Služte Jehovovi s radostným srdcem

„Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ — ŽALM 100:2.

1, 2. Jaké protikladné názory na život jsou zde uvedeny?

„ZKAZILA jsem si život a už je příliš pozdě jej měnit. Když se sama procházím, vzpomínám na svůj život a netěší mě, jak jsem s ním naložila.“ To řekla starší žena, která se proslavila jako herečka. Zdálo by se, že měla dobrý důvod ke štěstí. Ale taková slova zřejmě neprozrazovala radostné srdce.

² Naproti tomu pomysli na jistého muže, který již více než třicet sedm let zápasí s ochrnutím. Zdálo by se, že takový člověk nemá mnoho důvodů k radosti. A přece mluví o štěstí a říká, že nalezl něco, co „dává životu smysl a poskytuje pravé uspokojení“.

3. a) Jaké osobní zkušenosti nás mohou vést k otázce, zda vůbec nějaký člověk může mít pravou radost? b) Co je to radost?

³ Většina z nás nemusela podstoupit dlouhý, bolestný zápas s nějakým neduhem. Ani jsme nezískali světovou proslulost jako umělci. Nejspíš jsme obyčejní lidé, kteří musejí čelit každodenním úzkostem a obtížím života. Naše zkušenosti potvrzují, že „člověk zrozený ze ženy má krátký život a je přesycen vzrušením“, a nepochybně souhlasíme, že „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti“. (Job 14:1; Řím. 8:22) Můžeme se vlastně právem ptát, zda vůbec někdo na zemi může mít pravou radost — ten „pocit velkého potěšení nebo štěstí vyvolaný něčím dobrým nebo uspokojujícím“. Co myslíš? Je radost skutečně dosažitelná?

MŮŽEŠ JI NALÉZT?

4. Kdo patří mezi ty milióny, kteří zakoušejí pravou radost?

⁴ Milióny skutečně zakoušejí radost. Spravedliví nebeští andělé radostně ‚plní Boží slovo‘. (Žalm 103:20) Vždycky sloužili Jehovovi Bohu s pravou radostí. Ano, při zakládání Země „spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy“! (Job 38:4–7) Věrný anděl, který oznamoval Ježíšovo narození, měl jistě potěšující poslání; vždyť zvěstoval „dobré poselství veliké radosti“. — Luk. 2:8–14.

5. Jakou zkušenost měl Boží jednozplozený Syn, pokud jde o radost?

⁵ Ale co „jednozplozený Boží syn“? (Jan 3:18) Předtím, než se stal člověkem Ježíšem Kristem, byl v nebi Jehovovým „mistrem v díle“ Byla to radostná služba? Ano, byla, neboť je nám řečeno: „Stala jsem se tím, co měl [Jehova] den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala.“ (Přísl. 8:22–31) Když byl Ježíš na zemi jako člověk, bylo mu potěšením konat Boží vůli. (Žalm 40:6–8; 40:7–9, „KB“; Žid. 10:5–10) Navíc „pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu“. (Žid. 12:2) Ježíš Kristus nyní jako „šťastný a jediný vladař“, který dá brzy na zemi pocítit božské soudy, opravdu slouží Jehovovi s radostným srdcem. — 1. Tim. 6:13–16; 2. Tes. 1:6–10.

6. Kde můžeš dnes najít radost?

⁶ Můžeš tedy i ty dnes nalézt radost? Ano, A postižený muž, o němž byla zmínka, naznačil jak, když řekl: „Přesvědčil jsem se, že největší štěstí spočívá ve službě Bohu. To dává životu smysl a poskytuje pravé uspokojení. Ochrnutí mě nepřipravilo o přednosti a požehnání služby stvořiteli.“ Mezi těmi, kteří jsou celým srdcem oddáni Jehovovi Bohu, nalezneme pravou radost. A proč by ne? Oznamují „dobré poselství“ „šťastného Boha“ — povzbudivou zvěst o nekončícím životě uprostřed velkolepých požehnání pod panstvím „nebeského království“. (Mat. 24:14; 1. Tim. 1:11; Mat. 5:3) Mají tedy důvod ‚sloužit Jehovovi s radováním‘, ‚přicházet před něho s radostným voláním‘. — Žalm 100:2.

7, 8. a) Ačkoli ti, kteří jsou oddáni Jehovovi, se radují, proč jim není vždy lehko u srdce? b) Proč životní těžkosti nepohlcují Jehovův lid?

