Mělo by se toto jméno používat?

MNOZÍ lidé pociťují zábrany, mají-li vyslovit Boží jméno. Zbožní Židé je vidí ve svých Biblích, ale domnívají se, že se nemá vyslovovat. I mnoho jiných nábožných lidí váhá používat toto jméno.

Jednou však celý izraelský národ slyšel, jak Bůh vyslovuje své jméno. Slyšeli je se správnou výslovností osmkrát u hory Sinaj v deseti výrocích neboli v Deseti přikázáních, jež zazněla z nebe. — 2. Mojžíšova 20:2–17.

Pokud překladatel tvého vydání Bible použil Boží jméno tam, kde se v hebrejském originálu vyskytuje, uvidíš, že přikázání začínají prohlášením: „Jsem Jehova, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků. Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.“ „The Living Bible“ to překládá: „Jsem Jehova, tvůj Bůh . . . Nesmíš uctívat žádného jiného boha než mne.“ (2. Mojž. 20:2, 3) Jestliže nepoužívali překladatelé tvé Bible Boží jméno, zřejmě je nahradili slovem „PÁN“ nebo „Hospodin“, aby ukázali, že je v originálu na tom místě jméno.

Písma nikde neříkají, že by se toto jméno nemělo používat. Bůh prohlásil, abychom jeho jméno nebrali „nadarmo“ neboli „nevhodným způsobem“. To ale neznamená, že bychom neměli to jméno používat. Znamená to spíš, že služebníci Jehovy by neměli dělat věci, které jeho jméno znevažují. — 2. Mojž. 20:7.

Mojžíš, jehož prostřednictvím byl tento příkaz zaznamenán do Bible, ho nepochopil tak, že by se Boží jméno používat nemělo. vždyť to jméno napsal mnohosetkrát v Pentateuchu, prvních pěti knihách Bible. Nevyhnul se použití jména, naopak řekl: „Slyš, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova. A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ — 5. Mojž. 6:4, 5.

Z Bible nevyplývá, že toto jméno zůstávalo skryto nebo že se nevyslovovalo. Naopak ukazuje, že se po mnoho staletí běžně používalo. Bible cituje, jak je používala Eva. (1. Mojž. 4:1) Mojžíš říká, že je používal spravedlivý Abrahám, že Abrahám vzýval „jméno Jehovy, Boha trvajícího na neurčitý čas“, přestože v mnoha moderních překladech Bible je tato skutečnost zatajena. — 1. Mojž. 21:33.

Abrahám použil Jehovovo jméno, když mluvil se sodomským králem. Sára je použila v rozhovoru s Abrahámem. Pravidelně je používal Abrahámův sluha. Jákob, jeho manželka Ráchel a její otec Lában, ti všichni užívali Božího jména. — 1. Mojž. 14:22; 16:2; 24:35, 42, 44; 28:16; 30:24, 27, 30.

Mojžíš dostal přímo příkaz, aby používal Boží jméno. Mojžíš a Áron je použili, když mluvili k nevěřícímu faraónovi, a farao je použil v odpovědi. Řekl: „Kdo je Jehova, abych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izraele pryč?“ — 2. Mojž. 5:1–3; 3:15.

Ani o staletí později nepovažovali lidé Jehovovo jméno za nevyslovitelné. Používali je, když mluvili se Samuelem, a on je použil v odpovědi. (1. Sam. 12:19, 20) Spravedlivý král David je veřejně opěvoval: „Chci oznamovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed sboru tě budu chválit. Vy. kteří se bojíte Jehovy, chvalte ho!“ — Žalm 22:22, 23; (22:23, 24, „KB“).

Velký prorok Izaiáš se nedomníval, že by se to jméno mělo přehlížet. V biblické knize, která nese jeho jméno, je použil více než čtyřistakrát!

Izaiáš svým židovským čtenářům neříkal, aby Boží jméno nepoužívali. Naopak řekl: „Poděkujte Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Oznamujte mezi národy, jak jednal. Zmiňujte se, že jeho jméno má být vyvýšeno. Hrajte melodie Jehovovi, protože jednal nepřekonatelně. Je to oznámeno po celé zemi.“ — Iz 12:4, 5.

Vyvolává něco z toho, co bylo uvedeno, dojem, že by se toto mocné jméno mělo tajit, nepoužívat nebo nahrazovat nějakým jiným slovem? Je zřejmé, že překladatelé, kteří vypouštějí jméno Boha z jeho vlastní knihy, nemají pro toto jméno takové ocenění, jaké měli bohabojní lidé jako Abrahám, Sára, Jákob, Mojžíš, Áron, Samuel, David a Izaiáš.

Ani pozdější proroci toto jméno netajili; nepokládali je za příliš posvátné, než aby je mohli používat, ani se nedomnívali, že ranější bibličtí pisatelé se mýlili, a nemysleli si, že by se toto jméno mělo nahrazovat jiným slovem. Jejich poselství byla plná výroků, jako jsou tyto: „Slyšte Jehovovo slovo.“ „Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele.“ „Tak řekl svrchovaný Pán Jehova.“ — Jer. 2:4; 19:15; Ezech. 21:28.

