Víra v Jehovovu vítěznou organizaci

„Jen se bojte Jehovy a budete mu sloužit v pravdě celým srdcem; vždyť pohleďte, jaké velké věci pro vás učinil.“ — 1. Samuelova 12:24.

1. a) Kdy a jak se objevila Boží viditelná pozemská organizace v roce 1513 př. n. l.? b) Proč byla nazvána teokratickou?

BOŽÍ viditelná, pozemská organizace se objevila, když v roce 1513 př. n. l. bylo 12 kmenů hebrejského lidu organizováno jako národ s teokratickou vládou. Tato vláda nebyla zvolena demokraticky. Ten, kdo osvobodil tento lid ze smrtonosného otroctví starého Egypta, rozhodl o této vládě. On ji také uspořádal. Byl to Bůh, a v této vládě měl nejvyšší moc. Proto se vláda nazývá teokratická a vládce se nazývá Teokrat! Všichni jeho poddaní jsou řízeni, a to spravedlivě řízeni, aby uctívali jeho, vládce, jako svého Boha. Tak to vyplývá z prvních dvou přikázání Desatera, které bylo izraelskému národu ohlášeno na hoře Sinaj v Arábii.

2. Proč tento národ tvořil organizaci, jaká do té doby ještě na zemi neexistovala?

² Po čtyřiceti letech, když teokratický vládce dovedl Izraelity do Zaslíbené země, pokračovala nad nimi teokratická vláda. Velekněz vždy zastupoval Boha, zatímco soudcové byli Bohem povoláváni v nebezpečných dobách, aby sloužili jako vládní zástupci neviditelného Teokrata. Tak vytvořil tento národ viditelnou teokratickou organizaci. Na zemi neexistovalo nic podobného!

3, 4. a) Proč byla izraelská organizace dále teokratická i po zřízení pozemského království? b) Jak Samuel dosvědčil, že teokratická organizace trvala dál?

³ Předobrazná teokracie přetrvávala vítězně přes opětovnou snahu okolních modlářských vlád, aby ji zničily. Pokračovala, i když byli v roce 1117 př. n. l. ustanoveni nad Izraelem viditelní lidští králové. Jak to bylo možné? Lidský král jednal pouze jako viditelný zástupce skutečného Vládce, nebeského Teokrata. Bůh se nevzdal své právoplatné vlády ve prospěch demokratického úsilí lidu. Neprobíhaly žádné demokratické volby; Bůh jednal na základě svého práva a ustanovil viditelného krále nad národem, který kdysi vykoupil jako své vlastní dědictví. Tuto skutečnost dosvědčil Samuel, izraelský soudce:

⁴ „Jehova neopustí svůj lid pro své velké jméno, neboť Jehova vzal na sebe, aby vás učinil svým lidem. . . Jen se bojte Jehovy a budete mu sloužit v pravdě celým svým srdcem; vždyť pohleďte, jak velké věci pro vás učinil. Když však budete očividně dělat zlé, budete smeteni, vy i váš [lidský] král.“ — 1. Sam. 12:22–25.

5, 6. a) Proč jsou Samuelova slova velkým povzbuzením pro dnešní věrné křesťany? b) Jaké dva příklady v Izraeli nás varují, abychom Jehovu nepřivedli tak daleko, že by opustil svůj organizovaný lid? c) Jak vyjádřil žalmista pocity zajatého ostatku, který si přál, aby se opět objevila teokratická organizace?

