18. Proč ocenění pro hluboké duchovní věci samo o sobě nedokazuje, že se někdo ‚znovu narodil‘?

¹⁸ Nebo máš pocit, že tě Bůh vybral mezi 144 000 pomazaných proto, že máš upřímné ocenění pro duchovní věci, protože se ti líbí hluboké duchovní pravdy? Pak si uvědom, že velmi mnoho osob, jež netvrdí, že se ‚znovu narodili‘, jsou ‚duchovní lidé‘ v nejplnějším smyslu toho slova. (1. Korintským 2:14, 15) A nelze vůbec pochybovat o duchovní síle mužů a žen, kteří se projevovali vírou a o nichž se mluví v 11. kapitole Židům. Nikdo z nich se ‚nenarodil znovu‘. Všichni vzhlíželi k ‚lepšímu vzkříšení [k životu pod Božím královstvím]‘ zde na této zemi. — Židům 11:35.

19. a) Proč velké nadšení nutně nedokazuje, že Bůh tomuto člověku poskytl nebeskou naději? b) Co zřejmě naznačuje, že někteří možná z nedostatku skromnosti tvrdí, že mají nebeskou naději?

¹⁹ Nebo snad tak cítíš proto, že projevuješ více nadšení než někteří tvoji spolukřesťané? Ale to samo o sobě by nemohlo být rozhodující, protože apoštol Pavel čas od času považoval za nezbytné radit pomazaným křesťanům, aby brali své duchovní povinnosti vážně. (1. Korintským 11:20–22; Galatským 4:9–11) Nebo snad je to nedostatek skromnosti, který tě vede k tvrzení, že patříš k pomazaným? Zcela nedávno se vyskytli někteří lidé, kteří tvrdili, že patří k pomazaným, ale místo aby utvrzovali jednotu sboru, měli pocit, že musí mít svou vlastní biblickou studijní skupinu. Zralí křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, zůstávají naopak těsně spojeni s místním sborem, i když se tento sbor většinou skládá z „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Ale to, že se někdo ‚znovu narodil‘, je osobní věc mezi Bohem a každým jednotlivým křesťanem. Nikdo nemůže v této otázce posuzovat druhého. — Římanům 14:10.

20. Vzhledem k tomu, co zde bylo uvedeno, k jakým závěrům docházíme ohledně námětu ‚narodit se znovu‘?

²⁰ K jakému závěru docházíme na základě všeho, co zde bylo řečeno? Že Jehova Bůh jedná podle práva, je spravedlivý, moudrý a milující. Má právo určit svým inteligentním tvorům jednotlivě jejich úlohy — někteří mají sloužit jeho záměru v nebesích, jiní zde na zemi. Nebeská cena není něčím, čeho je možno dosáhnout na základě osobní volby a úsilí, ani po čem by bylo možno sobecky dychtit. Je to něco tak jedinečného, že si žádný lidský tvor na to nesmí činit svévolně nárok. Je to skutečně nádherná nezasloužená laskavost, kterou Jehova Bůh uděluje malému počtu svých tvorů, v zájmu svých moudrých, spravedlivých a laskavých předsevzetí, ale ne na základě nějaké zvláštní zásluhy z jejich strany. Pouze na tyto osoby se vztahují slova ‚narodit se znovu‘. (Římanům 3:23, 24; 11:33–36) Také věčný život na rajské zemi je nevýslovnou výsadou a cílem, o který mají usilovat lidé se sklonem ke spravedlnosti. (Zjevení 21:1, 3, 4) Všechno je nezasloužená laskavost. Nikdo by neměl být tak troufalý, že by říkal Jehovovi: „Co děláš?“ — Daniel 4:35; 4:32, „KB“.

Zasvěcení — Komu? Proč?

„Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, [posvěcený národ, zasvěcený národ], lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9, „Překlad Nového světa“, „Jeruzalémská bible“, „Nová anglická bible“.

1, 2. a) Patřil Abraham Lincoln k nějaké církvi křesťanstva? Jak přesto označil ve svém gettysburském proslovu národ, jehož byl prezidentem? b) Jaké jednání zpochybňuje důvěru tohoto národa v Boha a jak bude vláda, jež přijde po světovém soužení, „pro lid“?