Používání tohoto jména se rovněž neomezovalo jen na náboženské záležitosti. Používali je nejen učitelé, ale i prostí lidé vyslovovali Boží jméno v běžném hovoru. Bible říká, že Boaz oslovil dělníky na svém poli: „Ať je Jehova s vámi.“ A oni odpovídali: „Ať ti Jehova požehná.“ — Rút 2:4.

Archeologové našli potvrzení biblických prohlášení, že lidé toto jméno používali. Ve třicátých létech 20. století objevili dopisy z Lachiše, hliněné úlomky, o kterých se věří, že pocházejí z doby babylónského válečného tažení v sedmém století př. n. l. Opakovaně používají výrazy jako např. „Ať JHVH [Jahve neboli Jehova] dá mému pánu, aby ještě dnes slyšel dobré zprávy!“

Boží jméno znali a používali i Neizraelité. Gabaonité řekli Jozuovi: „Přišli tvoji sluhové s ohledem na jméno Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu a o všem, co učinil v Egyptě.“ (Joz. 9:9) V desátém století před naším letopočtem dal nepřítel Izraele, moábský král Mesa, toto jméno zapsat na tzv. Moábský kámen, objevený roku 1868 a nyní vystavený v pařížském Louvru.

Tyto skutečnosti by neměly překvapovat. Mojžíš nenaznačil lidu, že je to soukromé, tajné jméno, které by se nemělo používat, ale naopak řekl: „A všechny národy země budou muset vidět, že nad tebou bylo vzýváno Jehovovo jméno.“ (5. Mojž. 28:10) Jak by to bylo možné, kdyby Boží jméno nepoužívali jeho ctitelé?

Jméno nebylo nevyslovitelné, ale bylo naopak v úctě, v lásce a ve vážnosti. Používalo se při pojmenování míst, a dokonce i lidí. Abrahám nazval místo, kam šel obětovat Izáka, „Jehova-jireh“.(1. Mojž. 22:14) A mezi známá biblická jména, v jejichž významu je obsažen Jehova nebo Jah, zkrácená básnická forma Jehovova jména, patří: Ezechiáš, Izaiáš, Joziáš, Nehemiáš, Abdiáš, Zachariáš a Sofoniáš. Dokonce i dnes lidé používají Boží jméno, když dávají jména dětem. Boží podivuhodné jméno může být ve skutečnosti obsaženo ve tvém vlastním jménu! Znáš někoho, kdo se jmenuje Joel? Jeho jméno znamená „Jehova je Bůh“. A co Jonatan? To znamená „Jehova dal“. Jozue znamená „Jehova je záchrana“. A každý, kdo má běžné jméno Jan, má jméno, které znamená „Jehova byl milostivý“.

A tak navzdory domněnkám některých lidí, že Boží jméno je příliš posvátné, než aby se mohlo vyslovovat, nebo jak si jiní myslí, že se má přehlížet, ukazuje Bible jeho používání a uznávání. Je obsaženo v mnoha biblických jménech, která se dávala během těch mnoha staletí, kdy lidé Boží svaté jméno JEHOVA nejen znali, ale používali v modlitbě, uctívání a běžném hovoru.

Co však Křesťanská písma, často nazývaná Nový zákon? Jehovovo jméno je obsaženo ve jménech Ježíš a Jan a ve slově „Halelujah“, ale proč se nevyskytuje častěji? Tuto důležitou otázku rozebírá následující článek.

[Rámeček na straně 5]

Jak se to jméno vyslovuje?

Jelikož se přestalo hebrejské slovo JHVH v náboženství používat, jeho původní výslovnost je neznámá. Někteří učenci dávají přednost výslovnosti „Jahve“.

V různých jazycích se ovšem jména často vyslovují různě. V češtině říkáme prvnímu křesťanovi, který zemřel pro svou víru, Štěpán, ale Francouzi mu říkají Étienne. Ježíš se hebrejsky nazýval Ješua nebo Jehošua, řecky Iesus.

Skutečnost, že Ježíšovo jméno — nebo jméno kterékoli jiné osoby — nevyslovujeme přesně tak, jak se vyslovovalo v původním jazyce, nás nepřiměje, abychom to jméno přestali používat. Prostě je říkáme, tak, jak se vyslovuje v našem jazyce.

Kniha „Pomůcka k porozumění Bible“ říká: „Protože dnes není možno s jistotou určit výslovnost, zdá se, že není důvod zříkat se známé anglické formy ‚Jehova‘ ve prospěch nějaké jiné navrhované výslovnosti . . . V angličtině označuje jméno ‚Jehova‘ pravého Boha a tuto skutečnost dnes zprostředkovává uspokojivěji než kterákoli z navrhovaných náhrad.“ — Str. 885, angl.