kristus vysvětlil důvod tohoto jevu. Řekl svým učedníkům: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ — Jan 15:18, 19.