a vede nemilosrdnou válku proti „zbývajícím z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. — Zjev. 12:17.

Sloužit v jednotě

11. a) Na koho lze dnes uplatnit Pavlova slova o „Jeruzalému nahoře“? b) Co řekl David o pozemském Jeruzalému, v němž stál Jehovův dům uctívání?

¹¹ Boží symbolická „žena“ je přirovnána k vyvolenému městu Jeruzalému, poeticky nazvanému Sion. Proto dnes mohou být slova Pavlova o svobodném „Jeruzalému nahoře“ uplatněna na „zbývající z jejího semene“, proti nimž vede „drak“, satan ďábel, neustále „válku“. (Gal. 4:26) Pozemský Jeruzalém byl za dnů Davidových pevně vystaven a dobře ohrazen. Proto David řekl: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme do Jehovova domu.‘ Naše nohy vskutku stanuly v tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém, ten je vystavěn jako město, které bylo spojeno v jednotu, k němuž vyšly kmeny, kmeny Jah, jako připomínka Izraeli, aby vzdával díky Jehovovu jménu.“ — Žalm 122:1–4.

12. a) Na jakou jednotu se dnes vztahují slova ze Žalmu 122:1–4? b) Jak působil Jeruzalém a svatostánek na jednotu izraelských kmenů?

¹² Jak příjemný obraz jednoty v Jehovově univerzální organizaci! Jednota se projevovala především při národních slavnostech, při nichž se dostavilo ke svatostánku v Jeruzalémě dvanáct kmenů Izraele, aby v jednotě uctívaly Jehovu. Pod panstvím svého pastýřského krále Davida zůstávaly tyto kmeny sjednocené nejen na základě tělesných svazků, ale v první řadě na základě organizovaného uctívání svého Boha. Ano, Jeruzalém byl od Boha vyvoleným střediskem sjednoceného, organizovaného uctívání pod jedním kněžstvem z kmene Levi a z rodiny prvního izraelského velekněze Árona, staršího bratra proroka Mojžíše. Kromě toho bylo všech dvanáct kmenů ve smlouvě Zákona, jejímž prostřednictvím byli odděleni od všech národů, které uctívaly démony.

13. Co řekl David o jednotě, z níž se tehdy těšili Izraelité?

¹³ Jak velice to všechno podporovalo jednotu! Boží lid tak zůstal sjednocený jako národní organizace, což vedlo k jeho bezpečí a užitku. David to vyjádřil slovy: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě! Je to jako dobrý olej na hlavě, který stéká na vous, Áronův vous, který stéká na límec jeho oděvů. Je to jako rosa Hermonu, která se snáší na sionské hory. Vždyť tam Jehova přikázal, aby bylo požehnání, dokonce život na neurčitý čas.“ — Žalm 133:1–3.

14. a) Kdo má dnes stejnou národní jednotu jako tehdejší Izrael? b) Kde stojí podle 14. kapitoly Zjevení duchovní izraelité a jakou „píseň“ v jednotě zpívají?

¹⁴ Národní jednota, jež dala podnět k takovým procítěným výrokům, je zachovávána i dnes. Kde? Mezi „Božím izraelem“, duchovními izraelity, kteří mají, jak řekl Pavel, jedinou matku: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ (Gal. 6:16; 4:26) Neuvádí své děti zplozené duchem do otroctví smlouvy Zákona. Ačkoli je „Boží izrael“ znázorněn, jako by sestával ze dvanácti kmenů, je všech jeho 144 000 členů zapečetěno touž „pečetí živého Boha“ a o všech je řečeno, že stojí na nebeské „hoře Sionu“. (Zjev. 7:1–8; 14:1–4) Jak pozoruhodným sborem jsou, když jednotně zpívají ‚píseň Mojžíše, Božího otroka, a píseň Beránka‘, Ježíše Krista! (Zjev. 15:3, 4; Jan 1:29, 36) Tato „píseň“ má Boží schválení a lze z ní usuzovat, že souvisí s vítězstvím.

15. a) K čemu kromě zpěvu je organizováno 144 000? b) Proč je možné ze samotného slova „organizace“ usuzovat na jednotu?

¹⁵ Těchto 144 000 a jejich sbormistr, „Beránek“, nebyli zorganizováni jen k tomu, aby naplňovali nebesa svým zpěvem. Tvoří královskou organizaci, která bude vládnout 1 000 let k ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti a k požehnání všech lidí, kteří projeví souhlasný postoj. (Zjev. 20:4–6) Slovo „organizace“, jež má opačný význam než „dezorganizace“, se vztahuje na přidělení věcí, přičemž každá složka je postavena na své správné místo, takže může všechno spolupůsobit k dosažení společného výsledku. Organizace tedy působí jednotu, spolupráci, pořádek a harmonii — nikoli tření.

16. Co bylo podle Efezanům 4:8, 11–16 prohlášeno před více než 1 900 lety za cíl a čeho bylo dosaženo mezi svědky Jehovovými?

¹⁶ Před 1 900 lety byla prohlášena křesťanská jednota za cíl. Tehdy byly dány „dary v podobě lidí“, to znamená v podobě apoštolů, proroků, zvěstovatelů evangelia, pastýřů a učitelů. Když vyšel v roce 1879 časopis „Strážná věž“, dal Bůh rovněž duchovní „pastýře a učitele“. Toto opatření pomohlo svědkům Jehovovým k jejich nynější „jednotě ve víře a v přesném poznání Božího Syna“. (Ef. 4:8, 11–16) Jak vděční jsme Jehovovi za to, že to učinil po všech těch staletích celosvětového náboženského zmatku a dezorganizace!

