Loajálně se podřizovat teokratickému pořádku

„Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři spolu přebývají v jednotě! Je to jako rosa Hermonu, která sestupuje na sionské hory.“ — ŽALM 133:1, 3.

1. Jak popisuje Jehovovo slovo jeho pozemskou domácnost zasvěcených služebníků?

JAK znamenitý je to popis domácnosti těch, kteří jsou sice rozptýleni široko daleko po celé zemi, ale zasvětili své životy svému společnému Otci, Jehovovi Bohu! A ten jistě vede svou celosvětovou domácnost velkolepým způsobem. S láskou se stará o všechny naše potřeby. — Žalm 145:16.

2. Co znamená podřizovat se teokratickému pořádku?

² Jehova však pevně vyžaduje pokoj a jednotu mezi všemi svými oddanými dětmi. (1. Kor. 1:10) A ty přicházejí, jestliže se Boží služebníci loajálně podřizují teokratickému pořádku. Co to znamená? Protože se Boží panství nazývá teokracie (panování Boha), podřizovat se teokratickému pořádku znamená poslouchat zákony, pravidla a zásady pocházející od Boha. — Iz. 33:22.

3. Jak vyjádřil Ježíš své pocity ve vztahu k podřizování se Božímu panství?

³ Nejznamenitějším příkladem loajálního podřízení se teokratickému pořádku je příklad Ježíše Krista. V nebi byl „prvorozený všeho stvoření“. (Kol. 1:15) „Jehova sám mne vytvořil jako počátek své cesty, jako nejranější ze svých dávných počinů. Byla jsem nastolena od neurčitého času, od počátku, od časů ranějších než Země. . . tehdy jsem se stala vedle [Boha] mistrem v díle a stala jsem se tím, co měl den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala.“ (Přísl. 8:22, 23, 30) Když byl na zemi, bylo zjevné, že se s potěšením podřizuje Božímu panství. Ježíš totiž vysvětlil: „Sestoupil [jsem] z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 6:38) K činění Boží vůle patřilo u něho velmi bedlivé vyučování Božím myšlenkám, ne vlastním. „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal,“ řekl Ježíš. (Jan 7:16) Jak znamenitý příklad k napodobování pro všechny Boží služebníky!

4. Popiš dnešní teokratické uspořádání.

⁴ Pro svou loajální podřízenost teokratickému panství až k smrti byl Ježíš odměněn nesmrtelným nebeským životem. K tomu mu byla dána „všechna autorita. . . v nebi a na zemi“. (Mat. 28:18) Proto svěřil „všechen svůj majetek“ na zemi (pozemské zájmy království) věrným pomazaným křesťanům. Ty Ježíš nazval „věrným a rozvážným otrokem“. (Mat. 24:45–47) Jejich odměnou je, že se jednoho dne budou podílet s Kristem na nebeském panování jako „kněží“ a „králové“ v jeho království. (Zjev. 14:1, 4; 20:6) Dosud žije ostatek tohoto ‚věrného otroka‘ na zemi. Mezi jejich povinnosti patří přijímat duchovní pokrm a předávat jej všem Jehovovým pozemským služebníkům v pravý čas. Zaujímají podobné postavení jako Pavel a jeho spolupracovníci. Tento apoštol řekl o podivuhodných pravdách, které Bůh dává svému lidu: „Nám je. . . Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha.“ (1. Kor. 2:9, 10) Ujímají se rovněž vedení ve službě kázání o Božím království, která musí být dovršena „po celé obydlené zemi“ před koncem tohoto odsouzeného systému věcí. — Mat. 24:14.

VÝSLEDKY NESPRÁVNÉHO POSTUPU

5, 6. a) Jaké důsledky postihly Evu a Adama, protože chtěli být nezávislí na Jehovovi? b) Jak jedná Jehova s ‚vlky v beránčím rouše‘?