⁷ To neznamená, že tomu, kdo se oddal Bohu, bude vždycky lehko u srdce. V nedokonalé lidské společnosti zakouší Jehovův lid i zármutek. (Řím. 5:12) Například když si vzal Ezau za manželky chetitské ženy, „byly pro Izáka a Rebeku [jeho bohabojné rodiče] zdrojem hořkosti ducha“. (1. Mojž. 26:34, 35) Přímým pronásledováním i nepřímými „úkladnými činy“ se navíc satan ďábel snaží zničit drahocenný vztah křesťana k Jehovovi. (Ef. 6:11, „Meziřádkový překlad Království“) Ti, kteří milují Boha, mohou tedy na stezce života očekávat určité těžkosti. Tyto potíže však Jehovův lid nepohlcují. Křesťané čerpají „útěchu z Písem“ a s důvěrou se modlí o Božího ducha a o pomoc v pěstování jeho ovoce radosti. (Řím. 15:4; Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23) Navzdory životním zkouškám mohou mít křesťané „radost svatého ducha“. (1. Tes. 1:6) K této radosti přispívají zejména požehnání od Jehovy.

⁸ Jehovovo požehnání skutečně obohacuje. (Přísl. 10:22) Avšak jestliže jsi křesťan, uvědomil sis všechna svá požehnání? Měl by ses kvůli nim ‚radovat v Jehovovi‘. (Žalm 32:11) Uvažuj alespoň o několika svých požehnáních a najdeš hojnost důvodů, abys sloužil Jehovovi s radostným srdcem.

RADOSTNÉ PŘEDNOSTI, KTERÝM SE NIC NEVYROVNÁ

9. Co to znamená znát Jehovu? Jak to souvisí s radostí?

⁹ Znát Jehovu a sloužit mu jsou požehnání, která se s ničím nedají srovnávat. Bůh řekl skrze proroka Jeremiáše: „Ten, kdo se chlubí sám sebou, ať se chlubí právě proto, že má pochopení a zná mne, že jsem Jehova, ten, který koná skutky milující laskavosti, právo a spravedlnost na zemi.“ (Jer. 9:24) Mít pouze znalost božského jména přirozeně nestačí. Znát Jehovu znamená uvědomovat si jeho vlastnosti, jednání, postoje a předsevzetí. Znamená to poslouchat ho, uznávat jeho autoritu a podřizovat se jí. (1. Jana 5:3) Budeme-li vážně studovat Písmo a rozjímat o slovech a činech Božího Syna, který je v naprostém souladu se svým Otcem, můžeme získat blízký osobní vztah k Bohu. (Jan 1:18; 14:9–11) Ti, kteří takto znají Jehovu, mají opravdovou radost. Skutečně, „člověku, který je před ním dobrý, dal totiž [Jehova] moudrost a poznání a radost“. — Kaz. 2:26.

10. Jaký je nejuspokojivější způsob, jímž lze využít lidský život?

¹⁰ Jiným požehnáním, z kterého se těší Jehovovi svědkové, je neocenitelná přednost prokazovat „svatou službu“ pravému Bohu. Žádný člověk nemůže používat život uspokojivějším způsobem. Zachariáš (otec Jana Křtitele) jistě dobře vyjádřil, oč jde, když žehnal Jehovovi za to, že svému lidu „poskytl přednost nebojácně mu prokazovat svatou službu s věrnou oddaností a spravedlností“ po všechny jeho dny. — Luk. 1:67–79; srovnej Římanům 12:1; Zjevení 7:9, 13–15.

11. Jaká radostná přednost je spojena s prokazováním „svaté služby“ Bohu?

¹¹ S prokazováním „svaté služby“ Bohu je spojena přednost nést Jehovovo jméno jako jeho svědkové. (Iz. 43:10–12) To by jistě mělo posilovat radost, jak to řekl Jeremiáš: „Tvé slovo se mi stává jásáním a radostí mého srdce, neboť je nade mnou vzýváno tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk.“ — Jer. 15:16.

12. Ztrácíme-li odvahu, úvaha o jakých protikladech může pozvednout naši mysl?

¹² Sloužíš-li Bohu, ale občas zakoušíš ztrátu odvahy, pak tě snad posílí krátké zamyšlení nad některými protiklady. Když například pomyslíme, že ničemní andělé jsou ‚uchováni s věčnými pouty v husté tmě‘ k Božímu nepříznivému soudu, pak je úděl spravedlivých andělů v Jehovově službě tím radostnější. (Juda 6) A jaký protiklad je mezi radostným postavením Ježíše a postavením satana ďábla, který stojí před věčným zničením! (Zjev. 20:10, 14) A také Jehovova soucitná péče a požehnání jistě usnadňují vidět jasný „rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží“. (Mal. 3:17, 18) Uvažuj však ještě o jiných požehnáních, která poskytují dobré důvody, abychom sloužili Jehovovi s radostným srdcem.

PRAVÁ SVOBODA A DUCHOVNÍ SVĚTLO

13, 14. Z jaké pravé svobody a duchovního světla se v náboženském smyslu těší Jehovovi služebníci?

¹³ Dalším požehnáním, které posiluje radost, je osvobození z „Velikého Babylóna“, světové říše falešného náboženství. Praví křesťané jsou šťastní, že se s ním ‚nepodílejí na jeho hříších a nedostanou část jeho ran‘. (Zjev. 18:2, 4) Jehovovi služebníci se navíc těší z toho, že mají svobodu od výmyslů falešného náboženství. „Poznáte pravdu,“ řekl Ježíš, „a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Tato pravá svoboda se zdá ještě drahocennější, když přemýšlíme o otroctví těch, kdo jsou v duchovní tmě.

