„správce“ znázorňuje jednotlivého křesťanského muže, dostaneme se do nepřekonatelných obtíží. Podobenství například ukazuje, že správcův pán odchází na nějakou cestu a po neurčité době nepřítomnosti se vrací domů v blíže neurčenou hodinu. V prvním století našeho letopočtu nemohla být určena přesná hodina, protože lidé tehdy neměli dnešní vymoženosti, jako je telefon, rozhlasové spojení a rychlé dopravní prostředky, které mají pevný jízdní řád.

10. Jaká obtíž vzniká, pokud jde o věk kteréhokoli křesťanského muže v době, kdy „pán“ přijde?

¹⁰ Podle Ježíšových slov byl „správce“ ustanoven nad „služebnictvem“ dříve, než se jeho pán vydal na cestu. Správcův pán znázorňoval Pána Ježíše Krista, a podle toho jeho „správce“ byl ustanoven před jeho odchodem, totiž předtím, než deset dnů před židovským svátkem letnic roku 33 n. l. odešel zpět do nebe. Tento „správce“ měl být naživu a měl věrně plnit svou určenou odpovědnost v době, kdy se jeho pán vrátí. Nyní je tomu již 19 století od doby, kdy Pán Ježíš Kristus odešel do domu svého nebeského Otce. Jestliže tedy někdo tvrdí, že „správce“ z tohoto podobenství znázorňuje jednotlivého křesťana v pravém křesťanském sboru, jak by mohl být až dodnes naživu, jestliže jej ustanovil Ježíš Kristus roku 33, v prvním století n. l.? Žádný člověk nežil tak dlouho, ani slavný Matuzalém. — 1. Mojž. 5:27.

11. Jestliže tedy „správce“ nezobrazuje jednotlivého křesťanského muže, co tedy znázorňuje? Jak Písmo podporuje tento názor?

¹¹ Zdravý úsudek opřený o obdobné biblické příklady objasňuje, že „správce“ (oikonómos) znázorňuje třídu, kolektivní sbor, který odpovídá právní osobě, zákonné osobě, jako je nějaká korporace, která je uznávána podle zákona své země. Jehova Bůh například označil celý národ starověkého Izraele výrazem „můj služebník, kterého jsem vyvolil“. (Iz. 43:10) Podobně i „správce“ znázorňuje „malé stádo“ duchovních izraelitů, plný sbor Bohu oddaných, pokřtěných učedníků „pána“, Ježíše Krista, kteří byli zplozeni Božím duchem k nebeskému dědictví se svým „pánem“, oslaveným Ježíšem. Tento kolektivní „správce“ byl naživu a mohl být jmenován v době, kdy Pán odcházel, a zbytek této třídy „správce“ je na zemi dnes a prokazuje se jako věrný Pánu Ježíši Kristu. Protože každý člen je věrný a rozvážný, je taková i celá třída.

12. Proč byl ustanoven „správce“ nad „služebnictvem“? Dokazují skutečnosti, zda třída „správce“ plnila tento úkol?

¹² „Správce“ v podobenství byl ustanoven nad „služebnictvem“ svého pána, „aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla“. (Luk. 12:42) Prostřednictvím třídy kolektivního „správce“ je tento úkol plněn až dodnes. Bylo to tak v prvním století n. l., za dnů 12 apoštolů Ježíše Krista až do smrti posledního z žijících apoštolů, Jana, který kolem roku 98 n. l. přispěl k uzavření Svatého Písma. (Jan 21:20–23) Nyní, během tohoto „závěru systému věcí“, který začal v katastrofálním roce 1914, má být obzvláště „pravý čas“, kdy má být „služebnictvu“ podávána „vyměřená zásoba jídla“, a tak to skutečně je. Ostatek třídy „správce“ se v tomto směru prokazuje jako věrný. — Mat. 24:3–14.

13. Když se Pán Ježíš Kristus vrátil, jaký měl úmysl vzhledem k třídě „správce“? Co až do té doby činila tato třída?

¹³ Ve stejnou dobu, na konci časů pohanů v roce 1914, se Pán Ježíš Kristus ujal královské moci se svým nebeským Otcem, a tak nakonec dostal to, kvůli čemu odešel. (Luk. 19:12) Mohl se tedy neviditelně vrátit v duchovní podobě, aby zúčtoval se svým „správcem“. Až do tohoto účtování bylo podávání ‚vyměřené zásoby jídla v pravý čas‘ nemalým úkolem. Ale jak Jehova Bůh postupně povolával jiné, aby se stali dědici království, členy „malého stáda“, spolupracovali členové třídy „správce“ a vzájemně si dávali duchovní „zásobu jídla“; a činí to až dosud.

USTANOVEN ‚NAD VŠÍM JEHO MAJETKEM‘

14. Proč to mělo být pro „správce“ šťastné období, když se jeho pán vrátil a našel jej při plnění povinností, které měl jako otrok?

¹⁴ Pán, Ježíš Kristus, ve svém podobenství o věrném a rozvážném „správci“ o něm mluvil jako o „otroku“ a řekl: „Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ Proč? Ježíš říká: „Pravdivě vám říkám: Ustanoví ho nad vším svým majetkem.“ — Luk. 12:43, 44.