⁵ Jak životně důležité je, aby se každý v Boží rodině loajálně podřizoval učení a uspořádání Velkého teokrata, Jehovy, a jeho Syna a krále Krista Ježíše, tak jak jsou zprostředkovány ‚věrným otrokem‘ na zemi! Protože teokratický pořádek začíná u samotného Jehovy a šíří se směrem dolů, nechtěli bychom nikdy napodobit satana ďábla tím, že bychom se stali nezávislými na teokratickém panství. Vzpomeň jen na žalostné výsledky, kterých se dočkala Eva, když naslouchala satanovým podvodným výzvám, aby se nepodřizovala teokratickému pořádku. Řekl jí vlastně: ‚Buď na Bohu nezávislá. Mysli sama na sebe. Sama rozhoduj, co je správné a co nesprávné. Potom budeš jako Bůh. Určitě nezemřeš.‘ (1. Mojž. 3:1–5) Znělo to možná přesvědčivě, ale byla to lež. (Jan 8:44) Když se k ní připojil manžel a také se zřekl podřízenosti teokratickému pořádku, byli vypuzeni ze zahrady Eden a z Boží rodiny loajálních členů. Časem, přesně jak je Jehova varoval, byl na obou vykonán rozsudek smrti. — 1. Mojž. 2:17.

⁶ Podobně dnes každý v Jehovově lidu, kdo si libuje v nezávislém a falešném učení, nenapodobuje Boha, ale satana ďábla. Jehova ovšem vidí, co se děje v jeho rodině a bere to v úvahu. (Přísl. 15:3) Nebude trpět osoby podobné vlkům, jež by požíraly ty, kteří se podobají ovcím, ale v pravý čas podnikne rozhodný zásah. (Mat. 7:15–23) Jako milující otec chrání duchovní blaho své rodiny. — Ezech. 34:11–16.

7. a) Co si Áron a Miriam nevzali k srdci? b) Co to pro ně znamenalo?

⁷ Jiné biblické příklady také osvětlují nebezpečí toho, jestliže se nepodřizujeme loajálně teokratickému pořádku. Například Miriam a Áron se opovážili na základě příbuzenského vztahu k Mojžíšovi napadnout jeho postavení ve sboru starověkého Izraele. (4. Mojž. 12:1, 2) Nevzali si k srdci skutečnost, že Jehova sám pověřil Mojžíše zvláštní autoritou potvrzenou zázračnými událostmi. Jehova jim připomněl: „Můj služebník Mojžíš. . . Je mu svěřen celý můj dům. Od úst k ústům k němu mluvím. . . Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému služebníku, proti Mojžíšovi?“ Pak „Jehovův hněv se proti nim rozpálil“. Áron byl přísně napomenut a Miriam byla stižena malomocenstvím a na sedm dní vypuzena z izraelského tábora. — 4. Mojž. 12:7–15.

8. Co znázorňuje příklad krále Saula?

⁸ Potom to byl král Saul ze starověkého Izraele, kdo odmítl čekat na Jehovu. Místo toho opovážlivě obětoval, ačkoli nebyl knězem. Jeho chabou výmluvou bylo nebezpečí, že mu zběhne celá armáda. Čí to však byla armáda? Saulova, nebo Jehovova? Prorok Samuel mu řekl: „Jednal jsi pošetile. Nedodržel jsi přikázání Jehovy, svého Boha. . . Nyní však tvé království nepotrvá.“ (1. Sam. 13:13, 14) Kralování bylo Saulovi odňato a dáno ‚muži příjemnému Jehovovu srdci‘. Tak Saul zaplatil velkou cenu za svůj nedostatek podřízenosti a také za nedostatek opravdového pokání, když byl na záležitost upozorněn. To ukazuje, že Jehova si všímá opovážlivé, nezávislé, neteokratické činnosti uprostřed svého lidu. — Přísl. 11:2.

9. Proč se stal král Uziáš vyvržencem?

⁹ Případ judského krále Uziáše je podobný. Byl sice králem nad Jehovovým lidem, ale nebyl oprávněn sloužit v jakémkoli kněžském úřadě. Přesto trval na tom, že bude jednat jako kněz. Kněží silně protestovali a prohlásili: „To není tvoje věc, Uziáši, abys pálil kadidlo Jehovovi, ale je to věc kněží, synů Árónových, posvěcených, aby pálili kadidlo. Vyjdi ze svatyně; jednal jsi totiž nevěrně.“ Uziáš pak projevil nedostatek pokání, rozvzteklil se na kněze a zvětšil tak svůj hřích opovážlivosti. „Při tom jeho vzteku proti kněžím mu na čele vyrazilo malomocenství. . . , protože Jehova ho postihl.“ Zůstal malomocný až do dne své smrti, vyvržen a „oddělen od Jehovova domu“. — 2. Par. 26:16–21.

