o království, se způsobem, jak to dělají svědkové Jehovovi od konce první světové války v roce 1918. Není to jedno a totéž. Svědkové Jehovovi skutečně káží „evangelium“ neboli „dobré poselství“, totiž o Božím nebeském království, které bylo zřízeno tím, že byl Boží Syn Ježíš Kristus na konci časů pohanů v roce 1914 dosazen na trůn. (Luk. 21:24) Světaširé svědectví o tom se setkává s překážkami v podobě mezinárodního pronásledování a odporu a mohlo být vydáno pouze s pomocí Božího vše přemáhajícího ducha. Nebylo to vykonáno duchem člověka ani duchem satana ďábla. Dělo se to s pomocí Božích svatých andělů, jak je to naznačeno ve Zjevení 14:6, 7:

⁴ „A viděl jsem jiného anděla letícího uprostřed nebe a měl věčné dobré poselství, aby je oznamoval jako radostnou zvěst těm, kteří bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu, a říkal silným hlasem: ‚Bojte se Boha a oslavujte jej, neboť přišla hodina jeho soudu, a proto uctívejte toho, který učinil nebe a zemi a moře a prameny vod.‘ “

5. a) Kterého organizátora je nyní, v tomto čase rozhodování, nutné se bát? b) Do jakého nebeského setkání se vetřel nepřátelský organizátor, podle 1. a 2. kapitoly Jobovy?

⁵ Ten, koho je třeba se nyní bát, v této době osobního rozhodování, je tedy stvořitel, organizátor vesmíru. V knize Jobově je nám umožněno nahlédnout do jeho nebeské rodiny andělských synů. Organizátor světského systému věcí od potopy v době Noemově, satan ďábel, byl kdysi členem této rodiny. U Joba 1:6, 7 je zobrazen jako vetřelec zasahující do rodinných záležitostí. Čteme zde: „Nyní nadešel den, kdy synové pravého Boha vstoupili, aby se postavili před Jehovu, a dokonce i satan vstoupil přímo mezi ně. Tehdy řekl Jehova satanovi: ‚Odkud jdeš?‘ Na to odpověděl satan Jehovovi a řekl: ‚Z potulky po zemi a z obchůzky po ní.‘ “ U Joba 2:1, 2 je vylíčen podobný obraz jednoho pozdějšího setkání synů pravého Boha v neviditelných nebesích.

6. a) Co je zřejmé z takového setkání nebeských „synů pravého Boha“, jemuž předsedal Jehova Bůh? b) Jak byli tito „synové pravého Boha“ povzbuzeni příkladem, který jim poskytl Job?

⁶ Co naznačují tato dvě shromáždění synů Jehovy Boha? Jak by měli být správné nazváni ti, kteří tvoří tuto rodinnou skupinu? Jaké vhodné slovo nebo slova vyvstávají v mysli? Ponecháváme čtenáři, aby to řekl sám. Tato setkání byla oficiální a pravý Bůh jim oprávněně předsedal. To, že byl satan připuštěn k těmto setkáním, neznamená, že byl stále ještě považován za jednoho ze „synů pravého Boha“ a že byl stále ještě částí Boží nebeské domácnosti. Již jeho označení „satan“ naznačuje, že to tak nebylo, protože toto jméno znamená „odpůrce“. Neměl proto dobrý úmysl, když se pohyboval po zemi jako lidem neviditelný duch. Odporoval každému člověku, který se snažil zachovávat ryzost ve vztahu k pravému Bohu. S božským svolením učinil onoho spravedlivého, bohabojného muže Joba ze země Uz obětí svých útoků. Nezdařil se mu však jeho podlý úmysl dosáhnout toho, aby lidé na zemi i andělé v nebi pohrdli univerzální svrchovaností Jehovy Boha. Jobův věrný příklad se stal velkým povzbuzením pro Jehovovu nebeskou rodinu andělských synů.

7. Z jaké rodiny se svou neposlušností vyřadil Adam s Evou? Kolik tvorů z duchovní říše plnilo strážní službu?

⁷ Satan si snad myslel, že zvítězí, jako v případě prvního člověka na zemi, Božího syna Adama. Ke konci šestého stvořitelského dne, kdy ještě na zemi nebyl žádný člověk ani žádné lidské stvoření, řekl Bůh: „Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby.“ Bůh zde nepoužil oficiálního „my“, jako kdyby mluvil sám k sobě. Oslovil nejméně jednu jinou osobu, kterou chtěl zapojit do tohoto stvořitelského činu. (1. Mojž. 1:26) Žádný nezaujatý člověk nepopře, že to vyžadovalo nebeskou spolupráci. První lidští tvorové, Adam a Eva, však přešli na stranu neviditelné duchovní osoby, která stála za viditelným hadem a jehož přiměla, aby označil Boha za lháře. Neposlechli Boha, a tak se vyřadili z Boží univerzální rodiny dětí a byli vyhnáni ze zahrady Eden. Potom Bůh „postavil cherubíny na východě zahrady Eden a planoucí ostří meče, který se neustále otáčel, aby střežili cestu ke stromu života“ v zahradě. (1. Mojž. 3:24) Byli tam nejméně dva cherubíni, a byli to členové Boží nebeské domácnosti, kteří dostali pověření, aby se ztělesnili a objevili se lidem.

