Přichází z ruky Boha „vyvolených“, Jehovy. Pohltí nejen křesťanstvo, protiobrazný Jeruzalém, ale také to, čemu je křesťanstvo dobrým přítelem — celý systém věcí. (Jak. 4:4) Oddaní, pokřtění křesťané, kteří se dnes chvějí před Jehovovým slovem, budou tím „tělem“, které přežije.

URYCHLENÉ ZROZENÍ, JEMUŽ NELZE ZABRÁNIT

11. a) Jaké období předchází narození člověka, ale mělo něco takového nastat v případě obnoveného Jeruzaléma? b) Z příkazu koho měl být na místě Jeruzaléma vybudován nový? c) Předpověděl Izaiáš, jak dlouho zůstane území Jeruzaléma opuštěnou pustinou?

¹¹ Nyní se opět vraťme k Izaiášovu vzrušujícímu proroctví! K rozjasnění chmurné vyhlídky, kterou právě pod inspirací předložil, předpovídá nyní radostnou událost. Narození zákonného potomka je něčím, nač řádně oddaní rodiče čekají s nějvětšími nadějemi a velmi dychtivě. U lidských tvorů musí narození předcházet božsky předepsaný čas, aby se vytoužený potomek plně vyvinul. V tomto případě však Velký autor procesu zrození předpověděl vzhledem ke svému vlastnímu uspořádání něco neobvyklého. Jeho prorok Izaiáš předpověděl zničení poskvrněného města Jeruzaléma, a tak mělo zaniknout původní město zbudované na hoře Sión. Ale na téže hoře Sión mělo vzniknout jiné město z nařízení perského dobyvatele Cyra Velikého, Jehovova služebníka, který měl svrhnout Babylónskou říši. (Iz. 44:28; 45:1) Izaiáš však nepředpověděl, jak dlouho nebude starý Jeruzalém existovat, a tak bude bez „dětí“ čili obyvatel. Izaiáš také nepředpověděl, jak dlouho budou hora Sión a k ní patřící země opuštěnou pustinou, které se každý vyhne.

12. Jak se měla na mapě starověkého světa objevit nová země a čí měla být domovinou?

¹² Za dnů Cyra Velikého měl však povstat jiný Jeruzalém, který se měl stát matkou mnoha „synů“, totiž mnoha občanů a poddaných žijících v jeho vymezené správní oblasti. Znamenalo to, že se na mapě starověkého světa objeví „země“, jež bude sloužit jako domovina lidu, který předtím nebyl „národem“? Prorocká odpověď Jehovy Boha na tuto otázku zněla Ano!

13, 14. a) Měli se židovští zajatci vrátit do vlasti, když nadešel další pravidelný jubilejní rok? b) Měl se Jeruzalém stát opět matkou „synů“ nějakou zvláštní úpornou snahou ze strany židovských zajatců? Co o tom předpověděl Izaiáš 66:7, 8?

¹³ Otázka tedy byla: kdy a jak? Skrze svého proroka Jeremiáše předpověděl Jehova, že země bývalého „národa“ bude ležet opuštěná sedmdesát let, tedy o dvacet let déle než trvalo padesátileté jubilejní období. Když tedy nadešel pravidelný jubilejní rok 573 př. n. l., v bývalé vlasti se nekonaly žádné jubilejní slavnosti a nevznikl žádný Jeruzalém či Sión, aby se stal matkou mnoha občanů, svých „synů“ neboli „dětí“. Teprve v roce 537 př. n. l. se měli přežijící židovští vyhnanci vrátit do staré vlasti. To vše se však mělo stát bez nějaké zvláštní, úporné snahy ze strany židovských zajatců v Babylóně. Měl to být Boží skutek, který měl být v souladu s Božím prorockým zaslíbením. Ať se to zdálo sebevíc nepravděpodobné, v zemi vyhrazené Jehovou Bohem měl po skončení vyhnanství vzniknout „národ“. Při pohledu do budoucnosti, za národní neštěstí v roce 607 př. n. l., naznačil Jehova, že se cosi takového stane, když přiměl Izaiáše, aby dále řekl:

