Pálení Biblí nemá úspěch

„On jej nožem tajemníka odřízl a hodil jej do ohně, který byl v železném košíku, dokud celý svitek neshořel v ohni, který byl v železném košíku.“ — Jeremiáš 36:23.

1. Proč pálení celé Bible nebo jejích částí není ničím novým?

PÁLENÍ Svaté bible, ať již celé nebo nějaké její části, není nic nového. První takový případ, o kterém je zpráva, se stal před více než 2 600 lety. Bylo to za dnů jednoho ze tří posledních králů národa, jemuž byla původně dána Bible.

2. Jak se stalo, že se Jeremiášovo napsané proroctví stalo palivem, jež shořelo v plamenech?

² Bylo to v zimním období v Jeruzalémě, kde král Joakim seděl blízko železného košíku, v němž hořel oheň a zahříval trůnní sál. Zpráva založená na skutečnostech nás informuje o tom, jak jedna důležitá část Svaté bible se stala potravou pro oheň v tomto železném košíku. Z této zprávy citujeme:

A stalo se ve čtvrtém roce Joakima, syna judského krále Joziáše že přišlo Jeremiášovi od Jehovy toto slovo: „Vezmi si svitek knihy a napíšeš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil proti Izraeli a proti Judovi a proti všem těm národům, od toho dne, kdy jsem k tobě mluvil, ode dnů Joziáše, až do tohoto dne. Ti z judského domu budou možná naslouchat všemu tomu neštěstí, které jim zamýšlím způsobit, aby se obrátili, každý od své špatné cesty, a abych jim skutečně mohl odpustit jejich provinění a hřích.“ — (Jer. 36:1–3)

Čteme-li 35 předcházejících kapitol Jeremiášovy knihy, pochopíme, jak nepopulární bylo toto psané poselství.

3. Proč Jeremiáš nechtěl vystupovat jako protivný člověk? Kolik času ještě lidem zbývalo, aby mohli ve věci něco dělat?

³ Dnes je zřejmé, že poselství, jež odpovídá tomu, co měl Jeremiáš napsat do ‚svitku knihy‘, je stejně nepopulární. Smyslem tohoto poselství nebylo jen popuzovat lidi, dráždit je a trápit je předpovídáním neštěstí. Křesťané, kteří jsou dnes protějškem proroka Jeremiáše, nechtějí vystupovat jako protivní lidé. Ne, ale vykonávají veřejnou službu tím, že varují všechny lidi před blížící se mezinárodní katastrofou. To by mohlo některé lidi podnítit k pokání a k nápravě, dokud je Jehova ještě příznivě nakloněn. Kdyby tak jednali, mohli by pak být uchráněni v nadcházející světové katastrofě. Kdysi v době Jeremiášově měl judský národ k dispozici ještě 18 let, než Babylóňané zničili svaté město Jeruzalém. Kolik času ještě zbývá křesťanstvu dnes, po šedesáti letech činnosti novodobé Jeremiášovy třídy, protějšku Jeruzaléma, než jeho katastrofální zničení zahájí „velké soužení“ pro celý svět? — Mat. 24:21, 22.

POSELSTVÍ ZKÁZY VEŘEJNĚ OHLAŠOVÁNO

4. Když Jeremiáš dokončil a sestavil svá proroctví od začátku do konce, jak bylo poselství předloženo Jeruzalému a proč?

⁴ Jeremiáš postupně nadiktoval poselství svému tajemníku, Neriášovu synu Baruchovi. Rukopis, který takto vznikl, obsahoval všechna Jehovova slova Jeremiášovi od 13. roku vlády krále Joziáše. V tom roce Jehova vzbudil mladého Jeremiáše, který se měl stát knězem, aby byl prorokem. Když byl rukopis dokončen, necítil se Jeremiáš schopen jít do Jeruzaléma, který byl jen asi 5 kilometrů vzdálen od jeho levitského domovského města Anatot, aby tam nahlas četl rukopis v chrámových nádvořích. Proto tam poslal svého tajemníka Barucha, aby to učinil. Dodal: „Jejich žádost o přízeň padne možná před Jehovu, a oni se odvrátí, každý od své špatné cesty, protože velký je hněv a zloba, které Jehova vyjádřil proti tomuto lidu.“ — Jer. 36:4–7.

5. Který čas se zdál vhodný k tomu, aby rukopis Jeremiášova proroctví byl čten v jeruzalémském chrámu?

⁵ Jak by se komukoli z nás líbilo, kdyby měl takovým způsobem veřejně předčítat na veřejném místě, kudy procházejí lidé? Baruch musel projevit odvahu. Ale se silou svého Boha to učinil. Musíme však pamatovat na to, že Baruch potřeboval čas, aby zapsal všechno, co mu Jeremiáš diktoval. (Jer. 36:17, 18) Rukopis obsahoval Jehovova tvrdá poselství proti všem národům, včetně Izraele a Judy, a proto by k hlasitému předčítání takového rukopisu byla vhodná nějaká veřejná událost. Například den národního půstu. Tehdy budou zástupy postících se lidí v jeruzalémském chrámu. Je nutné vyčkat na takovou příležitost!

6. Jak se během roku, kdy Jeremiáš dokončil svůj rukopis, stalo zřejmým, kdo bude použit k vyplnění Jeremiášova proroctví o rozvrácení Jeruzaléma?

⁶ A tak Baruch veřejně nepředčítal dokončený rukopis ve čtvrtém roce krále Joakima. Tehdy babylónský král Nabuchodonozor porazil vojenské síly egyptského faraóna Nécha a dostal se do postavení nového vladaře panujícího nad světem. Tento Nabuchodonozor byl onen pohanský vladař, o němž Jeremiáš předpověděl, že porazí Judu a Jeruzalém, a země pak měla být 70 let zpustošena a neměl v ní být ani člověk, ani domácí zvíře. — Jer. 36:6; 25:1–11.