⁵ Jaká je to dnes povzbuzující myšlenka pro všechny, pro něž ‚Jehova vzal na sebe, aby je učinil svým lidem‘! Budeme-li mu dále sloužit v pravdě celým svým srdcem, nikdy nás neopustí. Máme varovný příklad, abychom v tom nezklamali. V kom? V deseti izraelských kmenech pod králi, které si samy vybraly a kteří očividně činili špatné věci. Jehova opustil tyto kmeny i jejich viditelného krále. To pro ně znamenalo národní neštěstí. Byli odvedeni jako vyhnanci do země asyrské světové velmoci a již nikdy nebylo jejich desetikmenné království zřízeno. Podobné neštěstí potkalo i království zbývajících dvou izraelských kmenů. Jejich hlavním městem byl Jeruzalém, kde vládli králové z Davidovy královské rodiny na „Jehovově trůnu“. (1. Par. 29:23) V roce 607 př. n. l. , když byl Jeruzalém zničen babylónskou světovou velmocí, byly tyto kmeny odvedeny do Babylóna. Z rozhodnutí velkého Teokrata Jehovy byl po 70 let jejich domov, judská země, opuštěn. Zdálo se, že viditelná teokratická organizace neexistuje. Byl zde však věrný ostatek, který toužil po tom, aby se teokratická organizace opět objevila. Žalmista vyjádřil jeho pocity:

⁶ „A ty, Jehovo, budeš žít na neomezený čas a tvá památka bude z pokolení na pokolení. Ty sám povstaneš, smiluješ se nad Siónem, protože je období, abys mu prokázal přízeň, neboť přišel ustanovený čas. Tvoji služebníci totiž našli zalíbení v jeho kamenech a k jeho prachu obracejí svou přízeň. A národy se budou bát Jehovova jména a všichni králové země tvé slávy. Vždyť Jehova jistě vystaví Sión; musí se objevit ve své slávě. Jistě se obrátí k modlitbě těch, kteří jsou o vše oloupeni, a nebude pohrdat jejich modlitbou.“ — Žalm 102:12–17.

7. a) Jak ukázal Jehova, že neopovrhuje pocity kajícného ostatku vůči teokratické organizaci? b) Jak se projevila Jehovova teokratická organizace nad navráceným ostatkem vzdor pohanské vládě?

⁷ Jistě to ukazuje ocenění pro Jehovovu organizaci, když kajícný člověk má tak říkajíc radost z jejích „kamenů“ a prokazuje přízeň i „prachu“. Takové ocenění části babylónských kajícných vyhnanců Jehova nezklamal. Odměnil je osvobozením na konci sedmdesáti let po zničení Sióna, Jeruzaléma. Vrátil je do jejich domova, aby tam opět pěstovali teokratické uctívání v jeho čistotě. Byl dále jejich teokratickým Králem, ačkoli neměl ve znovuvystavěném Jeruzalémě viditelného zástupce. Ale jeho vybraní pomazaní kněží se opět chopili teokratické služby v obnoveném chrámu uctívání. Bylo tomu tak přesto, že nad nimi podle Jehovova rozhodnutí panovaly pohanské světové moci. Toto kněžské uspořádání v té době vyjadřovalo Jehovovu teokratickou vládu nad vyvoleným lidem. Bůh je neopustil.

8. a) Kdo se prokázal jako hlavní zastánce teokratické organizace a jak? b) Proč se však zdálo, že teokratická vláda na zemi utrpěla trvalou porážku?

⁸ Ti, kteří milovali teokratickou organizaci, čekali, že se projeví velkolepým způsobem při příchodu slíbeného „Davidova semene“, předpověděného Mesiáše. (Řím. 1:3) Od teokratického vládce Jehovy přišel Mesiáš v osobě Ježíše Krista. Nikdo v celém vesmíru nemiloval teokratickou organizaci více než on. Proto odvážně kázal „nebeské království“, „Boží království“, po celém území obnoveného Izraele. (Mat. 4:17; Mar. 1:14, 15) Pro svou neodchylující oddanost teokratické organizaci byl ve dni pasach roku 33 n. l. přibit na mučednický kůl. Při jeho smrti byl umlčen hlas, který oddaně kázal evangelium neboli dobré poselství o Božím království. Po části tří dnů se zdálo, jako by teokratická organizace utrpěla trvalou porážku. Vždyť její hlavní hlasatel ležel tiše a mlčky v hrobě!