8. Stalo se tedy v té době zřejmým, že v Boží domácnosti byli i jiní? Co nám o tom ukazuje Job 38:6, 7?

⁸ Tak se ukazuje, že v této počáteční fázi lidské existence byli v Boží nebeské domácnosti již jiní členové. Když Jehova Bůh kladl otázky ohledně založení Země, mohl proto říci: „Do čeho byly zapuštěny její podstavce, nebo kdo položil její úhelný kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali volat ve chvále?“ — Job 38:6, 7.

9. O jakých postaveních nebeských tvorů jsou zmínky v žalmech, u Izaiáše 6:2 a v Danielově proroctví?

⁹ Žalm 80:1 a 99:1 říká, že Jehova ‚sedí nad cherubíny‘. Tento popis je zřejmě odvozen od toho, jak vypadala svatá truhla smlouvy, která byla umístěna v Nejsvětější jeruzalémského chrámu. Nad touto truhlou byli dva zlatí cherubíni s křídly rozpjatými proti sobě, a uprostřed nad nimi se objevovalo takzvané světlo šekina, které představovalo přítomnost Jehovy Boha v jeho chrámu. V zázračném vidění vnitřní části chrámu viděl prorok Izaiáš Jehovu na trůnu a viděl, jak mu slouží duchovní tvorové nazvaní serafíni. (Iz. kap. 6) Kromě serafínů a cherubínů existují andělé všeobecně, jak se o nich mluví v poslední knize Bible, Zjevení. Nesmíme přehlédnout nebo vynechat to, že existuje nebeský tvor jménem Michael. Je o něm řečeno, že je „jeden z předních knížat“ a ‚kníže vašeho lidu‘, to jest lidu Danielova. (Dan. 10:13, 21; 12:1) Juda 9 jej vhodně nazývá „archanděl Michael“.

10. Proč musel být zachován pořádek při zasedání soudu, jak je to popsáno ve vidění zaznamenaném u Daniela 7:1–10?

¹⁰ O vidění zvláštní nebeské nádhery říká prorok Daniel: „Díval jsem se dále, až byly postaveny trůny a Starý na dny se posadil. Jeho oblečení bylo právě tak bílé jako sníh a vlasy na jeho hlavě byly jako čistá vlna. Jeho trůn byl plameny ohně; jeho kola byla planoucí oheň. Byl tam ohnivý proud, který tekl a vycházel z místa před ním. Tisíc tisíců mu tam neustále sloužilo a desettisíckrát deset tisíc stálo přímo před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.“ (Dan. 7:9, 10) U tohoto božského soudu musel panovat pořádek, obzvláště mezi desettisíckrát deseti tisíci, kteří sloužili soudci.

11. Co říká v souladu s tím Žalm 103:19–21? Jak je označován Jehova počínaje slovy v 1. Samuelově 1:3?

¹¹ V souladu s tím je v Žalmu 103:19–21 řečeno: „Jehova sám pevně založil svůj trůn v samých nebesích; jeho vlastní kralování si udrželo nadvládu nade vším. Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, kteří plníte jeho slovo tím, že nasloucháte hlasu jeho slova. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho vojska, vy jeho služebníci, kteří konáte jeho vůli.“ Je naprosto vhodné, že od 1. Samuelovy 1:3 dále je univerzální svrchovaný vládce označován jako „Jehova vojsk“. — Jak. 5:4.

12. Co existuje v nebi, vezmeme-li v úvahu, že mezi osobami, které má Bůh v nebi, jsou osoby s tituly nebo hodnostmi, a dokonce „vojska“?

¹² Co tedy ve světle všech výše uvedených biblických textů jasně vyplývá z toho, že mezi nebeskými osobami, které patří Bohu, je archanděl, knížata, cherubíni, serafíni, andělé, vojska, přičemž všechny tyto bytosti a „vojska“ všech hodností a řádů a úrovní jednají v úplném souladu a v naprosté poddanosti „Starému na dny“, Jehovovi Bohu? Je z toho zřejmé, že to vyžaduje, aby všechny tyto osoby, které v nebesích patří Bohu, byly zorganizovány. Celý takový nebeský personál tak tvoří Boží organizaci. Znamená to, že Bůh má organizaci. Hebrejské slovo pro to je histadruth a řecké slovo je organosis.