¹⁴ Ctitelé Jehovy se na rozdíl od tolika stoupenců falešného náboženství například neklanějí obrazům, které nemluví, nevidí, neslyší, nečichají, necítí ani nechodí, a nemodlí se před nimi. (Žalm 115:4–8) Falešná náboženská nauka, že člověk má nesmrtelnou duši, živí děs z toho, že se zemřelý může vrátit a obtěžovat nebo soužit živé. Duchovní světlo od Boha však takové obavy rozptýlilo, neboť praví křesťané vědí, že mrtví „si nejsou vědomi naprosto ničeho“. (Kaz. 9:5, 10) Oč zdravější je uvědomovat si, že milovaní zemřelí zachovaní v Boží paměti zažijí vzkříšení! (Jan 5:28, 29; Sk. 24:15) Jehovovi oddaní svědkové se jistě mohou radovat, že nebeský Otec, kterému v jednotě slouží, jim svým svatým duchem odhalil „hluboké Boží věci“. (1. Kor. 2:10) Ano, poskytl svému lidu duchovní světlo a pravdu, jež dávají radost. — Žalm 43:3.

RADOST Z POMOCI DRUHÝM

15, 16. a) Co se dělo, když Ježíšovi raní učedníci ‚nechali svítit své světlo‘? b) Co dnes prožívají křesťané, když činí učedníky?

¹⁵ Zrcadlit duchovní světlo je také požehnáním. Ježíš řekl svým následovníkům: „Vy jste světlo světa. . . ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenité skutky a slavili vašeho Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 5:14–16) Co se dělo, když tito raní učedníci ‚nechávali zářit své světlo‘ slovem a skutkem? Měli z toho prospěch jiní, ale zároveň to přinášelo radost samotným Kristovým následovníkům. (Luk. 10:1, 17–20; Sk. 8:4–8) Činili učedníky a jistě sloužili Jehovovi s radostným srdcem. — Mat. 28:19, 20.

¹⁶ Dnes křesťané prožívají podobnou radost, když zvěstují poselství o království. Platí to zejména ve vztahu k osobám, kterým pomáhají získat poznání o Boží pravdě. Apoštol Pavel takovou radost měl, neboť řekl, že Filipané, kterým pomohl, jsou jeho „radost a koruna“. (Fil. 4:1) O těch, kterým pomohl v Tesalonice, apoštol napsal: „Vždyť co je naše naděje nebo radost nebo koruna jásání — nuže, nejste to skutečně vy? — před naším Pánem Ježíšem v jeho přítomnosti? Určitě jste naše sláva a radost.“ (1. Tes. 2:19, 20) Ano, Pavel — stejně jako dnešní křesťané — nalézal radost v těch, kterým duchovně pomohl. Vynakládáš úsilí v Jehovově službě a zakoušíš takovou radost?

17. Proč mohou svědkové Jehovovi nacházet radost v díle činění učedníků i přes omezené výsledky v některých územích?

¹⁷ Bez ohledu na to, že v některých obvodech jsou dnes při svědecké práci omezené výsledky, svědkové Jehovovi nacházejí radost ve vědomí, že se líbí svému Bohu a chválí ho. To platí, i když někteří majitelé domů nevidí rádi svědky u svých dveří. Jehovovi služebníci se tím nedávají odradit, protože si uvědomují, že sloužit Bohu je ta nejznamenitější přednost, z jaké se kdo může na zemi těšit.

I PRONÁSLEDOVÁNÍ PŘINÁŠÍ RADOST

18. Proč se mohou křesťané radovat, i když trpí pronásledováním?

¹⁸ Křesťané slouží Jehovovi s radostným srdcem, třebaže často trpí pronásledováním. Ježíš prohlásil ty, kteří jsou pro něho pronásledováni, za šťastné. Apoštol Petr řekl: „Naopak se radujte, kdykoli se podílíte na Kristových utrpeních, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni.“ Proč? „Protože,“ říká Petr, „na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:13, 14; Mat. 5:11, 12) Prožívat pronásledování za to, že jsem křesťan, se možná nezdá být požehnáním. Snášíš-li však takové utrpení, máš svědectví Božího ducha a schválení — a to rozhodně posiluje radost.

19. Jak se vyjádřil jeden z těch, kdo se stali obětí nacistického pronásledování?

¹⁹ Pronásledovaní křesťané si mohou zachovat radost i za extrémních podmínek, protože mají Božího svatého ducha a sílu, kterou udílí Jehova. (Fil. 4:13) Jeden mladý svědek, který byl neprávem odsouzen k smrti, napsal před léty z nacistického koncentračního tábora svým rodičům: „Je již po půlnoci. Ještě mám čas ustoupit. Ale mohl bych být na tomto světě ještě někdy šťastný, kdybych zapřel našeho Pána? Určitě ne! Ale nyní máte jistotu, že odcházím z tohoto světa šťastný a v pokoji.“ Ano, pronásledovaní křesťané skutečně slouží Jehovovi s radostným srdcem.

