Radostné svátky

„Staneš se jedině radostným.“ — 5. Mojžíšova 16:15.

1. Kdo je dnes nejšťastnější lid a proč?

KDO se neraduje ze svátků? Ze svátků se radují národy na zemi po celá staletí. To platilo i o lidu, který prostřednictvím svého proroka Mojžíše dostal své národní zákony od stvořitele člověka. Jejich svátky však byly jiné. Byly prorockým obrazem budoucích dobrých věcí. Radostná nálada je také podílem novodobého protějšku lidí, kteří ve starověku slavili tyto svátky na Středním východě. V nové době totiž dochází ke splnění toho, co tyto svátky prorocky znázorňovaly. Ze stanoviska Svaté bible jsou ti, kteří tyto svátky slaví v dnešní době, duchovní izraelité, a jsou to nejšťastnější lidé na tváři země.

2. Kolik svátků bylo nařízeno v 5. Mojžíšově 16:16 a jaké svátky to byly?

² V inspirovaných knihách, jež napsal Mojžíš, byly ustanoveny tři svátky. V páté knize, která se nazývá Deuteronomium, v 16. kapitole, ve verši 16 čteme: „Třikrát v roce by se každý z tvých lidí mužského pohlaví měl objevit před Jehovou, tvým Bohem, na místě, které si On zvolí: ve svátek nekvašených chlebů a ve svátek týdnů a ve svátek chýší, a nikdo by se neměl objevit před Jehovou s prázdnýma rukama.“

3. V jaké situaci byli přirození Izraelité, když byla řečena slova v 5. Mojžíšově 16:17?

³ Sedmnáctý verš říká: „Dar z ruky každého jednotlivce by měl odpovídat požehnání, které ti dal Jehova, tvůj Bůh.“ V době, kdy byla pronesena tato slova, byli Izraelité na cestě do Zaslíbené země Kanaánu a žili ve stanech.

SVÁTEK NEKVAŠENÝCH CHLEBŮ

4. Který byl první svátek? Co obětoval velekněz Jehovovi ve druhém dnu tohoto svátku?

⁴ První z každoročních svátků, svátek nekvašených chlebů, se dodržoval ihned po večeři pasach 14. abiba neboli nisana. Svátek nekvašených chlebů se slavil sedm dnů, od 15. nisana do 21. nisana včetně. První den tohoto svátku byl den sabat, který následoval po večeři pasach. Druhého dne svátků, 16. nisana, obětoval izraelský velekněz v jeruzalémském Jehovově chrámu Jehovovi snop z právě dozrálé sklizně ječmene. — 3. Mojž. 23:11–16.

5. Proč neslavil Ježíš svátek 15. nisana roku 33 n. l.? Kdy jeho učedníci zažili radost, jaká neměla obdoby?

⁵ Existuje historická zpráva o dvanáctiletém chlapci, kterého přivedli z Nazaretu do Jeruzaléma ke slavnosti pasach. Tento chlapec byl Ježíš, syn Marie. O osmnáct let později, v roce 29 n. l., se tento Izraelita, nyní Pán Ježíš Kristus, stal „Beránkem Božím“, jehož symbolickým znázorněním byl beránek pasach. (Luk. 2:41–52; Jan 1:29–37) O tři a půl roku později byl skutečně obětován na kmeni na Kalvárii za Jeruzalémem, a to v pátek 14. nisana roku 33 n. l. V onen pátek večer začal 15. nisan a s ním svátek nekvašených chlebů, ale Ježíš sám se nepodílel na radosti, kterou se vyznačovala tato událost. Byl mrtev a pohřben. Židé všeobecně se v Jeruzalémě radovali na začátku svého svátku, ale Ježíšovi učedníci nikoli. Byli zarmouceni, protože se jim zdálo, že ztratili svého vůdce navždy. Příštího dne, v neděli 16. nisana, se však jejich zármutek změnil v jásání, jež nebylo možno srovnat s jásáním Židů, kteří slavili svátek.

6. Co ve světle 1. Korintským 15:20 znázorňoval snop ječmene, jímž pohupoval velekněz 16. nisana, a proč?

⁶ Proč? Protože jejich vůdce, Ježíš Kristus, byl všemohoucí silou svého nebeského Otce Jehovy vzkříšen z mrtvých. Když křesťanský apoštol Pavel psal o vzkříšení, vysvětlil, co to znamenalo: „Kristus však byl nyní vzkříšen z mrtvých, první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti.“ (1. Kor. 15:20) Snop prvního ovoce ze sklizně ječmene, kterým židovský velekněz pohupoval v chrámu před Jehovou v neděli 16. nisana, znázorňoval tedy určitého jedince, vzkříšeného Pána Ježíše Krista, prvního, kdo byl plně vzkříšen z mrtvých k věčnému životu. Proto jedině on mohl být označen jako „první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti“. Tento zázrak se stal význačným rysem druhého svátečního dne.

7. Proč bylo zakázáno, aby Židé měli během sedmidenního svátku ve svých obydlích kvasnice? Co to připomínalo?

⁷ Po sedm dnů tohoto svátku neměl být v bydlištích Židů žádný kvas, protože kvas znázorňoval to, co není v souladu s Bohem, totiž hřích. Tento svátek ve skutečnosti připomínal, že Izraelité opouštěli Egypt ve spěchu, a proto neměli čas nechat těsto zkvasit. Proto museli jíst nekvašený chléb, stejně jako tehdy v den pasach. — 2. Mojž. 12:11–34; 5. Mojž. 16:2–4.

