od šesti hodin večer do desíti, druhá od deseti večer do dvou hodin po půlnoci a třetí od dvou do šesti ráno. Žalmista využíval doby, kdy byl při těchto nočních hlídkách bdělý, aby přemýšlel o Jehovovi; z toho je jistě patrné hluboké ocenění pomoci, kterou dostal, když jej Nejvyšší chránil jakoby křídly. David se cítil v bezpečí a mohl proto projevovat svou radost.

Miloval Jehovu, a proto se snažil jej napodobovat. Žalmista pokračuje: „Má duše šla věrně za tebou.“ K čemu to vedlo? David říká: „Pevně mě drží tvá pravice.“ (Žalm 63:8; 63:9, „KB“) Ano, Jehova vztáhl svou pravici přízně a podporoval svého služebníka.

Jak odlišně se dařilo těm, kteří přezírali svého tvůrce! Je nám řečeno: „Ti, kteří stále hledají mou duši k její zkáze, přijdou do nejnižších částí země. Budou vydáni do moci meče; stanou se pouhým podílem liškám.“ (Žalm 63:9, 10; 63:10, 11, „KB“) V těchto slovech David vyjádřil svou důvěru, že jeho nepřátelé budou poraženi a budou uvrženi do jámy smrti. Budou pobiti mečem a jejich mrtvá těla se stanou pokrmem pro lišky, které požírají mrtvá těla. Je zajímavé, že Absolón a jeho mnozí následovníci skutečně utrpěli ponižující porážku v bitvě. Tisíce jich bylo pobito. — 2. Sam. 18:7, 8, 15–17.

David nevkládal důvěru v Jehovu nadarmo. Tato důvěra je dobře vyjádřena v závěrečných slovech Žalmu 63. Je tam řečeno: „A sám král bude jásat v Bohu. Chlubit se bude každý, kdo přísahá při něm, protože budou zacpána ústa těch, kteří mluví faleš.“ (Verš 11; verš 12, „KB“) David mohl jásat pro to, co Jehova pro něj učiní. Jiní, kteří podobně jako David mohou přísahat v Jehovově jménu, budou se tím upřímně chlubit neboli budou na to hrdi. Proč? Protože to budou moci činit na základě schváleného postavení před Nejvyšším. Ale ti, kteří v Božím jméně mluví faleš, kteří vůči němu nejsou ve schváleném stavu, budou umlčeni ve smrti.

Je to skutečně tak, jak řekl David, že Jehovova „milující laskavost je lepší než život“. Můžeme-li se těšit z důvěrného vztahu ke svému nebeskému Otci jako jeho schválení služebníci, získává tím náš život smysl a Bůh nás ujišťuje, že nám bude pomáhat a povede nás. Žijeme-li v souladu s Božím slibem, můžeme se kromě toho těšit na šťastný život po věčnost. — Zjev. 21:4.

Jak rozumět tomuto přísloví?

Všechny věci jsou před Jehovou obnažené

„Šeol a místo zničení jsou před Jehovou. Oč mnohem více srdce synů lidstva!“ říká pisatel Přísloví. — Přísloví 15:11.

Obrazně řečeno, nic není vzdálenější od Jehovy, živého Boha, než šeol, hrob, místo mrtvých. Mnoho lidí bylo také zabito, a jejich těla byla dokonce zničena a nebyla pohřbena. Lidstvo je nevidí a velká většina jich je zapomenuta, jako by nikdy neexistovali. Jak říká Kazatel 9:5: „Mrtví však si nejsou vědomi naprosto ničeho ani již nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta.“ Lidé již nic nevědí o jednotlivých osobách s jejich rozmanitými zvláštnostmi. Není o nich na zemi žádný záznam.

Ale před Jehovou Bohem je všechno odkryté. Žalmista říká: „Kdybych si snad rozložil lůžko v šeolu, hle, ty bys tam byl.“ (Žalm 139:8) Ne že by Bůh byl současně na všech místech, ale může dosáhnout do hrobu a kohokoli z něho vyvést. „Jestliže se zakopou do šeolu, tam odtud je má vlastní ruka vezme. . . a jestliže se skryjí na vrcholu Karmelu, tam odtud je pečlivě vyhledám a určitě vezmu. A jestliže se schovají před mýma očima na mořském dně, přikážu hadu sestoupit dolů a on je uštkne,“ řekl Jehova o těch, kdo by se snad pokoušeli uprchnout před jeho soudem. — Ámos 9:2, 3.