7. Ve kterém roce a při které příležitosti četl Baruch Jeremiášovo proroctví v jeruzalémském chrámu?

⁷ Nyní přichází pátý rok judského krále Joakima. To je zároveň druhý rok, kdy je Nabuchodonozor vládcem světa. Potvrzuje to zpráva u Jeremiáše 36:9, 10. Říká:

A stalo se v pátém roce [624–623 př. n. l.] Joakima, syna judského krále Joziáše, v devátém měsíci [kislev, neboli listopad–prosinec], že všechen lid v Jeruzalémě a všechen lid, který přišel do Jeruzaléma z judských měst, vyhlásil před Jehovou půst. A Baruch začal hlasitě z knihy předčítat do uší všeho lidu Jeremiášova slova v Jehovově domě, v jídelně Gemariáše, syna opisovače Safana, na horním nádvoří u vchodu do nové brány Jehovova domu.

8. Ve kterém ročním období vykonal Baruch příkazy, které mu dal Jeremiáš?

⁸ Vláda judských králů se počítala od jarního měsíce abibu neboli nisanu. Devátý měsíc jejich lunárního roku, který se nazýval kislev, spadal do zimního období. Zahrnoval období, kterému říkáme prosinec (jeho latinské jméno znamenalo 10. měsíc). V makabejské době se 25. kisleva držel „svátek zasvěcení“ jeruzalémského chrámu a říká se, že to byl „čas zimy“. (Jan 10:22) Ačkoli v měsíci kislevu bylo zimní počasí, chystal se Jeremiášův tajemník Baruch vykonat příkazy, které dostal od Jeremiáše.

9. Jaký pocit měla judská knížata, když jim byl čten rukopis, a co řekli Baruchovi, aby udělal společně s Jeremiášem?

⁹ Jeremiášova slova, která Baruch nahlas četl lidu v chrámu, se týkala celého národa. Proto judská knížata povolala Barucha, aby jim přečetl toto prorocké poselství. (Jer. 36:11–15) Vzpomeneme-li si, co bylo v předcházejících kapitolách Jeremiášova proroctví řečeno o odsouzeném judském království, pochopíme, proč se knížata zděsila, když slyšela, co jim Baruch četl. Smýšleli vlastenecky, a proto cítili jako svou povinnost, že o tom musí říci králi Joakimovi. Vzali od Barucha knihu s rukopisem, ale protože byli přátelsky nakloněni autoru knihy i písaři, řekli Baruchovi, aby se spolu s Jeremiášem skryl. To bylo dobře. — Jer. 36:16–20.

PRVNÍ ZAZNAMENANÝ PŘÍPAD, KDY BYLA SPÁLENA BIBLE

10. Co učinil král Joakim, když mu Jehudi četl knihu, a k čemu to vedlo?

¹⁰ Knížata vstoupila do zimního domu krále Joakima, aby tam přednesla zprávu. Chtěl mít svitek Jeremiášova proroctví ve svých rukou. Proto poslal dvorního úředníka jménem Jehudi, aby přinesl knihu zpět z chrámu, kde zůstala. Co se stalo, když Jehudi rozvinul svitek a hlasitě četl sloupec za sloupcem? „Pak se stalo, že jakmile Jehudi přečetl tři nebo čtyři stránkové sloupce, on [král Joakim] je nožem tajemníka odřízl a hodil je do ohně, který byl v železném košíku, dokud celý svitek neshořel v ohni, který byl v železném košíku. A nezděsili se; král a všichni jeho služebníci, kteří naslouchali všem těmto slovům, si ani neroztrhli některou část svého oděvu.“ — Jer. 36:21–24.

11. V jakém směru se Joakim choval jinak než jeho otec Joziáš při čtení 5. knihy Mojžíšovy, a poslouchal Joakim 5. Mojžíšovu 17:18–20?

¹¹ Jaká to byla neúcta k inspirovanému napsanému Božímu slovu! Jak se tento čin krále Joakima lišil od chování jeho otce Joziáše! Když byl při čištění znečištěného chrámu objeven svitek Páté knihy Mojžíšovy, kterou napsal prorok Mojžíš, přikázal Joziáš sekretářovi, aby mu ji přečetl. Joziáš si to vzal k srdci a roztrhl část svého roucha. Potom v čele svého lidu uzavřel zvláštní smlouvu s Jehovou, že jej budou poslouchat a že budou provádět jeho čisté uctívání. (2. Par. 34:14–33) Navíc právě tento zákoník přikazoval každému budoucímu izraelskému králi, aby vyhotovil přesný opis zákona, aby jej pravidelně četl a zachovával. (5. Mojž. 17:18–20) Jaké jsou náznaky, že by král Joakim učinil takovou zbožnou věc? Žádné! Jeho příklad byl špatný!

12. Které dva případy jsou zde uvedeny, aby bylo ukázáno, zda dnes někdo jedná podobně jako král Joakim?

¹² Existují nějací moderní Joakimové? Ano, pokud jde o pálení výtisků posvátných Písem. Jsou přímo v říši křesťanstva! Vzpomeň si, jak v roce 1961 v Ejutla, v mexickém Oaxaca, římsko–katolický kněz podnítil dav, aby vnikl do jednoho domu, kde se pravidelně konala vzdělávací shromáždění, prohledali tento dům, zmocnili se všech Biblí, které našli, a spálili je na veřejném náměstí. Místní noviny o tom psaly, že to učinili jako „skutek víry“. Také v únoru 1962 bylo v Portugalsku vydáno sdělení zakazující rozšiřování literatury svědků Jehovových poštou. Ačkoli portugalská vláda nevydala žádnou oficiální zprávu o zákazu svědků Jehovových, bylo zabaveno a spáleno velké množství jejich náboženské literatury a také Biblí.

