Narození královského národa v nově zrozené zemi

„Bude země zrozena s porodními bolestmi za jediný den? Anebo narodí se národ najednou? Vždyť na Sión přišly porodní bolesti a také porodil své syny.“ — IZAIÁŠ 66:8.

1. Co přijali Mezinárodní badatelé Bible 26. července 1931 na svém sjezdu v Columbu, Ohio, a k jakému podobnému přijetí pak došlo na celém světě?

PŘED více než půl stoletím — přesně v neděli 26. července 1931 odpoledne — vystoupil na dějiště světa národ zastávající se jednoho jména. V onen nezapomenutelný den se tisíce Mezinárodních badatelů Bible sešly na všeobecném sjezdu v Columbu, Ohio v USA, a jednohlasně přijaly rezoluci, podle níž si zvolili, že se nadále budou nazývat jménem založeným na Bibli — „svědkové Jehovovi“. (Iz. 43:10–12) Zakrátko je následovaly všechny sbory Mezinárodních badatelů Bible po celé zeměkouli a formálně přijaly toto jedinečné jméno. A nové jméno jim zůstalo!

2. a) Co od té doby snášejí nositelé onoho biblického jména? b) Jaká utěšující slova nacházejí u Izaiáše 66:5?

² Pro toto čestné jméno si svědkové Nejvyššího Boha vysloužili nenávist světa, dokonce i křesťanstva, jehož členové se prohlašují za duchovní bratry všech, kteří o sobě tvrdí, že jsou učedníky Ježíše Krista. Tato náboženská nenávist došla až tak daleko, že se projevila násilným pronásledováním, z něhož mnohým vzešla smrt. Pro povzbuzení těch, kteří nesou toto jméno a žijí důstojně podle něho, zaznívají přes časovou vzdálenost více než 2500 let utěšující slova jež nám uchoval jeden z největších biblických proroků: „Slyšte slovo Jehovovo, vy, kteří se chvějete před jeho slovem: ‚Vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás vylučují pro mé jméno, řekli: „Ať je Jehova oslaven!“ On se také jistě objeví k vašemu veselí, a jsou to oni, kteří budou zahanbeni.‘ “ — Iz. 66:5.

3. Jak dávají svědkové Jehovovi najevo, že se chvějí před Božím Slovem? Čím jsou ještě kromě posluchačů?

³ Dnešní svědkové Jehovovi jsou těmi, kteří ‚se chvějí před jeho slovem‘. Bojí se jednat proti Božímu Slovu. Proto ustavičně studují inspirovaná Písma. Uznávají, že autorem Bible je Bůh a Otec jejich Pána a Zachránce Ježíše Krista. Jako Jehovovo slovo přijímají všech třicet devět knih Hebrejských písem a všech dvacet sedm knih Křesťanských řeckých písem, jejichž posluchači i činiteli musí být.

4. a) Co bylo základním důvodem, proč křesťanstvo nenávidí a vylučuje své bratry? b) Jaký důvod pro to uvádějí?

⁴ Proč vlastně jsou svědkové Jehovovi nenáviděni křesťanstvem, lidem, který se hlásí k bratrství s Ježíšem Kristem? Proč je křesťanstvo vylučuje z řad těch, kteří jsou považováni za křesťany, a nechce s nimi mít nic společného? Jehova sám pro to dává důvod slovy: „Pro mé jméno.“ A přece ti, kteří nenávidí a vylučují, uvádějí nejvznešenější důvody pro takové jednání tím, že volají: „Ať je Jehova oslaven!“ Nebo, použijeme-li překladů, které se vyhýbají božském jménu, volají: „Pán buď oslaven!“ Jehova Bůh však na jejich nenávist a na jejich oddělování se od jeho svědků nepohlíží jako na to, co ho oslavuje.

5. a) Až se Jehova nějak projeví, kdo se bude proto veselit? b) Co znamená zahanbení pro ty, které postihne?

⁵ Až se nějakým skutkem projeví, aby vyjádřil své schválení jedněm a svou nelibost druhým, kdo se bude veselit z takového projevu? Kdo pak bude zahanben? Těm, kteří jsou nenáviděni a vylučováni pro skutečnou úctu k jeho jménu, Jehova říká: „On se také jistě objeví k vašemu veselí, a jsou to oni, kteří budou zahanbeni.“ To ovšem znamená velké potíže pro ty, kteří si libují v nenávisti a vylučování. Starověké potíže, které na ně přišly, předstínily největší ze všech potíží, které mají brzy přijít na ty, kteří nenávidí a vylučují svědky Jehovovy v tomto „čase konce“. (Dan. 12:4) Ve svých dalších slovech na to prorok Izaiáš poukazuje slovy: „Z města zaznívá vřava, zaznívá z chrámu! Je to zvuk Jehovy, který odplácí svým nepřátelům, co si zaslouží.“ — Iz. 66:6.

6. Z kterého města ‚zaznívala vřava‘ a jaký byl důvod takového zvuku?

⁶ Nejmenované město, z něhož měla ‚zaznít vřava‘, je samozřejmě Jeruzalém, protože tam stál chrám pro Jehovovo uctívání. Zde je tedy vyjádřena myšlenka, že Jehova přichází do chrámu svého uctívání, aby vykonal prohlídku, a že zjistí, že způsob, jakým se provádí jeho uctívání, se mu nelíbí. Uctívání je pouze vnější, formální, pokrytecké. Z toho vzešla jeho svatému jménu pohana. Jehovovu nelibost má prokázat „vřava“ způsobená vpádem dobyvačných Babylóňanů, které Jehova použije jako nástroje, aby ‚odplatil svým nepřátelům, co si zaslouží‘. Těmito ‚nepřáteli‘ jsou ti, kteří provozují pokrytecké uctívání, jímž znevažují Jehovův chrám. Byli vlastně Jehovovými nepřáteli, protože nepřátelsky nenáviděli ty, kteří se skutečně ‚chvěli před jeho slovem‘, a vylučovali je, jak řekl, „pro mé jméno“. — Iz. 66:2, 5.

