mu můžeme pomoci. Protože neumíme číst v srdcích jako Ježíš, zůstává nám jen jediná možnost, jak získat takovou informaci: ptát se dobře promyšlenými otázkami. — Přísl. 18:13; 20:5.

20. Co je pro nás odměnou, jestliže ‚dáváme neustále pozor na sebe a na své vyučování‘? (1. Tim. 4:16)

²⁰ Ano, vyučování je umění. Má-li je učitel pěstovat, musí v sobě rozvíjet potřebné vlastnosti a sám se učit tomu, jak vyučovat. Není to snadné, ale je možné toto umění pěstovat. Nicméně, být křesťanem znamená být učitelem. K plnění mnoha křesťanských povinností patří vyučování. Proto je dobré, abychom se řídili Pavlovou radou: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování.“ Je pravda, že někdo má větší přirozené nadání než druzí. Ale všichni mohou úspěšně vyučovat, věnují-li tomu pozornost a očekávají-li pomoc od Jehovy. Jednají-li tak, získávají nezměrnou odměnu. Pavel o tom dále řekl: „Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16.

Veď nové k Boží organizaci

„Milujte celé společenství bratrů.“ — 1. PETRA 2:17.

1, 2. Které věci vštěpují křesťanští učitelé kromě nauk?

PRÁCE učitele tkví v tom, že má vštěpovat skutečnosti. Ale dobrý učitel koná více. Předává hodnoty, pomáhá studujícímu pochopit význam toho, čemu se učí, a ukazuje mu, jak toho může nejlépe využít. To platí především o křesťanském učiteli. Je pravda, že musí vštěpovat „Boží pravdu“. (Řím. 1:25) Ale patří k tomu víc než jen poznání o nauce. Bible nás vybízí, abychom učili bázni před Jehovou a také vlastnostem dobroty a rozumnosti. — Žalm 34:11; 34:12, „KB“; 119:66.

² Ježíš se zmínil o dalších věcech, jimž je nutno učit: „Čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Ke „všemu, co přikázal“, patří účast na celosvětovém kazatelském díle, které bylo prorokováno pro naši dobu. (Mat. 24:14) A těm, kteří s námi studují Bibli, bychom měli sdělovat ještě něco jiného. Co to je? Abychom na to našli odpověď, uvažujme o kazatelské službě apoštola Pavla a povšimněme si něčeho, co výrazně vynikalo v jeho vyučování.

Pavel jako organizátor

3. Jak postupoval Pavel, když učil nové zájemce v Korintě?

³ Při své první návštěvě v Korintě našel apoštol Pavel mnoho slyšících uší, ačkoli židovská obec projevovala odpor. Pavel však neučil tyto nové zájemce jen jako jednotlivce. Čteme: „Přišel [ze židovské synagógy] a vešel do domu muže jménem Titius Justus, ctitele Boha, jehož dům přiléhal k synagóze.“ (Sk. 18:7) Tento dům se stal místem, kde se scházeli a společně uctívali noví učedníci. Pavel je zakrátko zorganizoval ve sbor. — 1. Kor. 1:2.

4. Co se zakrátko objevilo v Efezu, když tam Pavel začal vyučovat?

⁴ Později cestoval Pavel do Efezu, kde se stalo něco podobného. Osoby, které projevovaly zájem, učil jednotlivě, „dům od domu“. (Sk. 20:20) Rychle však také učinil opatření, aby se mohli noví učedníci spolu scházet. „Oddělil od nich [Židů] učedníky. Denně přednášel v posluchárně Tyrannovy školy.“ (Sk. 19:9) Brzy byla i tato skupina křesťanů zorganizována ve sbor, v němž byli jmenováni starší. — Sk. 20:17, 18.