13, 14. a) Co se v tomto směru stalo před dvěma lety v Argentině? b) Jakou otázku vyvolala tato událost a proč chce ve skutečnosti náboženské duchovenstvo znemožňovat svědkům Jehovovým křesťanskou činnost?

¹³ V roce 1976 byli zakázáni svědkové Jehovovi v Argentině. Asi před dvěma lety bylo v jejich ústředí v Buenos Aires zabaveno velké množství jejich literatury včetně 250 výtisků „Překladu nového světa Svatých písem“ ve španělštině. To všechno bylo prodáno výrobcům papíru, bylo to dáno do stoupy a rozvařeno na papírovinu. Svědkům Jehovovým, kteří byli zajištěni, když přecházeli z Uruguaye do Argentiny, byly také zabaveny a spáleny jejich Bible. Před našimi čtenáři by mohly defilovat další případy pálení Biblí, ale to všechno vyvolává určitou otázku.

¹⁴ Proč se zdá, že Bible je v rukou svědků Jehovových nebezpečným nástrojem, takže i v zemích, které si říkají křesťanské, může být Bible tak neprávem konfiskována a ničena? Děje se to proto, že nacionalisté se na svědky Jehovovy dívají tak, jako se král Joakim díval na Jeremiáše a Barucha — jako by byli pro stát podvratným politickým nebezpečím, jako by stáli v cestě obranným opatřením národa? Náboženští vůdci křesťanstva by si přáli, aby tomu politické a jiné státní složky věřily! Ale skutečný důvod, proč vládní úředníci a náboženští duchovní chtějí zabránit svědkům Jehovovým v křesťanské činnosti, je: Svědkové Jehovovi slouží témuž Bohu, jemuž sloužil Jeremiáš a Baruch, a z Hebrejských písem získávají podobné poselství, jaké měl prorok Jeremiáš. Potom jako Jeremiáš poslouchají Jehovův příkaz vyjádřený v těchto inspirovaných Písmech a ohlašují jeho poselství proti nynějšímu zlému systému věcí, včetně křesťanstva a všech světských složek, s nimiž křesťanstvo zachovává intimní styk, aby získalo jejich aktivní podporu. Proto tedy: Pryč se svědky Jehovovými, kteří křesťanstvo odhalují!

15, 16. a) Na jakých příkladech ze sedmého století př. n. l. můžeme ukázat, zda se všichni podřízení úředníci ztotožňují s pronásledováním svědků Jehovových? b) Co učinil Jehova pro své služebníky?

¹⁵ Stejně jako v minulosti existuje i nyní malý počet nižších vládních úředníků, kteří v tomto hanebném pronásledování svědků Jehovových nepostupují shodně se svými nadřízenými. Ze smyslu pro právo a z úcty k Bohu, jehož svědky jsou tito pronásledovaní křesťané, protestují — ale marně. Je tomu stejně tak jako v onom vynikajícím případě v sedmém století př. n. l. „Elnatan, Delaiáš a Gemariáš dokonce naléhavě prosili krále, aby svitek nepálil, ale on jim nenaslouchal. Nato přikázal král Jerachmeelovi, synu královu, Seraiášovi, synu Azrielovu, a Selemiášovi, synu Abdeelovu, aby se zmocnili tajemníka Barucha a proroka Jeremiáše. Ale Jehova je ukrýval.“ — Jer. 36:25, 26.

¹⁶ Král Joakim neposlal svého královského dědice Joachina, ale svého „syna“ Jerachmeela spolu s dvěma jinými úředníky, aby pronásledovali Jeremiáše a jeho tajemníka. Král měl zřejmě špatný úmysl. Ale Jehova nepřipustil, aby se zjistilo, kde se ukryli, ať již to bylo v Jeruzalémě nebo v blízkém Anatot nebo někde jinde. Hned na začátku své prorocké dráhy dostal Jeremiáš od Jehovy ujištění: „ ‚Jistě budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť „jsem s tebou,“ je Jehovův výrok, „abych tě osvobodil.“ ‘ “ — Jer. 1:19.

17, 18. a) Jak dalece podle dřívějšího proroctví Izaiáše (40:8) měl mít Joakim úspěch v tom, že spálil Bibli? b) Co měl Jeremiáš podle příkazu napsat na jiný svitek proti Joakimovi?

¹⁷ Sto let před Jeremiášem napsal prorok Izaiáš: „Pokud jde o slovo našeho Boha, to bude trvat po neurčitý čas.“ (Iz. 40:8; 1. Petra 1:25) Když tedy král Joakim spálil rukopis Jeremiášova svitku, muselo se jeho jednání minout svého cíle, protože se o to postaral Bůh. Přál si, abychom dnes, o dvě a půl tisíciletí později, měli celé Jeremiášovo proroctví. Jak to bylo možné? Vypráví nám o tom Jeremiáš v době, kdy Jehova ukrýval jej i Barucha.

¹⁸ „A když král spálil svitek se slovy, která Baruch napsal z Jeremiášových úst, přicházelo k Jeremiášovi dále Jehovovo slovo: ‚Vezmi si opět svitek, jiný svitek, a napiš na něj všechna první slova, která byla na prvním svitku, který judský král Joakim spálil. A budeš mluvit proti judskému králi Joakimovi: „Tak řekl Jehova: ‚Ty sám jsi spálil tento svitek a řekl jsi: „Proč jsi na něj psal: ‚Babylónský král zcela jistě přijde a opravdu zničí tuto zemi a způsobí, že v ní nebude člověk ani zvíře‘?“ Proto tak řekl Jehova proti judskému králi Joakimovi: „Nebude mít žádného, kdo by seděl na Davidově trůnu, a jeho vlastní mrtvé tělo se stane něčím, co bude vyhozeno do denního horka a do nočního mrazu. A já chci volat jej a jeho potomky a jeho služebníky k odpovědnosti za jejich provinění a chci na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže přivést všechno neštěstí, které jsem proti nim vyjádřil, a oni nenaslouchali.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 36:27–31.

