Dobré poselství se dostává do Samoy

SLYŠÍŠ-LI jméno Samoa, snad si představíš ráj v Polynésii: modrou oblohu s bílými nadýchanými obláčky, azurové moře a palmy, jimiž jemně povívá vonný vánek jižního Pacifiku. A skutečně, Samoa, země v samém srdci Polynésie, má všechnu tuto krásu.

Chceš-li najít Samou na mapě, zaměř svůj pohled na Havaj a potom sleduj pomyslnou čáru směrem k Novému Zélandu. Něco málo za polovinou najdeš skupinu Samojských ostrovů. Celý řetěz ostrovů se táhne v délce asi 470 kilometrů. Západní Samoa má asi 160 tisíc obyvatel na ploše 2 953 čtverečních kilometrů, zatímco Americká Samoa má asi 30 000 obyvatel na celkové ploše pouhých 197 čtverečních kilometrů.

V ZÁPADNÍ SAMOI

Západní Samoa se daleko houževnatěji drží starodávných zvyků než Samoa Americká, která se do jisté míry „modernizovala“. Moderní názory se často dostávají do konfliktu se starodávnými samojskými zákony a způsobem života, takže změna je sice pomalá, ale jistá. Někteří obyvatelé jsou se změnou nespokojeni, jiní se z ní radují.

Učit samojské obyvatele o Bibli je obtížná práce. Ne proto, že by Samojci o ni neměli zájem. Rádi poslouchají její poselství. Ale obtížné je cestovat mezi roztroušenými ostrůvky a zařídit věci tak, aby bylo možné strávit potřebný čas s jednotlivými lidmi. Až donedávna bylo také obtížné získat pro misionáře povolení ke vstupu do Západní Samoy.

Začátkem padesátých let pobýval krátký čas v Samoi John Croxford z Anglie. Seznamoval tamější lidi s biblickým „dobrým poselstvím o království“. Když v květnu 1953 přišli do Západní Samoy manželé Ronald a Olive Sellarsovi, našli tam některé lidi, kteří již měli zájem o studium Bible. Později se několik rodin z Nového Zélandu a z Austrálie rozhodlo, že se tam přestěhují, budou tam pracovat ve státní správě nebo na základě obchodní smlouvy a budou tam pomáhat místním svědkům, aby se k lidem dostalo „dobré poselství“. To všechno velmi přispělo k rozšíření „dobrého poselství“.

AMERICKÁ SAMOA A „DOBRÉ POSELSTVÍ“

Americká Samoa se skládá ze šesti malých malebných hornatých ostrůvků. Stejně jako v Západní Samoi, jsou tam lidé velmi pohostinní, vycházejí vstříc a milují život.

Když se na jaře roku 1938 vracel prezident Společnosti Strážná věž, J. F. Rutherford, se svou společností z veřejné činnosti v Austrálii, zastavili se v přístavu v Americké Samoi a zanechali tam několik výtisků literatury Společnosti. Potom, v roce 1952, navštívila své příbuzné v Americké Samoi jedna mladá žena z Fidži, Lydia Pedro. Vysvětlila jim mnohé z „dobrého poselství“, ale mohla tam zůstat jen krátký čas. Pak se ze Západní Samoy přestěhovali Ronald a Olive Sellarsovi. Podařilo se jim získat povolení k pobytu a ihned začali pomáhat ostatním, aby si začali vážit dobrého poselství o království.

V následujícím roce 1955 přišly ze Spojených států dvě manželské dvojice, Cordon a Patricia Scottovi a Paul a Frances Evansovi. Cestovali lodí na Havaj a na Fidži, a pak oceánskou nákladní lodí na Západní Samou. V Západní Samoi nasedli na člun, který se jmenoval „Sulimoni“. Bylo to malé plavidlo, dlouhé asi dvanáct metrů, jež obstarávalo dopravu mezi ostrůvky. O těchto plavidlech se často říká, že to jsou „čluny pro kuřata a vepře“. Misionáři se tomu nejdříve divili, ale po osmihodinové cestě na Americkou Samou, když byli mezi dobytkem, který lidé s sebou vozí při takových cestách, pochopili, že to je skutečně přiléhavé označení.