8, 9. Jakým ustanovením se musí v souladu se symbolem řídit protiobrazný svátek nekvašených chlebů? Jak to potvrzuje Pavel?

⁸ Stejně jako svátek nekvašených chlebů následoval po pasach a trval sedm dnů, tak i protiobraz tohoto svátku musí následovat po oběti „Beránka Božího“, Ježíše Krista, v pátek 14. nisana roku 33 n. l. Počet dnů tohoto svátku, sedm, znázorňuje dokonalost, úplnost, a proto protiobrazný svátek trvá po staletí až do dnešní doby a ti křesťané, kteří jsou duchovními izraelity, kteří jsou vnitřně židy, jsou povinni jej zachovávat. V 1. Korintským 5:6–8 se apoštol Pavel zmiňuje o protiobrazném svátku:

⁹ „Nevíte, že trochu kvasnic zkvasí celé těsto? Odstraňte staré kvasnice, abyste byli novým těstem, jako že jste nezkvašení. Neboť Kristus, náš pasach, byl vskutku obětován. Slavme tedy svátek ne se starými kvasnicemi ani s kvasnicemi škodlivosti a špatnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“

10. Proč a jak musí být dnes slaven protiobrazný svátek? Proč ti, kteří jej slaví, mohou být ‚jedině radostnými‘?

¹⁰ To bylo napsáno kolem roku 55 n. l., neboli 22 let po Kristově obětní smrti. Duchovní izraelité, kteří čtou tato slova apoštola Pavla dnes, více než po 19 staletích, jsou povinni zachovávat protiobrazný svátek, totiž s upřímností a pravdou. Pomazaný ostatek duchovních izraelitů to činí, a proto mohou pochopit ducha starověkého předobrazného svátku a být ‚jedině radostnými‘. Proč? Protože věrné zachovávání protiobrazného svátku je ve prospěch čisté, teokratické organizace, které Jehova může projevit své schválení.

SVÁTEK TÝDNŮ

11. Který byl druhý z povinných svátků? Proč dostal takové jméno?

¹¹ Druhý svátek, který měli povinně slavit Izraelité ve starověku, byl svátek týdnů. Proč se tak nazýval? Protože Izraelité měli odpočítat sedm týdnů od 16. nisana, ode dne, kdy jejich velekněz předložil Jehovovi snop právě dozrálého obilí jako první ovoce ze sklizně ječmene. Čas, který odpočítali, obnášel 49 dnů, a padesátý den měli slavit svátek týdnů. V řečtině, do níž skupina Židů přeložila svou Bibli, je výraz pro padesátý (den) pentekosté. Proto řecky mluvící Židé nazývaly svátek týdnů pentekosté. Co mělo být charakteristickým rysem tohoto dne?

12. Jaké charakteristické rysy měl mít tento sváteční den podle 3. Mojžíšovy 23:15–21?

¹² 3. Mojžíšova 23:15–21 odpovídá: „ ‚Ode dne po sabatu, ode dne, kdy přinesete snop oběti pohupování, si odpočítáte sedm sabatů. Ať jsou úplné. Máte počítat až ke dnu po sedmém sabatu, padesát dnů, a předložíte Jehovovi novou obilnou oběť. Ze svých bydlišť si máte vynést dva chleby jako oběť pohupování. Mají být ze dvou desetin éfy jemné mouky. . . A kněz jimi bude pohupovat sem a tam společně s chleby z prvního zralého ovoce, společně se dvěma beránky, jako oběť pohupování před Jehovou. Mají knězi sloužit jako něco svatého Jehovovi. A právě v ten den učiníte provolání; budete mít svaté shromáždění. Nesmíte konat žádnou namáhavou práci. Ve všech vašich bydlištích je to ustanovení na neurčitý čas pro vaše generace.‘ “

13. Kdy se začaly splňovat protiobrazné letnice? Čím se tato událost vyznačovala?

¹³ Tento prorocký svátek týdnů neboli pentekosté (letnice) se splnil na sboru Ježíšových učedníků v Jeruzalémě padesátý den po jeho vzkříšení z mrtvých. A tak protiobrazný svátek týdnů, pentekosté neboli letnice, se začal splňovat šestého dne třetího lunárního měsíce, to jest 6. sivana roku 33 n. l. V té době prodléval oslavený Ježíš Kristus v Nejsvětější Jehovova duchovního chrámu, totiž v osobní přítomnosti Jehovy v nebesích, kam vystoupil čtyřicátý den po svém vzkříšení. V době, kdy Židé slavili předobrazný svátek týdnů neboli pentekosté, letnice, v Herodově chrámě v Jeruzalémě, shromáždilo se asi 120 učedníků duchovního velekněze, Ježíše Krista, v jedné horní místnosti v městě. Potom, před třetí hodinou onoho dne (9. hodinou dopoledne), vylil Pán Ježíš Kristus svatého ducha z Nejsvětější Jehovova duchovního chrámu. Tak je jejich nebeský Otec, Jehova, duchovně zplodil a oni byli pomazáni svatým duchem prostřednictvím svého velekněze, Ježíše Krista. (Sk. 2:1–36) Tak dva symbolické chleby z jemné mouky získaly Jehovovo uznání v nebesích, v jeho Nejsvětější. — Žid. 9:24.