19. Práce jakého druhu čekala Jeremiáše a Barucha, když chtěli uposlechnout Boží příkaz, a jak rozsáhlý byl náhradní rukopis?

¹⁹ Poslouchat Boží příkazy znamenalo pro proroka a jeho tajemníka podzemní práci. Poslouchal však Jeremiáš? „A Jeremiáš vzal jiný svitek a potom jej dal tajemníku Baruchovi, synu Neriášovu, který na něj začal psát z Jeremiášových úst všechna slova knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni; a mnohá další slova podobná oněm byla k nim přidána.“ — Jer. 36:32.

20. Jaký měl Joakim po své smrti pohřeb, a měl jeho syn Joachin nějaké syny, kteří by dosedli na jeruzalémský trůn?

²⁰ Stalo se, že Joakim utrpěl potupnou smrt a nebyl pohřben v hrobkách jeruzalémských králů, jako by nebyl pohřben osel. (Jer. 22:18, 19) Jeho syn Joachin (neboli Koniáš) panoval v Jeruzalémě pouze tři měsíce a 10 dnů, pak se vzdal Babylóňanům a byl odveden do Babylóna, odkud se nevrátil. (Jer. 22:24–30; 37:1) Když bylo město Jeruzalém obnoveno, až do jeho zničení Římany v roce 70 n. l. nedosedl na královský trůn v Jeruzalémě žádný potomek Joachina, syna judského krále Joakima. Jeremiášova prorocká slova napsaná, když byl v podzemí, se s naprostou jistotou splnila!

21. Co dnes činí svědkové Jehovovi, když jsou zahnáni do podzemí, a jaké účinky má pálení Biblí v dnešní době?

²¹ V dnešní době byli svědkové Jehovovi v mnoha zemích zahnáni do podzemí. Co činí, když jsou jim jejich Bible zabaveny a páleny? Prostě si pořídí sami další Bible nebo získají a používají jiné biblické překlady. Je-li to nutné, i v podzemí stále ohlašují poselství záhuby proti světu, který vzdoruje Bohu, poselství podobné tomu, které ohlašoval Jeremiáš. Pálení Biblí, jímž mají být umlčeni dnešní svědkové Jehovovi, nemá úspěch. Nedají se tím zastrašit a nepřestávají rozšiřovat biblickou literaturu; také tím není možné zabránit naprostému splnění Jehovova slova v nadcházející ohnivé době. Tehdy se prostě ukáže, že odpůrci si zaslouží věčnou záhubu.

Sloužit „Králi národů“ a přežít

1. Soudíme-li podle vzoru, který dal král Joakim a jeho nástupce, jeho bratr Sedechiáš, změní dnešní světští vládci svůj způsob jednání v důsledku toho, co říká Jeremiášova třída?

CO kdyby snad světští vladaři, zvláště v křesťanstvu, uznali, že existuje novodobá Jeremiášova třída? Co kdyby pro ni poslali, aby zjistili, co říká Jehovovo prorocké slovo o jejich osudu? Znamenalo by to, že chtějí změnit svůj způsob jednání a že chtějí jednat tak, aby přežili předpověděné „velké soužení“, jež postihne tento svět? NE! Nejednali by tak, soudíme-li podle příkladu posledního judského krále v Jeruzalémě, totiž Sedechiáše, bratra krále Joakima. Král Joakim přinutil Jeremiáše a jeho tajemníka Barucha, aby se uchýlili do podzemí — není zaznamenáno, na jak dlouho. Ale bratr krále Joakima, Sedechiáš, zacházel s Jehovovým věrným svědkem, s Jeremiášem, ještě hůře. Stejně ani dnes nezmění světští vladaři své ukvapené jednání. V politických zájmech jde o velmi mnoho. Pro lidi, kterým vládnou, to nevěští nic dobrého. — Jer. 37:2.

2. Za jakých okolností vyzval Sedechiáš Jeremiáše, aby se modlil za Izraelity, ale co mu Jeremiáš naznačil?

² Pokud jde o čas, byl to devátý rok vlády Sedechiášovy. Jeruzalém byl potřetí obklíčen Babylóňany! Z Egypta přicházely vojenské síly na pomoc obleženému městu. Babylónští obléhatelé se stáhli, aby mohli čelit této hrozbě. Zdálo se, že je čas modlit se k Jehovovi, aby požehnal egyptským vojskům, která přinášejí úlevu. Proto král Sedechiáš povolal Jeremiáše, aby se modlil „za nás k Jehovovi, našemu Bohu“. Jehova však dal Jeremiášovi pokyn, aby se za to nemodlil. Jehova nechtěl takové modlitbě naslouchat. (Jer. 37:3; 11:14; 14:11, 12) Proto Jeremiáš naznačil, že Babylóňané zvítězí nad egyptskými vojsky, jež přicházejí na pomoc. Řekl králi Sedechiášovi, že se Babylóňané vrátí a že skutečně Jeruzalém spálí. — Jer. 37:4–10.

3. Proč dala knížata města Jeruzaléma uvrhnout Jeremiáše do „domu pout“?

³ Když Babylóňané odtáhli, cítil se Jeremiáš volný, aby opustil Jeruzalém a šel do kněžského města Anatot na území kmene Benjamín. Když byl zatčen v severní jeruzalémské bráně, v bráně Benjamín, prohlásil, že neustupuje k nepřátelským Babylóňanům. Městská knížata s ním zacházela tak, jako by byl podvratným živlem, zrádcem. Uvedla jej do „domu pout“, kde byl držen po „mnoho dnů“. (Jer. 37:11–16) Jak podobně se jedná s dnešní Jeremiášovou třídou!