Zájmu o studium Bible velmi pomohl film „Společnost nového světa v činnosti“. Tento film se zabýval dějinami novodobé kazatelské činnosti svědků Jehovových v mnoha zemích na světě. Místní svědkové si vypůjčili od vlády přenosný generátor a po částech sestavili plátno rozměru 2,5 krát 2,5 metrů. Spolu s promítačkou a ostatním potřebným zařízením to naložili do starého vojenského džípu Rona Sellarse a vydali se na cestu, aby tento film promítli na co největším počtu míst na ostrově.

Promítání filmu se konalo na 15 různých místech a účastnilo se celkem 3 227 diváků. Když misionáři později navštívili jednotlivé domácnosti v této oblasti, lidé se jich ptali, zda mají stejné náboženství jako to, které bylo ukazováno ve filmu. Když dostali kladnou odpověď, skutečně věnovali bedlivou pozornost tomu, co jim misionáři chtěli říci.

ZÁPOLENÍ S JAZYKEM

Při učení jazyku dochází k mnoha veselým a někdy i trapným chybám. Jeden misionář chtěl jednomu staršímu domorodci samojsky říci: „Jak se má vaše manželka?“ Domorodec mu anglicky odpověděl: „Ale já nemám žádné vousy.“ Potom mu vysvětlil, ze slova „manželka“ a „vousy“ se v samojštině píší stejně, ale vyslovují se odlišně. Stačí jen lehce odlišná melodie hlasu a již jsi v trapné situaci.

Jiná misionářka v doprovodu samojské obyvatelky podnikla cestu, aby navštívila jednu rodinu ve vesnici Afono. Paní domu se jich zeptala, chtějí-li něco pojíst. To je příjemný zvyk tamějšího lidu. Misionářka odpověděla tak, jak byla zvyklá z domova: „Děkuji“, ale řekla to samojsky. Žena odešla a s jídlem se již nevrátila. Misionářka pochopila, že udělala nějakou chybu, a proto se zeptala své samojské průvodkyně, co řekla nesprávně. Ta jí vysvětlila, že když na pozvání k jídlu odpovíte: „Děkuji“, chcete tím říci, že si nic nepřejete. Misionářka samozřejmě již tuto chybu nikdy neudělala.

VÝSTAVBA A RŮST

Na ostrově Tutuila v Americké Samoi se jeden sbor, v němž bylo 28 svědků, v roce 1967 rozhodl postavit si sál pro shromáždění. Jeden člen sboru zařídil nájem pozemku na třicet let. Byl zde však velký problém. Pozemek měl polohu pod hladinou moře. Tato překážka však byla překonána, když každý přiložil ruku k dílu a muži i ženy i mladí pracovali na tom, aby se proláklina vyplnila. Ve sboru byl k dispozici jen jediný nákladní vůz, a byla to tedy pomalá a těžká práce. Za tři měsíce však bylo dílo hotovo a mohla postupovat výstavba budovy. V tomto novém krásném sále bylo po dokončení stavby místo pro 130 lidí, a může se zde pohodlně scházet mnoho zájemců.

K tomuto sálu byl připojen misionářský domov a nedávno byl postaven další misionářský domov na ostrově Savaii v Západní Samoi. Ti, kteří přinášejí „dobré poselství“, tam nyní mohou zůstat! V celé Samoi jsou nyní celkem tři misionářské domovy a čtyři místa, kde se konají shromáždění a jež jsou známa jako „sály království“.

Misionáři i samojští svědkové jsou spojeni skutečným poutem lásky a Samojci všeobecně jsou velmi upřímní a zajímají se o Boží slovo. Ještě tam však musí být vykonáno mnoho práce, aby všichni, kteří touží dovědět se o „dobrém poselství“, byli nalezeni a aby jim mohla být poskytnuta pomoc. Stejně jako kdysi dostal apoštol Pavel pozvání z Macedonie, tak zaznívá pozvání i dnes: ‚Přejdi do Samoy a pomoz nám.‘ — Skutky 16:9.