14. a) Co bylo znázorněno tím, že dva pšeničné chleby byly kvašené? b) Jaké důvody lze udat, proč byly dva chleby?

¹⁴ Proč byly při předobrazném svátku týdnů neboli o letnicích předloženy Jehovovi dva chleby ze zrna z právě dozrálé sklizené pšenice? Bylo tím znázorněno, že splnění se bude týkat více než jednoho jedince. Tyto dva symbolické pšeničné chleby byly pečeny s kvasnicemi. To znázorňuje, že ti, na nichž se mělo uskutečnit splnění tohoto svátku, mají v sobě kvas hříchu od narození. Tak to bylo se 120 učedníky bezhříšného Ježíše, kteří v neděli 6. sivana roku 33 n. l. čekali v Jeruzalémě. To, že bochníky byly dva, může také znázorňovat, že ti, kteří se stávají duchem zplozenými pomazanými učedníky Mesiáše Ježíše, mají pocházet ze dvou skupin na zemi, nejprve z přirozených obřezaných Židů a potom ze všech ostatních národů na světě, z pohanů. Společně mají tyto dvě skupiny tvořit protiobraznou oběť pohupování Jehovovi. — Ef. 2:13–18.

15. Kdy byl Jehovovi předložen chléb znázorňující chléb židovský? Z čeho bylo patrné, že byl uznán?

¹⁵ Z tohoto hlediska byl první z protiobrazných chlebů, znázorňující obřezané Izraelity, předložen Jehovovi Bohu prostřednictvím velekněze Ježíše právě v té době, totiž 6. sivana. Tedy týž den, kdy židovský velekněz pohupoval oběma symbolickými chleby před Jehovou v Herodově chrámě v Jeruzalémě. Těchto dvou pšeničných bochníků již nebylo jako symbolů třeba, a proto je Jehova neuznával a Židé slavící svátek v Herodově chrámě neobdrželi dar svatého ducha. Ti Židé, kteří chtěli, aby se na nich splnila slova z Joela 2:28, 29, odešli z tohoto symbolického chrámu a vešli do spojení se 120 učedníky Kristovými, na nichž se toto proroctví již splnilo. Tak se při onom dvojnásobném dnu letnic roku 33 n. l. asi 3 000 z těchto Židů stalo částí protiobrazného chleba pohupování.

16. Kdy byl Jehovovi předložen druhý symbolický chléb? Až do které doby jsou tyto dva symbolické chleby doplňovány?

¹⁶ Druhým symbolickým chlebem, který znázorňoval pohany neboli Nežidy, začalo být pohupováno před Jehovou později, když do křesťanského sboru získali přístup i věřící Samaritáni a později neobřezaní pohané neboli lidé z národů všeobecně. Vyvozuje se, že k této druhé události došlo na podzim roku 36 n. l. (Skutky, kapitoly 8 a 10) Dva protiobrazné chleby se doplňovaly během uplynulých 19 století. Skutečnosti ukazují, že někteří byli připojeni k těmto „chlebům“ v nedávné době. Ti byli znázorněni Moabitkou Rút, která patřila k předkům Ježíše Krista, a královnou Ester, sestřenicí Žida Mardochea, jenž se stal ministerským předsedou perské říše. — Viz knihu „Zachování“, která vyšla v roce 1932 a obsahovala látku ze série článků, jež vyšly ve „Strážné věži“ v letech 1931 a 1932.

17. a) K čemu mají ti, kteří slaví svátek, důvod, protože se doplňuje počet členů dvou symbolických chlebů? b) Proč jsou ti, kteří tvoří symbolické chleby, určitým druhem ‚prvního ovoce‘?

¹⁷ Doplňování členů dvou protiobrazných letnicových chlebů během více než 1 900 let vyvolává u duchovních izraelitů, kteří slaví protiobrazný svátek týdnů, velkou radost. Stejně jako dva symbolické chleby znázorňovaly první ovoce ve žňovém měsíci sivan, tak i ti, z nichž se skládají protiobrazné chleby, jsou prvním ovocem pro Jehovu Boha prostřednictvím Ježíše Krista. Je to proto, že mají přednost před ostatními ze světa lidí, neboť získávají nebeské dědictví jako první dobrodiní z oběti „Beránka Božího“. — Jak. 1:18; Zjev. 14:4.