„ŽENA“ V NEBI

13. a) Jak zapůsobil na Boží organizaci hřích Adama a Evy? b) Co tehdy řekl Bůh zdánlivě hadu, čemuž had nemohl rozumět?

¹³ Když Adam s Evou zhřešili proti Bohu, zapůsobilo to na jeho univerzální organizaci, jejíž pozemskou viditelnou částí byli. Přestali být členy rodiny, které je on nebeským Otcem, stvořitelem. Přešli na stranu neviditelného duchovního tvora, který stál za hadem pronášejícím lež. Doslovný had jistě nerozuměl tomu, co Bůh mínil, když zdánlivě jemu řekl: „Protože jsi to udělal, jsi prokletý mezi všemi domácími živočichy a mezi všemi divoce žijícími polními zvířaty. Budeš lézt po břiše a budeš žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ — 1. Mojž. 3:14, 15.

14. Proč je vyloučeno, aby Boží slova platila doslovnému hadu? O jakého hada a ženu tedy muselo jít?

¹⁴ Co by tato slova znamenala, kdybychom je chápali doslovně? Znamenala by, že mezi doslovným hadem a doslovnou ženou měla být smrtelná nenávist. A také že semeno neboli potomstvo Evy mělo být neúprosným nepřítelem potomků onoho hada; a že onen had měl žít dále, dokud nepřijde semeno ženy Evy. Potom by had měl rozdrtit toto „semeno“ na doslovné patě a zraněné „semeno“ by rozdrtilo hadovu hlavu, čímž by jej zřejmě usmrtilo. Ale kolik útěchy a užitku by to přineslo celému lidstvu? Takové doslovné vysvětlení opravdu nemá smysl. Vede k tolika obtížím, že každý duševně vyrovnaný badatel Bible musí připustit, že Boží slova v 1. Mojžíšově 3:14, 15 musí mít symbolický význam. A tak had, který položil Evě lstivou otázku, musel symbolizovat něco většího, a také „žena“, o níž je zmínka v této souvislosti, musí být „žena“ symbolická.

15. Proč se nemusíme dohadovat o tom, kdo je symbolický had? Protože je „prahadem“, jak je nyní starý?

¹⁵ Musíme snad nyní hádat, kdo je tento symbolický had? Ne! Bible sama nám to říká. Ve Zjevení 12:9 mluví o tomto symbolickým hadu jako o „velkém draku“, „prahadu, který je nazýván ďábel a satan“. Původně to byl symbolický had. V roce 96 n. l., kdy přibližně apoštol Jan psal knihu Zjevení, byl satan ďábel jako symbolický had již více než 4 100 let starý. Nyní, kdy se již má splnit vidění ze Zjevení, je tento „prahad“ asi 6 000 let starý, což je delší doba, než jakou kdy žil nějaký doslovný had. U Jana 8:44 je řečeno, že „je lhář a otec lži“.

16. a) Konflikt mezi kterými dvěma hlavními osobami ukazuje 12. kapitola Zjevení? Co se však přece úspěšně zrodí? b) Kde a proč musí být symbolická matka duchovně živena a chráněna?

¹⁶ Protože Eva, které satan ďábel lhal prostřednictvím hada, nebyla ona „žena“, o níž mluví 1. Mojžíšova 3:15, kdo je tato „žena“? Kniha Zjevení nám opět pomáhá ke správnému porozumění. Dvanáctá kapitola popisuje konflikt mezi satanem ďáblem a „ženou“, která je od hlavy až k patě oděna světlem slunce, měsíce a (dvanácti) hvězd. Zdravý úsudek nám říká, že to musí být symbolická „žena“ v nebesích, protože o žádném z nebeských andělů se nemluví jako o ženě. Je těhotná, a satan ďábel jako lačný drak čeká, aby mohl pohltit jejího potomka, jakmile jej porodí. Ale nebeský Otec na tohoto potomka dává pozor a brání satanovi, takže ve chvíli, kdy se tento potomek narodí, je ‚vytržen k Bohu a k jeho trůnu‘, aby odtud mohl „pást všechny národy železným prutem“. (Zjev. 12:1–5) Tímto královským zrozením neskončilo nepřátelství satana vůči této symbolické „ženě“, protože ta musí být duchovně živena pod božskou ochranou před satanem. Následuje válka v nebi.

17. Byla jako výsledek války v nebi rozdrcena hlava „prahada“? Jak výsledek této války zapůsobil na lidi na zemi a na moři?

