Náboženské teorie pocházející ze starověkého Bábelu čili Babylóna se rozšířily do celého světa. Na základě rozšířených podobností mezi většinou světových náboženství usoudil jeden znalec, že „všechna musela odvodit své náboženské myšlenky ze společného zdroje“. („Uctívání mrtvých“ od plukovníka J. Garniera) Tímto zdrojem byl starověký Babylón. Celosvětový náboženský systém odvozený z Babylóna je proto v Bibli označován jako „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“. — Zjev. 17:5.

Satanova první lež tedy vedla k rozšíření politického útlaku a falešného náboženství. Co se však dělo vzhledem k „semeni“, které má podle Božího proroctví zničit satana a ukončit jeho pletichy?

První lež — odstranění jejích účinků

NE KAŽDÝ následoval satana nebo přijal jeho náboženské novoty. Například Abrahám uctíval dál pravého Boha. Věřil, že život nakonec závisí na poslušnosti Boha. Proto mu Jehova požehnal a řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Co to znamenalo? Zřejmě to, že „semeno“, zaslíbené dávno předtím v Edenu, se objeví mezi dětmi Abraháma. — Gal. 3:16.

Později byly věrným lidem zjeveny další podrobnosti o „semeni“. Mělo se narodit v kmeni Juda a být potomkem krále Davida. Narodí se z panny v městě Betlémě. (1. Mojž. 49:10; 2. Sam. 7:16; Iz. 7:14; Mich. 5:2) Když přišel pravý čas, narodilo se zaslíbené „semeno“ na správném místě a ve správné rodině. Byl to Ježíš, později nazývaný Kristus. — Luk. 2:8–11.

Satanův svět byl v čase Ježíšova narození v hluboké duchovní temnotě. Pod vládou Říma, dosud nejmocnější světové říše, bujelo mnoho odrůd babylónského náboženství. Mnoho věrných Abrahámových potomků, Izraelitů, zbloudilo od pravého uctívání. Jejich náboženští vůdci byli samospravedliví a pyšní. Někteří podlehli babylónským naukám. Podle židovského historika Josepha věřili farizeové (přední náboženská sekta), že „duše mají v sobě nesmrtelnou životnost“ a že „duše špatných lidí podléhají věčnému trestu“.

Ježíš dokázal mnohé jednotlivce navrátit k čistému uctívání. Učil své následovníky, aby ‚nebyli částí‘ satanova systému věcí, nábožensky ani politicky. (Jan 15:19) Uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a projevoval velký soucit pokorným. Ti Ježíše milovali, ale mnozí kněží ho nenáviděli, protože odhaloval jejich utiskující cesty a falešné nauky. Proto ho nakonec dali zabít.

Ježíšova smrt musela satanovi připadat jako triumf, ale ve skutečnosti to byl triumf velmi krátký. Bůh Ježíše brzy vzbudil z mrtvých k duchovnímu životu. A Ježíšovou smrtí a vzkříšením učinil Bůh veliký krok směrem k odstranění nejhorších následků satanovy lži.

Těm, kteří si přáli následovat cestu pravdy, umožnil, aby znovu získali život, který Adam svou neposlušností ztratil. „Jako totiž v Adamovi všichni umírají,“ řekl apoštol Pavel, „tak i v Kristu budou všichni oživeni“. — 1. Kor. 15:22–26.

KŘESŤANSTVÍ A ODPADNUTÍ

Nyní bylo možné, aby člověk dosáhl záchrany od hříchu a smrti. Prostřednictvím Božího království, jehož vládcem bude vzkříšený Ježíš Kristus, bude obnoven ráj. Někteří lidé budou mít dokonce přednost podílet se na vládě království. Toto dynamické poselství zvěstované v prvním století našeho letopočtu pohnulo srdcem mnoha lidí.