5. Co umožnili raní křesťanští učitelé co nejdříve novým osobám?

⁵ Když tedy v prvním století noví lidé přijali pravdu, nebyli ponecháni sami sobě. Byli shromážděni do sborů. Ty se radovaly, když dostávaly povzbuzení od tehdejšího vedoucího sboru. Zralí bratři, jako byl Pavel a Barnabáš, věnovali mnoho času vyučování v těchto nově vytvořených sborech a „s mnoha ostatními vyučovali a oznamovali dobré poselství Jehovova slova“. (Sk. 15:30–35) Proč to tak bylo? Proč nebyli noví ponecháni sami sobě, aby byli odkázáni na své nově vyškolené svědomí, jež by je vedlo ke správnému jednání?

Proč sbory?

6. Proč byli raní křesťané organizováni do sborů?

⁶ Je mnoho důvodů a o některých z nich se zde zmíníme. Za prvé, když se někdo stal křesťanem, neměl už mnoho společného s okolním světem. (Jan 17:14, 15) Kdyby byl ponechán v izolaci, sám sobě, byl by v této situaci velmi osamělý. Kdyby však pěstoval společenství se spolukřesťany v místním sboru, posilovalo by jej to, aby zůstal takto oddělen od světa. Kromě toho řekl Ježíš, že jeho následovníci budou „jedno“. (Jan 17:11) Tato jednota byla patrná především ve sborech. Ježíš také řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Jestliže měli křesťané projevovat tuto lásku takovým způsobem, aby to sloužilo jako znamení lidem vně, museli existovat ve společenstvích. Těmito společenstvími byly místní křesťanské sbory, v nichž křesťané bděli jeden nad druhým, pokud jde o duchovní i tělesné blaho. (Fil. 2:4) Například výpomoc pro vdovy, o níž mluvil Pavel s Timoteem, byla zřejmě organizována prostřednictvím sboru. — 1. Tim. 5:3–10.

7. a) Jaký význam mají Pavlova slova v Židům 10:24, 25? b) Jaká byla úloha křesťanských sborů v prvním století, pokud jde o kazatelské dílo?

⁷ Pavlova slova byla tedy přímým povzbuzením k podpoře místních sborů, když řekl: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Žid. 10:24, 25) Kromě toho bylo kázání dobrého poselství o království, jež bylo v prvním století prováděno v tak rozsáhlém měřítku, zřejmě vykonáváno organizovaným způsobem prostřednictvím sborů. (Řím. 10:11–15) Svatý duch například vedl starší v antiochijském sboru, aby poslali Pavla a Barnabáše jako misionáře do nepřidělených území, a Pavel uznával, že starší v jeruzalémském sboru mají autoritu dát mu pokyny, kde má kázat. — Sk. 13:1–3; Gal. 2:8–10.

Místní sbory dnes

8, 9. Uveď některé důvody, proč bychom i my měli vést své zájemce k místnímu sboru.

⁸ Čemu se dnes můžeme naučit z těchto poznatků o minulosti? Že bychom měli i my vést nové k místnímu křesťanskému sboru. Dnes, stejně jako v Pavlově době, není křesťanství náboženstvím lidí, kteří se izolují. „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat vlastní sobeckou tužbu,“ varuje kniha Přísloví. (Přísl. 18:1) Na druhé straně „kdo chodí s moudrými, zmoudří“. (Přísl. 13:20) Noví potřebují duchovní, morální i citovou podporu, kterou poskytuje křesťanský sbor. Potřebují cítit lásku spolukřesťanů, službu starších a příjemnou jednotu, která působí, že je tak radostné a jedinečné být křesťanem. — Žalm 133:1.

⁹ Také dnes se vykonává celosvětové kázání dobrého poselství o království organizovaně převážnou měrou prostřednictvím místních křesťanských sborů. (Mat. 24:14) Když tedy učíme nové o jejich povinnosti účastnit se tohoto díla, musíme je vést k místnímu sboru a ukázat jim, jak s ním mohou spolupracovat.