ZE VŠECH církví křesťanstva si ani jedna nemohla činit nárok na 16. prezidenta Spojených států amerických jako na svého člena. Přesto při svém proslulém gettysburském proslovu 19. listopadu 1863 pronesl tento čtenář Bible, Abraham Lincoln, tato působivá slova:

„Je tomu osmdesát sedm let, co v tomto světadíle naši otcové přivedli na svět nový národ počatý ve svobodě a zasvěcený předpokladu, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní. . . V širším smyslu však nemůžeme zasvětit — nemůžeme posvětit — nemůžeme učinit svatou tuto půdu. Stateční muži, žijící i zemřelí, kteří zde bojovali, ji posvětili daleko více, než aby naše síla mohla něco přidat nebo ubrat. . . My žijící bychom se zde spíše měli zasvětit nedokončené práci, kterou ti, kdo zde bojovali, až doposud tak ušlechtile prováděli. Ano, spíše bychom se zde měli zasvětit velikému úkolu, který zůstává před námi. . .“

² Od onoho památného proslovu na národním hřbitově v Gettysburgu v Pennsylvánii se Spojené státy zpronevěřily prohlášení, jež stojí na jejich dolarové bankovce: „V Boha důvěřujeme“. Bez ohledu na to, jak se jí prezident nebo kteříkoli jiní upřímní Američané zasvěcovali, „vláda lidu pro lid“ „sejde se světa“. „Pro lid“ to naštěstí nebude žádná trvalá pohroma, protože bude následovat svrchovaná královská vláda Boha prostřednictvím jeho jmenovaného Krále Ježíše Krista. Ta přinese požehnání obyvatelům země, včetně území, které je americkým světadílem.

3, 4. a) Jaký „národ“ pak vystoupí do popředí? b) Z jakých Jehovových slov určených Izraeli citoval Petr vzhledem k tomuto novému „národu“?

³ Pak vystoupí do popředí nový národ. Jaký národ to je? Je to ten, kterému byla určena následující inspirovaná slova: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9.

⁴ Těmito slovy apoštol Petr opakuje výrazy použité Bohem na jeho vyvolený izraelský lid, který stál tehdy u hory Sinaj v Arábii, jak je zaznamenáno v 2. Mojžíšově 19:5, 6. Tam čteme: „A budete-li nyní přísně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech okolních národů, protože mně patří celá země. A vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“

5. Znamená „posvětit“ a „zasvětit“ v biblickém smyslu totéž?

⁵ V 2. Mojžíšově 19:6 a v 1. Petra 2:9 zdůrazňují některé překlady prostý obrat „svatý národ“ tím, že jej překládají jako „posvěcený národ“ nebo „zasvěcený národ“. (Viz „Jeruzalémskou bibli“, „Moffata“, „Knoxe“, „Novou anglickou bibli“.) Přijmou-li Izraelité Jehovova měřítka a budou žít podle nich, zaujmou zvláštní postavení jako posvěcený či zasvěcený národ. Bůh může „posvětit“ nebo „zasvětit“ věc, osobu nebo skupinu lidí. Z Božího stanoviska mohou obě slova znamenat v základu totéž. Nedokonalí lidé ovšem nemohou nic „posvětit“, učinit to čistým pro svatý účel, ale zato mohou vhodně a s láskou „zasvětit“ také sebe samé.

6. a) Když izraelský národ řekl: „Všechno, co mluvil Jehova, jsme ochotni dělat“, jaký čin individuálně i kolektivně vykonal? b) Do jakého uspořádání je Bůh bez donucení uvedl?

⁶ Bůh navrhl osvobozeným Izraelitům, aby se mu stali svatým národem, pod podmínkou, že budou ‚přísně poslouchat jeho hlas a dodržovat jeho smlouvu‘. Odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit.“ Tak se jednotlivě i kolektivně nezvratně zasvětili svému zachránci Jehovovi Bohu. Přestože je Jehova již vyvolil, protože byli přirozenými potomky Abraháma, a zázračně je vyvedl z Egypta skrze Rudé moře, čekal, až se mu Izraelité zasvětí sami a budou ho dobrovolně uctívat. Na tomto základě byli učiněni Jehovovým smluvním lidem. Čteme o tom:

„Když potom Mojžíš oznámil všemu lidu každé přikázání Zákona, vzal krev mladých býků a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem, pokropil samotnou knihu i všechen lid a řekl: ‚To je krev smlouvy, kterou vám Bůh uložil jako příkaz.‘ “ — Žid. 9:19, 20; 2. Mojž. 24:1–8.

7. a) Jaká měla být situace Židů v následujících generacích? b) Jak mohli ztratit své postavení zasvěcených?