TRVALÉ VÍTĚZSTVÍ TEOKRACIE

9. Jak bylo dáno Jehovově teokratické organizaci vítězství a komu to bylo nejdříve oznámeno?

⁹ Avšak velký organizátor teokratické vlády nemohl být nikdy poražen. Neviditelná teokratická organizace v nebi mu zůstala věrná a čekala, až Jehova sám učiní něco pro své ospravedlnění. A on to skutečně učinil třetího dne po Synově obětní smrti v Jeruzalémě. Přineslo to vítězství teokratické organizaci, protože vykonal svůj největší zázrak: vzkřísil z mrtvých hlavního zastánce teokratické organizace, svého věrného Syna Ježíše Krista. Svaté nebeské dvory se radovaly s Jehovou. Tentýž den, když se jim zjevil jeho vzkříšený Syn, radovali se z vítězství velkého Teokrata i pozemští milovníci teokratické organizace.

10. Jak se udál do té doby největší náboženský zvrat?

¹⁰ Nyní se měl stát jeden z největších zvratů na náboženském poli. Pod samolibými náboženskými vůdci zavrhl izraelský národ teokratickou organizaci. Jehova pak zaslouženě zavrhl jako svou viditelnou teokratickou organizaci tento zbloudilý národ, a tak ukončil židovské uspořádání neboli správu. Neopustil však malý ostatek jednotlivých Izraelitů, kteří vložili plnou víru v Ježíše a následovali jej jako Mesiáše, jako „Davidovo semeno“. Přenesl je do nové viditelné teokratické organizace. To se stalo v den letnic, 50. den po Ježíšově vítězství nad smrtí. Použil svého vzkříšeného Syna, aby vylil svatého ducha na čekající učedníky v Jeruzalémě. Dar ducha, který byl slíben u Joela 2:28, 29 nebyl propůjčen izraelskému národu, který slavil letnice, ale Ježíšovým čekajícím učedníkům. To poskytlo svědectví o velkém náboženském zvratu. Označilo to novou viditelnou teokratickou organizaci.

11. Jak dále vítězně postupovala Jehovova nová teokratická organizace?

¹¹ O třicet sedm let později zkáza Jeruzaléma Římany a ta okolnost, že židovské kněžstvo bylo navždy zbaveno Jehovovy svaté služby, oficiálně zpečetily náboženský zmatek. To vše dokázalo, že Jehova zavrhl svou židovskou teokratickou organizaci na zemi a nad svým lidem zahájil nové křesťanské uspořádání neboli správu. (Ef. 1:10) A nová teokratická organizace vítězně postupovala, i přes zlomyslné snahy Římské říše vymazat ji pronásledováním z existence!

12. Co bylo řečeno v anglickém vydání „Strážné věže“ z 1. prosince 1894 o organizování raného křesťanského sboru ke kázání evangelia během křesťanského uspořádání?

¹² Vzhledem ke změně z židovské na křesťanskou organizaci za dnů Ježíše Krista a jeho apoštolů napsala „Strážná věž“ z 1. prosince 1894 (strana 384, odst. 2, angl.) o žni židovských věřících v apoštolských dnech: „Stejně jako organizování církve v novém uspořádání evangelia nebylo částí žňového díla starého židovského uspořádání, tak je i přítomné žňové dílo v uspořádání evangelia oddělené a rozdílné od nového uspořádání milenia, které se nyní blíží.“

13. Jak se projevil teokratický postoj učedníků v tom, co řekli apoštolové při výslechu v jeruzalémském sanhedrinu?

¹³ „Organizování církve“ neboli sboru pomazaných pokračuje od letnic, které označují začátek křesťanského uspořádání neboli správy. Jako duchovní izrael byl tento sbor přijat do nové smlouvy s Bohem. Teokratický postoj sboru Kristových učedníků se projevil v odpovědích náboženskému soudu v Jeruzalémě, který byl vinen Ježíšovou krví a který žádal, aby učedníci přestali svědčit o vzkříšeném Božím Synu. Apoštolové prostě odpověděli: „Rozhodněte sami, zda je spravedlivé před Bohem poslouchat vás více než Boha. My však nemůžeme přestat mluvit o věcech, které jsme viděli a slyšeli.“ „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi. Bůh našich předků vzkřísil Ježíše, jehož jste zabili, když jste jej pověsili na kůl. Toho Bůh povýšil jako hlavního prostředníka a zachránce na svou pravici, aby Izraeli nabídl pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto věcí, stejně i svatý duch, jehož Bůh dal těm, kteří jej poslouchají jako vládce.“ — Sk. 4:19, 20; 5:29–32.