JINÉ DŮVODY K RADOSTI

20. Jak působí na radost společenství se spoluvěřícími?

²⁰ Navzdory pronásledování, které svědkové Jehovovi snášejí, prožívají opravdovou radost ve společenství se svými spoluvěřícími. Jaké požehnání to je! Ve světě plném nepoctivosti, lží a křivd je tak dobré mít poctivé, pravé, přímé společníky, kteří oblékli „novou osobnost“. (Kol. 3:8–11) A je zde i hluboké uspokojení z vědomí, že naše chování rozradostňuje Jehovovo srdce. — Přísl. 27:11.

21. Jmenuj některé způsoby, jak můžeme radostně podporovat zájmy pravého uctívání.

²¹ Radostně podporovat zájmy pravého uctívání, například stavbou, údržbou a podporou místa, kde se křesťané scházejí, je také požehnáním. (2. Mojž. 36:1–7; 2. Král. 12:4–15) Takové úsilí člověku jistě rozradostní srdce. A lze vůbec vyjádřit plnou hodnotu požehnání a radosti z toho, že se pravidelně scházíme s Jehovovým lidem a že s ním rovněž spolupracujeme ve svědeckém díle, které nám svěřil Bůh? — Žalm 122:1; 1. Kor. 3:5–9.

22. K čemu vede věrnost v konání zbožných skutků?

²² Věrnost v konání zbožných skutků vede také k bohatému požehnání — k vyhlídce na záchranu a radostnou budoucnost v Božím zaslíbeném novém systému věcí. (2. Petra 3:11–13) Jaký rozdíl je mezi Jehovovými služebníky naplněnými nadějí a osobami, které ‚nemají žádnou naději a jsou bez Boha ve světě‘! (Ef. 2:11, 12) Jistě dnes může Jehovův lid říci Bohu společně s Davidem: „Já však jsem důvěřoval v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje v tvé záchraně.“ (Žalm 13:5; 13:6, „KB“) Opravdu, když si křesťané uvědomují svá požehnání, nacházejí mnoho důvodů, aby sloužili Jehovovi s radostným srdcem.

STÁLE „SLUŽTE JEHOVOVI S RADOVÁNÍM“

23. Co bychom měli dělat, místo abychom nechali svou mysl ovládnout rostoucími tlaky?

²³ Ačkoli se svědkové Jehovovi nyní těší z mnoha požehnání, nemohou uniknout rostoucím tlakům tohoto starého systému věcí. To může zbavovat odvahy. Je nutné jim čelit v práci, ve škole i jinde. Místo abychom však dovolili těmto nepříjemným věcem, aby opanovaly naši mysl a stále nás rušily, obraťme moudře své myšlenky k pozitivním, budujícím záležitostem. Ano, místo abychom byli skleslí nebo ztrápení, buďme ‚horliví pro znamenité skutky‘ a jako Jehovovi služebníci uvažujme o svých požehnáních. (Tit. 2:14) Pak budeme dobré mysli, jako bychom se těšili ze stálé hostiny. Jak to vyjadřuje Přísloví 15:15: „Všechny dny sklíčeného jsou špatné; ale kdo má dobré srdce, má ustavičně hostinu.“

24. a) Jak může mít tvůj život hodnotný účel? b) Jaká otázka vhodně vyvstává?

²⁴ Přiznejme si, že mnozí nejsou šťastni ze svého životního údělu. Jestliže však miluješ a posloucháš Boha a horlivě vytrváváš v jeho službě, má tvůj život hodnotnou náplň. Navíc, s Jehovovou pomocí je možno úspěšně snášet životní problémy a tlaky. Buď tedy statečný a dále chovej jako drahocennost požehnání, která ti uděluje Bůh, zatímco mu sloužíš s radostným srdcem. (Žalm 100:2) Co je však nutné, abychom se stále radovali v Jehovově uctívání?

Můžeme se ‚radovat po všechny své dny‘

„Nasyť nás ráno svou milující laskavostí, abychom radostně volali a radovali se po všechny své dny.“ — ŽALM 90:14.

1. Jak ukazuje Jehova, že si přeje, aby byl jeho lid šťastný?

JEHOVA BŮH chce, aby jeho lid byl šťastný. Ví, že radost v srdci je životně důležitá ke spokojenému, zdravému životu. (Přísl. 17:22) Jako Bůh milující laskavosti opatřuje tedy Jehova vedení, které — jestliže je v životě uplatníme — v nás bude živit pocity radosti.