Mezinárodní bratrství

10. Uveď některé biblické texty, které poukazují na mezinárodní jednotu prvních křesťanů.

¹⁰ Apoštol Pavel však uvedl nové do něčeho většího, než byl jen místní sbor. Efezanům řekl: „Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako jste byli povoláni v té jedné naději, ke které jste byli povoláni.“ (Ef. 4:4) Bylo jen jedno „tělo“ po celém světě, ne množství rozptýlených, místních, nezávislých sborů. Ježíš také mluvil o živých členech tohoto „těla“ na zemi, když mluvil o ‚věrném a rozvážném otroku‘, který měl oprávnění ‚dávat pokrm‘ ‚čeledi‘. (Mat. 24:45–47) Jednotliví křesťané po celém světě měli uznat autoritu tohoto „otroka“, jestliže od něj měli dostávat „pokrm“. To mělo vést k mezinárodnímu společenství křesťanů.

11. a) Jak nazval Petr tuto mezinárodní organizaci křesťanů? b) Jaké uspořádání zachovalo naukovou jednotu křesťanů v prvním století? Jak ukázal Pavel, že uznává toto uspořádání?

¹¹ Apoštol Petr proto mluvil o všech křesťanech své doby jako o ‚celém společenství bratrů‘. (1. Petra 2:17) Byli mezinárodním ‚společenstvím‘ (řecky adelfótés, „bratrství“). Noví se stali nejen částí místního sboru, ale celého tohoto mezinárodního bratrství. Sbory měly mezi sebou spojení. (Kol. 4:15, 16) Když vznikly nějaké otázky ohledně nauky, neměli křesťané činit svá vlastní rozhodnutí. Směrodatnou odpověď očekávali od starších v jeruzalémském sboru, kteří v té době sloužili jako celosvětový vedoucí sbor. (Sk. 15:2, 6–22) Sám Pavel uznával autoritu tohoto sboru v otázkách nauky. Ačkoli přijal pravdu zvláštním zjevením od Ježíše Krista, přece cestoval do Jeruzaléma a předložil jim dobré poselství, které káže, ‚aby snad neběžel nebo dříve neběhal marně‘. — Gal. 1:11, 12; 2:1, 2, 7–10.

12. Jaká další opatření pevněji svázala ‚celé společenství bratrů‘?

¹² Aby byla zachována jednota myšlení a jednání v ‚celém společenství bratrů‘, byli vysíláni cestující služebníci, jako byl Timoteus, Titus a Epafroditus, aby je navštěvovali a budovali, kolovaly mezi nimi dopisy, například od Pavla, Petra, Jakuba, Jana a Judy. Protože existovalo takové bratrství, bohatší křesťané v jiných zemích slyšeli o tom, že jejich bratři v Judeji mají nouzi v době, kdy tam byly těžkosti, a Pavel mohl — prostřednictvím sborů — zorganizovat, aby byla potřebným poskytnuta výpomoc. (1. Kor. 16:1–4) Jednotliví křesťané byli také povzbuzováni, když slyšeli zprávy o vytrvalosti a víře ‚celého společenství svých bratrů na světě‘. — 1. Petra 5:9.

Uveď nové do ‚celého společenství‘

13. V čem se podobá celosvětové ‚celé společenství bratrů‘ v prvním století a dnes?

¹³ Existuje v dnešní době podobné ‚celé společenství bratrů‘? Ano. „Věrný a rozvážný otrok“ stále ještě existuje a má odpovědnost za to, aby „dával pokrm“ „čeledi“. (Mat. 24:45–47) Stejně jako v Pavlově době, zastupuje tohoto „otroka“ vedoucí sbor a řídí celosvětové dílo kázání „dobrého poselství“. I dnes je mezinárodní jednota podporována dopisy a tištěnou literaturou od tohoto vedoucího sboru a také zralými učiteli, kteří slouží ve sborech. Proto se ten, kdo poznává pravdu, učí být částí místního sboru a také poznává, že je částí ‚celého společenství bratrů‘ po celém světě. Odpovědností křesťanského učitele je, aby tomu, s nímž studuje Bibli, v tom směru pomáhal. Jak to může dělat?