4. Jak poradil Jeremiáš Sedechiášovi, aby si usnadnil situaci, a proč byl Jeremiáš převeden do Nádvoří stráže?

⁴ Slevil snad Jeremiáš tváří v tvář samotnému králi Sedechiášovi ze svého tvrdého poselství? Když jej dal král Sedechiáš přivést z domu, kde byl ve vazbě, na skryté místo, kde se jej chtěl soukromě vyptávat, Jeremiáš odvážně řekl králi, že se stane vězněm Babylóňanů, jichž Jehova používá jako svého nástroje. Ať se jim král dobrovolně vzdá, nebo bude chycen a uvězněn proti své vůli, výsledek bude stejný. Jeremiáš se přimlouval za to, aby král jednal způsobem pro sebe snadnějším. Jeremiáš nedal králi žádné falešné ujištění. Jednal upřímně a nečinil svému lidu ani jejich králi nic zlého. Proč by tedy měl být držen ve vazbě, což by znamenalo jeho brzkou smrt? Král Sedechiáš jej na jeho žádost dal převést na Nádvoří stráže, což bylo pro Jeremiáše jakési vojenské vězení. K jídlu měl chléb a vodu. — Jer. 37:17–21.

MOUDRÉ JEDNÁNÍ, NIKOLI PODVRATNÉ

5. Co měl král Sedechiáš správně a vhodně učinit ve spojitosti s babylónskou říší a proč bylo ponecháno lidem, aby jednotlivě něco učinili ohledně Jeruzaléma?

⁵ Sedechiáše učinil jeruzalémským králem císař Nabuchodonozor. Sedechiáš byl Nabuchodonozorovi vazalským králem osm let, a pak se proti němu vzbouřil. Správné a řádné by bylo nebouřit se a pokojně se podrobit říši, která se z Jehovova připuštění stala třetí světovou mocností biblických dějin. Kdyby to on jako král nechtěl učinit, pak by bylo v zájmu lidí, aby to učinili oni. Ano, měli to učinit přesně tak, jak to Jeremiáš oznámil lidem v Jeruzalémě:

„Tak řekl Jehova: ‚Kdo zůstane bydlet v tomto městě, ten zemře mečem, hladem a morem, ale kdo vyjde k Chaldejcům, zůstane naživu, jistě bude mít svou duši jako kořist a bude žít.‘ Tak řekl Jehova: ‚Toto město bude zcela jistě vydáno do ruky bojové síly babylónského krále, a on je jistě dobude.‘ “ (Jer. 38:2, 3)

Král Sedechiáš se měl ujmout vedení a respektovat tuto inspirovanou radu. Protože to však neučinil, záleželo na každém jednotlivci z jeho poddaných, zda bude jednat s vírou v Jehovovy pokyny.

6. Proč dala knížata uvrhnout Jeremiáše do cisterny na dvoře králova syna?

⁶ Jeruzalémská knížata se hlasitě dožadovala Jeremiášovy smrti. Prohlašovali, že oslabuje ruce ozbrojených sil, jež hájí město; že podkopává chuť lidí k boji. A tak bez králova souhlasu dali Jeremiáše uvrhnout do cisterny na Nádvoří stráže, což bylo v domě Sedechiášova „syna“ Malkijáše. Na dně cisterny klesl Jeremiáš do bláta. Nyní nemohl jednat podle své rady, kterou dával jiným.

7. Kdo nyní přišel Jeremiášovi na pomoc a proč?

⁷ Ve chvíli, kdy se Jeremiášova situace zdála nejkritičtější, byla do cisterny spouštěna lana s hadry, které měly sloužit jako polštářky v podpaží, a měl být vyzvednut z této bahnité hlubiny. O prorokově těžké situaci se dověděl etiopský eunuch Ebedmelech, králův zaměstnanec. Bál se, že by Jeremiáš mohl zemřít dole v rozbahněné studni, a proto se vzmužil a mluvil s králem. Dostal od krále příkaz, aby si vzal s sebou třicet mužů a aby Jeremiáše vytáhli ven. — Jer. 38:10–12.

8, 9. a) Jak zprostil král Sedechiáš v tajném rozhovoru Jeremiáše jakéhokoli nátlaku, aby mu byl falešným prorokem? b) Jakou nezměněnou radu dal Jeremiáš Sedechiášovi a jaké možnosti mu předložil?

⁸ Král Sedechiáš, na jehož příkaz byl Jeremiáš vyproštěn, si s ním ještě vyžádal další rozhovor u vchodu do chrámu. Sedechiáš přísahal při Jehovovi, který dává život, že nedá proroka usmrtit za to, že mu řekne Boží pravdu, ale neslíbil, že uposlechne. Jeremiáš byl osvobozen od hrozby smrti, jež by z něj byla mohla učinit falešného proroka. Věrně se pak držel téhož poselství, které jej předtím uvedlo do nebezpečí smrti:

⁹ ‚Králi Sedechiáši, buď ty sám jako král vydáš Jeruzalém Chaldejcům, nebo jinak to vezme Jehova na sebe a vydá jej, aby jej Chaldejci spálili. Neboj se, že by Židé, kteří se již řídili mou radou a uprchli k obléhatelům, s tebou jednali potupně. Nevzdáš-li se, co potom? Pak ženy, které přežijí, budou vedeny pryč a budou prozpěvovat, jak ti, kteří s tebou byli v pokojných vztazích, tě svedli a přemohli a zrádně tě nechali klesnout do bahna, zatímco sami uprchli. Také tvé vlastní manželky a děti budou odvedeny do zajetí. Ty sám neunikneš ze spárů babylónského krále. Běda, staneš se odpovědným za spálení města!‘ — Jer. 38:17–23.

10. Jak usnadnil Jeremiáš králi Sedechiášovi situaci tím, co řekl knížatům, jež se ho vyptávala, a do které události zůstal ve vazbě ve svém novém příbytku?