10. Jak popsal Pavel ty, kteří napadli pověření, které dostal od Ježíše?

¹⁰ Apoštol Pavel mluvil o jistých lidech, kteří napadli zvláštní pověření, které on dostal od Hlavy křesťanského sboru Ježíše Krista. (2. Kor. 11:12) Pavel však řekl, že takoví muži jsou „falešnými apoštoly, podvodnými dělníky, kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám satan se proměňuje v anděla světla.“ (2. Kor. 11:13, 14) Tito muži prosazovali své vlastní sobecké cíle. Pavel před takovým druhem osob varoval: „Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky. Proto zůstaňte bdělí.“ (Sk. 20:30, 31) Pavel domlouval bratrům, včetně těchto rádoby apoštolů, aby nepřipustili svár a nepořádek, které by zmařily jednotu a plodnost křesťanského sboru. Pokud někdo nedbal na duchem inspirovanou radu, směřoval k jisté pohromě. — Gal. 1:7–9.

11. Jak Jehova chrání soulad své pozemské domácnosti?

¹¹ Inspirovaný biblický pisatel Jan prohlásil: „Žádný, kdo se tlačí dopředu a nezůstává v Kristovu učení, nemá Boha. . . Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svého domu ani ho nezdravte. Kdo ho totiž zdraví, podílí se na jeho zlých skutcích.“ (2. Jana 9–11) Ano, Jehova bude chránit dobrého ducha a soulad ve své domácnosti.

BÝT DNES VE STŘEHU

12. Kam shromažďuje Jehova všechny, kteří ho milují?

¹² V této „závěrečné části dnů“ shromažďuje Jehova všechny ty, kteří ho milují, do jedné sjednocené, harmonické organizace. Lidé ze všech národů se řídí voláním: „Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.“ (Iz. 2:2, 3) Povšimni si, že Jehova poučuje lidi o svých cestách, aby mohli kráčet po jeho stezkách, ne po vlastních cestách a stezkách. — Jer. 10:23, 24.

13. a) Proč musíme být dnes zvláště ve střehu? b) Co potřebujeme k odražení satanových úkladů?

¹³ Satan však má nyní „velký hněv“. Ví, že má už jen „krátké časové období“, než bude uvržen do stavu nečinnosti. Proto „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (Zjev. 12:12; 1. Petra 5:8) Je tedy nutné být ve střehu před všemi snahami boha tohoto světa, satana ďábla, vnést mezi členy Jehovovy rodiny spory a rozdělení. „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou zlé. Z toho důvodu přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ (Ef. 5:15–17) Využijeme-li Jehovových opatření ke svému duchovnímu prospěchu, budeme budováni, přečišťováni, řádně vyzbrojeni. Tak budeme schopni odrážet satanovy ničemné plány a mařit jeho záměry. — Ef. 6:10–13.

14. Proč je velmi nebezpečné mít o sobě lepší smýšlení, než je zdravé?

¹⁴ Postoj, před kterým se musíme střežit, je mít o sobě lepší mínění, než je zdravé. (Řím. 12:3) To by mohlo křesťana dovést k názoru, že má od Boha zvláštní poslání, a to odděleně od sdělovacího prostředku, jímž Jehova rozdílí své pravdy a řídí svou domácnost. Postavilo by ho to vlastně do domnělého zvláštního vztahu k Jehovovi, z jakého se netěší žádný jiný bratr nebo sestra v Boží domácnosti. Ale takové oddělování může vést jedině k pošetilému jednání. „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat vlastní sobeckou tužbu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ — Přísl. 18:1.

ČEKAT NA JEHOVU

15. a) Je vhodné přinášet podněty Jehovově třídě „otroka“? b) Uveď příklad teokratické podřízenosti v prvním století.

¹⁵ Čas od času upozorňují někteří lidé třídu „otroka“ na různé naukové či organizační záležitosti, o nichž se domnívají, že by měly být přezkoumány. Návrhy na zlepšení jsou jistě vhodné, stejně jako dotazy žádající ujasnění. Příklad toho bylo vyslání Pavla, Barnabáše a jiných „k apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě“ kvůli obřízce. Když pod vedením svatého ducha starší v Jeruzalémě záležitost rozhodli, poslali bratry do různých měst, aby jim tam „předávali výnosy, o kterých rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě“. Loajální podřízenost vůči těmto výnosům přinesla Jehovovo požehnání. „Sbory se tedy opravdu upevňovaly ve víře a početně vzrůstaly den ze dne.“ — Sk. 15:1 až 16:5.

