Spolupracovat s organizátorem celého vesmíru

„Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba.“ — 1. KORINŤANŮM 3:9.

1. Který pojem, vyjádřený před více než 60 lety, vyvolal pozornost posluchačů a jaký účinek měl na tehdejší Vážné badatele Bible?

„BOŽÍ ORGANIZACE“. Tohoto výroku použil před více než 60 lety jeden člen redakce Společnosti Strážná věž při každodenní biblické úvaze v jídelně bételu. A členové rodiny bétel v Brooklynu (New York) napjali sluch! Tento jedinečný pojem — „Boží organizace“ — začal od té chvíle udávat směr myšlení, řeči i psaní badatelů Bible. Rozšířil jejich duchovní rozhled, pokud jde o celé stvoření, a velmi ovlivnil jejich postoj k podivuhodnému organizátoru vesmíru, Jehovovi Bohu.

2. Jak je možné definovat slovo „organizace“ podle jeho řeckého původu?

² Dnes snad působí zvláštně, že svědkové Jehovovi, kteří si váží přednosti spolupracovat s organizátorem vesmíru, často používají slova „organizace“. (1. Kor. 3:5–9) Slovo „organizace“ je odvozeno z řeckého výrazu organon. Označuje mimo jiné nástroj nebo pomůcku k vykonávání práce. V „Septuagintě“ se vyskytuje několikrát a vztahuje se na hudební nástroj, například na Davidovu harfu. Kořenem je slovo ergon, podstatné jméno, jež znamená „práce“. Organizace je tedy uspořádání, jež slouží k tomu, aby byla vykonána nějaká práce nebo aby bylo dosaženo nějakého cíle, a to co nejlepším způsobem, a v co nejkratším čase a s vynaložením co nejmenší energie.

Dřívější názory na organizaci

3. Co bylo řečeno o „naší organizaci“ ve vydání tohoto časopisu z března 1883?

³ Před lety měli badatelé Bible těžkosti s používáním slova „organizace“. Ve „Strážné věži“ z března 1883 bylo například řečeno:

„Ačkoli tělesný člověk nemůže vidět naši organizaci, protože nemůže rozumět věcem Božího ducha, spoléháme se na to, že můžete vidět, že pravá církev je organizována velice účinně a práce je v ní rozdělena tím nejlepším možným způsobem. . . Bezmezně důvěřujeme svému vojevůdci; a tato dokonalá, pro svět neviditelná organizace postupuje vstříc jistému a slavnému vítězství.“

4. Jaký názor na organizování byl vyjádřen ve vydání tohoto časopisu z 1. prosince 1894?

⁴ Ale ve „Strážné věži“ z 1. prosince 1894 bylo možné číst:

„Organizování církve nového věku evangelia nepatřilo ke žňovému dílu starého židovského věku, a stejně je i dnešní žňové dílo věku evangelia oddělené a odlišné od díla nového věku milénia, který se nyní přibližuje. . . Je jasné, že vytvoření viditelné organizace těch, kteří byli sebráni, by odporovalo duchu božského plánu; kdyby k tomu došlo, bylo by to ze strany církve znamením touhy řídit se dnes populární myšlenkou ohledně organizace. . . Při dnešním díle nejde o organizaci, ale o oddělování, stejně jako tomu bylo při židovské žni (Mat. 10:34–36). . .

Ačkoli z tohoto důvodu nepředpokládáme, že by k Božímu plánu ohledně žňového díla patřila nějaká viditelná organizace těch, kteří byli sebráni, jako bychom očekávali, že zde organizace ještě setrvá po další věk, jsme toho názoru, že je jeho vůlí, aby ti, kteří Pána milují, spolu často mluvili o svých společných nadějích a radostech nebo o svých zkouškách a těžkostech a aby spolu rozmlouvali o cenných věcech z jeho Slova.“

5. Co bylo řečeno o organizaci v knize „Nové stvoření“ (angl.)?

⁵ Podle toho tehdy nebyl křesťanský sbor považován za organizaci. Ale bylo považováno za dobré zavést ve sboru neboli ekklésii pořádek. Například 5. studie knihy „Nové stvoření“, která vyšla v roce 1904, měla nadpis „Organizace nového stvoření“ a začíná slovy: „Stejně jako nové stvoření nedosáhne své dokonalosti nebo úplnosti před prvním vzkříšením, tak bude i jejich organizace dokonalá teprve potom. Ukazuje to předobraz chrámu, jak to vysvětluje apoštol (1. Petra 2:5): Přicházíme k Ježíšovi, který. . . nás osekává, otesává, připravuje a vybrušuje pro naše místa v Božím nádherném chrámu.“

6. O kom bylo v knize „Přijď tvé království“ (angl.) řečeno, že je „matkou“ členů nového stvoření?

⁶ Zajímavý výklad ohledně pomazaných „nového stvoření“ byl uveden v knize „Přijď tvé království“, jež vyšla v angličtině roku 1891: „Na slova u Izajáše 54:1–8 uvedl apoštol světlo nadlidské moudrosti a uplatnil je na duchovní Sion, naši matku (neboli smlouvu), kterou předstiňovala Sára. Tělesné Abrahamovo semeno bylo postaveno stranou, aby se nestalo dědicem zaslíbení, a pravé semeno, Kristus (předstíněný Izákem a Rebekou), bylo přijato jako jediný dědic zaslíbení. — Gal. 4:22, 24, 26–31.“

7, 8. Kdo je manželem „matky“ křesťanského sboru a co se dovídáme v tomto ohledu z Izajáše 54:1–8?