2. Proč se mohou opravdoví křesťané s důvěrou modlit o radost?

² Tváří v tvář stresům života v bezbožném systému věcí se svědkové Jehovovi jako opravdoví křesťané mohou modlit o radost. Je ovocem Božího svatého ducha a On tohoto ducha udílí svým věrným a oddaným, kteří o něj žádají. (Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23) Mohou také vyjadřovat pocity podobné těm, které v modlitbě vyřkl Boží prorok Mojžíš: „Nasyť nás ráno svou milující laskavostí, abychom radostně volali a radovali se po všechny své dny.“ (Žalm 90:14) Ti, kteří důvěřují v Jehovu, se mohou spolehnout, že takové vážné prosebné žádosti vyslyší. — 1. Jana 5:13–15.

3. Máme-li se ‚radovat po všechny své dny‘, na jaké dva základní činitele musíme dbát?

³ Máme-li se ‚radovat po všechny své dny‘, musíme kromě modlitby pamatovat ještě na dva základní činitele. Ty byly osvětleny, když bylo starověkému Božímu lidu řečeno, že na něj přijde zlořečení, kdyby „nenaslouchal hlasu svého Boha Jehovy“ tím, že by „nedodržoval jeho přikázání“, a kdyby „nesloužil Jehovovi. . . s radostným srdcem“. (5. Mojž. 28:45–47) Tedy: máme-li být celý život šťastní, musíme 1. poslouchat Jehovu a 2. radostně mu sloužit.

4. a) Co opatřuje Jehova, aby mu jeho lid mohl sloužit s radostným srdcem? b) Jaké moudré výroky můžeme zkoumat a k čemu nás mohou vést?

⁴ Jehova opatřuje podněty i pomoc, které jeho lid potřebuje, aby mu sloužil s radostným srdcem. Navíc milostivě opatřuje spolehlivá vodítka, která podporují radost. Všimněme si například, jak mohou vyvolat hlubokou radost moudré výroky, které jsou obsaženy v určitých částech biblické knihy Přísloví. Skutečně, uplatníme-li takové rady ve svém životě, můžeme se ‚radovat po všechny své dny‘.

RADOST V RODINĚ

5. a) Co očekává Jehova od rodičů? b) Jaký vliv může mít poslušnost dětí na rodinu?

⁵ Aby se v rodině dosáhlo a udrželo štěstí, je nutné poslouchat Boha, být vnímavý k radám, jež jsou v jeho Slově. Tak například Jehova očekává, že rodiče budou své děti vychovávat, jak nejlépe mohou. Vedení se má ujmout otec, ale matka by se na tom měla také podílet. (Přísl. 22:6; 31:1) A co děti? Ano, dítě „které se posmívá otci a pohrdá poslušností vůči matce“, rozhodně nedojde k dobrému, ale přinese svým rodičům zármutek, a ne radost. (Přísl. 30:17; 17:21) Avšak moudří synové a moudré dcery, kteří poslušně přijímají bázeň zbožných rodičů a žijí v souladu s biblickými zásadami, přinášejí rodině radost a čest. — Přísl. 10:1; 15:20; 23:15, 16.

6, 7. a) Jaká rada je dána v Přísloví 23:22–25 a k čemu to vede, je-li uposlechnuta? b) Co znamená rada ‚kupovat pravdu a neprodávat ji‘?

⁶ Zbožní rodiče, kteří vychovají děti tak, aby se daly spravedlivou cestou, mají skutečně důvod k radosti. O tom nám říká Písmo: „Naslouchej svému otci, který přivodil tvé narození, a nepohrdej svou matkou, protože zestárla. Kup si samotnou pravdu a neprodávej ji — moudrost a kázeň a porozumění. Otec spravedlivého bude mít zcela jistě radost; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také radovat. Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.“ — Přísl. 23:22–25.

⁷ Moudré dítě bude dbát na duchovní poučování svého křesťanského otce a nebude přehlížet, co říká jeho zbožná matka, třebaže snad zestárla. Dospělý se vždycky může ještě něčemu naučit od svých starších rodičů. Rada ‚kupovat pravdu a neprodávat ji‘ jasně znamená lpět na pravých zásadách jako na vodítku v životě. Spravedlivě zaměřené dítě se nevzdá pravdy pro rozkoše, bohatství nebo pocty. A rodina, ve které všichni členové lnou k Jehovovi, jistě bude mít trvalou radost. — 5. Mojž. 10:20, 21.

UDRŽOVAT SI RADOST NAVZDORY TĚM, KTEŘÍ ČINÍ ZLO

8, 9. Jak nás uplatňování zbožné moudrosti může podle Přísloví 2:10–14 chránit před těmi, kteří činí zlo?

⁸ Poslušnost Jehovovy rady nám pomáhá, abychom si udrželi radost za rozlišných okolností. Budeme-li například používat zbožné moudrosti, můžeme nalézt ochranu před těmi, kteří činí zlo. Písmo prohlašuje: „Když ti do srdce vstoupí moudrost a poznání začne být příjemné samotné tvé duši, schopnost přemýšlet nad tebou bude držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit, aby tě osvobodily od špatné cesty, od člověka mluvícího zvrácenosti, od těch, kteří opouštějí stezky přímosti, aby chodili po cestách tmy, od těch, kteří se radují, když činí špatné, kteří mají radost ze zvráceností špatnosti.“ — Přísl. 2:10–14.