¹⁴ „Než na ni [to jest na jiný Jeruzalém] začaly přicházet porodní bolesti, porodila. Dokonce než na ni mohly přijít porodní křeče, vydala ze sebe dítě mužského rodu. Kdo slyšel o něčem takovém? Kdo viděl takové věci? Bude země zrozena s porodními bolestmi za jediný den? Anebo narodí se národ najednou? Vždyť na Sión přišly porodní bolesti a také porodil své syny.“ — Iz. 66:7, 8.

15. Jak se dá srovnat tato zkušenost zrození s tím, co popisuje Zjevení 12:1–17?

¹⁵ Takové neobyčejné narození je pravým opakem narození dítěte mužského rodu, které je popsáno v poslední knize Svaté Bible. Tam, ve Zjevení 12:1–17, čteme: „A v nebi bylo vidět velké znamení: žena oděná sluncem, a pod jejíma nohama byl měsíc a na její hlavě byla koruna z dvanácti hvězd, a byla těhotná. A křičí ve svých bolestech a ve svých porodních mukách. A jiné znamení bylo vidět v nebi, a hle, velký, ohnivě zbarvený drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na jeho hlavách sedm diadémů. Jeho ocas táhne třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby pohltil její dítě, jakmile je porodí. A porodila syna, mužského rodu [porodila syna pacholíka, „KB“], který má pást všechny národy železným prutem. A její dítě bylo vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. . . A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“

16. Co tedy můžeme říci o ženě z popsaného „znamení“ a o jejím „synu mužského rodu“?

¹⁶ Protože žádná žena na zemi nemá pod nohama měsíc a okolo hlavy čelenku z hvězd jako korunu, musí být žena z popsaného „znamení“ symbolická. Protože její dítě bylo přijato a uznáno Bohem, musí to být On, kdo ji učinil těhotnou. Je s ním tedy vlastně oddána. Když všechno uvážíme, žena ze „znamení“ v nebi musí symbolizovat Boží organizaci nebeských duchovních tvorů podobnou manželce, kde je Boží jednozplozený Syn Ježíš Kristus tím hlavním. Ženino dítě „mužského rodu“ musí být rovněž symbolické a symbolizuje Boží království, neboť dítě mužského rodu bylo vytrženo k Božímu trůnu. Aby bylo království něčím víc než pouhou abstraktní, teoretickou věcí, musí existovat živá osoba, která bude sloužit jako královský vládce. Touto skutečnou osobou musí být ten, s kým Jehova Bůh uzavřel smlouvu o království.

17. Jak získal jednozplozený Boží Syn právo na trůn po boku svého Otce?

¹⁷ Ano, byl to jeho jednozplozený Syn Ježíš Kristus, který byl pro své zázračné lidské narození v Betlémě a v rodové linii izraelského krále Davida přirozeným dědicem království. (Iz. 9:6, 7; Luk. 22:29, 30; Mat. 1:17–25) V souvislosti s nebeskou „ženou“ bylo tedy právem zdůrazněno, že její dítě je „mužského rodu“, neboť královský úřad byl vyhrazen mužskému potomku v královské linii Davidově.