7. Kdy se splnilo Izaiášovo proroctví? Co se stalo Jeremiášovi a kdo viděl, že Jehovovo slovo bylo pravdivé?

⁷ V dalším století, za dnů proroků Jeremiáše, Ezechiela a Daniela, použil tedy Jehova babylónská vojska jako své zástupce, aby ‚odplatil, co si zasloužili‘ Izraelité porušující smlouvu. Vyvolalo to velkou „vřavu“ v Jeruzalémě roku 607 př. n. l., když bylo zničené celé město a nebyl ušetřen ani nádherný chrám zbudovaný moudrým králem Šalomounem. Přežijící Židé byli odvedeni do Babylóna. Hrstka Židů, kteří byli zanecháni v zemi, nakonec prchla do Egypta. Odvlekli s sebou i proroka Jeremiáše. Tak se splnila předpověď o úplném zpustošení země. Tak rovněž přestalo být území, kdysi obývané jedním národem, domovem živého národa, který měl Jehovu Boha jako svého nebeského krále. Věrní Židé, kteří se ‚chvěli před Božím slovem‘, viděli, že toto slovo bylo pravdivé.

8, 9. a) Co je novodobým protiobrazným Jeruzalémem? b) Co se s ním podle Ježíšova proroctví stane a proč?

⁸ Pro ty, kteří nenávidí svědky Jehovovy a vyhýbají se těm, kteří se dnes chvějí před Jehovovým slovem, jsou připraveny ohromující události daleko přesahující to, co se dělo roku 607 př. n. l. Všechno to hrozné, co se stalo kdysi za dnů Jeremiáše, Ezechiela a Daniela, „to se jim stávalo jako příklady [či předobrazy], a ty byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systému věcí“. (1. Kor. 10:11) I tentokrát zazní „z města. . . vřava“, z protiobrazného Jeruzaléma neboli křesťanstva odsouzeného Bohem. Jako starověký Izrael si i ono činí nárok na to, že je ve smlouvě s Bohem, v „nové smlouvě“, s Ježíšem Kristem jako prostředníkem. (Žid. 8:7–9) Nežije však podle svého údajného smluvního poměru s Bohem. Proto čeká křesťanstvo „velké soužení“, jaké v předobraze přišlo na starověký Jeruzalém, a to podle Ježíšovy vlastní předpovědi:

⁹ „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:21, 22; Mar. 13:19, 20.

10. Koho kromě křesťanstva toto soužení pohltí a kdo bude tvořit „tělo“, které přežije?

¹⁰ Toto velké soužení, které nemá sobě rovného, je na obzoru. Přichází z ruky Boha „vyvolených“, Jehovy. Pohltí nejen křesťanstvo, protiobrazný Jeruzalém, ale také to, čemu je křesťanstvo dobrým přítelem — celý systém věcí. (Jak. 4:4) Oddaní, pokřtění křesťané, kteří se dnes chvějí před Jehovovým slovem, budou tím „tělem“, které přežije.

URYCHLENÉ ZROZENÍ, JEMUŽ NELZE ZABRÁNIT

11. a) Jaké období předchází narození člověka, ale mělo něco takového nastat v případě obnoveného Jeruzaléma? b) Z příkazu koho měl být na místě Jeruzaléma vybudován nový? c) Předpověděl Izaiáš, jak dlouho zůstane území Jeruzaléma opuštěnou pustinou?

¹¹ Nyní se opět vraťme k Izaiášovu vzrušujícímu proroctví! K rozjasnění chmurné vyhlídky, kterou právě pod inspirací předložil, předpovídá nyní radostnou událost. Narození zákonného potomka je něčím, nač řádně oddaní rodiče čekají s nějvětšími nadějemi a velmi dychtivě. U lidských tvorů musí narození předcházet božsky předepsaný čas, aby se vytoužený potomek plně vyvinul. V tomto případě však Velký autor procesu zrození předpověděl vzhledem ke svému vlastnímu uspořádání něco neobvyklého. Jeho prorok Izaiáš předpověděl zničení poskvrněného města Jeruzaléma, a tak mělo zaniknout původní město zbudované na hoře Sión. Ale na téže hoře Sión mělo vzniknout jiné město z nařízení perského dobyvatele Cyra Velikého, Jehovova služebníka, který měl svrhnout Babylónskou říši. (Iz. 44:28; 45:1) Izaiáš však nepředpověděl, jak dlouho nebude starý Jeruzalém existovat, a tak bude bez „dětí“ čili obyvatel. Izaiáš také nepředpověděl, jak dlouho budou hora Sión a k ní patřící země opuštěnou pustinou, které se každý vyhne.

12. Jak se měla na mapě starověkého světa objevit nová země a čí měla být domovinou?

¹² Za dnů Cyra Velikého měl však povstat jiný Jeruzalém, který se měl stát matkou mnoha „synů“, totiž mnoha občanů a poddaných žijících v jeho vymezené správní oblasti. Znamenalo to, že se na mapě starověkého světa objeví „země“, jež bude sloužit jako domovina lidu, který předtím nebyl „národem“? Prorocká odpověď Jehovy Boha na tuto otázku zněla Ano!

13, 14. a) Měli se židovští zajatci vrátit do vlasti, když nadešel další pravidelný jubilejní rok? b) Měl se Jeruzalém stát opět matkou „synů“ nějakou zvláštní úpornou snahou ze strany židovských zajatců? Co o tom předpověděl Izaiáš 66:7, 8?

¹³ Otázka tedy byla: kdy a jak? Skrze svého proroka Jeremiáše předpověděl Jehova, že země bývalého „národa“ bude ležet opuštěná sedmdesát let, tedy o dvacet let déle než trvalo padesátileté jubilejní období. Když tedy nadešel pravidelný jubilejní rok 573 př. n. l., v bývalé vlasti se nekonaly žádné jubilejní slavnosti a nevznikl žádný Jeruzalém či Sión, aby se stal matkou mnoha občanů, svých „synů“ neboli „dětí“. Teprve v roce 537 př. n. l. se měli přežijící židovští vyhnanci vrátit do staré vlasti. To vše se však mělo stát bez nějaké zvláštní, úporné snahy ze strany židovských zajatců v Babylóně. Měl to být Boží skutek, který měl být v souladu s Božím prorockým zaslíbením. Ať se to zdálo sebevíc nepravděpodobné, v zemi vyhrazené Jehovou Bohem měl po skončení vyhnanství vzniknout „národ“. Při pohledu do budoucnosti, za národní neštěstí v roce 607 př. n. l., naznačil Jehova, že se cosi takového stane, když přiměl Izaiáše, aby dále řekl:

¹⁴ „Než na ni [to jest na jiný Jeruzalém] začaly přicházet porodní bolesti, porodila. Dokonce než na ni mohly přijít porodní křeče, vydala ze sebe dítě mužského rodu. Kdo slyšel o něčem takovém? Kdo viděl takové věci? Bude země zrozena s porodními bolestmi za jediný den? Anebo narodí se národ najednou? Vždyť na Sión přišly porodní bolesti a také porodil své syny.“ — Iz. 66:7, 8.