¹⁷ Bojové síly „Jehovy vojsk“ vede archanděl Michael. S těmito andělskými vojsky bojuje Michael ve prospěch novorozeného dítěte „ženy“, jež bylo dosazeno na trůn. Satanovi, „prahadu“, má být rozdrcena hlava, a proto on a jeho démonští andělé prohrávají bitvu. Jsou vyvrženi z nebe a svrženi na naši zem. Ale satanovi tím není rozdrcena hlava, je stále ještě velmi živý. Proto se nemůžeme divit, že z nebes zaznívá volání: „Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období.“ — Zjev. 12:7–12.

18. Co zajistilo pro „království našeho Boha“ vítězství Michaela a jeho vojsk? Kdo se proto mohl radovat?

¹⁸ Archanděl Michael a jeho andělé vítězí a královské „dítě“ není sesazeno ze svého nebeského trůnu vedle Boha. Proto je vhodné, že v nebesích zaznělo oznámení: „Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a moc jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem! . . . Proto se radujte, nebesa.“

19. Co znázorňuje „žena“, která je matkou „dítěte“ mužského rodu? Proč?

¹⁹ „Dítě“ mužského rodu, o němž se mluví ve Zjevení 12:5, je zřejmě symbolické. Všechno, co je v souvislosti s tím řečeno, odhaluje, že tím není znázorněna nějaká jednotlivá osoba, ale Boží království, v němž byl jeho Syn, Ježíš Kristus, pověřen, aby pásl všechny národy železným prutem, aby je roztříštil v budoucí „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. (Zjev. 16:14–16) Stejně jako „dítě“ není jednotlivá osoba, není ani jeho matka, „žena“ v nebesích, jednotlivá osoba. Protože tato symbolická „žena“ otěhotněla zásluhou Boha jako svého manžela, musí znázorňovat Boží duchovní organizaci. Z této organizace vycházejí členové onoho nebeského království. Je jím nejen oslavený Ježíš Kristus, který zřejmě jedná v úloze archanděla Michaela, ale také jeho duchovní „bratři“, kteří jsou také „bratry“ Boží duchovní organizace. — Zjev. 12:10, 11.

20. Jak Zjevení 12:17 ukazuje, zda jsou ještě na zemi nějací „bratři“ Boží duchovní organizace?

²⁰ Na naší zubožené zemi je ještě ostatek těchto duchovních „bratrů“. Zjevení 12:17 totiž dále říká: „A drak se rozhněval na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“ Jako část semene Boží „ženy“ mají naději na království.

Viditelná část Boží organizace

1, 2. a) Mluví se teprve v nové nebo nedávné době o Jehovovi jako o manželu? b) Jak na to odpovídá Izaiáš 54:1–5, 13?

PRO ty, kteří dobře znají Bibli, není nic nového, že se o Bohu mluví jako o manželu. Když Ježíš Kristus sám řekl: „V Prorocích je psáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou‘ “ (Jan 6:45), citoval z proroctví, které mluvilo o Bohu jako o manželu. Toto proroctví u Izaiáše 54:1–5, 13, říká (ve výňatcích):

² „Radostně provolávej, neplodná, která jsi nerodila! . . . Protože tvůj veliký Tvůrce je tvůj manželský vlastník, jeho jméno je Jehova vojsk; a Svatý izraelský je tvůj výplatce. . . A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a tvoji synové budou mít hojnost pokoje.“

3. Když apoštol Pavel citoval v Galatským 4:27 z téhož Izaiášova proroctví, mluvil v nějakém smyslu o doslovných ženách na zemi?

³ Apoštol Pavel citoval z téhož Izaiášova proroctví, z 54. kapitoly, když řekl: „Vždyť je psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš. Ozvi se a hlasitě zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť děti opuštěné ženy jsou početnější než té, jež má manžela.‘ “ (Gal. 4:27) Apoštol Pavel zde jistě nemluvil o doslovných ženách na zemi, protože Jehova Bůh není manželem nějaké jednotlivé ženy, ani v běžném, ani v symbolickém smyslu. To, o čem se obrazně mluví jako o Boží „ženě“, bylo něco většího.

4. Co tedy bylo „větší“ než nějaká jednotlivá žena?

⁴ Co to bylo? Boží organizace, kterou si stvořil a kterou nikdo nepřiměje k tomu, aby považovala Boha za sobeckého lháře! Jako manžel ji učiní plodnou, takže se jí rodí „semeno“ neboli potomstvo. Jeho prostřednictvím zničí Bůh satana a organizaci, kterou uvedl satan v existenci počínaje Adamem a Evou.

5. Kdy bylo zařízeno, aby přišel hlavní ze „semene“, o němž se mluví v 1. Mojžíšově 3:15, a jak?

⁵ „Semeno“ Boží „ženy“ neboli „manželky“ začalo existovat v osobě Božího jednozplozeného Syna v nebi. Kdy? V době, kdy jeho život, který byl až do té doby v duchovní říši v nebesích, byl přenesen do lůna panenské Židovky Marie, která tak otěhotněla v roce 2 př. n. l. „Ženou“ z 1. Mojžíšovy 3:15 tedy nebyla Marie. Marie se také nestala matkou těch, kteří jsou ve Zjevení 12:17 označeni jako „zbývající z jejího semene“. — Povšimni si Galatským 4:26–31.