SVÁTEK CHÝŠÍ

18. Jak se jmenoval poslední svátek židovského svatého roku? Kdy se konal? Kdo se jej účastnil?

¹⁸ Poslední velký svátek v židovském svatém roce probíhal v sedmém měsíci, v měsíci etanim neboli tišri. (1. Král. 8:2) Byl v určitých ohledech vynikající. Nejčastěji se nazýval svátek chýší, ale dvakrát je označen jako svátek sklizně. (2. Mojž. 23:16; 34:22) Například ve 2. Mojžíšově 23:16, 17 je řečeno: „Také svátek žní prvního zralého ovoce tvé namáhavé práce, toho, co jsi zasel na poli, a svátek sklizně koncem roku, když shromáždíš z pole výtěžek své namáhavé práce. Při třech příležitostech ročně se každý z vás mužského rodu ukáže před obličejem pravého Pána, Jehovy.“ Také 2. Mojžíšova 34:22 mluví o ‚svátku sklizně na přelomu roku‘. 5. Mojžíšova 16:13–15 se zmiňuje o svátku chýší a říká: „Po sedm dnů si máš slavit svátek chýší, když sklidíš ze svého mlatu a ze svého lisu na olej a víno. A v době svého svátku se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera a tvůj otrok i tvá otrokyně, i levita a cizí usedlík a chlapec bez otce a vdova, kteří jsou uvnitř tvých bran. Sedm dní budeš slavit svátek Jehovovi, svému Bohu, na místě, které si Jehova zvolí, protože Jehova, tvůj Bůh, ti požehná v celém tvém výtěžku a v každém skutku tvé ruky, a staneš se jedině radostným.“

19. a) Proč způsob, jak se tento svátek slavil, odpovídal jeho jménu? b) Proč byl čas konání svátku nejvhodnější pro ty, kteří jej slavili?

¹⁹ Tento svátek se většinou nazývá „svátek chýší“. Židé, kteří se shromáždili v Jeruzalémě, bydleli po sedm dnů v chýších neboli stáncích, což odpovídalo jménu oslavy. Začala pět dnů po Dnu smíření, který byl každoročně 10. tišri a při němž byl Izrael znovu uváděn do pokojného vztahu k Jehovovi Bohu. Svátek chýší tedy začínal v nejpříznivější době a trval od 15. do 21. tišri, úplný počet dnů.

20. Co dělával kněz každé ráno při tomto svátku, jak se dovídáme z mimobiblických historických záznamů?

²⁰ Jásání, jímž se vyznačoval, nemělo obdoby. Podle historických zpráv na úsvitu každého dne tohoto svátku bral kněz zlatý džbán, který mohl obsahovat tři míry log, neboli asi litr tekutiny, a sestupoval k místu, kterému se říkalo rybník Siloe. Ti z našich čtenářů, kteří navštívili dnešní Jeruzalém, si vzpomenou, že když vyšli z města na jeho jihovýchodním konci Hnojnou branou, sestoupili k místu, které se nazývalo Panenská studna neboli Studna Gihon. Od této studny vykopal král Ezechiáš tunel v době, kdy hrozil vpád Asyřanů. Odvážní návštěvníci si vzpomenou, jak si v tomto tunelu nějaký čas potmě nahmatávali cestu, a pak vyšli u rybníka Siloe.

21. a) Jak se kněz dostal k rybníku Siloe? Co dělal s vodou ze Siloe? b) Která slova Izaiášova proroctví připomínalo Židům jásání v té době?

²¹ Kněz nesestupoval se zlatým džbánem k rybníku Siloe Ezechiášovým tunelem, ale šel za ním velký průvod, včetně skupiny hudebníků. Když naplnil džbán vodou, vracel se kněz k městu a šel na nádvoří, kde byl Jehovův obětní oltář. U jižní strany oltáře byly umístěny dvě nádrže, z nichž každá měla na dně otvor. Nádrž u jihozápadního rohu oltáře byla na vodu z rybníka Siloe. Když tam kněz nalil vodu, protekla tudy a dostala se k podstavci oltáře. Židé, kteří se na to dívali, při tom velmi jásali. Radostným účastníkům slavnosti to možná připomínalo 12. kapitolu Izaiáše, která popisuje, jakou radost měli mít Izraelité vysvobození z Babylóna v roce 537 př. n. l. Izaiáš 12:3 říká: „S jásáním budete jistě čerpat vodu z pramenů záchrany.“

22. a) Jak byl Jehova pramenem vody záchrany pro předky Židů, kteří slavili tento svátek? b) Jak bylo popsáno jásání při vylévání vody Siloe?

²² Jehova Bůh byl nebeským zdrojem jejich záchrany. On to byl, kdo vysvobodil jejich předky ze sedmdesátiletého zajetí v pohanském Babylóně, kde žíznili po záchraně, jež měla přijít po porážce Babylóna v roce 539 př. n. l. (Iz. 44:28 až 45:7; Jer. 2:13) Vzpomínka na toto osvobození byla důvodem k jásání při svátku chýší. Jedno staré židovské přísloví říká: ‚Kdo nikdy neviděl jásání, když je vylévána voda Siloe, nikdy ve svém životě neviděl skutečné jásání.‘

Slavnostní osvětlení

1. Jak byl Jeruzalém mimořádně osvětlen během svátku chýší? Jak Židé jednali v tomto osvětlení?

SVÁTEK chýší byl příležitostí ke zvláštnímu osvětlení „města velikého Krále“, Jehovy. (Mat. 5:35) V noci se nabízela v Herodově chrámu, na Nádvoří žen, jež leželo východně od oltáře, neobvyklá podívaná. Byly tam umístěny čtyři obrovské svícny, z nichž každý byl tvořen čtyřmi velkými nádržemi. Když měly být tyto nádrže naplněny hořlavým olejem, bylo nutné vystoupit k nim po žebříku. Jako knoty se v těchto nádržích oleje používaly odložené kněžské oděvy. Světlo ze šestnácti nádrží hořícího oleje bylo natolik silné, že osvětlovalo v noci celý Jeruzalém. Pod tímto silným osvětlením tančili nebo provozovali akrobacii izraelští muži v Nádvoří žen a ženy na tuto podívanou shlížely z balkónu. Zpěváci zpívali patnáct žalmů výstupu za hudebního doprovodu levitů. Toto jásání trvalo až do úsvitu.