17. Proč můžeme říci, že Bůh měl na mysli více než jen jednotu pomazaných křesťanů, a co o tom předpověděl Ježíš?

¹⁷ Bůh měl bezpochyby na mysli více než jen jednotu pomazaných křesťanů, neboť „je to podle jeho zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. (Ef. 1:9, 10) Ježíš o tom předpověděl: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ — Jan 10:16.

18. a) Kdo patří k těm „věcem na zemi“, jež musí být shromážděny? b) Jak byla v roce 1935 věnována mimořádná pozornost „jiným ovcím“?

¹⁸ Tyto „jiné ovce“ patří k „věcem na zemi“, které musí být shromážděny. Proto byla asi 21 let po započetí panství Ježíše Krista v roce 1914 pod vlivem Božího ducha obrácena pozornost zejména k „jiným ovcím“. Při sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu, D. C., v roce 1935 objasnil prezident Společnosti Strážná věž, že členové „velkého zástupu“ jsou vlastně „jiné ovce“, které nakonec shromáždí znamenitý pastýř, Ježíš Kristus. (Zjev. 7:9–17) Shromáždil tedy Ježíš „jiné ovce“ při onom epochálním kongresu? Ano, 840 účastníků sjezdu tehdy uznalo, že je shromáždil znamenitý pastýř, a na znamení své oddanosti Jehovovi Bohu se dali pokřtít.

19. a) Jakého rozsahu dosáhl do dnešní doby „velký zástup“? b) S kým se sjednotil „velký zástup“, když se spojil s Jehovovou viditelnou organizací, a k čemu je rozhodnut?

¹⁹ Teprve tehdy začalo shromažďování „velkého zástupu“ „jiných ovcí“, jejichž počet nyní již dosahuje více než 2 800 000. Sjednotili se s viditelnou částí Jehovovy organizace — s ostatkem „malého stáda“ v „tomto ovčinci“ znamenitého pastýře — a tak byli sjednoceni i s velkým stvořitelem univerzální organizace. Jsou rozhodnuti zachovávat tuto jednotu po celý věčný život na rajské zemi, kterou pro ně vytvoří nejvyšší Pastýř, Jehova. — Luk. 12:32; 23:43.

20. K jakým výrokům se cítí podnícen pomazaný ostatek i „velký zástup“, když si uvědomí, co pro ně učinil nejvyšší Pastýř od roku 1914?

²⁰ Jak pomazaný ostatek, tak i rostoucí „velký zástup“ si uvědomují, co všechno učinil nejvyšší Pastýř od konce časů národů v roce 1914, a proto společně s hlubokou vděčností zpívají nádherný žalm Halelujah: „Chvalte Jah! Chvalte Boha na jeho svatém místě. Chvalte ho v prostoře jeho síly. Chvalte ho pro jeho mohutná díla. Chvalte ho podle hojnosti jeho velikosti. Chvalte ho troubením rohu. Chvalte ho strunným nástrojem a harfou. Chvalte ho tamburínou a kolovým tancem. Chvalte ho strunami a píšťalou. Chvalte ho činely melodického zvuku. Chvalte ho řinčivými činely. Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ — Žalm 150:1–6.

21. a) Kdy bude chválit Jehovu „všechno, co dýchá“? b) S kým a proč pak budou spolupracovat všichni členové univerzální organizace?

²¹ Brzy se nynější „nebesa“ a nynější „země“ rozplynou ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ a budou zřízena „nová nebesa“ a „nová země“. (2. Petra 3:7–13; Zjev. 16:14, 16) Pak bude opravdu „všechno, co dýchá“ a co bude žít na očištěné zemi, chválit Jah, vznešeného stvořitele univerzální organizace spravedlnosti. Všichni členové oné organizace v nebi i na zemi budou s jásáním chválit Jehovu a loajálně a s láskou s ním budou spolupracovat k věčnému ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti a k oslavení jeho drahocenného jména. Jak nádherná jednota se v tom všem projeví!

Chybně řízená horlivost

Někdo možná horlí pro nějakou věc s opravdovou upřímností, a přesto se mýlí a nelíbí se Bohu. Stalo se to mnoha Židům v prvním století. Očekávali, že získají spravedlnost na základě svých vlastních skutků pod mojžíšským Zákonem. Pavel však ukázal, že jejich horlivost byla řízena špatným směrem, protože jí chybělo přesné poznání. Neobdrželi tedy tu pravou spravedlnost, která pochází od Boha. Museli nejprve uznat svůj omyl a obrátit se k Bohu prostřednictvím Krista, aby získali spravedlnost a byli osvobozeni od odsuzujícího rozsudku Zákona. (Řím. 10:1–10) K takovým lidem patřil Saul z Tarsu. Byl mimořádně horlivý pro judaismus a ve své horlivosti šel tak daleko, že až do krajnosti „pronásledoval Boží sbor a pustošil jej“. (Gal. 1:13, 14; Fil. 3:6) Přesně se držel Zákona. V tomto ohledu byl skutečně ‚tím, kdo se prokázal jako bezúhonný‘. Jeho horlivost pro judaismus však byla chybná. Protože byl upřímný, Jehova mu prostřednictvím Krista prokázal nezaslouženou laskavost a ukázal mu cestu k pravému uctívání. — 1. Tim. 1:12, 13.