⁷ Tento výrok neměl nic společného se sionistickou světovou organizací, kterou založil roku 1897 Theodor Herzl. Tato organizace se zabývala Jeruzalémem zde na zemi, nikoli „Jeruzalémem nahoře“, „matkou“ křesťanského sboru. (Gal. 4:26) V knize „Přijď tvé království“ však není zmínka o tom, že manželský vlastník této „matky“ křesťanského sboru je Bůh, kterého předstiňoval Abraham. Jehova není manželsky spojen s abrahámskou smlouvou ani s novou smlouvou, ale s „Jeruzalémem nahoře“, který předstiňovala Izákova matka Sára. Jako Sára musí být i „Jeruzalém nahoře“ jakožto „matka“ něco živého a musí vykazovat rysy osobnosti.

⁸ Kdo tedy tvoří „Jeruzalém nahoře“? Abychom to zjistili, obrátíme se nejprve ke slovům u Izajáše 54:1–8, kde ve výňatku čteme:

„ ‚Radostně křič, neplodná, která jsi nerodila! Rozvesel se s radostným voláním a pronikavě křič, ty, která jsi neměla porodní bolesti, vždyť synové opuštěné jsou četnější než synové ženy, která má manželského vlastníka,‘ řekl Jehova. . . ‚Tvůj vznešený Původce je totiž tvým manželským vlastníkem, Jehova vojsk je jeho jméno; a Svatý Izraele je tvůj Výplatce. Bude nazýván Bohem celé země. Vždyť Jehova tě povolal, jako bys byla manželkou zcela opuštěnou a ublíženou na duchu a jakoby manželkou času mládí, která pak byla zavržena,‘ řekl tvůj Bůh. ‚Na chviličku jsem tě zcela opustil, ale s projevy velikého milosrdenství tě seberu. Se záplavou rozhořčení jsem jen na okamžik před tebou skryl svůj obličej, ale smiluji se nad tebou s milující laskavostí na neurčitý čas,‘ řekl tvůj Výplatce, Jehova.“

9. a) Koho nebo co potěšil Jehova podle Izajáše 54:1–8? b) Kdo je podle Galaťanům 4:25, 26 symbolická „žena“ oslovená v protiobraze?

⁹ Jehova rozhodně nemluvil k nějaké smlouvě. Tato slova byla určena národu, jeho vyvolenému lidu, který s ním byl ve smluvním poměru. Z Božího stanoviska byl tento národ kolektivní „ženou“, tak říkajíc jeho manželkou. Podle dopisu apoštola Pavla Galaťanům tato symbolická „žena“ něco předstiňovala, ale neřekl, že by to byla smlouva. Smlouvu by nebylo možné utěšit. Kromě toho Pavel ukázal, že tato „žena“ je v protiobrazu něco živého, co se podobá „matce“, stejně jako „manželský vlastník“, Jehova, je živá osoba, která má inteligenci a schopnost poskytnout útěchu. Apoštol mluvil o starověkých ženách, když napsal: „Tato Hagar [děvečka, která porodila Abrahamovi Išmaela za svou paní, Sáru] tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a [Hagar] odpovídá dnešnímu Jeruzalému [když žil Pavel na zemi], neboť je se svými dětmi v otroctví [vůči smlouvě Zákona]. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ — Gal. 4:25, 26.

Jeruzalém v otroctví

10, 11. a) Jaký významný zážitek měli Izraelité na hoře Sinaj? b) Co se stalo roku 33 n. l. se smlouvou Zákona?

¹⁰ Hagar nepředstiňuje smlouvu Zákona. Stejně ani není tato smlouva se svými Deseti přikázáními předstíněna horou Sinaj, která odpovídala Hagar. Bůh přirozeně neuzavřel žádnou smlouvu se Sinají. Bylo to však místo, kde uvedl Izraelity, které osvobodil z egyptského otroctví, do smluvního poměru se sebou a jednal s nimi jako se svobodným národem. To se stalo staletí poté, kdy Bůh uzavřel s Abrahamem unilaterální (jednostrannou) smlouvu tím, že mu slíbil potomka mužského rodu.