16. a) Jaký správný duch se má projevovat po předložení podnětů? b) Jak se má podle Pavlovy rady zacházet s těmi, kteří projevují nesprávného ducha?

¹⁶ Když předložíme návrhy, můžeme správného ducha projevit tak, že přenecháme věc úvaze a modlitbám zralých bratrů, kteří vedou dílo v Jehovově organizaci. Jestliže se však ti, kteří přinášejí návrhy, s tím nespokojí, ale dál o věci ve sborech diskutují se záměrem získat si podporu jiných, co pak? To působí rozdělení a může to zničit víru některých. Pavel tedy radí, „abyste dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení a příležitosti ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali“. Pavel také doporučoval Titovi „kárat ty, kteří odporují“, a dodal: „Těm je nutné zavřít ústa, neboť právě tito lidé neustále podvracejí celé domácnosti tím, že. . . vyučují to, co se nesluší. . . Právě proto je stále přísně kárej.“ — Řím. 16:17, 18; Tit. 1:9–13.

17. Jak můžeme dnes napodobovat znamenitý postoj Davidův?

¹⁷ Boží slovo prohlašuje: „Poznání nadýmá, ale láska buduje.“ (1. Kor. 8:1) Oč lepší je tedy pilně konat prvořadou práci — zvěstovat Boží podivuhodné království, mluvit budující věci a posilovat víru druhých i vlastní — zatímco trpělivě čekáme, až Jehova uskuteční svou vůli prostřednictvím svého ustanoveného sdělovacího prostředku! (Řím. 14:19; Fil. 4:8, 9) Napodobuj Davida, když řekl: „Vždyť na tebe jsem čekal, Jehovo; ty sám jsi odpověděl, o Jehovo, můj Bože.“ (Žalm 38:15; 38:16, „KB“) Stále měj na mysli důležitý poznatek, na který upozornil Pavel: „Abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebyla rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Kor. 1:10) Protože se tato zásada uplatňuje v Jehovově rodině na celém světě, vidíme zázračné výsledky. Skutečně, „jak je dobré a příjemné, když bratři spolu přebývají v jednotě“! — Žalm 133:1.

„Každý na svém místě“

„Po celou dobu zůstali stát každý na svém místě kolem tábora.“ — SOUDCI 7:21.

1, 2. Srovnej Boží díla s díly člověka.

CO tě napadne, když proti sobě postavíš soulad Božího stvoření a nepořádek v lidské společnosti? Nesouhlasíš snad s inspirovaným biblickým pisatelem, který řekl: „Bůh totiž není Bohem nepořádku, ale pokoje“? (1. Kor. 14:33) Tato slova apoštola Pavla ukazují, že Bůh nemůže být odpovědný za zmatený stav světových záležitostí. Jehova dovede uspořádat věci tak, že všechno, co podléhá jeho zákonům, má své místo. Jeho stvoření okolo nás tuto skutečnost dokládá. Rostoucí lidské poznání vesmíru znovu a znovu svědčí o převládajícím pořádku a řízení, které se v něm zračí. Kamkoli člověk namíří dalekohled, povšimne si, že hvězdy a planety jsou na svém místě a pohybují se spořádaně po své dráze.

² Jak odlišnou scénu vidíme, když obrátíme pozornost k záležitostem bloudících lidí zde na zemi! Co je tu zmatku, nepořádku a vražedného soupeření! Lidstvo je politicky, nábožensky, společensky a rasově rozděleno a zavaleno neřešitelnými problémy. Zločin se tak rozmohl, že není možné odhalit a podrobit spravedlnosti každého přestupníka zákona. I vojáci národních armád, o nichž se předpokládá že slouží v přísné kázni, často porušují předpisy.

3. K čemu jsou přirovnáni křesťané? Jaký je ale jejich boj?

³ Není tedy divu, že jako se Jehova stará o hmotný vesmír, stará se i o pokoj a pořádek mezi svými představiteli zde na Zemi. Jako jeho služebníci jsou jednotliví křesťané přirovnáni k ukázněným vojákům v armádě. Apoštol Pavel napsal, že každý by měl být „loajálním vojákem Krista Ježíše“. (2. Tim. 2:3, „Dnešní anglická verze“) Každý z nás by měl chtít ‚dál vést znamenitý boj‘. (1. Tim. 1:18) Ale je třeba mít stále na paměti, že náš boj není tělesný. Je duchovní. Je namířen proti neviditelným „světovládcům této tmy, proti zlým duchovním silám v nebeských místech“. — Ef. 6:12.

