‚Děkujeme vám, že jste nám otevřeli oči‘

V NÁDHERNÝCH údolích jižní Francie žila ve dvanáctém století náboženská skupina, které se říkalo valdenští.a Tito upřímní lidé, kteří hledali pravdu, věřili, že Bible je Boží slovo, a snažili se žít podle jejích zásad. Protože však kázali druhým, co se dověděli z Písma, byli stíháni jako kacíři. Mnozí z nich unikli pronásledování tím, že uprchli do jiných zemí, a někteří našli útočiště v severní Itálii, kde společenství valdenských přežilo až dodnes. Během doby však bylo opuštěno mnoho biblických nauk a zvyků, které pěstovali valdenští v rané době.

Nyní již po nějaký čas určitý počet valdenských v severní Itálii studuje Bibli se svědky Jehovovými. Nedávno došel do kanceláře odbočky Společnosti Strážná věž v Itálii dopis od nich. Psali v něm:

„Všichni víme o pronásledování, které po mnoho staletí trpěli [raní valdenští]. Ale mnozí nevědí, že se tito lidé v dnešní době vrátili zpět k pohanským zvykům a již se nedrží Bible.

Nyní je lze poznat jen podle jejich symbolu (hugenotského kříže) připevněného k malému řetízku, který umísťují na viditelném místě za ochranným sklem svých automobilů nebo zavěšují na lahvičky s jalovcem či na jiné suvenýry.

Děkujeme vám, sestry a bratři, kteří jste svědky Jehovovými, za to, že nám věnujete hodiny svého času, otvíráte nám oči a pomáháte nám, aby do naši nepoddajné mysli vnikla pravda. . . Čas, který nám věnujete, má velikou cenu, daleko větší než je cena peněz. Vaše nesobecká láska (pravá a neokázalá láska) k bližnímu je důkazem, že jste těmi učedníky, které Ježíš popisuje u Jana 13:35 a Matouše 24:45. Z průzkumu, který jsme učinili, vyplynulo, že v minulé době valdenští užívali Boží jméno, Jehova. . . Ale dnes toto jméno kategoricky odmítají, ačkoli ve Skutcích 15:14 je řečeno, že Bůh shromáždí z národů ‚lid pro své jméno‘. Vidíme, že dnes je možné tento lid ztotožnit se svědky Jehovovými, protože to jsou jediní lidé, kteří nesou Jméno. (Iz. 43:10–12) ‚Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.‘ (Zachariáš 8:23)“

Boží slovo je živé

Bůh si přeje, aby jeho jméno bylo známé

UVĚDOMIL sis, že Bůh má jméno? Když se Ježíš modlí se svými učedníky, říká Bohu: „Oznámil jsem jim tvé jméno a oznámím je.“ (Jan 17:26) Neměli bychom být překvapeni tím, že Bůh má jméno. Každý má jméno, i Boží Syn, Ježíš. — Luk. 1:30–32.

Lidé jsou rádi, když je druzí nazývají jejich jménem. A Bůh si také přeje, aby lidé znali jeho jméno. Proto inspiroval biblického pisatele žalmů, aby napsal: „Aby lidé věděli, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18; 83:19, „KB“) Důležitost svého jména ukázal Bůh již dávno předtím muži, který se jmenoval Mojžíš.

Jednoho dne, když Mojžíš pracoval jako pastýř v madiánské zemi a pečoval o ovce, spatřil úžasnou věc. Byl to trnitý keř, který hořel, ale neshořel. Když Mojžíš přišel blíže, aby se na to lépe