¹¹ Když Mojžíš, prostředník smlouvy Zákona, sestoupil s hory Sinaj, zářil jeho obličej nadpřirozeným jasem tak intenzívně, že si jej musel pokrýt závojem, aby se na něj mohli Izraelité dívat. (2. Kor. 3:12–16) Ale na hoře Sinaj nebyl Mojžíš s Jehovou v přímém spojení, protože Bůh uzavřel smlouvu s Izraelity prostřednictvím anděla. (Sk. 7:37, 38; Žid. 2:2) Tak byl izraelský národ podřízen smlouvě Zákona. O staletí později však byla tato smlouva odstraněna, neboť byla roku 33 n. l. přibita na mučednický kůl spolu s Ježíšem. — Kol. 2:13, 14.

12. a) Čí „matka“ byl pozemský Jeruzalém? b) V jakém otroctví se nalézal Jeruzalém před 1 900 lety? Proč nebyl nikdy svobodný?

¹² Jak napsal Pavel, odpovídala hora Sinaj pozemskému Jeruzalému jeho dnů. Jeruzalém samozřejmě nebyl žádnou smlouvou; bylo to velice vážené město s židovskými obyvateli. Jako hlavní město zastupoval národ a byl symbolickou „matkou“ „dětí“, totiž všech příslušníků židovského neboli izraelského národa. (Mat. 23:37) V Jeruzalémě byl chrám Jehovy, Boha, s nímž byli Izraelité ve smluvním poměru. Židovský lid však tehdy neměl žádné vlastní nezávislé království, jemuž by vládl potomek krále Davida. Proto nebyl svobodný, ale žil v otroctví pod pohanskou politickou vrchností. Ještě závažnější bylo, že byl v otroctví náboženském. Z tohoto otroctví a z otroctví hříchu jej mohl osvobodit pouze zaslíbený Mesiáš, Ježíš Kristus. Ale onen Jeruzalém nepřijal Ježíše jako Mesiáše a jako krále, a nikdy nebyl svobodný. Místo toho byl v roce 70 n. l. zničen rukou Římanů, což bylo pro jeho „děti“ katastrofou.

Svobodný Jeruzalém

13. Co řekl Pavel o svobodném Jeruzalému a od čeho měly zůstat jeho „děti“ svobodné?

¹³ Jako na protějšek zotročeného pozemského Jeruzaléma poukázal Pavel na „Jeruzalém nahoře“, který je „svobodný“. Citoval z Izajáše 54:1–8, když napsal:

„Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka. Vždyť je psáno: ‚Potěš se, neplodná, která nerodíš. Ozvi se a hlasitě zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť děti opuštěné ženy jsou početnější než té, jež má manžela.‘ Bratři, jsme děti, které patří k stejnému zaslíbení jako Izák. Ale stejně jako tehdy ten, který se narodil podle způsobu těla, pronásledoval toho, který se narodil podle způsobu ducha, tak i nyní. Co přesto říká Písmo? ‚Vyžeň služebnou a jejího syna, neboť syn služebné rozhodně nebude dědicem se synem svobodné.‘ Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ — Gal. 4:26–5:1.

14. Proč došlo k Izákovu narození „podle způsobu ducha“?

¹⁴ Křesťané v Galácii byli „Boží děti na základě jeho slibu“. (Gal. 4:28, „Bible v dnešní němčině“) To bylo předstíněno tím, že se Izák narodil stoletému Abrahamovi a jeho devadesátileté ženě Sáře ve splnění slibu neboli zaslíbení, které dal Jehova tomuto věrnému patriarchovi. Ano, k Izákovu narození došlo zázrakem, vůbec ne „podle způsobu těla“. (1. Mojž. 18:11–15) Muselo tedy k němu dojít „podle způsobu ducha“. Ano, byl nutný duch Jehovy, většího Abrahama, aby se oživila rozmnožovací schopnost svobodné ženy Sáry i schopnost Abrahamova. (Řím. 4:19) Je pozoruhodné, že v době narození Izáka, v r. 1918 př. n. l., nebyl slib jako takový ještě starý, protože od chvíle, kdy Abraham vkročil v roce 1943 př. n. l. do zaslíbené země Kanaánu, kdy vstoupil slib v platnost, uplynulo teprve 25 let.

15. Jak dlouho byl „Jeruzalém nahoře“ bezdětný a kdy se stalo jeho potomstvo početným?

¹⁵ „Jeruzalém nahoře“ byl mnohem déle ‚opuštěný‘, to znamená bezdětný, než kdysi Sára. V tomto stavu se ve skutečnosti nacházel Jeruzalém od roku 1943 př. n. l., kdy vešlo v platnost abrahámské zaslíbení, až do Ježíšova křtu v roce 29 n. l. Tehdy byl Ježíš zplozen duchem Jehovy, většího Abrahama, a pomazán jeho duchem, takže se stal Kristem neboli Pomazaným, Ježíšem. Ale „Jeruzalém nahoře“ měl mít více než toto jediné duchovní dítě. Proto bylo o letnicích roku 33 n. l., tedy po Ježíšově vzkříšení a vstoupení do nebe, zplozeno duchem většího Abrahama 120 Ježíšových věrných učedníků. Pak byli tímto duchem pomazáni, takže se stali duchovními bratry většího Izáka, Ježíše Krista. O něco později onoho dne bylo pokřtěno asi 3 000 dalších Židů, kteří se stali Ježíšovými učedníky a byli pomazáni svatým duchem. (Sk. 2:1–42) A tak se stal onoho dne „Jeruzalém nahoře“ „matkou“ mnoha dětí.