18. Jak se okolnosti provázející narození symbolického syna srovnávají s těmi, jež ukazuje Izaiáš 66:7?

¹⁸ Všechny okolnosti provázející narození „Syna, mužského rodu“ nebeské „ženy“ se liší od těch, které jsou předloženy v Izaiášově proroctví, a to zejména pokud jde o těhotenství a porodní bolesti. Jsou tedy důležité důvody k závěru, že „dítě mužského rodu“ u Izaiáše 66:7 se prorocky vztahuje k jiné události než „Syn, mužského rodu“ ve Zjevení 12:5. „Dítě mužského rodu“ se zřejmě vztahuje k „národu“ vytvořenému v „zemi“ Izaiášova proroctví. Navíc v případě obnovených Izraelitů nebylo kralování či panování významným rysem jejich opětného usazení v Jeruzalémě roku 537 př. n. l. Na trůn nedosedl žádný král z Davidovy linie. Judea byla perskou provincií, a tak byli Izraelité pod vládou krále Cyra, který vydal výnos o znovupostavení chrámu a obnovení pravého uctívání v Jeruzalémě. Obnova však přišla náhle, nečekaně. Podle Kralické bible zní Izaiáš 66:7, 8: „Prvé než pracovala ku porodu, porodila; prvé než na ni přišla bolest, porodila pacholátko. Kdo slýchal co takového? Kdo vídal co podobného? Zdaliž může způsobeno býti, aby země zplodila lid dne jednoho? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou? Ale Sion jen počal pracovati ku porodu, a porodil syny své.“

19. a) Komu se zdálo zrození národa Izraele po vyhnanství urychlené a proč? b) Jak to byla zcela nová generace, jež se usídlila v zemi předků, a v jakém smyslu to byla nově narozená země?

¹⁹ Přesně podle proroctví bylo po vyhnanství narození národa Izraele jakoby uspíšeno. Přišlo v roce 537 př. n. l., s překvapivou náhlostí pro celý starověký svět. Pohanský svět vůbec neočekával, že by dávno mrtvý izraelský národ opět ožil ve své vlastní, Bohem jim dané zemi. Byl to skutečně nový Sión, který vznikl a který porodil nový národ. Připomeňme si, že Izraelité byli odváděni do Babylóna v různých dobách. Biblická zpráva ukazuje, že 10 000 jich bylo odvedeno při prvním zajetí v roce 617 př. n. l. Stovky jich byly odvedeny později. (2. Král. 24:14; Jer. 52:28–30) Avšak mezi těmi, kteří byli roku 537 př. n. l. propuštěni z této pohanské země a usídlili se v zemi svých předků, bylo 42 360 mužů kromě mnoha otroků a profesionálních pěvců. Mezi Izraelity byla řada starců, kteří viděli chrám, jejž v Jeruzalémě postavil král Šalomoun. (Ezd. 2:64, 65; 3:12) Byla to tedy převážně zcela nová generace, jež se usadila v zemi se záměrem postavit nový chrám. Nový Sión povstal v nově zrozené zemi. Ten se stal po vyhnanství matkou nového národa. A tento nový národ se usídlil v nové perské provincii Judeji.

20. Jak proběhl novodobý protiobraz těchto událostí v případě Mezinárodních badatelů Bible v prvním poválečném roce 1919?

²⁰ Existuje nějaký novodobý protiobraz „narození“ obnovených Izraelitů jako „národa“ v roce 537 př. n. l.? Ano, neboť v prvém roce po skončení první světové války (1914–1918) se narodil jeden duchovní „národ“ pod větším Cyrem, na trůn dosazeným králem Ježíšem Kristem! Jak to? Za války bylo totiž ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, vydavatelství Mezinárodních badatelů Bible, v Brooklynu zrušeno a přestěhováno zpět do menších prostor v pennsylvánském Pittsburghu. Nejnovější literatura společnosti byla v Kanadě i ve Spojených státech amerických zakázána a prezident Společnosti, její tajemník–pokladník a šest dalších pracovníků ústředí bylo v roce 1918 odsouzeno k dlouhým letům vězení. Skrytý záměr nepřátel byl podobný tomu, co vyjadřuje Žalm 83:4; 83:5, „KB“: „Zahlaďme je, aby nebyli národem, aby se na jméno Izraele již nevzpomínalo.“ Ale na jaře 1919 přišlo k velkému překvapení křesťanstva osvobození. Téhož roku konali pronásledovaní Mezinárodní badatelé Bible svůj první poválečný sjezd v Cedar Point, Ohio. Přítomným na sjezdu bylo oznámeno, že kromě „Strážné věže“ bude vydáván další časopis, který bude nazván „Zlatý věk“ (dnešní „Probuďte se!“).