⁹ Jehovovo schválení spočívá na těch, kteří chovají v úctě pravou moudrost a dovolují, aby ovlivňovala jejich srdce. Moudře se vyhýbají společenství s kýmkoli, kdo ‚mluví zvrácenosti‘, to jest věci odporující tomu, co je pravdivé a správné. Správná schopnost přemýšlet a opravdová rozlišovací schopnost poskytují ochranu proti těm, kteří zavrhují zbožnou moudrost, nacházejí rozkoš ve zlých skutcích a snaží se kazit jiné. — Srovnej Přísl. 4:16.

10. Jak klade přestupek léčku špatnému člověku?

¹⁰ Snad se ten, kdo činí zlo, „raduje, když činí špatné“, ale kdo vlastní skutečnou radost? Jiné přísloví odpovídá: „V přestupku špatného muže je léčka, ale ten, kdo je spravedlivý, radostně volá a je rád.“ (Přísl. 29:6) Ano, přestupek chytá špatného člověka do léčky. Jeden hřích může vést k druhému a nečekaně mohou přijít na člověka nesnáze. Může například plánovat zničení druhého, ale jeho úklad se může vrátit jako bumerang. Ve starověkém Izraeli mohl falešný svědek usmrtit nevinného tím, že proti němu falešně svědčil. Jestliže však byl jeho úklad odhalen, byl zákeřník sám usmrcen. — 5. Mojž. 19:16–21.

11. Proč může člověk se spravedlivými sklony ‚radostně volat‘?

¹¹ Oč lepší je úděl spravedlivého! Nedělá úklady proti svému bližnímu ani nehřeší. Proto se vyhýbá léčce přestupku a netrpí nepříjemnostmi, které jdou ruku v ruce se špatným jednáním, ani netrpí potrestáním, které přichází, je-li někdo odhalen jako zákeřný zlý člověk. Proto člověk se spravedlivými sklony „radostně volá a je rád“. Není pronásledován svým špatným svědomím a kromě toho se těší z Boží přízně, neboť „kdo se odchyluje, je. . . Jehovovi něčím odporným, ale On se důvěrně stýká s přímými“. — Přísl. 3:32.

MÁME SE RADOVAT, KDYŽ SE NEPŘÍTELI VEDE ŠPATNĚ?

12. Jak by měl křesťan reagovat, když se nepříteli vede špatně? Proč?

¹² Jak by měl ale křesťan reagovat, když se nepříteli přihodí něco špatného? „Když tvůj nepřítel padne,“ říká jiné přísloví, „neraduj se; a když je přiveden ke klopýtání, ať tvé srdce nemá radost.“ Proč? „Aby to Jehova neviděl a nebylo to špatné v jeho očích a jistě neodvrátil od něho svůj hněv.“ (Přísl. 24:17, 18) Tím je vyloučeno to, co by se dalo označit jako zlomyslná radost, když nepřítele potká nějaké neštěstí. Bylo by nesprávné přát nepříteli neštěstí pro pouhé osobní uspokojení. Jednotlivec, který by se takto radoval, by se musel za svůj hřích zodpovídat Jehovovi. Bůh přece umí číst v srdci a ví, zda se tajně radujeme z neštěstí jiné osoby. Před druhými lidmi je sice tento nedobrý duch skryt, ale je zjevný Jehovovi, který říká: „Pomsta je má, i odplata.“ (5. Mojž. 32:35; Žid. 10:30) Toho, kdo se škodolibě raduje, může tedy Bůh nějak potrestat. — Srovnej Přísloví 17:5.

13. Co znamenají slova z Přísloví 11:10?

¹³ Na druhé straně je nám řečeno: „Pro dobrotu spravedlivých je město povzneseno, ale když pomíjejí ničemní, radostně volá.“ (Přísl. 11:10) Jak tomu máme rozumět? Nuže, spravedliví lidé jsou všeobecně milováni a přispívají svým bližním ke štěstí. Ale „ničemné“ nemá nikdo rád. Krutá osoba si přivodí veřejné odsouzení. (Přísl. 11:17) Navíc, když ničemní zemřou, lidé pro ně většinou netruchlí. Nikdo rozhodně nebude naříkat, až Jehova zničí ty, kteří činí zlo. Bude to spíše radost, protože byli odstraněni ze scény. Chováme se tak, abychom přispívali k radosti neboli ‚povznesení‘ druhých?