15. Jak se dá srovnat tato zkušenost zrození s tím, co popisuje Zjevení 12:1–17?

¹⁵ Takové neobyčejné narození je pravým opakem narození dítěte mužského rodu, které je popsáno v poslední knize Svaté Bible. Tam, ve Zjevení 12:1–17, čteme: „A v nebi bylo vidět velké znamení: žena oděná sluncem, a pod jejíma nohama byl měsíc a na její hlavě byla koruna z dvanácti hvězd, a byla těhotná. A křičí ve svých bolestech a ve svých porodních mukách. A jiné znamení bylo vidět v nebi, a hle, velký, ohnivě zbarvený drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na jeho hlavách sedm diadémů. Jeho ocas táhne třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby pohltil její dítě, jakmile je porodí. A porodila syna, mužského rodu [porodila syna pacholíka, „KB“], který má pást všechny národy železným prutem. A její dítě bylo vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. . . A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“

16. Co tedy můžeme říci o ženě z popsaného „znamení“ a o jejím „synu mužského rodu“?

¹⁶ Protože žádná žena na zemi nemá pod nohama měsíc a okolo hlavy čelenku z hvězd jako korunu, musí být žena z popsaného „znamení“ symbolická. Protože její dítě bylo přijato a uznáno Bohem, musí to být On, kdo ji učinil těhotnou. Je s ním tedy vlastně oddána. Když všechno uvážíme, žena ze „znamení“ v nebi musí symbolizovat Boží organizaci nebeských duchovních tvorů podobnou manželce, kde je Boží jednozplozený Syn Ježíš Kristus tím hlavním. Ženino dítě „mužského rodu“ musí být rovněž symbolické a symbolizuje Boží království, neboť dítě mužského rodu bylo vytrženo k Božímu trůnu. Aby bylo království něčím víc než pouhou abstraktní, teoretickou věcí, musí existovat živá osoba, která bude sloužit jako královský vládce. Touto skutečnou osobou musí být ten, s kým Jehova Bůh uzavřel smlouvu o království.

17. Jak získal jednozplozený Boží Syn právo na trůn po boku svého Otce?

¹⁷ Ano, byl to jeho jednozplozený Syn Ježíš Kristus, který byl pro své zázračné lidské narození v Betlémě a v rodové linii izraelského krále Davida přirozeným dědicem království. (Iz. 9:6, 7; Luk. 22:29, 30; Mat. 1:17–25) V souvislosti s nebeskou „ženou“ bylo tedy právem zdůrazněno, že její dítě je „mužského rodu“, neboť královský úřad byl vyhrazen mužskému potomku v královské linii Davidově.

18. Jak se okolnosti provázející narození symbolického syna srovnávají s těmi, jež ukazuje Izaiáš 66:7?

¹⁸ Všechny okolnosti provázející narození „Syna, mužského rodu“ nebeské „ženy“ se liší od těch, které jsou předloženy v Izaiášově proroctví, a to zejména pokud jde o těhotenství a porodní bolesti. Jsou tedy důležité důvody k závěru, že „dítě mužského rodu“ u Izaiáše 66:7 se prorocky vztahuje k jiné události než „Syn, mužského rodu“ ve Zjevení 12:5. „Dítě mužského rodu“ se zřejmě vztahuje k „národu“ vytvořenému v „zemi“ Izaiášova proroctví. Navíc v případě obnovených Izraelitů nebylo kralování či panování významným rysem jejich opětného usazení v Jeruzalémě roku 537 př. n. l. Na trůn nedosedl žádný král z Davidovy linie. Judea byla perskou provincií, a tak byli Izraelité pod vládou krále Cyra, který vydal výnos o znovupostavení chrámu a obnovení pravého uctívání v Jeruzalémě. Obnova však přišla náhle, nečekaně. Podle Kralické bible zní Izaiáš 66:7, 8: „Prvé než pracovala ku porodu, porodila; prvé než na ni přišla bolest, porodila pacholátko. Kdo slýchal co takového? Kdo vídal co podobného? Zdaliž může způsobeno býti, aby země zplodila lid dne jednoho? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou? Ale Sion jen počal pracovati ku porodu, a porodil syny své.“

19. a) Komu se zdálo zrození národa Izraele po vyhnanství urychlené a proč? b) Jak to byla zcela nová generace, jež se usídlila v zemi předků, a v jakém smyslu to byla nově narozená země?

¹⁹ Přesně podle proroctví bylo po vyhnanství narození národa Izraele jakoby uspíšeno. Přišlo v roce 537 př. n. l., s překvapivou náhlostí pro celý starověký svět. Pohanský svět vůbec neočekával, že by dávno mrtvý izraelský národ opět ožil ve své vlastní, Bohem jim dané zemi. Byl to skutečně nový Sión, který vznikl a který porodil nový národ. Připomeňme si, že Izraelité byli odváděni do Babylóna v různých dobách. Biblická zpráva ukazuje, že 10 000 jich bylo odvedeno při prvním zajetí v roce 617 př. n. l. Stovky jich byly odvedeny později. (2. Král. 24:14; Jer. 52:28–30) Avšak mezi těmi, kteří byli roku 537 př. n. l. propuštěni z této pohanské země a usídlili se v zemi svých předků, bylo 42 360 mužů kromě mnoha otroků a profesionálních pěvců. Mezi Izraelity byla řada starců, kteří viděli chrám, jejž v Jeruzalémě postavil král Šalomoun. (Ezd. 2:64, 65; 3:12) Byla to tedy převážně zcela nová generace, jež se usadila v zemi se záměrem postavit nový chrám. Nový Sión povstal v nově zrozené zemi. Ten se stal po vyhnanství matkou nového národa. A tento nový národ se usídlil v nové perské provincii Judeji.

20. Jak proběhl novodobý protiobraz těchto událostí v případě Mezinárodních badatelů Bible v prvním poválečném roce 1919?