4. Proč nebudou satanovy útoky na Boží služebníky úspěšné?

⁴ Síly pod vedením „boha tohoto systému věcí“ však chtějí Boží služebníky zastrašit, aby ztratili odvahu a prchli před nepřítelem. (2. Kor. 4:4) Tato strategie odpůrců však bídně selže, protože záležitosti řídí Jehova a ten ‚učí naše ruce bojovat‘. (Žalm 18:34; 18:35, „KB“) Jsme povzbuzováni ujištěním, že „bitva není vaše, ale Boží“. (2. Par. 20:15) Prostřednictvím svého mocného polního maršála Krista Ježíše dovede Jehova boj k vítěznému konci. Proto ujišťuje své věrné, že nikdy nebudou zahanbeni. Nikdy nebudou muset ustupovat před náporem odpůrců. — Žalm 18:25; 18:26, „KB“.

5. Proč poučil Jehova Gedeona v rozporu se všemi lidskými představami o válečné strategii?

⁵ Prostřednictvím vzrušujícího inspirovaného popisu jedné bitvy, svedené staletí před naším letopočtem za dnů soudců v Izraeli, upoutává Jehova naši pozornost k určitým zásadám boje, kterých by měli ‚Kristovi vojáci‘ dbát. Bylo to v době soudce Gedeona, kdy do izraelské země vpadlo vojsko démonských ctitelů, ‚početných jako kobylky‘. (Soud. 6:5) Jehova poučil Gedeona, jak se má izraelské vojsko střetnout s touto zdánlivě zdrcující převahou. V rozporu se všemi lidskými představami o válečné strategii byl Gedeon veden k tomu, aby zmenšil své vojsko z 32 000 na 10 000 vojáků a potom z 10 000 na pouhých 300. Touto hrstkou, slíbil Jehova, „vás zachráním“. — Soud. 7:2–7.

6. Popiš útok Gedeona a jeho tří set bojovníků na madiánský tábor.

⁶ Těchto tři sta bojovníků dostalo rohy a velké prázdné džbány s pochodněmi uvnitř. V hluboké noci je Gedeon rozestavil okolo tábora Madiánitů a jejich spojenců. ByIi poučeni, že mají vyčkat na znamení, které dá Gedeon, a pak jednat. Loajální poslušnost a důsledná podřízenost bitevním příkazům byly životně důležité. Když byl každý na svém místě, Gedeon dal znamení. Nato tři stovky bojovníků „zatroubily na rohy; rozbili velké džbány [skrývající pochodně], levou rukou uchopili pochodně a pravou rukou rohy, aby na ně troubili, a začali volat: ‚Meč Jehovův a Gedeonův!‘ Po celou dobu zůstali stát každý na svém místě kolem tábora a celý tábor se dal do běhu, začal hlasitě křičet a prchat.“ Nepřítel byl rozdrcen. — Soud. 7:19–22.

7. Jaké otázky vyvstávají, pokud jde o tuto biblickou událost?

⁷ Zde vyvstávají některé přiléhavé otázky. Například: Byl by Jehova přivodil takový obrovský triumf, kdyby oněch tři sta bojovníků neuposlechlo jeho bitevní povely? Co kdyby nečekali na Gedeonovo znamení? Co kdyby si opomněli vzít cokoli z bojové výzbroje, kterou jim Gedeon opatřil? Co pak? Byli by měli úspěch, kdyby si každý sám vybral na okraji nepřátelského tábora jiné výchozí místo, než jaké mu bylo určeno? V tom všem nacházíme životně důležité zásady, jimiž bychom se dnes měli řídit, protože ‚to se jim stávalo jako příklady a jako výstraha k našemu prospěchu‘. — 1. Kor. 10:11.