¹⁰ Jeruzalémská knížata jednala jako ‚muži v pokoji‘ s králem Sedechiášem. Ten se jich bál a ve smrtelné bolesti řekl Jeremiášovi, aby jim neříkal o těchto skutečnostech, kdyby se jej vyptávali. Měl jen odvést jejich dotazy stranou a říci, že mu byla udělena audience u krále, protože se nechtěl vrátit do vazby do domu tajemníka Jonatana, kde by zemřel. Kdyby tazatelům neřekl všechno o tajném rozhovoru, prý by to bylo pro krále snadnější. V souladu s tím, co Jeremiáš řekl podezřívavým knížatům, byl vězněn na jiném místě, na Nádvoří stráže. Tam zůstal ve vazbě až do devátého dne čtvrtého měsíce (tamuz) roku 607 př. n. l. , kdy Babylóňané učinili průlom do Jeruzaléma, zmocnili se jej a král Sedechiáš se dal na útěk. — 2. Král. 25:2–5.

11. Jak byl v den pádu Jeruzaléma znemožněn zadrženým Židům únik Střední branou?

¹¹ S tak podle Jeremiášovy výstrahy musel Jehova, na jehož pozemském trůně v Jeruzalémě kdysi seděl král Sedechiáš, vydat město obléhatelům. Proto onoho letního dne, 9. tamuze roku 607 př. n. l. , místo aby ve střední jeruzalémské bráně seděli židovští soudci a vyřizovali tam zákonné případy, sedělo u vstupu do města pět babylónských knížat, jejichž jména jsou uvedena. Tak u tohoto východu znemožňovali únik Židům, kteří tam byli uzavřeni. (Jer. 39:1–3; 1. Par. 29:23) Běda!

12. Jak nemohl král Sedechiáš zmařit Jeremiášovo proroctví, které se na něj vztahovalo, a jaké podívané musel být svědkem před králem Nabuchodonozorem?

¹² Když král Sedechiáš se svými vojsky uprchl pod ochranou noci z dobytého města, byl by si mohl blahopřát, že zmařil hrůzné proroctví, které nad ním pronesl Jeremiáš. Ke svému spojenci, egyptskému faraónovi Chofrovi, se však nedostal. (Jer. 44:30) Babylónští pronásledovatelé jej dostihli na pusté rovině jerišské, v Arabě neboli Průrvě, několik mil na severovýchod od Jeruzaléma. V měděných poutech byl odveden na sever do města Ribly v zemi Emat, aby se tam setkal s králem Nabuchodonozorem. Než byl Sedechiáš na Nabuchodonozorův příkaz oslepen, byl přinucen na vlastní oči sledovat hrůznou podívanou, když byli pobiti jeho vlastní synové. Bylo usmrceno také mnoho jeho dvorních a vojenských úředníků. Byl usmrcen i nejvyšší kněz Seraiáš a jeho pomocník Sofoniáš, kteří nepodporovali svého spolukněze Jeremiáše, a s nimi i tři chrámoví vrátní. — 2. Král. 25:6, 7, 18–21.

13. a) Jakou spojitost mají celé tyto starověké dějiny s rokem 1914 n. l.? b) Proč je logická otázka, zda Ebedmelech předstiňoval nějakou dnešní třídu, a jaká je odpověd?

¹³ Mají tyto starověké dějiny nějaký vztah k našemu 20. století? Ano! Asi dva lunární měsíce po tomto neštěstí, jež postihlo krále Sedechiáše, byla úplně zpustošena jeho říše, judská země. Tehdy začalo 2 520 let „sedmi časů“ národů, „časů pohanů“, jež měly skončit v roce 1914 n. l. (Dan. 4; Luk. 21:24, „KB“) V dnešní době se podle soudcovského rozhodnutí Jehovy, „Krále národů“, blíží zničení toho, co bylo předstíněno Jeruzalémem v době krále Sedechiáše. (Jer. 10:7) Proto je vhodné, že je v této kritické době na zemi třída ctitelů Jehovy Boha, kterou předstínil prorok a kněz Jeremiáš. Ptáme se tedy v této souvislosti právem: Je také na zemi nějaká třída, kterou předstínil etiopský eunuch, jenž jednal přátelsky s Jeremiášem, totiž Ebedmelech, služebník krále Sedechiáše? Skutečnosti v dnešní době ukazují, že je to tak.

14. a) Čím byl Ebedmelech, pokud jde o barvu pleti? b) Proč se nepokoušel uniknout z Jeruzaléma spolu se svým králem a pánem?

¹⁴ Ebedmelech se nepokoušel uniknout z Jeruzaléma spolu se svým králem a pánem, Sedechiášem. Byl to Etiop, člověk toho druhu, jehož se týkala Jeremiášova otázka: „Může Kušita [neboli Etiop] změnit svou kůži nebo leopard své skvrny?“ (Jer. 13:23, „NS“, poznámka pod čárou) Ebedmelech byl černocha, a v Byingtonově překladu Bible je nazýván „černoch Ebed–Melek“. (Jer. 38:7, 12; 39:16, „Bible v živé angličtině“) Nemusel utíkat z Jeruzaléma ve snaze najít bezpečí. Dostal od Jeremiášova Boha slib, že bude zachován. Proto Jeremiášova zpráva, která nám říká, co učinil Nabuchodonozor s malým počtem chudých Židů a s Jeremiášem, navazuje na zprávu u Jeremiáše 38:28. Moffatův „Nový překlad bible“ (angl.) skutečně uvádí slova z Jeremiáše 39:15–18 přímo za Jeremiáše 38:28 jako nepřerušený příběh.

15. a) Kdy přišlo k Jeremiášovi Jehovovo slovo ohledně Ebedmelecha? b) Co říkalo toto slovo o tomto Etiopu?