6. a) Když byl Ježíš na zemi jako dokonalý člověk, částí které organizace byl? b) Kdy se Ježíšovi učedníci začali stávat částí Boží duchovní organizace?

⁶ Stejně jako byl první člověk na zemi, Adam, „synem Božím“, když byl ještě dokonalý v zahradě Eden a byl částí Boží univerzální organizace, tak byl i Ježíš jako dokonalý člověk na zemi viditelnou částí Boží organizace synů. (Luk. 3:21–38) O sobě a o svých učednících řekl Ježíš v modlitbě k Bohu: „Nejsou částí světa, stejně jaká já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14, 16) Později řekl Ježíš římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Bylo to proto, že Ježíš Kristus byl částí Boží duchovní organizace, Boží „ženy“, přičemž byl hlavním z jejího „semene“. Ode dne letnic roku 33 n. l., kdy oslavený Ježíš v nebesích vylil svatého ducha na své věrné učedníky na zemi, stali se tito učedníci částí „semene“ Boží „ženy“. Tvořili viditelnou část Boží duchovní organizace. Ačkoli byli ve světě, nebyli jeho částí. — Sk. 2:1–47.

7. Jakou „nevěstu“ má nastávající manžel Ježíš Kristus? Co ona říká podle Zjevení 22:17?

⁷ V souladu s tím, co zde právě bylo uvedeno, mluví se i o Ježíši Kristu jako o ženichu, který má mít „nevěstu“. Ta ovšem není doslovnou ženou. A kdo to tedy je? Je to „nevěsta“ skládající se z mnoha částí, mnohočlenná „nevěsta“. Je to tedy organizace, která následuje a napodobuje budoucího ženicha a činí jeho vůli. Chceš-li, nazvi ji ekklésia, shromáždění nebo sbor. (5. Mojž. 4:10; 9:10; 18:16, řecký překlad „Septuaginta“; Sk. 7:38) Poslední kniha Bible mluví o této budoucí nebeské družce oslaveného Krista, když ve Zjevení 22:17 říká: „A duch a nevěsta dále říkají: ‚Přijď!‘ “

8. a) K čemu přirovnává apoštol Pavel křesťanský sbor své doby ve 2. Korintským 11:2? b) Když Pavel cituje ze Žalmu 45 ve spojitosti s Ježíšem, kdo je tedy žena, která je přivedena k mesiášskému králi jako ke svému Pánu?

⁸ Ekklésii neboli sboru v řeckém Korintu napsal apoštol Pavel: „Já osobně jsem vás zaslíbil k manželství jednomu manželovi, abych vás představil Kristu jako čistou pannu.“ (2. Kor. 11:2) V Židům 1:8, 9 uplatňuje apoštol Pavel Žalm 45 na Ježíše Krista jako na Božího Syna. Tento prorocký žalm přirovnává Božího Syna k ženichu. Žalm 45:13–15, (45:14–16, „KB“) pokračuje: „Celá je nádherná uvnitř domu dcera králova; její oblečení je obroubeno zlatem. Ve tkaném rouchu bude přivedena ke králi. Panny v jejím průvodu jako její družky jsou přiváděny k tobě. Budou přivedeny s radostí a jásáním; vstoupí do paláce králova.“

9. K čemu přirovnal Jan Křtitel Ježíše Krista a skupinu jeho učedníků?

⁹ I Jan Křtitel přirovnal Ježíše Krista k ženichu a jeho budoucí učedníky k nastávající nevěstě. Jan měl tu výsadu, že směl pokřtěnému, pomazanému Ježíši představit první učedníky. Proto prohlásil: „[Řekl jsem], že nejsem ten Kristus, ale že jsem byl vyslán před ním. Kdo má nevěstu, je ženich. Ale přítel ženicha, když zde stojí a slyší ho, má velkou radost pro hlas ženicha. Proto je tato má radost dovršena.“ (Jan 3:28, 29) Jan Křtitel neočekával, že bude učiněn částí Kristovy duchovní „nevěsty“. Zůstal pouze „přítelem ženicha“. Nesobecky se však radoval, stejně jako panenské družičky nevěsty v Žalmu 45:13–15 (45:14–16, „KB“).

10. a) Proč je správné říci, že třída „nevěsty“ je viditelnou částí Boží duchovní organizace? b) Jak je tato skutečnost podporována tím, co Pavel napsal o Kristu jako hlavě v dopisech Římanům a Korintským?