²⁰ Existuje nějaký novodobý protiobraz „narození“ obnovených Izraelitů jako „národa“ v roce 537 př. n. l.? Ano, neboť v prvém roce po skončení první světové války (1914–1918) se narodil jeden duchovní „národ“ pod větším Cyrem, na trůn dosazeným králem Ježíšem Kristem! Jak to? Za války bylo totiž ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, vydavatelství Mezinárodních badatelů Bible, v Brooklynu zrušeno a přestěhováno zpět do menších prostor v pennsylvánském Pittsburghu. Nejnovější literatura společnosti byla v Kanadě i ve Spojených státech amerických zakázána a prezident Společnosti, její tajemník–pokladník a šest dalších pracovníků ústředí bylo v roce 1918 odsouzeno k dlouhým letům vězení. Skrytý záměr nepřátel byl podobný tomu, co vyjadřuje Žalm 83:4; 83:5, „KB“: „Zahlaďme je, aby nebyli národem, aby se na jméno Izraele již nevzpomínalo.“ Ale na jaře 1919 přišlo k velkému překvapení křesťanstva osvobození. Téhož roku konali pronásledovaní Mezinárodní badatelé Bible svůj první poválečný sjezd v Cedar Point, Ohio. Přítomným na sjezdu bylo oznámeno, že kromě „Strážné věže“ bude vydáván další časopis, který bude nazván „Zlatý věk“ (dnešní „Probuďte se!“).

21. Co se tedy narodilo v pátém roce po skončení časů pohanů? V jakém postavení to mělo sloužit a jak to, že v nově zrozené „zemi“?

²¹ A tak pět let po skončení „časů pohanů“ v roce 1914 a po zřízení Božího království v rukou většího Cyra Ježíše Krista vznikl nový „národ“, duchovní „národ“. Příslušníci tohoto nového „národa“ měli sloužit jako vyslanci Božího království, které se nově zrodilo v nebesích, a jako svědkové, kteří budou nosit Boží jméno. Teď, když skončily časy pohanů, kdy byla pošlapávána Boží viditelná organizace, Bůh postavil „národ“ do jeho právoplatné „země“, do jeho pozemského okruhu činnosti, jeho symbolické „země“. — Luk. 21:24, „KB“.

22. Jaké otázky vznesl Jehova, pokud jde o jeho schopnost stát se Otcem „národa“? Jak svým jednáním odpověděl v starověkém předobraze a v novodobém protiobraze?

²² Jehova Bůh, Všemohoucí, byl odpovědný za toto pozoruhodné zrození a byl rozhodnut, že mu v tom nic nebude stát v cestě. U Izaiáše 66:9 čteme: „ ‚Pokud jde o mne, cožpak způsobím protržení [plodového vaku] a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím zrození a skutečně způsobím uzavření [lůna]?‘ řekl váš Bůh.“ Jeho první reakcí na tyto vyzývavé otázky bylo, že v roce 537 př. n. l. vyvedl svůj lid z Babylóna a pak způsobil, že Jeruzalém byl vybudován a osídlen židovskými usedlíky a jejich dětmi. Boží novodobá, protiobrazná reakce na jeho vlastní otázky byla, že učinil plodný protiobrazný Jeruzalém, svou nebeskou organizaci, takže porodila duchovní „národ“ na zemi. To se stalo pod vedením většího Cyra, který byl jako král dosazen na trůn v nebi. Toto zrození se událo v poválečném roce 1919 a vytvořilo lid, „syny“ Sióna, kteří byli plné oddáni zájmům Božího zřízeného království a kteří zachovávali přísnou neutralitu vůči politickým vládám tohoto světa. Všemohoucí Bůh nepřipustil, aby se od roku 1914 až dodnes cokoli postavilo do cesty úplnému uskutečňování jeho předsevzetí.

Co znamenalo pro lidstvo narození národa

1, 2. a) Odpovídá Jehova přímo na své vlastní otázky u Izaiáše 66:9? b) Jaké volání pronáší podle Izaiáše 66:10–14?

MÍSTO aby na své vlastní otázky zaznamenané u Izaiáše 66:9 odpověděl prostým NE, přiměl Bůh Izaiáše, aby pronesl toto triumfální volání:

² „Veselte se s Jeruzalémem a radujte se s ním, vy všichni jeho milovníci. Velice s ním jásejte, vy všichni, kteří nad ním stále truchlíte; proto, že budete stát a jistě od něho dosáhnete uspokojení z prsu plné útěchy; proto, že budete srkat a zakusíte největší potěšení z bradavky jeho slávy. Vždyť tak řekl Jehova: ‚Rozšiřuji tu k němu pokoj právě tak jako řeku, a slávu národů právě tak jako zaplavující bystřinu, a vy budete jistě sát. Budete nošeni u boku a na kolenou budete laskáni. Jako muž, kterého stále utěšuje vlastní matka, tak vás budu stále utěšovat já; a v případě Jeruzaléma budete utěšeni. A jistě uvidíte a vaše srdce zcela jistě zajásá a vaše kosti, ty vzejdou právě jako mladá tráva. A Jehovovi sluhové jistě poznají jeho ruku, ale on skutečně otevřeně odsoudí své nepřátele.‘ “ — Iz. 66:10–14.

3. K čemu tedy byli přirovnáni obnovení židovští vyhnanci? Z čeho se měli veselit a čí ruku v té věci uvidí?

³ Tak byli ti, kteří se vraceli z vyhnanství, přirovnáni k novorozeňatům, která přijímají potravu. Židovským vyhnancům u babylónských řek naznačovaly zmínky o sání z prsu a srkání z bradavky to, že na místě zbořeného hlavního města bude postaven druhý Jeruzalém; naznačovalo jim to také, že Jeruzalém bude matkou mnoha svých občanů neboli obyvatel a také mnoha dalších občanů té oblasti. (Srovnej Lukáše 13:34.) Jako to dělaly tehdejší matky na Středním východě, obnovený Jeruzalém si obkročmo opře své děti o levé nebo pravé stehno a bude je nosit; a když usedne, bude je na klíně láskyplně laskat. Ti Židé, kteří v šestém století př. n. l. milovali Jehovovu viditelnou organizaci, se budou z toho veselit a přestanou truchlit nad tím, že po sedmdesát let jejich vyhnanství v pohanské zemi neexistoval žádný Jeruzalém jako hlavní město Jehovova vyvoleného lidu. Jejich radost bude jako ta, kterou popisuje žalm 126, na rozdíl od žalu vyjádřeného v žalmu 137. Jehovovi služebníci viděli ve svém osvobození Boží ruku.

4, 5. a) Jak reagoval ostatek na působení Boží „ruky“ v jejich prospěch a co ocenili víc než kdy dříve? b) K jakému dalšímu činu přišel čas? c) Jak to popisuje Izaiáš?