2. Kde byli v té době pohané, kteří se účastnili svátku?

² Neobřezaní pohané, kteří se účastnili svátku, směli být jen na Nádvoří pohanů, odděleni od nádvoří Izraele kamennou hradbou a vnějším nádvořím. — Povšimni si Skutků 21:28, 29, kde je znázorněno omezení, jež platilo pro pohany v chrámu.

3, 4. a) Jak se Ježíš účastnil tohoto svátku na podzim roku 32 n. l.? Co tehdy řekl, což mohlo Židům připomínat vodu ze Siloe? b) Nač Ježíš tehdy poukazoval podle Jana 7:39?

³ Uvědomíme-li si, jaké výrazné charakteristické rysy byly připojeny k oslavě svátku chýší, oceníme některé vhodné poznámky, které pronesl Ježíš Kristus v souvislosti s ním. Naposledy slavil tento svátek na podzim roku 32 n. l. Židé v Jeruzalémě usilovali o to, aby jej zabili, a proto Ježíš opustil Galileu sám a nepozorovaně přišel ke svátku. Asi uprostřed svátku, snad 18. tišri, veřejně vystoupil a začal učit lid, zástupy těch, kteří přišli ke slavnosti do chrámu.

⁴ Poslední sváteční den, 21. tišri, se jmenoval „Velký den svátku“. V ten den Ježíš pravděpodobně připomněl lidem vylévání vody Siloe, když řekl: „Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije. Kdo uvěří ve mne, ‚z jeho nitra‘, jak bylo řečeno v Písmu, ‚vytrysknou proudy živé vody.‘ “ K těmto Ježíšovým slovům poznamenává Jan: „Řekl to však o duchu, jejž měli dostat ti, kteří v něj uvěří; neboť až do té doby zde nebyl duch, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“ — Jan 7:37–39.

5. Kdy a jak se začala splňovat tato podivuhodná slova?

⁵ Tato podivuhodná slova se začala splňovat v den letnic následujícího roku, když asi 120 učedníků shromážděných v jedné horní místnosti v Jeruzalémě obdrželo svatého ducha, který na ně byl vylit. Od nich začaly skutečně tryskat proudy živé vody, když v mnoha jazycích, jež jim byly zázračně dány, mluvili „o nádherných Božích věcech“ k tisícům překvapených Židů, kteří se shromáždili, aby byli svědky podívané. — Sk. 2:1–41.

6. Co řekl Ježíš v poslední sváteční den, což mohlo jeho učedníkům připomínat zvláštní chrámové osvětlení?

⁶ Sedmého a posledního dne svátku chýší pronesl Ježíš další poznámku, která možná připomněla učedníkům zvláštní osvětlení, jež bylo charakteristické pro tuto oslavu, totiž osvětlení ze čtyř vysokých svícnů v chrámovém nádvoří žen. Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ — Jan 8:12.

7. Proč bylo při svátku chýší velmi vhodné, že se Ježíš označil jako „světlo světa“?

⁷ Ježíš se označil jako „světlo světa“, což bylo při tomto svátku chýší velmi vhodné, protože tento svátek měl charakteristické rysy světského svátku. Jak to? V Božím zákoně bylo totiž řečeno, že „cizí usedlík“ v branách Izraelitů měl právo účastnit se svátku a radovat se spolu s Božím vyvoleným lidem. — 5. Mojž. 16:14.

8. a) Co bylo jedinečné při oběti býků během svátku chýší? b) Jak to co do počtu odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. Mojžíšovy? Co to naznačuje?

⁸ Podle 4. Mojžíšovy 29:12–34 byl za oběť přinášen neobvyklý počet býků. První den bylo obětováno 13 býků a v následujících šesti dnech bylo každý den obětováno o jednoho býka méně, takže sedmého a posledního dne bylo obětováno sedm býků. V ten den Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa.“ Tak bylo do posledního dne svátku obětováno 70 býků. Číslo 70 je násobkem 7 a 10, a obě tato čísla znázorňují úplnost, dokonalost: 7 znamená duchovní dokonalost a 10 světskou dokonalost. 10. tišri, v Den smíření, byl obětován pouze jeden býk jako oběť smíření. Ale během sedmidenního svátku chýší, 15. až 21. tišri, bylo obětováno 70 býků. Symbolicky tak bylo opatřeno dosti krve pro očištění a záchranu celého světa lidí. To odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. knihy Mojžíšovy. Tam jsou uvedena osobní jména hlav rodin a národů, počínaje Noemem přes jeho tři syny až ke jménu Jobab. Celkem je to 70 pojmenování a zřejmě zahrnují celé obyvatelstvo světa v tomto období po potopě.