¹⁰ Ústřední myšlenka toho všeho je, že stejně jako nebeský ženich je částí Boží duchovní organizace, je viditelnou částí Boží duchovní organizace i třída nastávající „nevěsty“, jež je zplozena Božím duchem ještě na zemi. Pravdivost toho potvrzuje skutečnost, že tato „nevěsta“, která má manžela jako hlavu, je zároveň duchovním tělem Kristovým. Ekklésii neboli sboru v Římě napsal Pavel: „Tak i my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo ve spojení s Kristem, ale jsme údy, které patří jednotlivě k sobě navzájem.“ (Řím. 12:5) Sboru v Korintu Pavel napsal: „Jedním duchem jsme totiž skutečně byli všichni pokřtěni v jedno tělo, . . . Vy pak jste tělem Kristovým a jednotlivě údy.“ (1. Kor. 12:13, 27) Protože nyní je hlava tohoto duchovního těla, oslavený Ježíš Kristus, částí Boží duchovní organizace, jsou částí Boží organizace i členové jeho „těla“, jenže v přítomné době jsou její viditelnou částí. Není nesprávné říci, že jsou Boží viditelnou organizací na zemi. „Bůh zařídil tělo.“ (1. Kor. 12:24, „Ekumenický překlad“) „Ale Bůh zorganizoval tělo.“ — „The Riverside New Testament“ od Williama G. Balantina.

BOŽÍ ORGANIZOVANÝ, ODDANÝ LID NA ZEMI V DNEŠNÍ DOBĚ

11. Proč se světské národy musely po první světové válce reorganizovat? Proč se také museli reorganizovat „zbývající ze semene [ženy]“?

¹¹ Na konci první světové války v roce 1918 bylo nutné, aby se válkou postižené národy uvnitř satanova viditelného systému věcí reorganizovaly. Na mezinárodní scénu vystoupil nový činitel v podobě bolševiků neboli komunistů, kteří připravili násilnou revoluci v Rusku a převzali politickou moc nad jeho rozlehlým impériem v Evropě i v Asii. Jaký to byl svět, jemuž museli čelit ‚zbývající ze semene [ženy]‘! Museli se zreorganizovat. Museli se dívat na budoucnost z nového a zcela převratného stanoviska, z hlediska biblických proroctví, jež se otevírala jejich porozumění jako nikdy předtím. Byl zde dostatečný důkaz, jak na základě biblické chronologie a proroctví, tak i na základě světových událostí, že v říjnu 1914 skončily časy pohanů, „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24) Od té doby je starý svět ve svém „času konce“ neboli ve svých „posledních dnech“. (Dan. 12:4; 2. Tim. 3:1) Proto bylo načase, aby se na světové scéně činnosti objevil nový druh lidí, nikoli komunisté, ale bohabojné osoby. Kdo to byl, to se časem ukázalo.

12. a) Kdy a kde začala být před koncem první světové války oznamována pozemská naděje pro takové bohabojné lidi, kteří se tehdy objevili na světové scéně? b) S kým spojovala kniha nazvaná „Harfa Boží“, vydaná v roce 1921, slova u Jana 10:16?

¹² Ti měli přežít zkázu starého systému věcí v Armageddonu a vejít do nového systému věcí pod Kristovým nebeským královstvím. To jim mělo poskytnout příležitost, že nebudou muset nikdy zemřít a odejít z tváře země, kterou království přemění v ráj. Tato naděje, jaká nebyla nikdy předtím oznamována, byla veřejně ohlášena v Los Angeles ve Spojených státech v Kalifornii, v únoru 1918. První světová válka skončila o více než osm měsíců později. Ti, kteří přijali takovou naději, nikdy neočekávali, že půjdou do nebe, aby se tam stali částí Boží organizace. Po válce byla znovu věnována pozornost Ježíšovým prorockým slovům u Jana 10:16. V roce 1921 Společnost Strážná věž vydala knihu nazvanou „Harfa Boží“, v jejíchž odstavcích 577 a 578 na str. 291 a 292 je řečeno:

„Ježíš dokázal, že ti, kteří mají být zachováni, nejsou obmezeni pouze na ty, kteří odchází do nebes, když řekl: ‚A mám i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti; nebo hlas můj slyšeti budou.‘ (Jan 10:16) ‚Tento ovčinec‘ znamená církev; a až bude tato třída vybrána, pak musí míti každý příležitost přijíti do ovčince Kristova. (Jan 10:16, „KB“) A toto je pravdivé, protože on je všechny vykoupil svou převzácnou krví.

Bůh způsobil, aby prorok David napsal: ‚Všichni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.‘ (Žalm 86:9) Toto je dalším potvrzujícím důkazem, že všichni příležitost míti musí.“

13. Jak bylo na sjezdu v Los Angeles v roce 1932 spojeno v hlavní přednášce Ježíšovo podobenství o ovcích a kozlech se slovy u Jana 10:16?