⁷ Následující generace Židů se měly rodit do tohoto zasvěceného národa, a v důsledku toho do zasvěceného vztahu vůči Bohu. Jako jednotlivci však museli, když dospěli do věku odpovědnosti, napodobit Židy z hory Sinaj a prokázat pohnutkami svého srdce i skutky, že jsou opravdově zasvěceni čili oddáni Jehovovi, aby si zachovali dobré postavení v tomto svatém národě. Ano, šlo přímo o jejich národní blaho a o samotné jejich životy. Je to pravda, protože Bůh může odejmout posvátné či svaté postavení, které národu dává, jestliže se národ prokáže nehodný, a přenést je na ty, kteří se ho prokážou hodní. Proto mohl apoštol Petr uplatnit Boží slova, určená původně přirozenému Izraeli, že se stane Bohu ‚královstvím kněží a svatým národem‘, na nový křesťanský národ, který vznikl o letnicích 33 n. l. Jak došlo k tomuto přenesení?

8. a) Když psal Petr svůj první inspirovaný dopis, jaké neštěstí mělo postihnout Izrael a jaký vztah už Židé neměli k Jehovovi Bohu? b) Kdo tedy tvořil „posvěcený národ“?

⁸ Když apoštol napsal slova v 1. Petra 2:9, spěl židovský lid k národní katastrofě. Jejich chrámové město Jeruzalém mělo být zničeno římskými legiemi a oni měli být rozptýleni mezi národy, jak předpověděl Ježíš. (Luk. 21:20–24) Je to smutné, ale v roce 33 n. l. zavrhli Ježíše Krista jako prostředníka Boží nové smlouvy, a stará smlouva Zákona, kterou zprostředkoval prorok Mojžíš, už nesporně dál neplatila. „To, co je Izrael podle těla“, bylo nyní zavrženo. (1. Kor. 10:18; Mat. 23:38) Nový národ duchovního izraele stvořil Jehova Bůh. (Římanům 9:6; Galatským 6:15, 16) Tento nový „posvěcený národ“ tvořili učedníci Ježíše Krista, kterým adresoval Petr svůj dopis, totiž „vyvoleným podle znalosti budoucích věcí Bohem, Otcem, s posvěcením skrze ducha“. — 1. Petra 1:1, 2.

9. Znal Bůh jednotlivé členy tohoto svatého národa předem? Jak se stali vyvoleným „rodem“?

⁹ To neznamená, že Bůh znal jednotlivé členy a jmenovitě je určil předem. Předvídal spíše, že vytvoří nový národ, „svatý národ“, a předvídal, co bude požadováno od každého jednotlivého člena, aby mohl být vyvolen a přijat do svatého národa. Tento duchovní národ měl být také učiněn obzvláště svatým pomocí Božího svatého ducha: členové národa byli zplozeni prostřednictvím svatého ducha, aby se stali duchovními syny Božími. (Titovi 3:4–7) V tomto svatém či posvěceném postavení mohli sloužit jako „královské kněžstvo“. Jako duchem zplození se stali „rodem“, „vyvoleným rodem“.

10. Jelikož Bůh jedná s pomazanými křesťany jako s „národem“ nebo skupinou, jaké otázky vyvstávají vzhledem k odpovědnosti jednotlivce?

¹⁰ Ale jaké místo zde má zasvěcení jednotlivých členů nového národa Jehovovi? I když je Bůh „posvěcuje“ neboli „zasvěcuje“ jako skupinu či národ, musí se každý sám bezvýhradně zasvětit, neboli oddat Bohu, aby byl přijat za člena tohoto nového národa? Neříká Písmo vlastně jenom: ‚Věř v Pána Ježíše Krista a budeš zachráněn‘ nebo prostě: ‚Kaj se a obrať se‘? Nejsou tedy prostá víra, pokání a obrácení vše, co je uvedeno jako požadavek pro to, aby se někdo stal Ježíšovým učedníkem, křesťanem? Učinil Ježíš, Boží Syn, když byl na zemi, krok oddanosti, který vedl k jeho zasvěcení? Podívejme se.

„PŘIŠEL JSEM, ABYCH ČINIL TVOU VŮLI“

11. Pod jakým smluvním uspořádáním vůči Bohu se narodil Ježíš a jak se to stalo?

¹¹ O Ježíšově lidském narození nám Galatským 4:4 říká: „Když přišla