16. Kdo nebo co je „Jeruzalém nahoře“?

¹⁶ Apoštol Pavel zjevuje, že žena, které jsou určena slova u Izajáše 54:1–8, je „Jeruzalém nahoře“. Jehova Bůh je jejím „manželským vlastníkem“ a také velkým tvůrcem. Ona je symbolicky řečeno jeho „ženou“ nebo jeho „manželkou“ neboli organizací nahoře v nebesích, jež se podobá ženě. Jako manžel ji učinil plodnou, aby mohla vytvořit pravé „semeno“, které bylo zaslíbeno za dnů Abrahamových. — Gal. 3:16, 26–29.

17. Jak se stal „Jeruzalém nahoře“ „matkou“ prvotního „semene“ většího Abrahama?

¹⁷ Jednozplozený Boží Syn vyšel z Jehovovy nebeské organizace podobné ženě, protože jen tak se mohl stát prvotním „semenem“ většího Abrahama. Tak se také stala „matkou“ Božího Syna. Když byl Ježíš Kristus na zemi, nebyl symbolickým synem pozemského Jeruzaléma, protože toto město bylo se svými „dětmi“ v nevolnictví nebo v otroctví, zatímco Ježíš nebyl nikdy zotročen. (Gal. 4:25) Pozemský Jeruzalém byl „matkou“ oněch přirozených Židů, kteří zavrhli Ježíše Krista, a to nejen jako „semeno“ patriarchy Abrahama, ale také jako „semeno“ Jehovy Boha, většího Abrahama. — Mat. 23:37–39.

Spolupracuj s velkým organizátorem

18. Proč se stal pozemský Jeruzalém za dnů krále Šalomouna přitažlivým místem v mezinárodním rozsahu?

¹⁸ Ježíš Kristus, jehož „matkou“ byla Boží nebeská organizace, byl větší a moudřejší než král Šalomoun, proslavený syn Davidův a panovník ve starověkém pozemském Jeruzalémě. Šalomounova nádhera a moudrost vyvolávaly bezpochyby pozornost neizraelských národů, což naznačil i Ježíš, když řekl: „Královna z jihu bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z končin země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je více než Šalomoun.“ (Mat. 12:42; Luk. 11:31) Šalomoun projevil tuto vynikající moudrost mimo jiné svým způsobem řízení. Způsob, jak všechno ve své moudrosti zorganizoval, vyvolával údiv.

19. Proč byla královna ze Šeby tak nadšená Šalomounovým panstvím?

¹⁹ V 1. Královské 10:4, 5 čteme: „Když královna ze Šeby uviděla všechnu Šalomounovu moudrost a dům, který postavil, a jídlo jeho stolu a sezení jeho sluhů a obsluhu jeho číšníků u stolu a jejich šat a jeho nápoje a jeho zápalné oběti, které pravidelně předkládal u Jehovova domu, pak v ní již nebyl žádný duch.“ (Viz též 2. Paralipomenon 9:4.) Královna ze Šeby měla důvod, aby žasla nad způsobem, jak bylo rozděleno Šalomounovo služebnictvo. Tím, že všechno dobře rozdělil a uspořádal, jednal v souladu s Bohem pořádku. — 1. Kor. 14:33.

20. a) Co obdržel Šalomoun od Jehovy jako vyslyšení své modlitby? b) Co činí Ježíš Kristus, který je „více než Šalomoun“, a jak jednají jeho následovníci?

²⁰ Jehova vyslyšel Šalomounovu pokornou modlitbu a dal mu „moudré a rozumějící srdce“. (1. Král. 3:5–14) Velký organizátor celého vesmíru propůjčil Šalomounovi schopnost všechno dobře zorganizovat v zájmu pořádku a výkonnosti. Proto si král Jehovova smluvního lidu určil za povinnost spolupracovat s božským organizátorem všech stvořených věcí v nebi i na zemi. Totéž činí oslavený Ježíš Kristus, který je „více než Šalomoun“. Jeho věrní následovníci na zemi to musí tudíž také činit, a opravdu tak jednají.

V jednotě s tvůrcem univerzální organizace

„Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ — ŽALM 133:1.

1, 2. a) Který rušitel pokoje vyvstal asi před 6 000 lety? b) Jak nazývá Bible tohoto odpadlíka a jak se pokusil vyrovnat se Nejvyššímu?

