Kristem. Svědkové Jehovovi nemají pověření, aby nad někým z nich vyslovili rozsudek smrti. Mohou však blíže poznat Jehovovy inspirované výroky a uplatnit je proti náboženským falešným prorokům, kteří byli jako třída předstíněni Chananiášem. Přečteme si zde nyní o Jeremiášově prorockém jednání:

„A prorok Jeremiáš dále řekl proroku Chananiášovi: ‚Prosím, Chananiáši, naslouchej! Jehova tě neposlal; ty sám jsi způsobil, že tento lid důvěřuje falši. Proto tak řekl Jehova: „Hle, posílám tě pryč s povrchu půdy. Ty sám letos zemřeš, protože jsi mluvil přímou vzpouru proti Jehovovi.“ ‘ “ — Jer. 28:15, 16.

11. a) Jak dlouho žil Chananiáš? b) Čím podobným se provinilo duchovenstvo křesťanstva a nač musí poukazovat Jeremiášova třída?

¹¹ Chananiáš, zastánce přímé vzpoury mezinárodních spiklenců proti Jehovovi, žil ještě asi dva měsíce. „A tak prorok Chananiáš zemřel v sedmém měsíci toho roku [614 př. n. l.].“ (Jer. 28:17, 1) Co se stane s dnešními falešnými proroky křesťanstva ve světle tohoto prorockého dramatu staré doby? Podporují politické vládce v jejich odmítání vložit své šíje pod jho Jehovova královského služebníka, který je mnohem větší, než byl starověký Nabuchodonozor. Jeremiášova třída v tom nemůže spolupracovat s duchovenstvem. Musí dále poukazovat na neštěstí, do něhož duchovenstvo vede lidi.

12. Jaké poselství od Jehovy měl Jeremiáš o falešných prorocích Achabovi a Sedechiášovi pro Židy, kteří již byli v babylónském zajetí?

¹² V oněch dávných dnech politického neklidu na Středním východě měli Židé, kteří již byli odvedeni do Babylóna, mezi sebou falešné proroky. Těmto pseudoprorokům, kteří v židovských vyhnancích v Nabuchodonozorově zemi pěstovali falešné naděje, poslal Bůh skrze Jeremiáše toto poselství:

„A vy, slyšte Jehovovo slovo, vy všichni vyhnanci, které jsem poslal pryč z Jeruzaléma do Babylóna. Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kolaiášovu, a o Sedechiášovi, synu Maaseiášovu, kteří vám v mém jménu prorokují faleš: ‚Vydávám je do ruky babylónského krále Nabuchodonozora, a ten je srazí před vašima očima. A od nich bude jistě odvozeno zlořečení, jež bude říkat část celé skupiny vyhnanců z Judeje, kteří jsou v Babylóně: „Ať tě Jehova učiní jako Sedechiáše a Achaba, které babylónský král pražil v ohni!“, protože se dopouštěli nesmyslností v Izraeli, stále se dopouštěli cizoložství s manželkami svých druhů a stále mluvili falešně v mém jménu slovo, které jsem jim nepřikázal. „A já jsem ten, který ví, a já jsem svědek,“ je Jehovův výrok.‘ “ — Jer. 29:20–23.

Jehovův „služebník“ Nabuchodonozor měl nepochybně dobrý politický důvod, aby pražil Sedechiáše a Achaba v ohni, protože — v opaku k Jehovově radě — jednali proti zájmům císařského Babylóna.