¹³ V roce 1923 se v Los Angeles v Kalifornii konal devítidenní sjezd, který vyvrcholil v neděli 26. srpna veřejným shromážděním v Coloseu. Mluvilo se tam o Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech u Matouše 25:31–46. Nepodávalo se zde již tradiční vysvětlení tohoto podobenství, jak je předkládá křesťanstvo. „Ovce“ byly ztotožněny s „jinými ovcemi“, o nichž Ježíš prorokoval u Jana 10:16. Ve vysvětlující přednášce, která byla vydána ve „Strážné věži“ z 15. října 1923 (angl.), bylo (na straně 310, odstavec 33) řečeno:

„Jsme přesvědčeni o tom, že v takzvané církvi jsou milióny těch, kteří tam zůstávají z úcty k Pánu; a na takzvanou církev se dívají tak, že ji v nějakém smyslu Pán používá. Velký počet těchto lidí netvrdí, že je zasvěcen Pánu, a nemají nebeské naděje ani tužby. Máme zato, že právě zde lze najít třídu, kterou náš Pán označil jako ovce. (Jan 10:16) Docházíme proto k závěru, že jak ovce, tak i kozli v podobenství tvrdí, že jsou křesťané; tvoří křesťanstvo, a ti i oni tvrdí, že činí skutky ve jménu Pánově. — Matouš 7:21–23.“

14. Co bylo řečeno v časopisu „Strážná věž“ ve vydání z 15. ledna 1924 o době, kdy mají být shromážděny „jiné ovce“?

¹⁴ V následujícím roce podalo vydání „Strážné věže“ z 15. ledna 1924 další komentář (na straně 26, odstavce 2 a 3, angl.):

„ ‚K němu se shromáždí národové.‘ — 1. Mojž. 49:10, „KB“.

To je prorocký výrok, který se vztahuje na Kristovo dílo. Právě přišla doba pro jeho splnění. Znamená to, že lidé ze všech národů, kmenů a jazyků, kteří touží po spravedlnosti a milují ji, mají být shromážděni k Pánu. Ježíš řekl: ‚A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.‘ (Jan 10:16, „KB“) Ovce je poddajné, mírné a učenlivé zvíře; proto symbolizuje lidi, kteří milují pokoj a touží po lepších věcech.“

15. Jak bylo ve vydání „Strážné věže“ z 15. srpna 1934 ukázáno, že Bůh ve své lásce chce učinit víc než jen zachránit „malé stádo“ do nebes?

¹⁵ O deset let později bylo ve vydání „Strážné věže“ z 15. srpna 1934 v úvodním odstavci (str. 243, angl.) řečeno:

„Jehovova milující laskavost je prokazována všem, kteří se pilně snaží poznat a činit jeho vůli. Bůh prokazuje svou laskavost lidem, kteří věří v Pána Ježíše Krista. (Jan 3:16) Ježíš Kristus je ta cesta k životu, kterou opatřil Bůh, ale ne všichni lidé, kteří dostávají život, se stanou duchovními tvory. Jsou také jiné ovce, které nejsou z ‚malého stáda‘. (Jan 10:16) Právě ty ‚jiné ovce‘ oslavuje Kristus Ježíš po svém příchodu k chrámu, kde má vykonat soud. Říká jim: ‚Poďtež, požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.‘ (Mat. 25:34, „KB“)“

(Viz též odstavec 28 na straně 248, angl.)

16. Ke které třídě „ovcí“ patří „velký zástup“, jak to bylo vysvětleno v roce 1935 na sjezdu ve Washingtonu? Jak na tuto informaci reagovaly příští den stovky těch, kteří byli obzvláště pozváni?

¹⁶ Další rok, rok 1935, byl důležitým mezníkem. Ve Washingtonu, D. C., se konal důležitý sjezd, na který byli obzvláště pozváni ti, kteří toužili být „jinými ovcemi“ znamenitého pastýře. To naznačovalo že byl učiněn zcela určitý krok ke shromažďování takových „jiných ovcí“. V pátek 31. května byl přednesen proslov, v němž bylo ukázáno, že „jiné ovce“ (neboli jonadabové) jsou ti, kteří tvoří „velký zástup“ s pozemským určením, jak se o něm prorocky mluví ve Zjevení 7:9–17. Ukázalo se, že mnoho účastníků sjezdu patří k „velkému zástupu“, protože příští den předstoupilo 840 osob a daly se pokřtít ve vodě, čímž symbolizovaly, že se bezvýhradně oddávají Jehovovi Bohu prostřednictvím znamenitého pastýře Ježíše Krista.