Pomáhat druhým, aby milovali ‚celé společenství‘

14. Jaké způsoby se ti osvědčily, když jsi těm, s nimiž studuješ Bibli, vyprávěl o místním sboru a také o mezinárodní organizaci Božího lidu?

¹⁴ Křesťanský učitel může vyprávět tomu, s nímž studuje, o sboru a o mezinárodním bratrství a pak mu je může ukázat. Jak mu o tom může vyprávět? Zde jsou některé způsoby, které shledali zkušení učitelé jako účinné: Věnuj čas před biblickým studiem nebo po něm, abys rozmlouval o sboru a jeho důležitosti z hlediska Bible a také o „věrném a rozvážném otroku“ a o tom, jak nám dnes slouží. Popiš shromáždění. Vyprávěj o zajímavých věcech, které ses dověděl při shromáždění. Ve svých modlitbách před studiem a po něm se zmiň o místním sboru a také o mezinárodním bratrství.

15. Uveď některé vynikající způsoby, jak ukázat zájemcům místní sbor a mezinárodní organizaci.

¹⁵ Ale jak můžeš tyto věci ukázat? Zde jsou některé způsoby, které se osvědčily: Jakmile je to možné, pozvi jiné členy sboru, aby tě doprovázeli na studium, aby tak ten, s nímž studuješ, získal co nejdříve nové přátele. Je důležité, aby si brzy uvědomil, že cokoli ztrácí, pokud jde o přátelství v tomto starém světě, to mu bude v mnohem hojnější míře nahrazeno novými známými „v celém společenství. . . bratrů na světě“. (1. Petra 5:9; Mat. 19:27–29) Plně využij brožury „Svědkové Jehovovi ve dvacátém století“. Ta popisuje moderní mezinárodní organizaci svědků Jehovových a obsahuje pěkné ilustrace z velkého sjezdu, typického sálu království, popisuje průběh shromáždění, kazatelské dílo a jiné věci. Poskytne studujícímu zrakovou představu o rozsahu ‚celého společenství bratrů‘. Také 23. kapitola knihy „Můžeš žít navždy v pozemském ráji“ poskytuje barevně ilustrovaný popis dnešní Boží organizace.

16. a) Co bychom měli co nejdříve umožnit těm, s nimiž studujeme Bibli? Na jakém biblickém podkladě? b) Jak umožníme, aby krajský nebo oblastní dozorce při své návštěvě pomohl těm, s nimiž studujeme Bibli, stát se částí Božího lidu?

¹⁶ Vzpomeň si, že Pavel zorganizoval shromáždění v Efezu téměř ihned, jakmile tam nalezl zájem. (Sk. 19:9, 10) Řekl křesťanskému sboru, že když do dobře zorganizovaného křesťanského shromáždění přijde „nějaký nevěřící nebo obyčejný člověk“, „tajné věci jeho srdce vycházejí najevo, takže padne na svou tvář, bude uctívat Boha a oznamovat: ‚Bůh je skutečně mezi vámi.‘ “ (1. Kor. 14:24, 25) Podobně i dnes, čím dříve začne studující pěstovat společenství s místním sborem, tím dříve pozná, kde je skutečně pravda. Proto zvou křesťanští učitelé co nejdříve své studující, aby se účastnili sborových shromáždění a větších sjezdů. Je-li to nutné, zajdou pro zájemce a osobně je doprovodí na shromáždění. Když je ve sboru na návštěvě některý novodobý „Titus“ nebo „Epafroditus“, krajský nebo oblastní dozorce, postarají se, aby ti, kteří s nimi studují Bibli, se s ním a s jeho manželkou setkali, a snad dokonce návštěvníky pozvou, aby se účastnili pravidelného biblického studia.

17. Co je tedy důležitá složka naší práce, při níž vyučujeme a činíme učedníky? (Mat. 28:19, 20) Jaký užitek to přináší těm, kteří s námi studují?