⁴ Nejinak tomu bylo s příslušníky duchovního „národa“, který se „narodil“ v roce 1919 n. l. Po svém překvapivém vysvobození z pout 1. světové války a po hrozbě, že budou vymazáni, se veselili s bezmeznou radostí. Jejich smutek pominul. Více než kdy předtím ocenili, že Jehova je jejich Bůh a že má svou viditelnou organizaci, stejně jako má v nebesích neviditelnou organizaci, která je jakoby jeho manželkou. Tato neviditelná organizace je pro ostatek „matkou“, „Jeruzalémem nahoře“. (Iz. 54:1–6; Gal. 4:26) Když se tedy opět navrátili ze svého dezorganizovaného stavu způsobeného 1. světovou válkou, veselili se, že jsou hýčkáni, neseni a laskáni touto duchovní „matkou“, nebeskou „manželkou“ jejich Otce Boha. Jako „sluhové“, kteří byli zasvěceni Bohu skrze svého staršího bratra Ježíše Krista, byli utěšováni poznáním, že Jehovova „ruka“ působí v jejich prospěch. Na druhé straně však přišel čas, aby Jehova ‚otevřeně odsoudil své nepřátele‘. Mezi ně patří ti, kteří jsou nepřáteli zvěstovatelů jeho nově narozeného království, protože ti, kdo jsou nepřáteli jeho oddaného lidu, jsou rovněž jeho osobními nepřáteli. Jehova dále popisuje, jak provede toto otevřené odsouzení:

⁵ „ ‚Vždyť hle, Jehova sám přichází jako pravý oheň a jeho dvoukolé vozy jako bouřlivý vítr, aby splatil svůj hněv naprostým vztekem a své přísné napomenutí plameny ohně. Sám Jehova se totiž skutečně ujme pře jako oheň, ano, svým mečem, proti všemu tělu; a pobitých od Jehovy bude jistě mnoho. Ti, kteří se posvěcují a očišťují pro zahrady za jedním uprostřed, a jedí maso prasete a něco ohyzdného, dokonce skákavého hlodavce, ti všichni spolu dojdou konce,‘ je výrok Jehovův. ‚A pokud jde o jejich díla a jejich myšlenky, přicházím, abych sesbíral všechny národy a jazyky; a budou muset přijít a vidět mou slávu.‘ “ — Iz. 66:15–18.

6. Jak Izraelité z Izaiášovy doby porušovali svou smlouvu a poskvrňovali se?

⁶ V době, kdy psal Izaiáš tato slova (bylo to více než sto let před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.), porušovali Izraelité hrubě svou národní smlouvu s Jehovou, smlouvu Zákona zprostředkovanou prorokem Mojžíšem. Posvěcovali se a očišťovali se pro modlářské uctívání ve zvláštních zahradách a nedodržovali Boží zákony, které jim zakazovaly jíst určité věci. Znečišťovali se a poskvrňovali se před Bohem své smlouvy a nedělali nic pro jeho slávu.

7. a) Jak jednal Jehova v souladu s podmínkami své smlouvy, aby urovnal při? b) S kým má Bůh dnes podobnou při?

⁷ Bůh tedy uvedl na rušitele smlouvy svůj planoucí, bouřlivý soud, a to zcela v souladu s podmínkami své smlouvy. Vzal popravčí „meč“, aby urovnal při, kterou měl se vším židovským tělem. Není divu, že jen pár tisíc přežilo nemilosrdné zničení Jeruzaléma a bylo odvlečeno do dlouhého vyhnanství v pohanském, modlářském Babylóně. Všechny okolní národy a jazykové skupiny byly povinny být svědky tohoto projevu Jehovovy slávy, Boha, který dodržuje smlouvu a nelže. To vše nám připomíná vážnou věc: týž Bůh má mnohem rozsáhlejší při s novodobým křesťanstvem, které tvrdí, že nahradilo starověký Izrael jako lid Jehovy Boha. Ke své slávě použije Jehova svého „meče“ pomsty a zcela je pobije.

„ZNAMENÍ“ POSTAVENÉ MEZI NÁRODY

8, 9. a) Jaké věci vytvořil Jehova nejprve a jakými válečnými zkušenostmi prošel jeho lid, než Jehova provede ke své slávě své předsevzetí? b) Jak vyložil své předsevzetí u Izaiáše 66:19, 20?

⁸ Tento všemohoucí Bůh ke své mezinárodní slávě až dosud uskutečňuje své nezměnitelné předsevzetí, pokud jde o to, co se stane, až bude ‚země zrozena s porodními bolestmi za jediný den‘ a ‚národ se narodí najednou‘. Když čteme jeho slova zapsaná u Izaiáše 66:19, 20, můžeme si připomenout, co slavně vykonal od narození „národa“ tvořeného ostatkem duchovních izraelitů v roce 1919. Můžeme si připomenout i to, jak za 1. světové války přestali být organizovaným lidem a chovali malou naději či vyhlídku, že přežijí onen světový konflikt. Jehova prohlásil:

⁹ „ ‚A postavím mezi ně znamení [hebrejsky ót, v latinské „Vulgátě“ signum] a pošlu některé z těch, kteří unikli, k národům, k Tarsis, Pul a Lud, k těm, kteří napínají luk, Tubalovi a Javanovi, k dalekým ostrovům, k těm, kteří neslyšeli zprávu o mně ani neviděli mou slávu; a jistě budou vyprávět o mé slávě mezi národy. A skutečně přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Jehovovi, na koních a na dvoukolých vozech a na krytých vozech, na mezcích a na rychlých velbloudicích, vzhůru k mé svaté hoře, Jeruzalému,‘ řekl Jehova, ‚právě tak, jako když synové Izraele vnášejí dar v čisté nádobě do Jehovova domu.‘ “

10. Co se ukázalo být „znamením“, které Bůh „postavil“ mezi národy?

¹⁰ Co se prokázalo být „znamením“, které Jehova „postavil“ mezi národy od 1. světové války? Bylo to živé „znamení“. Již dříve v Izaiášově proroctví řekl tento Jehovův mluvčí: „Podívej se, já a děti, které mi Jehova dal, jsme jako znamení a jako zázraky v Izraeli od Jehovy vojsk, který přebývá na hoře Siónu.“ (Iz. 8:18) V Židům 2:11–13 cituje křesťanský apoštol Pavel z těchto prorockých slov a uplatňuje je na Ježíše Krista a jeho duchem zplozené učedníky. Říká: „Vždyť jako ten, který posvěcuje, tak i ti, kteří jsou posvěcováni, všichni pocházejí z jednoho, a proto se nestydí nazývat je ‚bratry‘, když říká: . . . ‚Podívej se, já a malé děti, které mi dal Jehova.‘ “

11. Co káží po celém světě od roku 1914 ti, kteří tvoří ono „znamení“? Proč museli být shromážděni?

¹¹ „Znamením“, které Jehova postavil mezi pohanskými národy, pro něž vypršely „časy pohanů“ v roce 1914, je tedy duchovní „národ“, jehož členové kážou po celém světě Boží království, zrozené v nebesích v závěru „ustanovených časů národů“ roku 1914. (Luk. 21:24, „KB“, „NS“; Mat. 24:14) Pro tento účel shromáždil Jehova ostatek duchovních izraelitů, kteří byli rozptýleni prudkým pronásledováním za 1. světové války.