8. Ke komu musíme vzhlížet, aby nám dal vítězství v našem boji?

⁸ V našem křesťanském boji musíme uznávat Jehovu na všech svých cestách. Musíme k němu vzhlížet a důvěřovat v něho jako v dárce vítězství. Vychytralá lidská strategie, nejhlubší úvahy pouhých lidí nemohou na druhé straně zajistit úspěch. „Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem,“ říká Jehova. (Zach. 4:6) Vedeme-li tedy každodenní boj na podporu pravdy a spravedlnosti, budeme se my křesťané vyhýbat světským úvahám a metodám, které jsou v odporu k zásadám, jež poskytuje Bůh pro vedení svého lidu. Jsme-li náchylní přijímat rady světských lidí, je to náznak toho, že přestáváme věřit ve schopnost našeho Boha přijít nám na pomoc v čase nouze. Naše přesvědčení by mělo být stejně silné jako přesvědčení biblického pisatele Jakuba (1:5): „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať neustále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez výčitek; a bude mu dána.“

„UČTE SE TÍM, ŽE MĚ POZORUJETE“

9, 10. a) Kdo je dnes naším vůdcem a velitelem? b) Jak ho můžeme ‚pozorovat‘, když je neviditelný?

⁹ Kristus Ježíš, Větší Gedeon, nyní velí všem svým viditelným i neviditelným silám. Skrze něho Jehova postupně zjevuje svá předsevzetí a určuje čas událostí pro svůj lid. Jak je vzrušující uvědomovat si, že Kristus Ježíš přímo vede své „vojáky“ na zemi a tak jim zajišťuje podíl na konečném vítězství! Věrný svému slibu je s nimi „po všechny dny až do závěru systému věcí“. — Mat. 28:20.

¹⁰ Protože Kristus Ježíš je nyní dosazen na trůn jako vůdce a velitel všech bojovníků za pravdu a spravedlnost, můžeme se jednotně ‚učit tím, že ho pozorujeme‘, jako se oněch tři sta bojovníků učilo pozorováním Gedeona. (Soud. 7:17) Jak ale můžeme ‚pozorovat Krista dnes, když je neviditelný‘? ‚Pozorujeme‘ ho v tom smyslu, že dáváme pozor na znamení, která nám dává prostřednictvím svého viditelného „otroka“ dosazeného nad všemi pozemskými zájmy jeho království. (Mat. 24:45–47) Skrze tento duchem ustanovený sdělovací prostředek jsou jeho vedení a strategie předávány všem jeho „vojákům“. Ti si nemohou dovolit postupovat samostatně nebo ztrácet trpělivost jenom proto, že se neuskutečňuje to, co oni si představují. Časový sled událostí určuje náš neviditelný velitel. Důležitý je jeho názor, ne naše osobní náhledy.

BOHEM OPATŘENÁ VÝZBROJ

11. Jaký druh výzbroje dnes používají Boží služebníci?

¹¹ Větší Gedeon ví, jakou výzbroj potřebují jeho vojáci na zemi. Nepotřebujeme doslovné zbraně a brnění, protože nebojujeme proti druhým lidem. Náš boj je duchovní. Naše zbraně jsou tedy „mocné v Bohu k vyvracení silných opevnění. Vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha, a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista.“ (2. Kor. 10:4, 5) Bez ohledu na odpor, který je může postihnout, věrní křesťanští bojovníci se musí naučit obratně zacházet s Bohem opatřenou výzbrojí, aby mohli jednat jako Pavel, totiž, ‚sdělit lidem celou Boží radu‘. — Sk. 20:27.

12. a) Proč byl Gedeonův malý oddíl tak úspěšný? b) Proč jsou dnes tak úspěšní Jehovovi služebníci?

¹² Gedeonovi vojáci museli jednat jako jeden muž a používat svou výzbroj, aby dosáhli vytouženého výsledku. Roztříštění tří set hliněných džbánů, pozdvižení tří set pochodní, poplach zatroubený na tři sta rohů a křik tří set hlasů, které se na Madianity snesly ze všech stran v nočním tichu, to vše mělo na ně jistě pustošící účinek! Není něco podobného v tom, že také dnes jednotné zvěstování Božího království a Boží pomsty způsobuje, že nepřítel je zastrašen rozsahem a nebezpečím poselství, které je mu zvěstováno? Proč je to tak? Protože celý organizovaný Jehovův lid se rád přizpůsobuje jednotnému programu zvláštních poselství světu, které řídí větší Gedeon skrze svého dosazeného „otroka“. Na druhé straně, kdyby každý ze svědků Jehovových dělal, co se mu zlíbí, zvěstoval Boží poselství kdy a jak chce, jak by mohlo být vydáno světaširé svědectví? Je to přece jasné, že Jehovovou vůlí je, abychom „mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Ježíš Kristus [Větší Gedeon], [abychom] shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista“. — Řím. 15:5, 6.