14. a) Jak projevili křesťané prvního století víru, která vítězí nad světem, a s jakým výsledkem? b) Co se stalo se sborem přes inspirované varování? Zmizela však navždy teokratická organizace?

¹⁴ Křesťané prvního století se vyznačovali vírou, která přemáhá svět. Nestyděli se trpět za jméno křesťanů neboli mesianistů, protože na nich spočíval duch slávy, duch Boží. (1. Petra 4:14; Sk. 11:26) Vzhledem k tomu, že konali věrně svědecké dílo a křtili nové učedníky, se sbor rozšiřoval uvnitř Římské říše a mimo ni. Všichni však tvořili jedinou viditelnou organizaci pod Ježíšem Kristem a uctívali velkého Teokrata Jehovu. Později, přes varování Ježíše a jeho inspirovaných učedníků, nastalo odpadnutí — náboženská vzpoura. Zdálo se, že věrná teokratická organizace zmizela. Jak to? Protože předpověděný „člověk bezzákonnosti“, „syn zkázy“, se sám dosadil do odpadlé náboženské organizace, jako by byl nějakým bohem. Neuznával žádného jiného boha, ani Jehovu, velkého Teokrata. (2. Tess. 2:3–12; Mat. 13:24–43) Po více než 15 století převládalo odpadnutí, a to přes snahy věrných reformátorů osvobodit se od panství samozvaného „člověka bezzákonnosti“. Byla nyní konečně navždy zabita teokratická organizace? Podle Božího Slova se to nemůže stát nikdy!

NOVODOBÁ TEOKRATICKÁ ORGANIZACE

15. Proč začal být vydáván v červenci 1879 časopis, který prohlašoval, že důvěřuje v Jehovu?

¹⁵ Do poloviny 19. století zřídila v křesťanstvu třída „člověka bezzákonnosti“ mnoho náboženských organizací. Tyto sekty si pro odlišení daly různá jména. Náboženský zmatek v křesťanstvu se stal přímo nepředstavitelný. Ve snaze získat křesťanskou rovnováhu a zdravé porozumění, oddělil se malý sbor věrných badatelů Bible od všech náboženských organizací křesťanstva. Obrátili se zády k jeho sektářským vyznáním a následovali příklad Berejských prvního století, kteří denně hledali v Písmech, aby došli k apoštolské víře. (Sk. 17:10, 11) Tento plně oddaný sbor se snažil horlivě obhajovat výkupní oběť Ježíše Krista a jeho zaslíbenou „přítomnost“ v Božím království. V červenci 1879 začal být vydáván časopis, který prohlašoval, že důvěřuje v Jehovu a jeho podporu.

16. Ke které organizaci se přihlásil nesektářský sbor podle anglické „Strážné věže“ z února 1884?

¹⁶ Výše uvedený sbor se vážně snažil, aby si zasloužil být Jehovovou viditelnou organizací a Božím nástrojem. Přerušil jakékoli spojení se sektářskými organizacemi křesťanstva i s politickými organizacemi tohoto světa. V anglickém vydání jeho oficiálního časopisu „Strážná věž“ z února 1884 jsme se mohli dočíst:

„Noví čtenáři ze všech částí země se stále ptají: Jakými jmény se nazýváte? Jste ‚Prvotní baptisté‘? Jste ‚Misionářští baptisté‘? Jste ‚Univerzalisté‘? Jste ‚Adventisté‘? Jste ‚Prvotní metodisté‘? atd. Často jsme se snažili objasnit své postavení a nyní to chceme učinit několika slovy opět.