RADOSTNÉ SRDCE JE POŽEHNÁNÍM

14. Jak nám tedy poslušnost Jehovy umožňuje, abychom se „radovali po všechny své dny“?

¹⁴ Posloucháme-li Jehovu, můžeme se ‚radovat po všechny své dny‘. Jak bylo již uvedeno, je vztah mezi rodiči a dětmi šťastný, když v životě uplatňují božské rady. Přijímáme-li Boží vedení, chrání nás to před špatným vlivem těch, kteří činí zlo, a dává nám to radost. Držíme-li se Božích rad, pomáhá nám to také, abychom si nevypěstovali nesprávný postoj k jakémukoli neštěstí ničemných, a tak si můžeme zachovat radost. Ano, posloucháme-li Jehovu Boha, budeme mít radostné srdce. To je samo o sobě požehnáním.

15. Co máme dělat, místo abychom dovolovali „úzkostlivé péči“ „ohýbat“ naše srdce? A proč to máme dělat?

¹⁵ Moudrý král Šalomoun řekl: „Radostné srdce dobře působí na vzezření, ale pro bolest srdce je zkroušený duch.“ (Přísl. 15:13) Ano, na tváři člověka se zrcadlí pocity radosti i žalu. V životě je samozřejmě mnoho úzkostlivých starostí a ty nás mohou velmi zarmucovat „Úzkostlivá péče v mužově srdci je to, co je ohýbá,“ říká jiné přísloví, „ale dobré slovo je rozradostňuje.“ (Přísl. 12:25) Neměli bychom tedy dovolovat „úzkostlivé péči“, aby „ohýbala“ naše srdce zármutkem. Oč moudřejší bude přiblížit se k Jehovovi přemýšlením o zásobárně všeho dobrého — o jeho inspirovaném Slově! Smutnému, ale spravedlivému srdci to jistě vrátí radost.

16. a) Jak ‚ztučňuje kosti‘ dobrá zpráva? b) Jak bychom měli pohlížet na stálé veselí, i když ‚radostné srdce je dobrým lékem‘?

¹⁶ Šalomoun také řekl: „Jas očí rozradostňuje srdce; zprávou, která je dobrá, ztučňují kosti.“ (Přísl. 15:30) Dobrým poselstvím „ztučňují kosti“, totiž plní se morkem. Tak je celé tělo posíleno a v jasně zářících očích se zrcadlí srdce plné radosti. Zatímco duševní skleslost neboli ‚zkroušený duch‘ má tělesně špatný účinek, ‚radostné srdce je dobrým lékem‘. (Přísl. 17:22) Srdce by se samozřejmé nemělo stále oddávat nějakému nesmyslnému veselí, protože Šalomoun „smíchu. . . řekl: ‚Pomatenost!‘ A veselí: ‚Co to dělá?‘ “ (Kaz. 2:2) Člověku však jistě prospívá takové srdce, které se raduje z činění Boží vůle.

17, 18. a) Proč lze věrného přítele přirovnat k ‚oleji a kadidlu, které rozradostňují srdce‘? b) Jak je Ježíš Kristus nebeským přítelem, který mluví otevřeně? c) Jaká osobní otázka vyvstává?

¹⁷ Další přísloví poukazuje na něco jiného, co vede k radosti: „Olej a kadidlo, ty rozradostňují srdce, a také sladkost něčího druha díky radě duše.“ (Přísl. 27:9) Tak jako olej konejší a kadidlo poskytuje potěšení svou sladkou vůní, věrně oddaný přítel, který radí se záměrem pomoci, rozradostňuje srdce toho, který radu přijímá. V takovém přátelství je sladkost, vždyť ti, kteří rozmlouvají otevřeně, mohou si navzájem pomoci, aby se zlepšili, napravili a posílili v těch oblastech života, kde jsou slabí. Opravdu, mít dobrého přítele, který myslí a mluví otevřeně, může být důvodem k radosti.

¹⁸ Oslavený Ježíš Kristus je nebeský přítel, který mluví otevřeně. Obrátil se s poselstvím k sedmi sborům, o nichž se mluví ve druhé a třetí kapitole Zjevení. Když to bylo vhodné, udělil jim pochvalu, ale také napomenutí. Například sbor v Efezu již neměl ten zápal křesťanské lásky k Jehovovi, který měl zpočátku. Ježíš se však snažil tuto lásku znovu roznítit. (Zjev. 2:1–7) Každý efezský křesťan, který s modlitbou přemýšlel o radě tohoto nebeského přítele a učinil opatření k nápravě, mohl dále sloužit Jehovovi s radostným srdcem. Vidíš, kde bys ty sám měl učinit nějaké nápravné kroky, abys dokazoval svou lásku k Bohu lepší službou?

RADOVAT SE VE „SVATÉM DÍLE“

19. Proč by se měl každý, kdo se oddal Jehovovi, pravidelně dělit o „dobré poselství“ s druhými?

¹⁹ A ještě jedna otázka: Věnuješ se z celého srdce, pravidelně a radostně „svatému dílu Božího dobrého poselství“? (Řím. 15:16) Žádná jiná dnešní činnost na zemi se mu nevyrovná. Vždyť je to hlavní důvod samotné existence křesťanského sboru. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Každá osoba zasvěcená Jehovovi by se tedy pravidelně měla dělit o „dobré poselství“ s druhými. Činní zvěstovatelé království mají často tak hodnotné zážitky a požehnání v Jehovově službě, že je to přivádí k ‚radostnému volání‘. — Žalm 90:14; Mal. 3:10.