9. Koho označil Ježíš jako „světlo“? Co potřebuje celé lidstvo k získání života?

⁹ Proto bylo nanejvýše vhodné, že Ježíš Kristus v příhodné době oznámil: „Já jsem světlo světa“, nejen světlo jeho pomazaných následovníků, kteří šli v jeho šlépějích. Pokud jde o dobrodiní, jež poskytuje světlo, vzpomeňme si, že Bůh nejdříve řekl: „Ať se stane světlo“ a stvořil Slunce, Měsíc a hvězdy a umožnil, aby jejich světlo zářilo na naši Zemi. Teprve pak stvořil zvířata a nakonec dokonalého muže a ženu, aby se těšili ze světla života. Dnes, v tomto světě, který ztemněl hříchem a je odcizen Bohu, mohou mít všichni lidé užitek ze světla, jež vyvěrá od Ježíše Krista, „světla světa“. Všichni potřebují „světlo života“. — Jan 8:12; 1. Mojž. 1:3.

PROTIOBRAZNÝ SVÁTEK CHÝŠÍ

10. V jakém ohledu se svátek chýší podobá dvěma předcházejícím svátkům? Které faktory zde musíme vzít v úvahu?

¹⁰ Stejně jako oba předcházející svátky, které Bůh přikázal svému vyvolenému lidu, měl mít i svátek chýší protiobrazný význam v naší době. Je radostné, že má takové protiobrazné splnění. Kdy tedy začalo? Jak to můžeme určit? Podle rysů symbolických i protiobrazných, historických.

11. Co ukazují historické skutečnosti ohledně otázky, zda „žeň“, o níž se mluví u Matouše 13:39, začala, nebo nezačala, v roce 1914?

¹¹ Ve 13. kapitole Matoušově nám Ježíš Kristus poskytl podobenství, jehož charakteristickým rysem bylo sklízení plodů z pole. Bylo to podobenství o pšenici a plevelu neboli koukolu. Když Ježíš vysvětloval základní rysy tohoto podobenství, řekl: „Žeň je skonávání systému věcí.“ (Mat. 13:39) Biblické proroctví a rozvrh času a také historické události ukazují, že skonávání dnešního systému věcí začalo v roce 1914 n. l. Na podzim onoho roku skončilo „sedm časů“ pohanské nadvlády nad zemí, kdy nezasahovalo Boží mesiášské království. (Dan. 4:23–25; 4:20–22, „KB“) Začala v onom roce „žeň“ neboli sklízení třídy „pšenice“ pravých křesťanů? Ne, neboť dějiny ukazují, že Jehovovi oddaní křesťanští ctitelé byli během první světové války, jež začala v roce 1914, rozptýleni. Jejich světaširá organizace byla rozrušena nepřáteli Jehovova mesiášského království, nebeského království, které tito duchem zplození, pomazaní učedníci Ježíše Krista, panujícího krále, nadšeně oznamovali. Organizace byla rozbita a tento stav nakonec v roce 1918 postihl i ústředí Jehovova oddaného lidu ve Spojených státech, v newyorském Brooklynu.

12. Kdy začalo shromažďování, které Ježíš předpověděl u Matouše 24:31? Počátek jakého svátku tím byl vyznačen?

¹² Ježíš ve svém proroctví o „znamení“ své přítomnosti a skonávání tohoto systému věcí u Matouše 24:31 řekl: „A vyšle své anděly se silným zvukem trubky a shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině.“ Tato slova předpověděla shromažďování Kristových „vyvolených“ ze všech míst, kam byli rozptýleni nebo kde byli izolováni. Toto shromažďování začalo v poválečném roce 1919, ihned po tom, kdy byli propuštěni členové vedoucího sboru, který působil v brooklynském ústředí. Po devítiměsíčním věznění ve Federální káznici v Atlantě, ve státě Georgia, USA, byli 25. března 1919 propuštěni. Tak v onom památném roce začal protiobrazný svátek sklizně neboli chýší. Vyznačoval se nesmírnou radostí, kterou prožíval ostatek Kristových pomazaných „vyvolených“ po celém světě.

13. a) Když Ježíš mluvil u Matouše 13:39 o žni, o sklízení jakých osob mluvil? b) Kteří z těchto lidí byli sklizeni po roce 1919?

¹³ Abychom si to potvrdili, musíme si vzpomenout na řadu závažných věcí. O čem Ježíš mluvil, když řekl: „Žeň je skonávání systému věcí“? O shromažďování „synů království“, to jest duchem zplozených dědiců nebeského království. To je duchovní pomazaná třída symbolizovaná pšenicí a jejich shromažďování skutečně začalo na jaře roku 1919. Vedle těch dědiců království, kteří byli rozptýleni událostmi 1. světové války, bylo během času shromážděno ještě více osob. Po roce 1919 tisíce jiných zaujalo postoj na straně Božího zřízeného království. Oddali se Jehovovi, dali se pokřtít, byli duchovně zplozeni a pomazáni Božím duchem, a připojeni k řadám původního ostatku. Tito nově připojení byli jako třída předstíněni výraznými postavami z předkřesťanských biblických dramat. Těmito proslulými postavami byly Moabitka Rút, která se stala věrnou družkou Židovky Noemi, své tchýně, a také královna Ester, sestřenice Žida Mardochea, který se stal ministerským předsedou perské říše pod vládou císaře Asvera neboli Xerxa.

14. Čím se tedy vyznačuje začátek protiobrazného svátku sklizně neboli chýše?

¹⁴ Jak Rút, tak i Ester se dostaly do spojení s Davidovou královskou linií, která byla zachována až do prvního příchodu Ježíše, „syna Davidova“. (Mat. 1:1, 5; Rút 4:18–22; Ester 4:13, 14) Shromažďování třídy Rút a Ester spolu s původním pomazaným ostatkem označuje zahájení protiobrazného svátku sklizně neboli chýší.