Nepatříme k ŽÁDNÉ pozemské organizaci, a proto když jmenujete celý seznam sekt, musíme pokaždé odpovědět Ne. Patříme pouze k nebeské organizaci ‚jejíž jména jsou zapsána v nebi‘. (Žid. 12:23; Luk. 10:20) Všichni svatí kteří nyní žijí nebo kteří žili během tohoto věku, náleží k NAŠÍ CÍRKEVNÍ ORGANIZACI: tak jsou všichni JEDNOU církví a ŽÁDNÁ JINÁ není Pánem uznávána. Proto každá pozemská organizace, která se i v nejmenším liší od této jednoty svatých, je v opaku k učení Písma a odporuje Pánově vůli, ‚aby všichni byli JEDNO‘ (Jan 17:11).“

17. a) Co podnikl Veliký Babylón proti nesvětské organizaci Božích věrných služebníků hned po uplynutí časů pohanů v roce 1914? b) Co ukazuje, že věrná teokratická organizace nebyla v té době Velikým Babylónem potlačena?

¹⁷ Blížící se konec „časů pohanů“ v roce 1914 působil ovšem tím naléhavěji na oddaný sbor Kristových následovníků, aby se nezaplétal se světskými organizacemi a s křesťanstvem. ‚Vyjděte z Velikého Babylóna!‘ zněla naléhavá výzva. (Zjev. 18:4) Jak bylo očekáváno, konec „časů pohanů“ přišel a byl označen první světovou válkou. (Luk. 21:24) Veliký Babylón viděl svou příležitost. Za pomoci křesťanstva a jeho „člověka bezzákonnosti“ se mu podařilo přivést nesvětskou organizaci Božích věrných služebníků do zajetí a otroctví. Kázání dobrého poselství o Božím zřízeném království znělo pouze jako šepot. Zdálo se, že přišel konec organizace, která kázala Království. Ale přišel opravdu? Zvítězil nakonec Veliký Babylón? Byla navždy zničena naděje na znovuzřízení věrné teokratické organizace? Více než dva milióny teokraticky smýšlejících křesťanů ve všech částech světa dnes odpoví ve více než 190 jazycích: Ne! A mohou to směle prohlásit, protože by dnes neexistoval jejich vztah k Jehovovi Bohu, kdyby viditelná teokratická organizace nebyla oživena a naplněna větší silou a rázností než kdy předtím.

18. a) Co poznal znovu organizovaný ostatek duchovních izraelitů o zvláštním účelu, proč byl osvobozen z otroctví Velikého Babylóna? b) Jaké jméno přijal v roce 1931 pro svou organizaci a proč?

¹⁸ V roce 1919, kdy poválečné křesťanstvo vystoupilo ve prospěch Společnosti národů a označilo ji za politický výraz Božího království na zemi, odmítl reorganizovaný ostatek duchovních izraelitů přijmout tuto lidmi vytvořenou náhražku. Vystoupil ve prospěch nově zrozeného nebeského Božího království pod Kristem. Stále více si členové ostatku uvědomovali, že jediným účelem, proč byli osvobozeni z Velikého Babylóna, bylo, aby se stali svědky, a to nejen pro nově na trůn dosazeného Ježíše Krista, ale svědky ve smyslu vyjádřeném u Izaiáše 43:10, 12. V roce 1931 byla vydána kniha „Ospravedlnění“. Vysvětlovala Ezechielovo proroctví, kde Bůh říká více než 60krát, že lidé a národy i jeho vlastní služebníci „poznají, že já jsem Jehova“. Ve spojení s novou publikací přijali jméno, které bylo pro jejich organizaci nejvhodnější. Izaiáš 43:10 jim poskytl jméno — svědkové Jehovovi!

19 a) Po jakém druhu vlády toužili členové ostatku ve své pozemské organizaci a jak tedy začali uspořádávat své věci? b) Co poznali jako hlavní spornou otázku na nebi i na zemi a kdy?

¹⁹ Smíme věřit, že pravý Bůh ocenil jejich věrné chování a žehná mu? Jak by mohl Jehova jednat jinak, zejména když žili podle jeho jména a byli opravdu jeho svědky! Chtěli mít ve své organizaci, která měla provádět svědecké dílo Boží vládu. Veřejně se pro ni vyslovili ve dvou článcích na námět „Organizace“ v anglickém vydání „Strážné věže“ z 1. a 15. června 1938. Potom podle toho také uspořádali teokratickým způsobem svůj křesťanský sbor. Uprostřed druhé světové války bylo na dosud největším sjezdu svědků Jehovových oznámeno, že ospravedlnění Jehovovy univerzální vlády je nejdůležitější spornou otázkou na nebi i na zemi.