¹⁷ Jehovův celosvětový sbor pomazaných je „sloup a opora pravdy“. (1. Tim. 3:15) Mají-li mít noví zájemci užitek z této „opory“, musí se připojit ke statisícům mírných lidí, kteří se shromažďují do společenství s těmito pomazanými. (Zach. 8:23) Tito mírní lidé dnes vytvářejí mezinárodní bratrství v počtu více než dvou a půl miliónu, a přijmout pravdu tedy znamená vejít do společenství s tímto mezinárodním bratrstvím. Když k němu začnou noví zájemci patřit, těší se z veškeré opory a ochrany, kterou poskytuje. Radují se z bratrské lásky svých spolukřesťanů a mají příležitost oplácet jim svou láskou. (Žid. 13:1) To také znamená, že začínají patřit k nespočetnému mezinárodnímu zástupu, který přežije nadcházející velké soužení do věčného a šťastného vzájemného společenství. (Zjev. 7:9–17) Když tedy učíš ty, s nimiž studuješ biblické nauky, nezapomeň je vést k ‚celému společenství bratrů‘, a učit je lásce k němu. — 1. Petra 2:17.

Pamatuješ si?

◆ Co dělal Pavel s nově nalezenými zájemci v Efezu a Korintě?

◆ Jak tím Pavel prospíval novým?

◆ Co kromě nauk bychom měli předložit těm, s nimiž studujeme Bibli?

◆ Jaké praktické způsoby v tom směru lze použít?

Artemidin chrám

Nejslavnější stavbou města Efezu byl Artemidin chrám. Již staré národy ho počítaly k sedmi divům světa. Chrám, který viděl apoštol Pavel, když navštívil Efez v 1. století n. l., byl znovu postavený podle plánů dřívějšího jónského chrámu, který prý zapálil Herostratos v roce 356 př. n. l.

Podle J. T. Wooda, který zde prováděl vykopávky ve 2. polovině 19. století, byla plocha, na níž byl chrám postaven, asi 73 metrů široká a 127 metrů dlouhá. Vlastní chrám měřil asi 50 × 105 metrů. Měl 100 mramorových sloupů, vysokých asi 17 metrů. Jejich podstavce měřily v průměru asi 2 metry a některé sloupy byly zdobeny plastikami až asi do výšky 6 m. Vnitřní svatyně chrámu, která měřila asi 21 × 32 metrů, byla pravděpodobně otevřená směrem k nebi. Oltář ve svatyni zaujímal plochu přibližně 6 m a Artemidin obraz stál zřejmě přímo za ním.

Objevené úlomky poukazují na to, že chrám byl vyzdoben nádhernými malbami a sochami. Střechu zakrývaly velké bílé mramorové desky. Spáry mezi mramorovými bloky byly místo maltou vyplněny zlatem.

Rohový kámen

Kámen, který se zasazuje do úhlu nebo do rohu, kde se stýkají dvě zdi, a který je velmi důležitý, protože tyto zdi svazuje.

Nejdůležitější rohový kámen byl základní rohový kámen neboli základní kámen. Ten musel být zvlášť pevný především u veřejných budov nebo městských zdí. Ostatní kameny se vyrovnávaly podle základního kamene pomocí olovnice. Každý další kámen se tedy musel vyrovnávat se základním kamenem, aby budova měla správnou pevnost. Mnohokrát byly základní kameny značně velké a často se používaly dva kusy kamene, jež se však nespojovaly maltou. Základní kámen také sloužil k tomu, aby držel zdi budovy pohromadě.

Další důležitý rohový kámen byla „úhelní hlava“. (Žalm 118:22) Tento výraz se pravděpodobně vztahoval na nejvyšší, tzn. závěrečný kámen celé stavby. Byl to kámen, který nahoře držel pohromadě dvě zdi, jež se spolu stýkaly, aby se nerozpadly a budova se nezřítila.