STVOŘITEL chce, aby jeho univerzální organizace zůstala čistá, spravedlivá a sjednocená. Ale krátce po začátku lidských dějin, asi před 6 000 lety, vyvstal ve vesmíru rušitel pokoje. Nadlidský odpůrce se oddělil od stvořitelovy organizace a začal si vytvářet svou vlastní nezávislou organizaci.

² Tento odpadlík odporoval stvořiteli, a proto jej Bible nazývá satan, což znamená „odpůrce“. Je Jehovovým hlavním protivníkem, protivníkem právoplatného svrchovaného panovníka vesmíru. (Job 1:6, 7) Tento odpůrce byl hnán ctižádostí vyrovnat se Nejvyššímu tím, že by si vybudoval svou vlastní organizaci, a proto neodolal pokušení a vystoupil jako soupeřící organizátor a bůh. Tak se satan učinil přitažlivým. Satanův postoj se zrcadlil na dynastii a skvělém světském postavení „krále babylónského“, jemuž byla výstižně dána označení jako „zářící“, „syn úsvitu“. (Iz. 14:4, 12–14) Až dodnes, ale jen s Jehovovým připuštěním, je satan „bohem tohoto systému věcí“. — 2. Kor. 4:4.

3. a) Proti které části Jehovovy organizace zaměřil tento odpůrce svůj první útok? b) Jaký vývoj událostí vedl k tomu, že se stal ďábel panovníkem démonů?

³ Aby podkopal Jehovovu organizaci, udeřil satan nejprve proti její nejnižší části, proti Adamovi, jmenované hlavě lidské rodiny. (1. Mojž. 3:1–24; Žalm 8:3–5; 8:4–6, „KB“; Řím. 5:12) Později opustili mnozí andělé neposlušně své „původní postavení“ neboli správné sídlo v nebi a vzali na sebe hmotné tělo, aby vstupovali do manželství s pěknými, ale nedokonalými ženami a aby s nimi mohli mít styky. (Juda 6) Jejich nenormálně velcí a silní potomci byli bastardi a nazývali se nefilim. Toto označení, jehož význam se uvádí jako „porážeči“, bylo výstižné, protože zřejmě používali násilí, a tak přiváděli lidi k pádu. V době potopy se neposlušní andělé odhmotnili a vrátili se zpět do duchovní sféry. (1. Mojž. 6:1–7:23) Tím, že se oddělili od Jehovovy organizace, učinili se démony, a satan, ďábel, se stal jejich panovníkem. — 5. Mojž. 32:17; Žalm 106:37; Mat. 12:24; Luk. 11:15–19.

4. Jak se chovali lidé, kteří přežili potopu, ale co učinil satan a jaký cíl při tom sledoval?

⁴ Tak vybudoval satan neviditelnou, nadlidskou, duchovní část své organizace. Ti, kteří přežili potopu, Noe a jeho rodina, zůstali v jednotě s Jehovovou neviditelnou, nebeskou organizací. (1. Mojž. 6:9; 8:18–21) Ale satan vynaložil všechny síly na to, aby rozrušil jednotu potomků věrného Noema. Jaký cíl při tom sledoval? Chtěl rozšířit svou zlou organizaci i o část viditelnou.

5. Jak bylo vysvětleno ve „Strážné věži“ z července 1921, že satan má organizaci?

⁵ Trvalo to dosti dlouho, než Mezinárodní badatelé Bible poznali, že satan má organizaci. Ale ve „Strážné věži“ z 21. července 1921 (něm.) bylo řečeno: „Satan nebyl spokojen s tím, co už měl, a proto svedl tento nebeský zástup, o němž se zde mluvilo, a přiměl je, aby zkazili lidstvo a naplnili zemi násilím. Zorganizoval lidským očím neviditelný a také lidským očím viditelný systém na zemi a pokusil se napodobit každou část Božího zjeveného plánu.“

6. Co bylo řečeno o satanovu úmyslu ve „Strážné věži“ z 15. února 1923?

⁶ Ve „Strážné věži“ z 15. února 1923 (něm.) bylo pod nadpisem „Satanův cíl“ jasně vysvětleno: „Dnes žijeme ve zlých dnech. Probíhá boj mezi organizací satanovou a organizací Boží. Je to zoufalý boj. Satan se snaží podkopat odvahu a nepoddajnost Pánovy organizace, a pokud možno zničit členy Synova domu. Proto užívá všech možných lží a úkladů.“

7, 8. a) Proč bylo užitečné porozumění o dvou vzájemně si odporujících organizacích? b) S jakým nepřátelstvím se setkal symbolický „syn“, jak to bylo vysvětleno ve „Strážné věži“ z 15. dubna 1925?