15. Proč mělo být pro „správce“ obšťastňující, když byl ustanoven nad veškerým „majetkem“ svého pána?

¹⁵ To znamená, že „otrok“, který dokázal, že je věrný a rozvážný a že stále bděle očekával návrat svého Pána, dostává odměnou větší odpovědnost jako „správce“. To bylo možné. Jak to? Protože jeho pán se úspěšně vrátil z cesty, měl více, než když odcházel. Jeho „majetek“ se zvětšil, a tak měl více toho, nad čím mohl ustanovit svého věrného „správce“. Bude-li dále zastávat úřad „správce“, znamená to, že mu bude svěřeno více úkolů. Také jeho pán se vrátil s většími úkoly, než jaké měl, když odcházel za svým určitým posláním. V novodobém splnění tohoto podobenství to platí ohledně ostatku třídy „správce“ a ohledně jeho Pána, oslaveného Ježíše Krista.

16. Která Ježíšova slova, pronesená krátce po tomto podobenství, ukazují, že podobenství o „správci“ pronášel v ohnivé době?

¹⁶ Ale jak můžeme potvrdit, že to byl pravý čas, kdy měl být ostatek třídy „správce“ ustanoven nad zvětšeným „majetkem“ neboli nad zájmy Pána? Nuže, o několik veršů dále za tímto podobenstvím řekl Ježíš: „Přišel jsem, abych zažehl oheň na zemi, a co bych si přál více, než aby již plál?“ (Luk. 12:49) Tento obrazný jazyk odpovídal tomu, co o Ježíši předpověděl Jan Křtitel jen o několik měsíců dříve. Jan mimo jiné řekl: „Ten vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Má v ruce lopatu k převívání [k oddělování zrna od plev] a úplně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do zásobárny, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ — Mat. 3:11, 12.

17. Kdo v Ježíšově době měl projít ohnivým zážitkem? Čím tato katastrofa vyvrcholila?

¹⁷ Tato prorocká slova ukazují, že nadcházel ohnivý konec židovského systému věcí. Jako plevy měli Židé, kteří nepřijali křesťanství, projít ohnivou událostí. Ta měla skončit zničením Jeruzaléma a rozptýlením Židů z Palestiny do celého světa. O to se v roce 70 n. l. postaraly římské legie.

18, 19. a) Když Ježíš pronesl proroctví o „znamení“ „závěru systému věcí“, jaké dal podobenství, jež odpovídá podobenství o „správci“? b) Prokázali se členové této třídy věrnými a rozvážnými během závěru židovského systému v Palestině? Jak si počíná ostatek této třídy během tohoto „závěru systému věcí“?

¹⁸ Sedmatřicet let před tím, než byly tyto symbolické „plevy“ spáleny neuhasitelným „ohněm“ v roce 70 n. l., pronesl Ježíš Kristus své proroctví, v němž vyjmenoval „znamení“ ohnivého celosvětového „závěru systému věcí“ a také znamení své neviditelné „přítomnosti“ v duchu. V rámci tohoto proroctví se zmínil o „věrném a rozvážném otroku“, který měl na zemi pracovat, až se bude chýlit ke konci světový systém věcí. Ježíšovy poznámky o tomto „otroku“ se velice podobají poznámkám o „věrném správci, o tom rozvážném“. Zřejmě se vztahují na tutéž třídu, ale označení „správce“ vhodně odpovídá typu práce, kterou tento „otrok“ vykonává.

¹⁹ Povšimněme si Ježíšova popisu: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, najde-li ho jeho pán při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem. “ (Mat. 24:45–47) Členové třídy „věrného a rozvážného otroka“, třídy „správce“, sloužili pilně až do konce židovského systému věcí v roce 70 n. l. Zbývající členové třídy „otroka“, třídy „správce“, se prokazují jako věrní a rozvážní během dnešního „závěru systému věcí“ od roku 1914 n. l.

20. Která slova pronesl Ježíš před tím, než z Olivové hory vystoupil zpět do nebe? Jak dnes ostatek třídy „správce“ odpovídá těmto slovům?

²⁰ Ostatek třídy „správce“ můžeme dnes snadno poznat, protože odpovídá tomu, co Ježíš, Pán, řekl těm, kteří měli tvořit původní část třídy „správce“. Těsně před tím, než z Olivové hory vystoupil zpět do nebe, řekl jim Ježíš: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Tito židovští učedníci měli být svědky Pána Ježíše Krista, a tím měli být zároveň svědky jeho Boha a Otce, Jehovy. Nikdy nepřestali být svědky Jehovovými!

21. Svědky koho byli židovští učedníci na základě svého přirozeného původu? Kdy se stali původními členy kolektivního „správce“?