20. Jak zvětšili horliví zvěstovatelé, kteří mají důležité biblické odpovědnosti, často svou radost?

²⁰ Horliví zvěstovatelé ve sborech, kteří mají důležité biblické odpovědnosti, často zvětšují svou radost tím, že zlepšují kvalitu své služby Jehovovi. Dokonce některé křesťanské rodiny našly skutečné uspokojení v tom, že slouží tam, kde je větší potřeba zvěstovatelů království. Další se v některých měsících v roce těší ze služby plným časem, zatímco jiní se mohou na službě plným časem podílet pravidelně. Takové upřímné úsilí z celého srdce se Jehovovi velmi líbí! — Mat. 12:29, 30.

21. Jaký důvod k radosti mají absolventi Biblické školy Strážné věže galád?

²¹ Mnoho křesťanských mužů a žen absolvovalo Biblickou školu Strážné věže Galád a radostně vynakládá svou energii, když slouží Jehovovi v různých částech země. Těší je, že jsou služebníky plným časem, kteří mohou mnohým pomoci, aby se poučili o Jehovovi Bohu a jeho podivuhodných předsevzetích. Například jeden z nich napsal po více než dvaceti letech misionářské služby v západní Africe: „Je snad na čase přestat a přenechat práci mladším? Ó nikoli! Když vidím požehnání a růst Jehovovy organizace, cítím se jako Kálef, který byl zachován po více než pětačtyřicet let pobytu v pustině pro Zaslíbenou zemi. Řekl: ‚Přesto jsem dnes tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš vyslal. Jako byla má síla tehdy, taková je má síla dnes.‘ (Jozue 14:11) Navzdory nepohodlí a těžkostem byly uplynulé roky vynikajícím výcvikem a přípravou pro budoucnost.“

22. Co je služba v bételu? Jak se vyjádřila jedna žena, která se těšila z této přednosti?

²² Jinou radostnou předností otevřenou těm, kteří jsou způsobilí, je služba v bételu. To zahrnuje práci přímo spojenou s vydáváním biblické literatury a rozšiřováním zájmů království. Ti, kteří mají tuto přednost, slouží buď jako členové bételu Společnosti Strážná věž ve státě New York nebo v podobných rodinách při kancelářích odboček na celém světě. Jedna žena, která zahájila svou službu plným časem ve Švýcarsku v lednu 1924 a nyní slouží jako členka rodiny bétel v Německé spolkové republice, napsala: „Ráda bych poděkovala Jehovovi za všechnu jeho dobrotu, za to, že mi dopřál šťastný a bohatý život plný podivuhodných příležitostí v jeho službě.“ Ano, raduje se v Jehovově službě.

23. Jak můžeš biblicky dokázat, že ti, kteří dávají službu Bohu na první místo, mají důvod k radosti?

²³ A tak ti, kteří dali službu Bohu na první místo ve svém životě, měli vždy důvod k radosti. Jejich život sice nebyl zcela osvobozen od problémů, které jsou lidem společné, ale Jehova je v jejich zkouškách podporoval. (1. Kor. 10:13; 2. Kor. 4:8, 9) Dařilo se jim dobře, protože ‚Jehovova radost je jejich pevností‘. (Neh. 8:10) Uvažuj. Mojžíš si ‚zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem,‘ a obdržel požehnání v podobě velkých předností. (Žid. 11:23–29) Moabitka Rút opustila svůj lid a své bohy, zvolila si sloužit Jehovovi, a byla odměněna tím, že se stala jedním z předků Ježíše Krista. (Rút 1:14–17; 4:13–17; Mat. 1:1, 5) Vážený starý muž Simeon i věrná letitá Anna projevovali zájem o pravé uctívání a pravidelně chodili do chrámu. Proto mohli oba zažít radost, že tam spatřili děťátko Ježíše. — Luk. 2:25–38.

24. Na jakém základě se můžeme ‚radovat po všechny své dny‘?

²⁴ Jestliže tedy postavíme Jehovovo uctívání a službu na první místo ve svém životě, můžeme mít pevnou důvěru, že naším údělem budou velkolepé přednosti a požehnání. (Mat. 6:33) A dokonce i když se přitom setkáme s těžkostmi, víme, že Jehova „nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha“. (Řím. 8:28) Buďme tedy odhodláni poslouchat našeho nebeského Otce a sloužit mu s radostným srdcem. Máme-li úplnou lásku k Jehovovi, jistě máme dobré důvody ‚radostně volat a radovat se po všechny své dny‘. — Žalm 90:14.