⁷ Porozumění o dvou odporujících si organizacích pomohlo objasnit mnoho biblických nauk a proroctví. Například do té doby, než vyšel ve „Strážné věži“ z 15. dubna 1925 (něm.) článek „Zrození národa“, nebylo správné porozumění 12. kapitole Zjevení. Základní text zněl (Zjev. 12:5, „KB“): „I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všechny národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho.“

⁸ V tomto článku bylo na stránkách 115 a 116 řečeno:

„Co bylo vynikajícím hlavním cílem božského plánu během minulých věků?. . . Zřízení království, o něž se máme modlit, jak nás to učil Ježíš. To znamená zrození nového národa, který bude panovat nad všemi pokoleními na zemi a bude jim žehnat. . . Co byla tato nepřátelská moc, která udržovala lid v nevědomosti o tomto slavném novém národě a o požehnáních, která přinese lidu?. . . Satan, ďábel, a jeho organizace. . . Z důkazů kolem sebe nyní vidíme, v čem spočívá skutečný boj: Bůh proti ďáblu, neboť království spravedlnosti odstraní království zla a temnoty a místo něho zřídí království pravdy. . . Po roce 1918 následoval čas, kdy ďáblova organizace, finanční, politická a také církevní, zejména právě ta, veřejně zapřela Pána a jeho království; a tu se v té době začal projevovat Boží hněv proti národům. Od té doby nadále probíhá na zemi boj. Před ním byl vybojován boj v nebi.“

9. Co bylo řečeno v roce 1925 jako vysvětlení o „ženě“ ze Zjevení, z kapitoly 12?

⁹ Tehdy panovala mylná domněnka, že u Izajáše 66:7 a ve Zjevení 12:5 je předpověděno zrození téhož „syna“. Proto bylo ve výše uvedené „Strážné věži“ dále vysvětleno:

„ ‚Žena‘ zřejmě symbolizuje onu část Sionu, Boží organizace, jenž uvádí v život nové panství neboli národ, který bude panovat nad národy a lidmi země železným prutem a spravedlností. . . (Gal. 4:26) Jinými slovy, Sion neboli Jeruzalém, Boží organizace, je matka, která uvádí v život nový národ neboli panující moc. Pomazaní na zemi jsou částí této ‚ženy‘, a zřejmě představují totéž. Žena „oděná sluncem“ znamená Sion v nebesích a ty, které Boží organizace schvaluje na zemi v době, kdy ‚Pán přichází ke svému chrámu‘. . . Nyní je Pán ve svém chrámu a zahaluje nebo odívá chrámovou třídu svým pláštěm spravedlnosti; jeho organizace, jinak také označovaná jako Sion, která svítí jako slunce, vytváří nový národ.“

10. Co se stalo duchovní části satanovy organizace a jakou válku dnes vede?

¹⁰ „Drakovi“, o němž se nyní poznalo, že to je přímo satan, ďábel, se nepodařilo pohltit onoho „syna“, to jest mesiášské království, které se zrodilo v nebi na konci časů národů v roce 1914. (Luk. 21:24) Během války, která následovala v nebi, byla duchovní část satanovy organizace svržena do okolí země, a již se nikdy nemůže dostat do nebe a působit tam rozkolnickým vlivem. Tato ponížená organizace se nyní zaměřila na viditelnou část Jehovovy univerzální organizace a vede nemilosrdnou válku proti „zbývajícím z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. — Zjev. 12:17.

Sloužit v jednotě

11. a) Na koho lze dnes uplatnit Pavlova slova o „Jeruzalému nahoře“? b) Co řekl David o pozemském Jeruzalému, v němž stál Jehovův dům uctívání?

¹¹ Boží symbolická „žena“ je přirovnána k vyvolenému městu Jeruzalému, poeticky nazvanému Sion. Proto dnes mohou být slova Pavlova o svobodném „Jeruzalému nahoře“ uplatněna na „zbývající z jejího semene“, proti nimž vede „drak“, satan ďábel, neustále „válku“. (Gal. 4:26) Pozemský Jeruzalém byl za dnů Davidových pevně vystaven a dobře ohrazen. Proto David řekl: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme do Jehovova domu.‘ Naše nohy vskutku stanuly v tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém, ten je vystavěn jako město, které bylo spojeno v jednotu, k němuž vyšly kmeny, kmeny Jah, jako připomínka Izraeli, aby vzdával díky Jehovovu jménu.“ — Žalm 122:1–4.

12. a) Na jakou jednotu se dnes vztahují slova ze Žalmu 122:1–4? b) Jak působil Jeruzalém a svatostánek na jednotu izraelských kmenů?