12. a) Kdo měl být připojen k ostatku, který přežil 1. světovou válku? b) Kdy zejména začalo vysílání „těch, kteří unikli?“

¹² Byli však také další, kteří měli být přivedeni a připojeni k těm duchovním izraelitům, kteří přežili 1. světovou válku. Ti měli doplnit počet Kristových duchovních „bratrů“ v tomto čase. (Mat. 25:40) Zejména po prvním všeobecném sjezdu Mezinárodních badatelů Bible v Cedar Point, Ohio, v létě 1919 začal Jehova posílat „některé z těch, kteří unikli“, tedy z původního ostatku, „k národům“. Ještě nápadněji to učinil na sjezdu Mezinárodních badatelů Bible v roce 1922 ve stejných pobřežních lázních u Sandusky v Ohiu. Tehdy prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž vyvrcholil svůj burcující proslov k účastníkům sjezdu dramatickými slovy: „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte krále a jeho království.“ Na to se sbory ostatku duchovních izraelitů vyzbrojily k zvěstování Božího zřízeného království, „na svědectví všem národům“, tím, že nechaly všechny členy vyjít do služby „dům od domu“ a veřejně. Všichni byli vyslanci království! — Sk. 20:20.

13. Aby se splnilo Izaiášovo proroctví, kdo je shromažďován ze všech národů? Jakých prostředků rychlejších než chůze se užívá?

¹³ V naplnění Izaiášova proroctví to vše vedlo k velikému shromažďování ostatku duchovního bratrstva, abychom tak řekli, všemi dopravními prostředky mnohem rychlejšími než chůze. Jehova řekl, že pošle „některé z těch, kteří unikli“, až do nejvzdálenějších zemí. Učinil to tak, že poslal právě ty, kteří „unikli“ živí z první světové války, z hladomorů, nákaz a zemětřesení, jimiž se vyznačovalo smrtonosné období 1914–1918 n. l., a ty, kteří „unikli“ zejména z pronásledování, jež zuřilo proti oddaným badatelům Bible proto, že horlivě po celém světě spolupracovali s Biblickou a traktátní společností Strážná věž. A bylo to právě pronásledování, jež způsobilo duchovní smrt některých. Ti se proto po 1. světové válce nepřipojili k opětnému shromažďování ostatku, zvláště když volání po jednotné akci začalo být prováděno prostřednictvím tištěných publikací Společnosti a prostřednictvím cestujících zástupců, kteří navštěvovali sbory.

14. O čem vyprávěli ti, kteří „unikli“ a byli vysláni? Na jaká místa a k jakým případům nevědomosti byli dokonce posláni?

¹⁴ Věrní však jednali tak, jak Jehova předpověděl: „Budou vyprávět o mé slávě mezi národy“. (Iz. 66:19) Poslušní, kteří „unikli“, šli do všech dostupných zemí a „národů“, až na „daleké ostrovy“, a vyprávěli o slávě Jehovova království, které již bylo zřízeno v nebesích v rukou Jehovova panujícího krále Ježíše Krista. Mnozí v těchto národech a vzdálených ostrovech dokonce až dosud neslyšeli ani slovo o pravém Bohu Jehovovi a neuvědomovali si, že podle předpověděných znamení časů se v nebesích zrodilo jeho slavné království. — Zjev. 12:1–5, 10.

15. V jakém duchovním stavu se musejí udržovat duchovní „bratři“, kteří jsou přinášeni „jako dar Jehovovi“? Proč?

¹⁵ Všechny, které ti, kdo „unikli“, přivedli jako své duchovní „bratry“, přivedli „jako dar Jehovovi“, ne nějakému vůdci náboženské sekty nebo nějaké pozemské světské moci, jež bojuje o lidovou podporu. Aby byl „dar“ Jehovovi přijatelný, musel být čistý. Proto proroctví popisuje přinášení živého „daru“, jako „když synové Izraele vnášejí dar v čisté nádobě do Jehovova domu“. (Iz. 66:20) Proto nesmějí být duchovní „bratři“, kteří tvoří „dar“, částí světa, ano, musí se uchovávat „bez poskvrny od světa“. (Jak. 1:27) Musí si zachovávat neutralitu vzhledem k znečišťující politice tohoto nečistého systému věcí. Proto Jehova řekl, že budou přivedeni „vzhůru k mé svaté hoře, Jeruzalému“. To neznamená novodobý Jeruzalém, hlavní město politického státu Izraele. Národ, jehož je doslovný Jeruzalém hlavním městem, je z 85 procent židovský a je členem Organizace spojených národů, jež usiluje o zachování světového míru a bezpečnosti.

16. Proč dnes Jehova nemá na Středním východě nic, co by mohl nazývat svou „svatou horou“?

¹⁶ Novodobý Jeruzalém na Středním východě nemá žádnou „svatou horu“, kterou by Jehova mohl v náboženském smyslu prohlásit za svou. Proč ne? Protože to, co bývalo jeho „svatou horou“, je nyní korunováno mohamedánskou svatyní, Skalním dómem. Ten je určen ctitelům nikoli Jehovy, ale Allaha, božstva bez osobního jména.

17. Co je tedy „svatá hora“, Jeruzalém, k níž jsou přiváděni duchovní „bratři“ od doby narození národa roku 1919?

¹⁷ Když poctivě zvážíme všechny tyto věci, vyvstane významný fakt: v novodobém splnění Izaiáše 66:20 se „má svatá hora“ vztahuje na mateřskou organizaci duchovních izraelitů, totiž na „Jeruzalém nahoře“, o němž se mluví v Galatským 4:26. To je ten Sión, matka, jež „porodila své syny“ podle Izaiáše 66:8. Tito „synové“ tvoří „národ“, který se ‚narodil najednou‘ v poválečném roce 1919. Vzhledem k tomu byli tito duchovní „bratři“, kteří byli přivedeni od doby narození „národa“ těmi, kteří „unikli“, přineseni „jako dar Jehovovi“ a vešli do styku s jeho královskou organizací, „Jeruzalémem nahoře“. To vše bylo předobrazně znázorněno znovuvybudováním starověkého pozemského Jeruzaléma. Byli zrozeni jako „synové“ Siónu a uvedeni do viditelné pozemské části Jehovovy univerzální organizace, aby byli duchovními obyvateli Jeruzaléma.