15. Komu patřil podzimní svátek? Komu bylo přikázáno, aby během oslavy bydleli v chýších?

¹⁵ Je zde ještě další věc: V předkřesťanských dobách slavili symbolický svátek chýší přirození Židé. Prostřednictvím Mojžíše dostali příkaz k této oslavě od Jehovy. A tak se v době podzimní sklizně hrnuli do Jeruzaléma a bydleli tam v chýších. Stejně jednali i lidé, kteří trvale bydleli v Jeruzalémě Tento svátek chýší byl připomínkou něčeho dřívějšího. Čeho? Ve 3. Mojžíšově 23:42, 43 nacházíme odpověď: „Sedm dnů máte bydlet v chýších. Všichni narození v Izraeli mají bydlet v chýších, aby vaše generace věděly, že jsem nechal syny Izraele bydlet v chýších, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ Rodilí Židé to činili.

16. a) Jak „velká smíšená společnost“ žila spolu s Izraelity cestou do Zaslíbené země? b) Jak byl v Herodově chrámě v Ježíšově době zachováván rozdíl mezi pohany a Izraelity?

¹⁶ „Velká smíšená společnost“ neizraelitů, kteří spojili svůj osud s Izraelity a ‚vyšli. . . s nimi‘, musela ovšem také cestou do Zaslíbené země bydlet ve stanech. (2. Mojž. 12:38) Příkaz oslavovat svátek chýší nebyl však určen „velké smíšené společnosti“, ale byl dán Izraeli. Ani Zaslíbená země nebyla dána k obdělávání „velké smíšené společnosti“, ale byla rozdělena mezi dvanáct nelevitských kmenů Izraele, a zákon o jubilejním obnovování původního stavu země platil pro Izraelity. Svátek sklizně tedy měl platit obzvláště pro Izraelity. ‚Cizímu usedlíku‘ bylo milostivě dovoleno, aby se účastnil. Při oslavách za dnů Ježíše Krista směli být Nežidé neboli pohané na Nádvoří pohanů, kde byli kamennou hradbou a vnějším nádvořím odděleni od Nádvoří Izraele. Jejich místo bylo na nejnižší úrovni celé stavby Herodova chrámu.

ÚČASTNÍCI SLAVNOSTI, KTEŘÍ NESLI RATOLESTI

17, 18. Kteří lidé nosili „lulaby“? Ze kterého biblického textu se údajně vyvozuje tato myšlenka?

¹⁷ Při slavnosti samotné nosili Izraelité takzvané „lulaby“ a ethrogy (velké citróny). Abychom získali určitou představu o tom, jaké to asi bylo v době Ježíšově, můžeme si přečíst popis židovské oslavy u Nehemiáše 8:14–18. Lulab byl svazek větví z různých stromů a židovský účastník oslavy jej nesl v ruce. Tato myšlenka je údajně vzata ze 3. Mojžíšovy 23:40:

¹⁸ „A první den si vezmete ovoce nádherných stromů, vějířovité palmové listy a větve košatých stromů a topolů z řečiště potoka, a budete se radovat před Jehovou, svým Bohem, sedm dnů.“

19 a) Z čeho se skládal „lulab“? b) Kdy Izraelité nosili „lulab“? Co při tom zpívali?

¹⁹ Lulab se skládal 1. ze složeného letorostu palmy, 2. ze tří větévek myrty s přesleny listů a 3. ze dvou vrbových větví s načervenalým dřevem a s dlouhými a celými větvemi. Izraelité, kteří nosili lulaby, jimi mávali a používali je při závěru slavnosti. Lulaby a ethrogy (citrusový plod podobný citrónu, ale bez bradavky, kterou má citrón na jednom konci) se nosily v průvodu kolem oltáře na Nádvoří kněží, přičemž v každém z prvních šesti dnů se obcházelo jednou a v sedmém a posledním dnu se obcházelo sedmkrát. Potom ethrog neboli citrón snědli. Při průvodu se zpíval Žalm 118:25: „Ach Jehovo, zachraň již! Ach Jehovo, prosím, dej již úspěch!“ Toho všeho se pohané na svém vlastním nádvoří nemohli účastnit.

20. Co řekl místodržitel Nehemiáš ve své době Izraelitům v Jeruzalémě ohledně ducha, jakého mají mít při svátku chýší?

²⁰ Když se Izraelité vrátili z babylónského vyhnanství, řekl jim při slavnosti chýší Nehemiáš jako místodržitel: „Tento den je svatý našemu Pánu, a ať se necítíte poškozeni, protože radost Jehovova je vaše pevnost.“ (Neh. 8:10) Dnešní duchovní izraelité by měli mít stejný postoj, protože byli v roce 1919 n. l. vysvobozeni z Velikého Babylóna.

21 a) Proč se ostatek duchovních izraelitů na jaře 1919 radoval? b) Co si mysleli o práci, která tehdy ležela před nimi? Co se však z této práce stalo?