¹² Jak příjemný obraz jednoty v Jehovově univerzální organizaci! Jednota se projevovala především při národních slavnostech, při nichž se dostavilo ke svatostánku v Jeruzalémě dvanáct kmenů Izraele, aby v jednotě uctívaly Jehovu. Pod panstvím svého pastýřského krále Davida zůstávaly tyto kmeny sjednocené nejen na základě tělesných svazků, ale v první řadě na základě organizovaného uctívání svého Boha. Ano, Jeruzalém byl od Boha vyvoleným střediskem sjednoceného, organizovaného uctívání pod jedním kněžstvem z kmene Levi a z rodiny prvního izraelského velekněze Árona, staršího bratra proroka Mojžíše. Kromě toho bylo všech dvanáct kmenů ve smlouvě Zákona, jejímž prostřednictvím byli odděleni od všech národů, které uctívaly démony.

13. Co řekl David o jednotě, z níž se tehdy těšili Izraelité?

¹³ Jak velice to všechno podporovalo jednotu! Boží lid tak zůstal sjednocený jako národní organizace, což vedlo k jeho bezpečí a užitku. David to vyjádřil slovy: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě! Je to jako dobrý olej na hlavě, který stéká na vous, Áronův vous, který stéká na límec jeho oděvů. Je to jako rosa Hermonu, která se snáší na sionské hory. Vždyť tam Jehova přikázal, aby bylo požehnání, dokonce život na neurčitý čas.“ — Žalm 133:1–3.

14. a) Kdo má dnes stejnou národní jednotu jako tehdejší Izrael? b) Kde stojí podle 14. kapitoly Zjevení duchovní izraelité a jakou „píseň“ v jednotě zpívají?

¹⁴ Národní jednota, jež dala podnět k takovým procítěným výrokům, je zachovávána i dnes. Kde? Mezi „Božím izraelem“, duchovními izraelity, kteří mají, jak řekl Pavel, jedinou matku: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ (Gal. 6:16; 4:26) Neuvádí své děti zplozené duchem do otroctví smlouvy Zákona. Ačkoli je „Boží izrael“ znázorněn, jako by sestával ze dvanácti kmenů, je všech jeho 144 000 členů zapečetěno touž „pečetí živého Boha“ a o všech je řečeno, že stojí na nebeské „hoře Sionu“. (Zjev. 7:1–8; 14:1–4) Jak pozoruhodným sborem jsou, když jednotně zpívají ‚píseň Mojžíše, Božího otroka, a píseň Beránka‘, Ježíše Krista! (Zjev. 15:3, 4; Jan 1:29, 36) Tato „píseň“ má Boží schválení a lze z ní usuzovat, že souvisí s vítězstvím.

15. a) K čemu kromě zpěvu je organizováno 144 000? b) Proč je možné ze samotného slova „organizace“ usuzovat na jednotu?

¹⁵ Těchto 144 000 a jejich sbormistr, „Beránek“, nebyli zorganizováni jen k tomu, aby naplňovali nebesa svým zpěvem. Tvoří královskou organizaci, která bude vládnout 1 000 let k ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti a k požehnání všech lidí, kteří projeví souhlasný postoj. (Zjev. 20:4–6) Slovo „organizace“, jež má opačný význam než „dezorganizace“, se vztahuje na přidělení věcí, přičemž každá složka je postavena na své správné místo, takže může všechno spolupůsobit k dosažení společného výsledku. Organizace tedy působí jednotu, spolupráci, pořádek a harmonii — nikoli tření.

16. Co bylo podle Efezanům 4:8, 11–16 prohlášeno před více než 1 900 lety za cíl a čeho bylo dosaženo mezi svědky Jehovovými?

¹⁶ Před 1 900 lety byla prohlášena křesťanská jednota za cíl. Tehdy byly dány „dary v podobě lidí“, to znamená v podobě apoštolů, proroků, zvěstovatelů evangelia, pastýřů a učitelů. Když vyšel v roce 1879 časopis „Strážná věž“, dal Bůh rovněž duchovní „pastýře a učitele“. Toto opatření pomohlo svědkům Jehovovým k jejich nynější „jednotě ve víře a v přesném poznání Božího Syna“. (Ef. 4:8, 11–16) Jak vděční jsme Jehovovi za to, že to učinil po všech těch staletích celosvětového náboženského zmatku a dezorganizace!

17. Proč můžeme říci, že Bůh měl na mysli více než jen jednotu pomazaných křesťanů, a co o tom předpověděl Ježíš?

¹⁷ Bůh měl bezpochyby na mysli více než jen jednotu pomazaných křesťanů, neboť „je to podle jeho zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. (Ef. 1:9, 10) Ježíš o tom předpověděl: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ — Jan 10:16.

18. a) Kdo patří k těm „věcem na zemi“, jež musí být shromážděny? b) Jak byla v roce 1935 věnována mimořádná pozornost „jiným ovcím“?

