oznamována výstraha, byl pak nad pozemským Jeruzalémem vykonán Jehovův soud. (Sk. 5:28, 41, 42; 4:16) Podobně i dnes svědkové Jehovovi oznamují jeho den pomsty v celé říši křesťanstva.

18. Proč očekáváme s důvěrou vítězství Jehovova „věčného předsevzetí“?

¹⁸ Nedovrší snad nyní Jehova toto největší celosvětové oznamování v dějinách závěrečným úderem v Armageddonu? Nezpůsobí zničení ‚těm, kteří ničí zem‘? Ano, zcela jistě! Ti, jejichž naděje je zakotvena v Božích slibech, se s důvěrou dívají vstříc vítězství jeho „věčného předsevzetí“. (Zjev. 11:18; Ef. 3:10–12) Prostřednictvím království vykonávaného Mesiášem, který nyní panuje z nebeského „Jeruzaléma“, náš „vznešený Král“, Jehova, způsobí, že bude ospravedlněno jeho svrchované jméno. Pak obnoví lidstvo k věčnému životu v dokonalosti na rajské zemi, a tím ukáže, že je „náš Bůh na neurčitý čas, ano navždy“ a že „nestvořil [Zemi] jen tak naprázdno“. — Žalm 48:14; 48:15, „KB“; Iz. 45:18, 22–24; 46:9–11; 55:11; Jer. 25:31.

„Radujte se navždy“

1. a) Co je „město“, o němž se mluví v Židům 11:10? b) Dokdy musí „velký zástup“ čekat na „splnění toho zaslíbení“?

OPRAVDU se můžeme velice radovat, že mesiášský král, Kristus Ježíš, nyní panuje v nebeském „Jeruzalémě“. To je město, „jež patří k nebi“, jak se o něm zmiňuje Židům 11. kapitola. Právě o ně ‚usiloval‘ Abrahám, Izák a Jákob. „Veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi“ kananejské, protože vážně hledali „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Ale stejně jako v případě „velkého zástupu“, který dnes má naději na věčný život na zemi, musí i „splnění toho zaslíbení“ pro tyto muže staré doby čekat až do doby, kdy pomazaní křesťané obdrží své dědictví v nebeském království. — Žid. 11:8–16, 39, 40; Zjev. 7:9.

„NEBESKÝ JERUZALÉM“

2. a) Jak poukazuje Židům 12:1, 2 na naději na mesiášské království? (Žalm 110:1, 2) b) Jak byl příchod království předstíněn na hoře Sinaj?

² Dvanáctá kapitola Židům dále povzbuzuje pomazané křesťany, aby měli užitek z příkladu těchto věrných svědků ze starověku a aby také „upřeně hleděli na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“, který vytrval a pak se „posadil. . . po pravici Božího trůnu“, dokud neskončí „ustanovené časy národů“. (Žid. 12:1, 2) Pavel dále zdůrazňuje těmto křesťanům naději na království a popisuje při tom děsivé projevy Jehovovy slávy na hoře Sinaj v době, kdy byla zasvěcena smlouva Zákona s tělesným Izraelem. Tehdy Jehova řekl Izraeli: „Budete-li. . . přesně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, . . . vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojž. 19:5, 6.

3. Jak se duchovní izraelité „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje ještě větší bázeň?

³ Ale duchovní izraelité — dnešní pomazaní křesťané — jsou v „nové smlouvě“. (Žid. 8:8–11) A nyní se „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje daleko větší bázeň. Co to je? Pavel odpovídá v Židům 12:22: „Vy jste se. . . přiblížili k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému.“ Tímto způsobem se začali přibližovat dědici království v Pavlově době, protože ti byli „budováni. . . v duchovní dům“ na základě, Kristu Ježíši, který byl nyní položen na Siónu. (1. Petra 2:4 až 9) Dále se měli k tomuto nebeskému Jeruzalému přibližovat jiní pomazaní křesťané, dokud nebude k Beránkovi shromážděno všech 144 000, kteří s ním mají stát na nebeské hoře Siónu. — Zjev. 14:1–5.

4. K čemu dalšímu ve spojení s mesiášským královstvím se „přiblížili“ pomazaní křesťané?

⁴ Zde v Židům 12:22–24 Pavel také popisuje jiné významné věci, k nimž se křesťané „přiblížili“ a jež mají spojitost s mesiášským královstvím a jeho účelem. Mluví o přítomnosti „myriád andělů“, o nichž říká i Daniel 7:9–14 a Matouš 25:31, že jsou přítomni, když ten, který je jako „Syn člověka“, dostává království. Pavel se také zmiňuje o „sboru prvorozených“, kteří zdědí království. Vyvyšuje Boha jako „soudce všech“, jenž prohlašuje tyto ‚prvorozené syny‘ za spravedlivé, aby mohli být přijati do nové smlouvy, kterou Ježíš zprostředkoval pomocí své vlastní drahocenné krve. (Žid. 9:13–15; Řím. 5:1, 9) A Pavel se také zmiňuje o ‚duchovním životě těchto spravedlivých‘ dědiců království, kteří nyní chodí „v novotě života“. — Řím. 6:4; 8:16.

5. a) Jak vyplývá ze Židům 12:28, 29, že „nebeský Jeruzalém“ je mesiášské království? b) Jak Židům 13:14, 15 poukazuje na toto „město“ jako na něco budoucího?

⁵ To, že „nebeský Jeruzalém“, o němž mluví Židům 12:22, se vztahuje na mesiášské království, k němuž se „přiblížili“ pomazaní křesťané, podporují i další verše, totiž 28 a 29, kde je Pavel povzbuzuje: „Když tedy vidíme, že máme obdržet království, které nemůže být otřeseno, mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme prokazovat Bohu přijatelně svatou službu se zbožnou bázní a s posvátnou úctou. Vždyť náš Bůh je také stravující oheň.“ Toto napomenutí, aby se s nadšením, přibližovali, k nebeskému Jeruzalému neboli k mesiášskému království, pokračuje až do konce Pavlova dopisu, jak o tom čteme v poslední kapitole, totiž v Židům 13:14: „Zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí.“ Nyní již toto království přišlo — ve významném roce 1914! Jak vážně by tito zbývající pomazaní na zemi měli ‚hledat nejprve království‘ a stále přinášet Jehovovi „oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“! — Mat. 6:33; Žid. 13:15.

„NOVÝ JERUZALÉM“

6. a) Co je „Nový Jeruzalém“ popsaný ve Zjevení b) Proč by se měl „velký zástup“ hluboce zajímat o tento „Jeruzalém“?

⁶ Co je tedy „nový Jeruzalém“, o němž je poprvé zmínka ve Zjevení 3:12? O tom, „kdo zvítězí“, říká oslavený Ježíš: „Toho učiním sloupem v chrámu svého Boha. . . a napíši na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje s nebe od mého Boha.“ Později ve Zjevení 21:1, 2 a 10 Jan ukazuje, že tito vítězové jsou v „novém nebi“, a popisuje jejich složenou skupinu jako „svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující s nebe a připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela“, ženicha Krista. Tento Nový Jeruzalém je Božím prostředkem, jímž Bůh působí, aby „voda života“ přitékala k poslušným lidem, a ti jsou uzdravováni a přivedeni k dokonalému životu zde na zemi. Tak jim Bůh, původce tohoto vznešeného opatření, velice doslovně „setře. . . každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Takovou vyhlídku má „velký zástup“, druhové ostatku „třídy nevěsty“. Jak proto jásají! — Zjev. 22:1, 2; 21:4.