Vyvolává něco z toho, co bylo uvedeno, dojem, že by se toto mocné jméno mělo tajit, nepoužívat nebo nahrazovat nějakým jiným slovem? Je zřejmé, že překladatelé, kteří vypouštějí jméno Boha z jeho vlastní knihy, nemají pro toto jméno takové ocenění, jaké měli bohabojní lidé jako Abrahám, Sára, Jákob, Mojžíš, Áron, Samuel, David a Izaiáš.

Ani pozdější proroci toto jméno netajili; nepokládali je za příliš posvátné, než aby je mohli používat, ani se nedomnívali, že ranější bibličtí pisatelé se mýlili, a nemysleli si, že by se toto jméno mělo nahrazovat jiným slovem. Jejich poselství byla plná výroků, jako jsou tyto: „Slyšte Jehovovo slovo.“ „Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele.“ „Tak řekl svrchovaný Pán Jehova.“ — Jer. 2:4; 19:15; Ezech. 21:28.

Používání tohoto jména se rovněž neomezovalo jen na náboženské záležitosti. Používali je nejen učitelé, ale i prostí lidé vyslovovali Boží jméno v běžném hovoru. Bible říká, že Boaz oslovil dělníky na svém poli: „Ať je Jehova s vámi.“ A oni odpovídali: „Ať ti Jehova požehná.“ — Rút 2:4.

Archeologové našli potvrzení biblických prohlášení, že lidé toto jméno používali. Ve třicátých létech 20. století objevili dopisy z Lachiše, hliněné úlomky, o kterých se věří, že pocházejí z doby babylónského válečného tažení v sedmém století př. n. l. Opakovaně používají výrazy jako např. „Ať JHVH [Jahve neboli Jehova] dá mému pánu, aby ještě dnes slyšel dobré zprávy!“

Boží jméno znali a používali i Neizraelité. Gabaonité řekli Jozuovi: „Přišli tvoji sluhové s ohledem na jméno Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu a o všem, co učinil v Egyptě.“ (Joz. 9:9) V desátém století před naším letopočtem dal nepřítel Izraele, moábský král Mesa, toto jméno zapsat na tzv. Moábský kámen, objevený roku 1868 a nyní vystavený v pařížském Louvru.

Tyto skutečnosti by neměly překvapovat. Mojžíš nenaznačil lidu, že je to soukromé, tajné jméno, které by se nemělo používat, ale naopak řekl: „A všechny národy země budou muset vidět, že nad tebou bylo vzýváno Jehovovo jméno.“ (5. Mojž. 28:10) Jak by to bylo možné, kdyby Boží jméno nepoužívali jeho ctitelé?

Jméno nebylo nevyslovitelné, ale bylo naopak v úctě, v lásce a ve vážnosti. Používalo se při pojmenování míst, a dokonce i lidí. Abrahám nazval místo, kam šel obětovat Izáka, „Jehova-jireh“.(1. Mojž. 22:14) A mezi známá biblická jména, v jejichž významu je obsažen Jehova nebo Jah, zkrácená básnická forma Jehovova jména, patří: Ezechiáš, Izaiáš, Joziáš, Nehemiáš, Abdiáš, Zachariáš a Sofoniáš. Dokonce i dnes lidé používají Boží jméno, když dávají jména dětem. Boží podivuhodné jméno může být ve skutečnosti obsaženo ve tvém vlastním jménu! Znáš někoho, kdo se jmenuje Joel? Jeho jméno znamená „Jehova je Bůh“. A co Jonatan? To znamená „Jehova dal“. Jozue znamená „Jehova je záchrana“. A každý, kdo má běžné jméno Jan, má jméno, které znamená „Jehova byl milostivý“.

A tak navzdory domněnkám některých lidí, že Boží jméno je příliš posvátné, než aby se mohlo vyslovovat, nebo jak si jiní myslí, že se má přehlížet, ukazuje Bible jeho používání a uznávání. Je obsaženo v mnoha biblických jménech, která se dávala během těch mnoha staletí, kdy lidé Boží svaté jméno JEHOVA nejen znali, ale používali v modlitbě, uctívání a běžném hovoru.

Co však Křesťanská písma, často nazývaná Nový zákon? Jehovovo jméno je obsaženo ve jménech Ježíš a Jan a ve slově „Halelujah“, ale proč se nevyskytuje častěji? Tuto důležitou otázku rozebírá následující článek.

Boží jméno v Křesťanských písmech

KDYŽ Ježíš nazval Boha svým Otcem, věděli jeho židovští posluchači, o kom mluví. Viděli Boží jméno napsané v hebrejských biblických svitcích, které měli k dispozici v synagógách. Takový svitek podali Ježíšovi v synagóze jeho domovského města Nazaretu. Přečetl úryvek z Izaiáše, který dvakrát obsahoval Jehovovo jméno. — Luk. 4:16–21.

Ježíšovi raní učedníci viděli napsané Boží jméno také v „Septuagintě“ — v překladu Bible do řečtiny, který raní křesťané používali při vyučování a psaní. Je pravda, že v určité době byl názor, že se v „Septuagintě“ Boží jméno nevyskytovalo, ale nyní se s konečnou platností ví, že toto jméno bylo natolik v úctě, že se tetragrammaton (výraz pro čtyři písmena, jimiž se v hebrejštině zapisuje Boží jméno) opisoval do řeckého textu přímo hebrejskými písmeny.

Ještě ve druhém století psal Aquila Boží jméno hebrejskými písmeny do svého řeckého textu. Ve třetím století napsal Origenes, že „v nejvěrnějších rukopisech se JMÉNO píše hebrejskými znaky“. Ve čtvrtém století napsal překladatel Bible Jeroným: „Až dodnes nacházíme v určitých řeckých svazcích čtyřpísmenné Boží jméno, totiž vyjádřené starobylým písmem.“

Dr. Paul E. Kahle píše: „Nyní víme, že v řeckém textu Bible [„Septuagintě“], pokud jej psali Židé pro Židy, se božské jméno nepřekládalo kyrios [Pán], ale v takových rkp [rukopisech] se zachovával tetragrammaton psaný hebrejskými nebo řeckými znaky.“ — „The Cairo Geniza“, str. 222, 224.

Co to znamená? To znamená, že Ježíšovi posluchači viděli Boží jméno napsané v Písmech, která četli, ať už mluvili hebrejsky nebo řecky. Když tedy citovali z těchto textů, bylo jedině rozumné, že se drželi ustáleného zvyku a do textu svých křesťanských řeckých Písem vkládali čtyři hebrejská písmena Jehovova jména.

George Howard, docent náboženství na Georgijské univerzitě, napsal v časopise „Journal of Biblical Literature“: „Protože v kopiích řecké Bible, které tvořily Písma rané církve, se dosud psal tetragram, je rozumné věřit, že pisatelé N[ového] z[ákona] zachovávali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma.“ — 1977, sv. 96, č. 1, str. 77.