¹⁸ Tyto „jiné ovce“ patří k „věcem na zemi“, které musí být shromážděny. Proto byla asi 21 let po započetí panství Ježíše Krista v roce 1914 pod vlivem Božího ducha obrácena pozornost zejména k „jiným ovcím“. Při sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu, D. C., v roce 1935 objasnil prezident Společnosti Strážná věž, že členové „velkého zástupu“ jsou vlastně „jiné ovce“, které nakonec shromáždí znamenitý pastýř, Ježíš Kristus. (Zjev. 7:9–17) Shromáždil tedy Ježíš „jiné ovce“ při onom epochálním kongresu? Ano, 840 účastníků sjezdu tehdy uznalo, že je shromáždil znamenitý pastýř, a na znamení své oddanosti Jehovovi Bohu se dali pokřtít.

19. a) Jakého rozsahu dosáhl do dnešní doby „velký zástup“? b) S kým se sjednotil „velký zástup“, když se spojil s Jehovovou viditelnou organizací, a k čemu je rozhodnut?

¹⁹ Teprve tehdy začalo shromažďování „velkého zástupu“ „jiných ovcí“, jejichž počet nyní již dosahuje více než 2 800 000. Sjednotili se s viditelnou částí Jehovovy organizace — s ostatkem „malého stáda“ v „tomto ovčinci“ znamenitého pastýře — a tak byli sjednoceni i s velkým stvořitelem univerzální organizace. Jsou rozhodnuti zachovávat tuto jednotu po celý věčný život na rajské zemi, kterou pro ně vytvoří nejvyšší Pastýř, Jehova. — Luk. 12:32; 23:43.

20. K jakým výrokům se cítí podnícen pomazaný ostatek i „velký zástup“, když si uvědomí, co pro ně učinil nejvyšší Pastýř od roku 1914?

²⁰ Jak pomazaný ostatek, tak i rostoucí „velký zástup“ si uvědomují, co všechno učinil nejvyšší Pastýř od konce časů národů v roce 1914, a proto společně s hlubokou vděčností zpívají nádherný žalm Halelujah: „Chvalte Jah! Chvalte Boha na jeho svatém místě. Chvalte ho v prostoře jeho síly. Chvalte ho pro jeho mohutná díla. Chvalte ho podle hojnosti jeho velikosti. Chvalte ho troubením rohu. Chvalte ho strunným nástrojem a harfou. Chvalte ho tamburínou a kolovým tancem. Chvalte ho strunami a píšťalou. Chvalte ho činely melodického zvuku. Chvalte ho řinčivými činely. Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ — Žalm 150:1–6.

21. a) Kdy bude chválit Jehovu „všechno, co dýchá“? b) S kým a proč pak budou spolupracovat všichni členové univerzální organizace?

²¹ Brzy se nynější „nebesa“ a nynější „země“ rozplynou ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ a budou zřízena „nová nebesa“ a „nová země“. (2. Petra 3:7–13; Zjev. 16:14, 16) Pak bude opravdu „všechno, co dýchá“ a co bude žít na očištěné zemi, chválit Jah, vznešeného stvořitele univerzální organizace spravedlnosti. Všichni členové oné organizace v nebi i na zemi budou s jásáním chválit Jehovu a loajálně a s láskou s ním budou spolupracovat k věčnému ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti a k oslavení jeho drahocenného jména. Jak nádherná jednota se v tom všem projeví!

Jak bys odpověděl?

◆ Jaký vývoj událostí vedl k tomu, že se satan stal panovníkem démonů?

◆ V jakém směru bylo pomocí, že byl rozpoznán rozdíl mezi oběma velkými organizacemi?

◆ Na kterou jednotu se dnes vztahuje Žalm 122:1–4?

◆ Proč je možné říci, že Jehova měl na mysli více než jen jednotu Ježíšových pomazaných následovníků?

◆ Kdy bude chválit Jehovu Boha „všechno, co dýchá“?

Chybně řízená horlivost

Někdo možná horlí pro nějakou věc s opravdovou upřímností, a přesto se mýlí a nelíbí se Bohu. Stalo se to mnoha Židům v prvním století. Očekávali, že získají spravedlnost na základě svých vlastních skutků pod mojžíšským Zákonem. Pavel však ukázal, že jejich horlivost byla řízena špatným směrem, protože jí chybělo přesné poznání. Neobdrželi tedy tu pravou spravedlnost, která pochází od Boha. Museli nejprve uznat svůj omyl a obrátit se k Bohu prostřednictvím Krista, aby získali spravedlnost a byli osvobozeni od odsuzujícího rozsudku Zákona. (Řím. 10:1–10) K takovým lidem patřil Saul z Tarsu. Byl mimořádně horlivý pro judaismus a ve své horlivosti šel tak daleko, že až do krajnosti „pronásledoval Boží sbor a pustošil jej“. (Gal. 1:13, 14; Fil. 3:6) Přesně se držel Zákona. V tomto ohledu byl skutečně ‚tím, kdo se prokázal jako bezúhonný‘. Jeho horlivost pro judaismus však byla chybná. Protože byl upřímný, Jehova mu prostřednictvím Krista prokázal nezaslouženou laskavost a ukázal mu cestu k pravému uctívání. — 1. Tim. 1:12, 13.