²¹ Je zřejmé, že v onom poválečném roce začalo splňování svátku chýší. Vzhledem k tomu, co očekávali dříve před oním rokem, byli duchovní „synové království“ poněkud zmateni tím, že byli uvedeni do této poválečné epochy. Když však na jaře roku 1919 došlo k osvobození z Velikého Babylóna, nesmírně se radovali. Ihned se začali věnovat dílu shromažďování, které nyní leželo před nimi. Nejdříve se domnívali, že to bude jen „paběrkování“. O tom je možné se dočíst ve „Strážné věži“ z 1. května 1919 v článku „Žeň skončila — co přijde potom?“, str. 138, odstavec 1, angl. Místo paběrkování však nastala žeň v plném rozsahu.

22. Dělal si pomazaný ostatek plány na to, že by se na věky usadil na rajské zemi? Zač považovali sami sebe uprostřed tohoto systému věcí?

²² Pomazaný ostatek ženců žil jakoby v „chýších“, protože nepřilnuli k pozemským věcem. Nepěstovali naději na to, že by po všechen budoucí čas žili v pozemském ráji. Těšili se na to, že se ujmou svého nebeského dědictví spolu s oslaveným Pánem, Ježíšem Kristem. Proto se dívali na věci tak, jak je vyjádřeno v Židům 13:13, 14: „Vyjděme tedy k němu za tábor a snášejme pohanu, kterou snášel on, neboť zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí.“ Vzhledem k tomu se sami považovali za poutníky, za „cizince a dočasné usedlíky“ uprostřed tohoto systému věcí, jako byl Abrahám, Izák a Jákob. — 1. Petra 2:11; 1. Mojž. 47:9; 2. Mojž. 6:4; Žid. 11:13; Žalm 119:54.

23. a) Bylo při oslavě protiobrazného svátku chýší, kterou slavil v roce 1923 ostatek, poskytnuto duchovní osvětlující objasnění? b) Jaký byl názor na uplatnění podobenství u Matouše 25:31–46?

²³ Pro pomazaný ostatek, který začal vcházet do novodobého protiobrazu svátku chýší, zářilo z Jehovova duchovního chrámu duchovní osvětlení. V době, kdy se shromažďovala duchovní třída předstíněná Rút a Ester, bylo poskytnuto zvláštní světlo na Ježíšovo podobenství o ovcích a kozlech zaznamenané u Matouše 25:31–46. Získali tak jasné porozumění. V roce 1923 mluvil o podobenství o ovcích a kozlech v Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech prezident Společnosti Strážná věž, který byl nyní již čtyři roky na svobodě po uvěznění v káznici v městě Atlantě ve státě Georgia. Na začátek splňování nebylo nutné čekat až do tisíciletého panství Ježíše Krista. Třída podobná ovcím se vytvářela již tehdy. Její členové již byli na scéně a činili dobro ostatku duchovních „bratrů“ oslaveného Ježíše Krista. Uplatňovalo se na ně téma veřejné přednášky „Milióny dnes žijících nikdy nezemřou“. Patřili k „jiným ovcím“, o nichž se Ježíš zmínil u Jana 10:16.

24. Vynakládalo se tehdy nějaké zvláštní úsilí ke shromažďování těch, kteří činí dobro Kristovým duchovním „bratrům“?

²⁴ V době, kdy se vysvětlovalo podobenství u Matouše 25:31–46, nebylo vyvíjeno žádné zvláštní úsilí ke shromažďování těchto „jiných ovcí“. Bylo však vyjádřeno ocenění pro laskavost, kterou projevovali ostatku Kristových duchovních „bratrů“. Další duchovní osvětlení mělo během tohoto protiobrazného svátku chýší ještě v patřičném čase přijít.

Svátek, který mají slavit miliardy lidí

1. Jaké důkazy o podílu „jiných ovcí“ na protiobrazném svátku chýší se objasnily v roce 1931? A v roce 1932?

ÚČASTNÍ se „jiné ovce“ dobrého pastýře, Ježíše Krista, oslavy protiobrazného svátku chýší? Existují obšťastňující důkazy, že se účastní, a to v době, kterou pro ně Bůh určil. V roce 1931 bylo slavnostně osvětleno Ezechielovo proroctví v 9. kapitole. Objasnilo se, že zarmoucení lidé, které muž oblečený v lněném rouchu s kalamářem po boku označuje na čele, jsou totožní s „ovcemi“ v Ježíšově podobenství u Matouše 25:31–46. Další slavnostní osvětlení v roce 1932 ukázalo, že tutéž třídu „ovcí“ předstínil Jonadab, syn Rechabův, který se stal přítelem izraelského krále Jehua, Jehovova vykonavatele rozsudku. — 2. Král. 10:15–28; Jer. 35:1–19.

2. a) Jaké další shromažďování mělo probíhat podle Ježíšova proroctví o „skonávání systému věcí“ v této době kromě shromažďování popsaného u Matouše 24:31? b) Co poskytlo silný podnět k tomuto shromažďování v roce 1935?

² Vzpomeňme si, že Ježíš uvedl podobenství u Matouše 25:31–46 jako součást „znamení“, jímž se bude vyznačovat jeho neviditelná „přítomnost“ a „skonávání systému věcí“. (Mat. 24:3) Tak Ježíš předpověděl, že v době tohoto „skonávání systému věcí“ bude kromě shromažďování „vyvolených“ z Matouše 24:31 ještě shromažďování jiných. Takové shromažďování těch, kteří činí dobro „vyvoleným“, začalo