Máš náklonnost k Jehovovi?

LÁSKA má mnoho „tváří“. Zapálený mladík může mít lásku ke krásné dívce. Existuje láska matky k dítěti. A je láska, která spolu svazuje křesťany ve světaširé bratrství.

To vše je „láska“, ale Řekové mají pro různé druhy lásky různá slova. Éros je láska spojená s pohlavní přitažlivostí. Storgé označuje lásku založenou na pokrevním vztahu. A agapé — nesobecká láska založená na zásadách — to je ta láska, kterou mají mezi sebou opravdoví křesťané po celé zemi. — Jan 13:34, 35.

NĚŽNÁ NÁKLONNOST

Když ale pisatelé Křesťanských řeckých písem chtěli zdůraznit lásku zvláště vřelou a plnou náklonnosti, užívali slova fília. To označuje silné, vřelé osobní pouto, které existuje například mezi opravdovými přáteli. Jehova má takovou zvláštní náklonnost ke svému jednozplozenému Synu. Tak řekl Ježíš o sobě: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli ten dělá, to dělá stejně i Syn. Otec má totiž náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá.“ A o svých opravdových následovnících řekl Ježíš: „Vždyť sám Otec je vám nakloněn, protože jste měli náklonnost ke mně a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův představitel.“ — Jan 5:19, 20; 16:27.

V Křesťanských řeckých písmech se „náklonnost“ vztahuje k lásce vřelé a osobní. To je zřejmé ze skutečnosti, že v překladu se často pojí se slovem „něžná“. Například apoštol Pavel nabádá křesťany: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Řím. 12:10) Učedník Jakub navíc uvádí Jobovu vytrvalost a výsledek, který dal Jehova, jako důkaz, že „Jehova je plný něžné náklonnosti a milosrdný.“ — Jak. 5:11.

JE NÁKLONNOST K JEHOVOVI MOŽNÁ?

Jehova tedy může mít náklonnost k lidem, kteří zachovávají ryzost, i když jsou nedokonalí. Protože však náklonnost znamená mít k někomu blízkou, vřelou lásku, je možné, aby nedokonalí lidé měli náklonnost k univerzálnímu svrchovanému panovníku Jehovovi?

Ano, je to možné. Vynikajícím příkladem člověka, který měl vřelou náklonnost k Jehovovi, byl David. To lze vidět z mnoha jeho žalmů. Velmi si vážil láskyplné péče Jehovy jako Pastýře. — Žalm 18:1; 18:2, „KB“; 23:1–6.

Jehova nám může být tak blízký, tak skutečný, že k němu můžeme mít osobní náklonnost. To, že bychom takovou blízkou, vřelou náklonnost k našemu tvůrci měli mít, je vlastně zřejmé z prvního a největšího přikázání. Podle něho máme ‚milovat Jehovu celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou‘. — Mar. 12:29, 30.

PĚSTOVAT VŘELOU NÁKLONNOST K JEHOVOVI

Jak tedy můžeme pěstovat tuto vřelou náklonnost k Jehovovi? Tím, že budeme stále prohlubovat své ocenění pro to, jakým je milujícím nebeským Otcem plným náklonnosti. Toho můžeme dosáhnout, najdeme-li si pravidelně čas na čtení jeho Slova, Bible. Zvláště prospěšné nám mohou být takové úseky jako Žalmy, evangelia a dopisy apoštolů.

Jinou velkou pomocí při pěstování vřelé náklonnosti k Jehovovi je rozvíjet v sobě ducha ocenění a vděčnosti za jeho mnohá požehnání. Uvědomuj si, že každá dobrá věc přichází od něho. Vždyť skutečně „vše dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar . . . sestupuje od Otce nebeských světel“. Ano, v Písmech jsou časté pobídky, abychom vzdávali díky Bohu, zejména v knize Žalmů a v Pavlových dopisech. Typická jsou apoštolova slova: „Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista vždy vzdávejte díky za všechno našemu Bohu a Otci.“ — Jak. 1:17; Ef. 5:20.

K tomu, abychom rostli v náklonnosti k Jehovovi Bohu, nám pomáhá také modlitba — upřímné a pokorné snažné prosby i prosebné žádosti z celého srdce, které se obracejí k našemu milujícímu nebeskému Otci. V modlitbách hloubáme o Jehovových znamenitých vlastnostech, o jeho dobrotě vůči nám a o tom, jak ho potřebujeme. A v modlitbě ho také prosíme, aby nám odpouštěl naše hříchy, stejně jako to učinil David v 51. žalmu. To vše nás pochopitelně přitahuje k Jehovovi a posiluje naši náklonnost k němu.

JAK NÁM NÁKLONNOST K JEHOVOVI POMÁHÁ

Co se stane, budeme-li pěstovat tuto vřelou osobní náklonnost k Jehovovi Bohu a budeme-li ho opravdu milovat celým srdcem, duší, myslí a silou? Pomůže nám to chodit cestou, která se Bohu líbí, a ušetří nás to také mnohé bolesti a zármutku. Ti křesťané, kteří se dostanou do potíží, protože vážně překročili Boží spravedlivé zákony, pravděpodobně nepěstovali tento vřelý vztah k nebeskému Otci.

Jako příklad nám poslouží jeden mladý křesťan, jemuž ještě nebylo dvacet let a který měl přednost sloužit plným časem. Začal být bezstarostný, pokud jde o „skutky těla“, a musel být ukázňován. (Gal. 5:19–21) Když si uvědomil závažnost svého přestupku, upřímně činil pokání. Předtím však přehlížel to, co mělo být v jeho mysli nejpřednější, totiž pohanu, kterou jeho svéhlavost uvede na Jehovovo jméno. Kdyby tento mladý muž měl vřelý osobní vztah ke svému nebeskému Otci, velmi pravděpodobně by se takového jednání zdržel.

Ježíš se jednou zeptal Petra, zda má k němu nejen lásku, ale i náklonnost. Když Petr odpověděl, že má, Ježíš řekl: „Pas mé ovečky.“ (Jan 21:15–17) S naší náklonností k Jehovovi je to podobné. Taková náklonnost nám pomůže, abychom se snažili líbit se Bohu tím, že dodržujeme jeho přikázání. Budeme se snažit, abychom se mu neznelíbili, abychom neranili jeho city. Jak nám připomíná apoštol Pavel, odtahujeme-li se od činění Jehovovy vůle, nebude v nás mít Bůh žádné zalíbení. Přece nechceme, aby se nám to stalo, že ne? (Žid. 10:38, 39) Oč lepší je mít víru a pravou vřelou náklonnost k našemu milujícímu Bohu!

Pěstujme tedy vřelou náklonnost k Jehovovi Bohu. Můžeme to činit tím, že budeme číst jeho Slovo, přemýšlet o jeho dobrotě v duchu díkůvzdání, vytrvávat v modlitbě a snažit se, abychom se mu líbili svým chováním a svou horlivou službou při oznamování jeho jména a království.