OBNOVENÍ JEHOVOVA ČISTÉHO UCTÍVÁNÍ

18. Protože Jehova slíbil, že některé z novorozeného „národa“ vezme také „za kněze, za levity“, co měl vhodně dělat „národ“ ve sféře své činnosti?

¹⁸ Chopil se nově narozený „národ“ ve své poválečné sféře duchovní činnosti plného uctívání jediného živého a pravého Boha Jehovy? Bylo nanejvýš vhodné, aby to udělal, když byl nyní osvobozen z nadvlády Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství. A také to dělal, a to v souladu s činem, který slíbil vykonat pro novorozený „národ“ Jehova, jak je psáno u Izaiáše 66:21: „ ‚A také z nich některé vezmu za kněze, za levity,‘ řekl Jehova.“ Připomeňme si, že v případě Izraelitů se vyhnanci po dobu sedmdesáti let svého vyhnanství ve starověkém Babylóně (607–537 př. n. l.) museli obejít bez činné služby aronského velekněze a nižších kněží i jejich služebníků levitů, neboť chrám, ve kterém sloužívali, byl zničen. Jehova to tak předpověděl u Ozeáše 3:4, 5:

19. Jak předpověděl Jehova obnovu svého uctívání u Ozeáše 3:4, 5?

¹⁹ „To proto, že synové Izraele budou mnoho dnů bydlet. . . bez oběti a bez sloupu a bez efodu a terafim. Potom se synové Izraele vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále [Mesiáše]; a jistě přijdou rozechvění k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů.“

20. Když tak Jehova měl jednat, co bylo třeba vystavět a kde a ve prospěch jakých životně důležitých potřeb?

²⁰ Tak měl Jehova jednat nejen jako jejich osvoboditel z Babylóna, ale měl se postarat i o jejich nejzávažnější životní potřeby, jejich duchovní potřeby. Měl znovu nastolit zákonného velekněze spolu s nižšími kněžími, a těm měl pomáhat sbor levitů. K tomu bude třeba obnovit chrám v Jeruzalémě, kde by bylo možné konat služby, tolik důležité pro „národ“, který se měl narodit „najednou“. Mělo se to stát v „zemi“, která měla ‚být zrozena s porodními bolestmi za jediný den‘, v jejich milované domovině, jakkoli se to mohlo zdát nepravděpodobné. — Iz. 66:8.

21. Co podobného se v duchovním smyslu odehrávalo v případě znovunarozeného „národa“ od r. 1919?

²¹ V duchovním smyslu platilo něco podobného i o ostatku duchovního izraele poté, co je Jehova Bůh vysvobodil v poválečném roce 1919 n. l. z Velikého Babylóna (světové říše falešného náboženství). Nejprve se staral o jejich duchovní potřeby. Upřesnil jejich porozumění ohledně úřadu mesiášského krále Ježíše Krista jako Božího velekněze. Očistil je od všech náboženských poskvrn, které na nich ještě lpěly vlivem Velikého Babylóna a jejich závislosti na něm. Jako příslušníci „vyvoleného rodu, královského kněžstva, svatého národa, lidu pro zvláštní vlastnictví“ si vzhledem k Nejvyššímu Bohu začali zřetelněji než kdy dříve uvědomovat, jak a proč je třeba zachovávat přísnou neutralitu vůči politickým záležitostem novodobého světa. Poznali, že přišel čas, aby si jediný živý a pravý Bůh ‚učinil jméno‘. A uvědomili si svou povinnost vyvyšovat Boží osobní jméno Jehova nade všechna ostatní jména. Pochopili, že jejich povinností je být svědky tomuto Bohu, jehož jméno zůstávalo po staletí ve stínu, a v památném roce 1931 vhodně přijali jméno „svědkové Jehovovi“. — 1. Petra 2:9; Iz. 43:12; 63:12.

22. Co je nejdůležitější spornou otázkou, nejdůležitější naukou Bible, třebaže je v ní zahrnuto i vysvobození tvorů? Proč?

²² Třebaže vysvobození lidského rodu z hříchu, smrti a pout satana ďábla a jeho organizace se v inspirované Bibli věnuje přiměřená pozornost, není to ta nejdůležitější věc, ta nejdůležitější nauka Svaté Bible. Jak říká úvodník nazvaný „Ryzost“, který vyšel ve „Strážné věži“ z 15. srpna 1941 (angl.): „V Písmu je opětovně zdůrazněno Jehovovo předsevzetí, aby byl svět ovládán jeho spravedlivou vládou. Jeho vláda je teokracie, nad níž ustanovil králem Krista Ježíše. . . Prvořadou spornou otázkou, kterou vznesla satanova vzpurná výzva, byla a je otázka UNIVERZÁLNÍHO PANSTVÍ.“ (Odst. 1, 19) Hlavním předsevzetím Nejvyššího Boha tedy je ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti, kterou vykonává pouze on sám. To brzy a slavně učiní ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ na bitevním poli armageddonském. (Zjev. 16:14–16) Je povinností, předností a ctí „svatého národa“ duchovního izraele, aby zachovával svou ryzost vůči Jehovovu univerzálnímu panství čili svrchovanosti a tak prokázal, že ďábel je lhář.

23. Selhání jakých snah nepřátelských národů je naplněním Jehovových slov u Izaiáše 66:22?

²³ Až do této pokročilé doby selhaly všechny snahy světských národů satanovy viditelné organizace vyhladit Jehovův „národ“, který se „narodil“ roku 1919, ve své nově zrozené „zemi“. To je přesným splněním ujištění, které dal univerzální svrchovaný vládce u Izaiáše 66:22: „ ‚Vždyť právě tak, jako přede mnou stojí nová nebesa a nová země, které dělám,‘ je výrok Jehovův, ‚tak budou stále stát vaši potomci a vaše jméno.‘ “

24. a) O čem ujišťuje trvalost Božích nových nebes a nové země ostatek duchovního izraele? b) Částí čeho bude učiněn ostatek v pravý čas?