13, 14. Co dnes dodává sílu poselství Jehovových služebníků?

¹³ Jednotící silou je Jehovův duch a jeho Slovo, Bible. Naštěstí nevyučujeme každý svým vlastním dojmům z biblického poselství. Jehova opatřil v podobě publikací velké množství pomůcek k porozumění Bible, aby bylo naše myšlení a učení jednotné. Tak se vyhýbáme smrtonosnému nedostatku jednoty a velkému množství rozporných nauk křesťanstva i pohanstva. Nepřešlapujeme také na místě a nezřeďujeme Boží poselství národům, poselství velké naděje, ale také poselství pomsty a odplaty. Jsme si dobře vědomi, že trubka musí zaznít hlasitě a jasně. — 1. Kor. 14:8.

¹⁴ Jak je tedy vhodné, abychom si všichni vážili hodnoty výzbroje, kterou Jehova poskytuje k našemu křesťanskému boji! Svědomitě nás také poučuje, jak jí používat, aby bylo jednotlivcům i národům vydáno co nejúčinnější svědectví. Není to hlas osamělé osoby volající v pustině, ale je to hlasité, pronikavé varování, které zaznívá po celém světě. Tak ‚Jehova jistě vydává svůj mocný hlas před svou vojenskou silou‘. — Joel 2:9, 11.

„KAŽDÝ NA SVÉM MÍSTĚ“

15. Jaké jednání by bylo nemyslitelné pro každého z Gedeonových mužů?

¹⁵ U Gedeonových tří set bojovníků bylo nemyslitelné, aby některý potom, co mu bylo určeno místo, couvl a chtěl si vyměnit místo s někým jiným nebo si třeba sám vybral výhodnější místo. Tím by kladl vlastní úsudek před úsudek toho, koho Jehova používal k vedení útoku — Gedeona. Bylo by to projevem nedostatku pokory a nedostatku očekávání na Jehovův čas a rozhodnutí provést změnu. Jak by se mohl takový postoj sladit s účastí na upřímném volání: „Meč Jehovův a Gedeonův!“?

16. Jak nám pomůže pokora plnit naše závazky?

¹⁶ V dnešním Jehovově uspořádání věcí musí mít každý na mysli nejprve Jehovovo předsevzetí a celkové zájmy jeho království. Musíme věrně plnit svou povinnost, ať je nám určena na kterémkoli místě v organizaci. (1. Kor. 4:2) Musíme také projevovat pokoru, a ta se neslučuje s prosazováním sebe sama. Zásada, které učil Kristus Ježíš, platí ve všech situacích. „Kdokoli se vyvyšuje, bude ponížen, a kdokoli se ponižuje, bude vyvýšen.“ (Mat. 23:12) A Jakub vybízí: „Pokořte se [nejen v lidských očích, ale] v Jehovových očích a on vás vyvýší.“ — Jak. 4:10.

17. Má Jehova osobní zájem o každého z nás?

¹⁷ Můžeme tedy chápat plný význam slov u Soudců 7:21: „Každý na svém místě.“ Když sloužíme v Jehovově organizaci, buďme spokojeni se službou tam, kam nás Jehova postaví, a konejme svou práci co nejvěrněji. Buďme přesvědčeni, že Ten, který si všímá pádu vrabečka, má o mnoho větší zájem o nás, když loajálně pracujeme na každé věci, která je nám svěřena. (Mat. 10:29–31) Ví, jaké školení potřebujeme, pro jakou práci se hodíme, a podle toho s námi jedná. Můžeme si být jisti, že nejsme přehlíženi. — 1. Petra 5:10.

18. Proč máme dnes tak velkou důvěru v Jehovu?

¹⁸ Dnes stojí všichni Boží služebníci pod velením Většího Gedeona, Krista Ježíše. Jednotně chceme sloužit k ospravedlnění Jehovova jména a pokorně se podřizujeme Jehovově bitevní zásadě „každý na svém místě“. Máme pevnou důvěru, že celková Jehovova strategie zajistí konečné vítězství. A máme také pevnou důvěru, že Jehova vidí naši loajální poslušnost a že nás odmění „skutečným životem“ ve svém novém pořádku, protože jeho Slovo prohlašuje: „Staňte se stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Tim. 6:19; 1. Kor. 15:58.