¹⁵ Proto níže uvedeným veršům máme rozumět tak, že platí na dobu před tím, než se babylónští obléhatelé zmocnili Jeruzaléma 9. tamuze roku 607 př. n. l. , v jedenáctém roce vlády krále Sedechiáše:

„A k Jeremiášovi, když byl zavřen na Nádvoří stráže [a dříve než odtud uprchli židovští vojáci při pádu Jeruzaléma], přicházelo Jehovovo slovo: ‚Jdi a řekneš Etiopu Ebedmelechovi: „Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Hle, uskutečňuji svá slova na tomto městě k neštěstí, a ne k dobrému, a jistě se stanou před tebou v ten den. A v ten den tě vysvobodím,‘ je Jehovův výrok, ‚a nebudeš vydán do ruky mužů, jichž se ty sám děsíš. Neboť ti zcela jistě opatřím únik, a nepadneš mečem [Babylóňanů]; a zcela jistě obdržíš svou duši jako kořist, protože jsi ve mne důvěřoval,‘ je Jehovův výrok.“ ‘ “ — Jer. 39:15–18.

16. Nad čím se měl Ebedmelech radovat jako ti, kteří se radují nad kořistí, a co je zachováno, ačkoli o něm nemáme dále žádné zprávy?

¹⁶ A tak při pádu Jeruzaléma se tento přítel Jehovova proroka dal k dispozici Jeremiášovu Bohu. Bible nám neříká, zda byl odveden do Babylóna a zemřel tam přirozenou smrtí, nebo zda byl ponechán v judské zemi jako jeden z chudých lidí země pod vladařem Godoliášem. V každém případě se jeho duše neboli život nestala kořistí babylónských vojáků, ale bylo mu dovoleno, aby si zachoval svou lidskou duši jako ten, kdo se raduje nad kořistí. Tak mohl dále žít a uctívat Boha, v něhož doufal, Boha, jehož proroka zachránil před smrtí v bahnité cisterně obklíčeného Jeruzaléma. Tím si jistě přivodil nenávist knížat, která uvrhla Jeremiáše do vězení, aby tam zemřel. Ale Ebedmelech neměl být vydán do jejich rukou, aby se pomstili. Pod Jehovovou slíbenou ochranou neměl proč se bát toho, co by mu snad odplatou chtěla učinit tato knížata. A tím mizí z biblických dějin, ale nemizí jeho jméno ani slib, který mu Bůh dal.

DNEŠNÍ PROTĚJŠEK EBEDMELECHA

17. Co znamená Etiopovo jméno Ebedmelech a v jakém smyslu bylo toto jeho jméno pravdivé?

¹⁷ Existuje dnes skutečně nějaký protějšek Ebedmelecha ve spojitosti s novodobou Jeremiášovou třídou? Ano! Kdo tedy je tímto novodobým protějškem Ebedmelechovým? Nevíme, jak přišel k tomuto jménu. Jméno Ebedmelech znamená „služebník krále“, nebo „králův služebník“. Jako eunuch byl možná vykleštěn a nemohl mít svou vlastní rodinu.b Ale podle svého jména byl ve dvorní službě u judského krále. Protože důvěřoval v Jehovu, dokázal nadto, že slouží někomu vyššímu, než je pozemský král. Sedechiáš seděl na královském trůně v Jeruzalémě, který byl nazýván „Jehovův trůn“. (1. Par. 29:23) Je tedy logické, že se Ebedmelech ve skutečnosti projevil jako služebník „Krále národů“, Jehovy. Za to, že sloužil Jehovovu symbolickému království v judské zemi, dostal plnou odměnu, když byl zachován při zničeni nevěrného Jeruzaléma.

18. Který jednotlivec z Jeremiášovy doby předstiňoval „velký zástup“ podle popisu ve Zjevení 7:14, 15?

¹⁸ Vzhledem k tomu, kdo bude zachován během „velkého soužení“, jež postihne křesťanstvo, popisuje Zjevení 7:14, 15 „velký zástup“ a říká o něm: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu.“ Ti, z nichž se skládá tento „velký zástup“ osob, jež přežijí soužení, byli jako třída předstíněni Ebedmelechem, člověkem, který výrazným způsobem přežil zničení Jeruzaléma.

19. V čí službě si především přeje být Ebedmelechova třída, a co jsou ochotni podstoupit v zájmu Jeremiášovy třídy?

¹⁹ Tato třída se skutečně učí bát se Jehovy a důvěřovat v něj. Jejich nejvyšším přáním je, aby byli ve službě univerzálního svrchovaného panovníka, „Krále národů“, a ne aby sloužili politickým vladařům a králům lidských vlád. Vidí, jak se mocichtiví vladaři, jako Adolf Hitler, který získal moc v Německu v roce 1933 n. l. , snažili a stále ještě snaží vyhladit Jehovův pomazaný ostatek, který byl předstíněn jeho prorokem Jeremiášem. Proto Ebedmelechova třída protestuje a odvolává se a statečně se snaží pomáhat Jeremiášově třídě, i když to znamená, že proti sobě obrací nenávist a pronásledování ze strany náboženských a politických nepřátel Jeremiášovy třídy.

20, 21. a) Od kterého roku se obzvláště ukázala Ebedmelechova třída? b) Jak se tato třída snaží napodobit Ebedmelecha z doby Jeremiášovy a k jakému jednání ohledně světové říše falešného náboženství povzbuzuje všechny lidi?

²⁰ Tito pomocníci ostatku Jehovových pomazaných svědků se objevili obzvláště v roce 1935, kdy se ukázalo, kdo je „velký zástup“ těch, kteří přežijí „soužení“.