„NOVÉ JMÉNO“ PRO POZEMSKOU ČÁST

17. Když „Strážná věž“ ve vydání z 1. března 1925 vysvětlovala narození dítěte mužského rodu, jak je popsáno ve 12. kapitole Zjevení, na kterou vynikající událost to bylo uplatněno?

¹⁷ Vraťme se však k významnému roku 1925. Dlouho nesprávně chápané vidění ve Zjevení 12:1–17 se objasnilo. Ve vydání časopisu „Strážná věž“ z 1. března 1925 bylo objasněno, že je naprosto nesprávný výklad, že by zrozením dítěte mužského rodu „ženou“ v nebesích bylo znázorněno zrození papežství z odpadlého náboženského systému během čtvrtého století. Zrození dítěte mužského rodu znázorňovalo zrození Božího mesiášského království z jeho „ženy“, jeho nebeské organizace podobající se manželce. To se stalo v nebesích na konci časů pohanů, „ustanovených časů národů“, na podzim roku 1914 n. l. Pozemská část Jehovovy duchovní organizace byla nadšena tímto zjevením!

18. a) K čemu přišel pro Boha čas, jak na to bylo upozorněno v roce 1925? b) Co v souladu s tím učinily v roce 1931 sbory těch, kteří patří k „tomuto ovčinci“ znamenitého pastýře?

¹⁸ V roce 1925 se stalo ještě více! Dostala se do popředí skutečnost, že přišel čas, kdy si chtěl Bůh pro sebe učinit jméno. Bylo to publikováno v létě na zemském sjezdu v Indianopolis, ve státě Indiana v USA. (2. Sam. 7:23; Iz. 64:1, 2) V souladu s Božím předsevzetím, že si chce vybrat z národů „lid pro své jméno“, se v červenci 1931 svět dověděl o označení „svědkové Jehovovi“. Tehdy formálně a rezolucí tisíce těch, kteří patří k „tomuto ovčinci“ znamenitého pastýře, přijaly toto biblické označení pro Boží oddaný a pokřtěný lid. (Iz. 43:10) Tento příklad, který byl dán na sjezdu v Columbus (Ohio), následovaly sbory lidé, kteří patří do „tohoto ovčince“ po celé zeměkouli.

19. Patří do „tohoto ovčince“ dnes všechny „ovce“ znamenitého pastýře, jak to vyjadřují revidované překlady Jana 10:16?

¹⁹ Ježíš Kristus dělal rozdíl mezi svými následovníky, kteří se podobají ovcím a patří do „tohoto ovčince“, a „jinými ovcemi“. Podle „Ekumenického překladu“ řekl: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.“ — „The Emphatic Diaglott“ 1864; „Rotherham“ 1903.

20. Které „ovce“ obzvláště od roku 1935 organizuje znamenitý pastýř na zemi do jednoho celku?

²⁰ Ti, kteří patřili k „tomuto ovčinci“, byli částí Boží duchovní organizace a byli to „zbývající“ z duchovního „semene“ Boží ženy, o nichž se mluví ve Zjevení 12:17. „Jiné ovce“ nepatří do „tohoto ovčince“, a proto nejsou částí Boží duchovní organizace. Nejsou částí „malého stáda“, jemuž nebeský Otec dává „království“. (Luk. 12:32) Ale na jaře roku 1935 začal znamenitý pastýř Ježíš Kristus definitivně přivádět tyto „jiné ovce“ s pozemským určením do uznaného společenství s duchem zplozeným ostatkem „tohoto ovčince“. Tehdy se staly ovcemi, které Ježíš předpověděl v podobenství o ovcích a kozlech u Matouše 25:31–46. Tak znamenitý pastýř spojuje „ovce“ z „tohoto ovčince“ s „jinými ovcemi“, aby tvořily „jedno stádo“ pod ním jako jejich „jedním pastýřem“. Tak se „stádo“ stává jednou organizací.

21. Dokdy bude zbytek „tohoto ovčince“ osob podobných ovcím spolupracovat s „jinými ovcemi“ jako jedno organizované „stádo“? Jaké úpravy pak budou provedeny?

²¹ To vytváří základ pro všechny tyto lidi podobné ovcím, bez ohledu na to, jaké mají určení, aby nyní společné pracovali jako jedna organizace na zemi. Rozdělení, k němuž nakonec musí mezi oběma těmito třídami dojít, bude proto, že „ovce“ z „tohoto ovčince“ ukončí věrně svůj pozemský běh a budou mít podíl na „prvním vzkříšení“, aby byly přijaty do neviditelné nebeské organizace. (Zjev. 20:4, 6) Až budou členové „malého stáda“ všichni pryč, bude muset mezi „jinými ovcemi“, které zde zůstanou, dojít k potřebným úpravám, aby mohly všechny harmonicky sloužit jako poddaní většího Davida, mesiášského krále Ježíše Krista. — Zjev. 22:16.