Bůh ví, kde je pohřben každý jednotlivec. Jestliže se utopil v moři, zahynul na bitevním poli nebo byl spálen, Bůh to ví. (Zjev. 20:13) Zná každý rys takového jedince — jeho podobu, stejně jako rysy jeho osobnosti zděděné i získané. (Srovnej Žalm 139:16.) Ví, kdo si zaslouží vzkříšení. „Bude vzkříšení jak spravedlivých, tak nespravedlivých,“ řekl apoštol Pavel, a Ježíš Kristus sám prohlásil: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří činili špatné věci, ke vzkříšení soudu.“ — Sk. 24:15; Jan 5:28, 29.

Jestliže Jehova zná tak důkladně mrtvé, jak snadné je pro něho, stvořitele lidského srdce, vidět vše, co je v srdci nyní žijících lidí! Skrze proroka Jeremiáše prohlásil Jehova: „Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ (Jer. 17:10) Řeč, výraz a skutky jednotlivce v značném rozsahu ukazují, co je v jeho srdci. I lidé to do jisté míry vidí. Oč více Jehova! Když apoštol Pavel řekl, že pronesené slovo Boží je živé a vykonává moc a je schopno rozlišit myšlenky a záměry srdce, pokračuje: „A není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ — Žid. 4:12, 13.

Boží slovo je živé

Nejsi sám

CÍTIL ses již někdy sklíčený, protože jsi měl pocit, že nikdo nesdílí tvé pocity? Připadalo ti obtížné pevně se zastávat toho, co jsi považoval za správné, když ti všichni ostatní odporovali? Cítil ses osamělý?

Takovou zkušenost zažil hebrejský prorok Eliáš, když byl svědkem zázračného projevu božské moci. Byla vyslyšena jeho modlitba, s nebe sestoupil oheň a strávil jeho oběť, jež byla nasáklá vodou, i oltář. Tím bylo všem divákům, včetně krále Achaba, dokázáno, že Jehova je skutečně pravý Bůh, zatímco Baal nebyl schopen vyslyšet prosbu svých 450 proroků. Na Eliášův pokyn byli tito proroci pobiti. Byla vyslyšena ještě další jeho modlitba, když velkým lijákem skončilo dlouhodobé sucho. — 1. Král. 18:21–45.

Boží duch spočíval na Eliášovi, a ten běžel před Achabovým vozem a dostal se do Jezreel dříve než král. Když královna Jezábel slyšela od svého manžela, co Eliáš učinil Baalovým prorokům, vyhlásila: „Tak ať učiní bohové a tak ať k tomu přidají, jestliže zítra v tuto dobu neučiním tvou duši jako duši každého z nich!“ — 1. Král. 18:46 až 19:2.

Eliáš ve strachu uprchl spolu se svým služebníkem. Toho nechal v Bersabé a sám prchal dále. Nakonec došel k hoře Oréb na Sinajském poloostrově. Tam vstoupil do jedné jeskyně, aby tam přenocoval, a Jehova Bůh mu položil otázku: „Co zde děláš, Eliáši?“ Eliáš sklíčeně odpověděl: „Synové Izraele opustili tvou smlouvu, strhli tvé oltáře a zabíjeli mečem tvé proroky, takže jsem zůstal pouze já, a začali hledat mou duši, aby mi ji vzali.“ — 1. Král. 19:3–10.

Sloužil však Eliáš Jehovovi skutečně sám? Ne. Nevěděl o tom, že existoval zbytek věrných Izraelitů. Jehova mu řekl: „Ponechal jsem v Izraeli sedm tisíc, jejichž kolena se neskláněla před Baalem a jejichž ústa jej nelíbala.“ (1. Král. 19:18) Ještě v jiném směru