²¹ Tito židovští učedníci měli být svědky Jehovovými, protože na základě svého narození patřili k národu, jehož předkům Bůh řekl: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil, . . . Vy tedy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚a já jsem Bůh.‘ “ (Iz. 43:10–12) Tak se tito židovští svědkové Jehovovi měli nyní stát také svědky jeho Syna Ježíše Krista. V den letnic, deset dnů po tom, kdy vystoupil zpět do nebe, byli pokřtěni svatým duchem, a tímto způsobem je jejich oslavený Pán Ježíš Kristus ustanovil nad svým „služebnictvem“, aby jeho členům dávali duchovní pokrm. Tak se stali prvními neboli původními členy kolektivního „správce“. Poskytli této třídě znamenitý začátek.

22. Výslovně lidem pro čí jméno je třída „správce“? Jak to bylo zdůrazněno při zvláštním shromáždění v Jeruzalémě někdy po roce 36 n. l.?

²² Tato třída „správce“ je lidem pro Jehovovo jméno. To bylo zdůrazněno nějaký čas po roce 36 n. l. při zvláštním shromáždění apoštolů a starších jeruzalémského sboru. Jakub, nevlastní bratr Ježíše Krista, tehdy řekl: „Šimon [to jest apoštol Šimon Petr] obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům [k neobřezaným pohanům], aby z nich vybral lid pro své jméno.“ — Sk. 15:1–14.

23. Svědky koho musí nutně být ostatek třídy „správce“ v tomto „závěru systému věcí“? Čí jméno je nad nimi vzýváno?

²³ Takoví Nežidé se stali částí třídy „správce“ v prvním století. Tak byla tato třída pomazaným lidem pro Boží jméno, totiž pro jméno Jehova. Boží jméno, Jehova, bylo nad nimi vzýváno. Nemohli se vyhnout tomu, že mají být jeho svědky. To musí platit i o pomazaném ostatku třídy „správce“ v dnešní době, kdy „znamení“ viditelné od roku 1914 ukazuje, že pán třídy „správce“ se vrátil a je přítomen a že „závěr systému věcí“ má v Armageddonu dosáhnout svého vyvrcholení. — Mat. 24:3.

„Správce“, který hledí vstříc Armageddonu

1. Co se má stát v Armageddonu, jemuž hledí vstříc třída „správce“? Kdo předstiňoval tohoto „správce“ za dnů jeruzalémského krále Ezechiáše?

ARMAGEDDON je hebrejské jméno místa, kde bude zakrátko vybojována „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“. Ostatek třídy „správce“ stojí nyní před touto „válkou“, která navždy skoncuje s tímto světským systémem věcí. Třída „správce“ proto zůstává duchovně bdělá, aby viděla, jak pán, oslavený Ježíš Kristus, který se vrátil, zničí viditelné nepřátele království. O toto království se modlí k Jehovovi Bohu: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10; Zjev. 16:14–16) Tato celosvětová situace byla znázorněna nebo předpověděna tím, co se stalo za správcovství Izraelity, jehož jeruzalémský král Ezechiáš ustanovil svým královským správcem v nejkritičtější době.

2. Kdo byl tento Žid a koho nahradil v královském postavení správce, podle Izaiáše 22:15–25?

² Tímto „správcem“ byl Žid jménem Eliakim, syn Helkiášův. Třikrát je o něm zmínka jako o muži, který je „nad domem“ krále Ezechiáše. (Iz. 36:3, 22; 37:2) Do tohoto královského postavení byl určen místo muže, který se jmenoval Sobna. Boží nařízení ohledně Eliakima a Sobny je zaznamenáno u Izaiáše 22:15–25. Čteme tam:

„Tak řekl svrchovaný Pán, Jehova vojsk: ‚Jdi a vstup k tomuto správci, k Sobnovi, který je nad domem: „Co tě tu zajímá a kdo tě tu zajímá, že sis tu vydlabal místo k pohřbu?“ Na výšině si vydlabává místo k pohřbu; ve skalním útesu si vytesává příbytek. „Pohleď, Jehova tě svrhává násilným vrhem, ty zdatný muži, a silou tě svírá. Bezpochyby tě těsně sbalí jako kouli pro širou zem. Tam zemřeš, a vozy tvé slávy tam budou zneuctěním domu tvého pána. A odstrčí tě z tvého místa; a někdo tě strhne z tvého úředního postavení.a

A stane se v ten den, že povolám svého služebníka, totiž Eliakima, syna Helkiášova. A obléknu jej do tvého roucha a pevně kolem něho ovážu tvou šerpu, a tvé panství mu dám do ruky; a stane se otcem obyvateli Jeruzaléma a judskému domu. A na rameno mu vložím klíč Davidova domu, a on otevře, aniž kdo zavře, a zavře, aniž kdo otevře. A zarazím jej jako kolík na trvalé místo, a stane se trůnem slávy pro dům svého otce. A oni na něj zavěsí všechnu slávu domu jeho otce, potomky a výhonky, všechny nádoby malého druhu, nádoby z druhu mís a také všechny nádoby z druhu velkých džbánů.“

„V ten den,“ je výrok Jehovy vojsk, „kolík zaražený na trvalém místě bude odstraněn a bude odseknut a spadne, a náklad, který je na něm, bude odříznut, protože to mluvil sám Jehova.“ ‘ “