²¹ Bez ohledu na to, zda Ebedmelechova třída měla u vlád křesťanstva nějaký vliv, nebo ne, nikdy neschvalovali nábožensko–politickou snahu usmrtit Jeremiášovu třídu nebo učinit Jeremiášovu třídu nečinnou v Jehovově veřejné službě, jako by byla uvržena do bahnité cisterny v domě stráže. Ačkoli musí čelit nepřízni politických a náboženských autorit, jež vyvolává strach, činí všechno, co mohou, aby vytáhli Jeremiášovu třídu z bahnité „cisterny“ neúčinnosti. Až do dnešního dne statečně působí po celém světě po boku Jeremiášovy třídy a oznamují zkázu křesťanstva a světové říše falešného náboženství, Velikého Babylóna. Povzbuzují lidi všeho druhu, aby opustili tento odsouzený systém věcí a aby se pevně postavili na stranu Jehovových vítězných sil pod vedením vojevůdce většího, než byl Nabuchodonozor, totiž Ježíše Krista. Tak dokazují, že vložili plnou důvěru v Jehovu, „Krále národů“.

22. Jakým symbolickým „mečem“ nepadne tato třída?

²² Tento Ebedmelech, který má mnoho členů, projevuje oddanost Jehovovi a jeho novodobé Jeremiášově třídě, a proto jej Jehova miluje. Slibuje, že tato třída nepadne „mečem“ blížící se ‚války velikého dne Boha, Všemohoucího‘ v Armageddonu. — Zjev. 16:13–16.

23. Co bude kořist, které se zmocní? Jak jednali jako „ovce“ v Ježíšově podobenství u Matouše 25:31–34?

²³ Jako odměnu od Jehovy budou mít svůj pozemský život, svou duši, která jim bude zachována jako válečná kořist a po zásluze se ujmou života, který jim bude zachován. Jako lidé podobní ovcím z Ježíšova podobenství o „ovcích“ a „kozlech“ činili dobro ostatku Kristových duchovních bratrů. Když tito byli „ve vězení“, v bahnité „cisterně“ nebo v domě smrti, navštěvovali je potají nebo veřejně a sloužili jim k osvobození, aby mohli dále působit při velkolepém závěru Jehovova svědeckého díla uprostřed odsouzeného světského systému věcí. — Mat. 25:31–36, 46.

24. Za služby které třídy děkuje dnes Jeremiášova třída Bohu? V jaké činnosti budou společně pokračovat, až přežijí „velké soužení“?

²⁴ Ať je všude známo, že Jeremiášova třída děkuje Jehovovi za to že vzbudil „velký zástup“ „jiných ovcí“, který byl předstíněn etiopským eunuchem Ebedmelechem z posledních dnů nevěrného Jeruzaléma, hlavního města judského království. Nevýslovná bude radost Jeremiášovy třídy, když přežije „velké soužení“ s třídou Ebedmelechovou po svém boku. Bok po boku začnou společně pracovat v novém pořádku, do něhož budou uvedeni pod Kristovým tisíciletým královstvím. Takové uvedení do nádherného nového pořádku bude pro ně odměnou za to, že nyní sloužili svrchovanému panovníku vesmíru, Jehovovi, „Králi národů“.

[Poznámky pod čarou]

Jsme vděčni za to, že Jehova vyslyšel naše modlitby

Vypráví Angelo Clave

„RADUJTE se v naději. Vytrvejte v soužení. Buďte stálí v modlitbě.“ Pamatoval jsem na tuto radu, a to mi pomohlo radovat se ze života ve službě Jehovovi plným časem. — Řím. 12:12.

Narodil jsem se v roce 1936 jako nejmladší ze šesti dětí na malém ostrůvku Anda blízko proslulé turistické oblasti známé jako Sto ostrovů v Pangasinan na Filipínách. Náš domek ze dřeva a bambusu, vzdálený půl kilometru od moře, byl obklopen květinami a mangovníky, což bylo příjemné na pohled i pro chuť. Můj otec tragicky zemřel, když mi byly jen čtyři roky. Matka nejenže pociťovala bolestný zármutek nad ztrátou svého manžela, ale měla také starost, jak nás co nejlépe vychovat. Měla alespoň malou farmu, takže bylo možno sýpku za naším domem naplnit rýží. Matka byla členkou Filipínské nezávislé církve a byla svému náboženskému přesvědčení velmi oddána.

V roce 1945, po pustošení, které na Filipínách způsobila druhá světová válka, nastaly u nás dalekosáhlé změny, když nás navštívily dvě mladé ženy, které ohlašovaly, že jedinou nadějí pro lidstvo je Boží království. Moje matka se o to nezajímala, ale starší bratr Presalino radostně přivítal obě svědkyně Jehovovy a od rána až do pozdního večera s nimi diskutoval o mnoha biblických námětech. Příští den Presalino pozval mého bratrance Eduarda, aby šel s ním, až poveze tyto ženy člunem zpátky k nim domů.

Můj bratr a bratranec se vrátili za několik dnů a každému nadšeně vyprávěli, že již byli pokřtěni jako svědkové Jehovovi! Presalino dychtivě vysvětloval, že království, o které jsme se tak často modlili v Pánově modlitbě, přinese mnoha lidem věčný život na rajské zemi. (Mat. 6:9, 10; Luk. 23:43) Moje matka se sice z počátku o to nezajímala, ale brzy došla k přesvědčení, že to je pravda. Ihned odstranila z našeho domu kříž a modly Josefa, Marie a jiných „svatých“. Také přestala žvýkat betelový ořech. Za několik měsíců nás přišel navštívit otec těch dvou mladých svědkyň. Byl radostně překvapen, když našel skupinu, která studovala Bibli pod vedením Presalina. Bylo tehdy pokřtěno dvanáct osob včetně mé matky, dvou bratrů, mé sestry a dvou švagrových. Okamžitě z nich byl vytvořen sbor. Dva moji bratři spolu s mým bratrancem Eduardem byli jmenováni, aby se ujali dozoru.

V naší malé škole bylo asi 120 žáků, a jak rostla má víra, často se mi tam posmívali. Všechny děti svědků Jehovových byly vystaveny nátlaku, protože se nechtěly účastnit modlářských zvyků ve škole. Pro tento nátlak jsem nakonec nemohl získat vyšší světské vzdělání. To pro mne bylo zklamáním. Matka mi však pomáhala, abych se spoléhal