21. Co se tedy narodilo v pátém roce po skončení časů pohanů? V jakém postavení to mělo sloužit a jak to, že v nově zrozené „zemi“?

²¹ A tak pět let po skončení „časů pohanů“ v roce 1914 a po zřízení Božího království v rukou většího Cyra Ježíše Krista vznikl nový „národ“, duchovní „národ“. Příslušníci tohoto nového „národa“ měli sloužit jako vyslanci Božího království, které se nově zrodilo v nebesích, a jako svědkové, kteří budou nosit Boží jméno. Teď, když skončily časy pohanů, kdy byla pošlapávána Boží viditelná organizace, Bůh postavil „národ“ do jeho právoplatné „země“, do jeho pozemského okruhu činnosti, jeho symbolické „země“. — Luk. 21:24, „KB“.

22. Jaké otázky vznesl Jehova, pokud jde o jeho schopnost stát se Otcem „národa“? Jak svým jednáním odpověděl v starověkém předobraze a v novodobém protiobraze?

²² Jehova Bůh, Všemohoucí, byl odpovědný za toto pozoruhodné zrození a byl rozhodnut, že mu v tom nic nebude stát v cestě. U Izaiáše 66:9 čteme: „ ‚Pokud jde o mne, cožpak způsobím protržení [plodového vaku] a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím zrození a skutečně způsobím uzavření [lůna]?‘ řekl váš Bůh.“ Jeho první reakcí na tyto vyzývavé otázky bylo, že v roce 537 př. n. l. vyvedl svůj lid z Babylóna a pak způsobil, že Jeruzalém byl vybudován a osídlen židovskými usedlíky a jejich dětmi. Boží novodobá, protiobrazná reakce na jeho vlastní otázky byla, že učinil plodný protiobrazný Jeruzalém, svou nebeskou organizaci, takže porodila duchovní „národ“ na zemi. To se stalo pod vedením většího Cyra, který byl jako král dosazen na trůn v nebi. Toto zrození se událo v poválečném roce 1919 a vytvořilo lid, „syny“ Sióna, kteří byli plné oddáni zájmům Božího zřízeného království a kteří zachovávali přísnou neutralitu vůči politickým vládám tohoto světa. Všemohoucí Bůh nepřipustil, aby se od roku 1914 až dodnes cokoli postavilo do cesty úplnému uskutečňování jeho předsevzetí.

Co znamenalo pro lidstvo narození národa

1, 2. a) Odpovídá Jehova přímo na své vlastní otázky u Izaiáše 66:9? b) Jaké volání pronáší podle Izaiáše 66:10–14?

MÍSTO aby na své vlastní otázky zaznamenané u Izaiáše 66:9 odpověděl prostým NE, přiměl Bůh Izaiáše, aby pronesl toto triumfální volání:

² „Veselte se s Jeruzalémem a radujte se s ním, vy všichni jeho milovníci. Velice s ním jásejte, vy všichni, kteří nad ním stále truchlíte; proto, že budete stát a jistě od něho dosáhnete uspokojení z prsu plné útěchy; proto, že budete srkat a zakusíte největší potěšení z bradavky jeho slávy. Vždyť tak řekl Jehova: ‚Rozšiřuji tu k němu pokoj právě tak jako řeku, a slávu národů právě tak jako zaplavující bystřinu, a vy budete jistě sát. Budete nošeni u boku a na kolenou budete laskáni. Jako muž, kterého stále utěšuje vlastní matka, tak vás budu stále utěšovat já; a v případě Jeruzaléma budete utěšeni. A jistě uvidíte a vaše srdce zcela jistě zajásá a vaše