20. a) Co bylo jejich pohnutkou, že vydrželi nejhorší pronásledování za druhé světové války, a k čemu vedlo jejich vítězství? b) Co způsobilo, že se podíleli na tomto vítězství? Kdo dokázal, že tento předpoklad má?

²⁰ Přání podílet se s Ježíšem Kristem na ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti se stalo nejmocnější hybnou silou v životě svědků Jehovových. Posilovalo je, aby vydrželi ve druhé světové válce to nejhorší pronásledování, které je kdy potkalo. Jehovova viditelná organizace opět vyšla vítězně k jeho ospravedlnění. Co způsobilo, že se oddané, pokřtěné osoby mohly podílet na tomto vítězství? Byla to víra v Jehovovu teokratickou organizaci. Má ostatek duchovních izraelitů a jejich teokratičtí druhové, „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“, vítěznou víru? Ano!

21. Proč si svědkové Jehovovi udrželi víru v Jehovovu teokratickou organizaci během minulých 33 let od druhé světové války?

²¹ Od konce druhé totální války, která ohrozila samu existenci Jehovovy viditelné organizace, uplynulo již 34 let zkoušek. Ale neochvějně oddaní svědkové si zachovali víru v Jehovovu organizaci. Vědí, kterou jedinou ze všech pozemských organizací v celých křesťanských dějinách použil všemohoucí Bůh, aby vydala největší svědectví o jeho jménu a království. — Mat. 24:14.

22, 23 a) Co bude největším náboženským zvratem v lidských dějinách? b) Co budeme dále dělat, abychom dokazovali svou víru, že Jehova neopustí svůj věrný lid? Jakou dostaneme za to odměnu?

²² Dnes jako svědkové stojíme před budoucností, která má přinést největší náboženský zvrat v celých lidských dějinách. Zvrat ještě více překvapující než ten z roku 33 n. l. , ve dnech apoštolů. Křesťanstvo, jež satan používá k náboženskému pronásledování, pomine; bude zcela zavrženo Jehovou Bohem a Ježíšem Kristem. Zanikne i náboženská matka křesťanstva, Veliký Babylón, celosvětová říše falešného náboženství. Ale Jehovovi pronásledovaní svědkové budou vyvýšeni. Bude zřejmé před nebesy i zemí, že si je Bůh vyvolil a schválil je. Dřívější političtí ctitelé Velikého Babylóna budou bojovat marně proti ospravedlněným Jehovovým svědkům. Prohrají boj proti teokracii!

²³ Jaké by mělo být dnes naše postavení? Je nějaký důvod, abychom ztratili víru v Jehovovu viditelnou organizaci jen proto, že se ve světě zvyšují těžkosti? Ti, kteří věří, že Jehova nikdy neopustí své věrné svědky, odpovídají: „Rozhodně ne!“ Abychom projevili takovou víru, budeme na ni stále lpět a neúnavně pracovat. Naše pevná víra bude odměněna vítězstvím a korunou života!

Zprávy a jejich hlubší význam

Důležitost oděvu

● Časopis „U. S. News and World Report“ uveřejnil nedávno komentář o ceně vhodného oblékání, který byl založen na rozmluvě s obchodním poradcem Johnem T. Molloyem. „Shledal jsem,“ řekl, že „způsob, jak se oblékáte, vám může pomoci ve společnosti i v obchodě, nebo vám může překážet. . . může učinit muže nebo ženu způsobilejší či úspěšnější“.

Může to snad také ovlivnit, jak cizí lidé pohlížejí na křesťany, kteří se snaží sdílet se s nimi o svou víru? Zřejmě ano. Molloy tvrdí: „Mám zřejmé důkazy o tom, že lidé si činí mravní úsudky o druhých podle toho, jak jsou oblečeni.“ Poznamenal také, že „to, co nosíte, okamžitě působí na vaši vážnost, důvěryhodnost a příjemnost“.