²⁴ Ne! Navzdory všemu, co se snad proti nim pokusí udělat v blízké budoucnosti satan ďábel, jeho neviditelní démoni a jeho viditelná pozemská organizace, nebudou ostatek duchovního izraele a jeho jméno vyhlazeni. Viditelné zemské potomstvo satanovy organizace již dlouho stát nebude. V zářném protikladu k tomu však budou potomci Jehovovy univerzální organizace, ostatek duchovního izraele, existovat dál — obstojí. Ani jejich jméno nebude jejich nepřáteli vyhlazeno a zapomenuto. Stejně tak jako zůstanou stát nová nebesa a nová země, které tvoří univerzální svrchovaný vládce, stane se i s ostatkem duchovního izraele a jeho důstojným jménem. To neznamená, že ostatek duchovního izraele navždy zůstane na zemi. Ne, v pravý čas budou jeho členové vzati a připojeni ke svému veleknězi Ježíši Kristu v „nových nebesích“ a budou sloužit jako nižší kněží v duchovním chrámu.

25. a) Kdy začal Jehova tvořit „nová nebesa“? b) Odkdy se zejména objevují příslušníci „nové země“?

²⁵ Jehova Bůh začal tvořit „nová nebesa“ v závěru „ustanovených časů národů“ v roce 1914 n. l., kdy posadil svého oslaveného Syna Ježíše Krista na nebeský trůn, aby panoval jako Král králů a Pán pánů. To je ten „Syn Davidův“; když byl na zemi, univerzální svrchovaný vládce Jehova s ním uzavřel smlouvu o věčném království. (Mat. 21:15) Ze svého nebeského trůnu panuje král Ježíš Kristus nad naší zeměkoulí. Vytvoření „nové země“ neznamená a nevyžaduje zničení naší doslovné Země. Ne, vždyť tato planeta Země „zůstává až na neurčitý čas“. (Kaz. 1:4) Boží království ji prostřednictvím Krista promění ve věčný ráj. Stvoření „nové země“ není v rozporu s touto velkolepou skutečností. Znamená to, že Jehova utvoří novou lidskou společnost v plném souladu se sebou samým a se svými spravedlivými „novými nebesy“. (2. Petra 3:13) Má již na zemi milióny žijících příslušníků této společnosti „nové země“. Ti se objevují zejména od roku 1935 n. l.

26. a) Jak bylo u Izaiáše 66:12 poukázáno na to, že „velký zástup“ naváže spojení s ostatkem duchovních izraelitů? b) Kde tento „zástup“ nyní slouží Jehovovi?

²⁶ Vyšli ze všech národů, ras, lidí a jazyků a zasvětili se Jehovovi Bohu skrze Krista jako velekněze a symbolizovali své zasvěcení křtem ve vodě. Tak napodobili svého Znamenitého pastýře Ježíše Krista. (Jan 10:14, 16) Dříve, u Izaiáše 66:12, řekl Jehova, že rozšíří k ostatku duchovního izraele, který zastupuje „Jeruzalém nahoře“, to, co nazývá „sláva národů“, a ta bude jeho „zaplavující bystřina“. Od roku 1935 postupuje toto rozšiřování „slávy národů“ k duchovnímu ostatku v podobě „velkého zástupu“ „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře, panujícího krále Ježíše Krista. (Zjev. 7:9–17) Pro jejich věrnou oddanost Jehovově teokratické vládě v rukou Krista je znamenitý pastýř učinil „jedním stádem“ s ostatkem duchovních izraelitů. Jsou přiváděni k Jehovovu duchovnímu chrámu, který je nazýván „domem modlitby pro všechny národy“. (Iz. 56:7; Mar. 11:17) V Božím duchovním chrámu, určeném pro takové mezinárodní modlitby, mu slavný „velký zástup“ přináší „dnem i nocí svatou službu“. — Zjev. 7:15.

27, 28. Jak často se „velký zástup“ složený ze ‚všeho těla‘ schází s ostatkem? K čemu vede to, že se připojuje ke svědecké službě?

²⁷ Tento podivuhodný novodobý vývoj souhlasí s tím, co říká Jehova dále u Izaiáše 66:23: „ ‚A jistě se stane, že od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu bude vcházet všechno tělo, aby se přede mnou klanělo,‘ řekl Jehova.“ — Agg. 2:7–9; 2:8–10, „KB“.

²⁸ Podle zpráv se „velký zástup“ složený ze ‚všeho těla‘ pravidelně shromažďuje s ostatkem duchovního izraele, jakoby „od novoluní do novoluní [měsíčně] a od sabatu do sabatu [týdně]“. Věrně se připojuje k pomazanému ostatku ve svědecké službě, veřejné i dům od domu, aby se splnila Ježíšova předpověď pro „závěr systému věcí“: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Mat. 24:3, 14) Ti lidé ze ‚všeho těla‘, kteří na kázání reagují, ‚vcházejí, aby se klaněli‘ před svrchovaným pánem Jehovou.

29, 30. a) Jak naznačuje Izaiáš 66:24, že tito ctitelé ze ‚všeho těla‘ přežijí „velké soužení“, jímž končí tento systém věcí? b) Čeho budou tvořit základ? Koho pak povedou v uctívání Tvůrce nebeských i pozemských věcí?

²⁹ Jako ti, kteří přežijí „velké soužení“, jež leží před tímto světem, budou svědky toho, jak Jehova ospravedlní svou univerzální svrchovanost tím, že zničí své a jejich nepřátele v celosvětovém „soužení“. Proto uzavírá Izaiáš své proroctví slovy: „A [ti, kdo přežijí soužení] vyjdou a podívají se na mrtvoly lidí, kteří se dopouštěli přestupků proti mně; vždyť červi na nich nezemřou a jejich oheň, ten nebude uhašen, a stanou se něčím odpudivým pro všechno tělo.“ — Iz. 66:24.

³⁰ Jako prokletí „kozli“ z Ježíšova podobenství, které se splňuje během tohoto „závěru systému věcí“, „odejdou do věčného odříznutí“, věčného zničení, ti, kteří činí přestupky proti svrchovanému pánu Jehovovi. (Mat. 24:3; 25:31–46) Pak dědici rajské země, podobní ovcím, kteří budou tvořit základ „nové země“, uvítají ve svém středu všechny vzkříšené, kteří se ze smrti vrátí k životu v těle na zemi. Potom povedou každé vzkříšené tělo k jednotnému uctívání ospravedlněného Tvůrce „nových nebes“ a „nové země“. — Iz. 65:17; 2. Petra 3:13.