13. Měli židovští vyhnanci očekávat brzké vysvobození z Babylóna? V čem je poučil Jeremiášův dopis?

¹³ Výše citovaná slova byla částí dopisu, který Jeremiáš poslal z Jeruzaléma vypovězeným starším, kněžím, prorokům a lidu v dalekém Babylóně, a jako své posly využil Elasa, syna Safanova, a Cemariáše, syna Helkiášova, které král Sedechiáš poslal z Jeruzaléma jako dva vyslance ke králi Nabuchodonozorovi do Babylóna. (Jer. 29:1–3) V tomto Jeremiášově dopisu řekl Jehova vyhnancům, aby neočekávali brzké vysvobození z Babylóna, ale aby se tam usadili, vstupovali do manželství a měli děti. Místo osnování vzpoury měli hledat „pokoj města, do něhož jsem vás [já, Jehova] přiměl jít do vyhnanství, a modlete se za ně k Jehovovi, protože v jeho pokoji bude i váš pokoj. . . Tak totiž řekl Jehova: ‚Ve shodě s vyplněním sedmdesáti let na Babylóně obrátím k vám svou pozornost a potvrdím své dobré slovo k vám tím, že vás přivedu zpět na toto místo.‘ “ — Jer. 29:4–10.

14. Jak povzbuzuje Jeremiášova třída podobně jako starověký prorok pokřtěné křesťany, ať žijí kdekoli?

¹⁴ Přesně podle Jeremiášova příkladu povzbuzuje dnešní Jeremiášova třída všechny oddané, pokřtěné Jehovovy svědky, aby poslouchali zákony a byli pokojnými občany zemí, v nichž — myšleno duchovně — jsou „cizinci a dočasní usedlíci“. (1. Petra 2:11–15) Svou relativní podřízeností „vyšším mocem“ zachovávají také pokoj s Bohem. — Řím. 13:1–4.

15. Co udělal Semaiáš, falešný prorok v Babylóně? Jakou stížnost podal „vrchnímu dozorci“ jeruzalémského chrámu?

¹⁵ Dříve než byl Jeremiášův dopis napsán a odeslán, falešný prorok v babylónském vyhnanství, Semaiáš Nechelamitský, poslal dopisy Sofoniášovi, synu Maaseiášovu, „vrchnímu dozorci“ jeruzalémského chrámu. A tak se v Jeremiášově dopisu do babylónského vyhnanství Jehova o tom zmiňuje a dále říká:

„A Semaiášovi Nechelamitskému řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Protože jsi ve svém jménu poslal dopisy všemu lidu, který je v Jeruzalémě, a knězi Sofoniášovi, synu Maaseiášovu, a všem kněžím a řekl jsi: ‚Jehova sám tě učinil knězem místo kněze Joiady, aby ses stal vrchním dozorcem Jehovova domu vzhledem ke kterémukoli muži, jenž zešílel a chová se jako prorok, a ty jej dáš do klády a na pranýř; proč jsi potom přísně napomenul Jeremiáše Anatotského, který se chová jako váš prorok? Proto poslal k nám do Babylóna a řekl: „Je to na dlouho! Stavte domy a obývejte je, pěstujte zahrady a jezte jejich plody — “ ‘ “ ‘ “ — Jer. 29:24–28; srovnej Jer. 29:4–6.

16. Co učinil „vrchní dozorce“ chrámu s dopisem od Semaiáše? Jak byl pak Jeremiáš inspirován, aby prorokoval o Semaiášovi?

¹⁶ Když však kněz Sofoniáš obdržel Semaiášův dopis, nedal jako „vrchní dozorce“ chrámu Jeremiáše do klády a na pranýř. Především přečetl dopis Jeremiášovi. (Jer. 29:29) A co se stalo dál?

„Pak přišlo Jeremiášovi Jehovovo slovo: ‚Pošli ke všem vyhnancům a řekni: „Tak řekl Jehova o Semaiášovi Nechelamitském: ‚Protože Semaiáš vám prorokoval, ale já jsem jej neposlal, a on se snažil přimět vás, abyste důvěřovali falši, proto řekl Jehova: „Obracím svou pozornost k Semaiášovi Nechelamitskému a k jeho potomkům. Nebude mít nikoho, kdo by bydlel uprostřed tohoto lidu; a nebude se dívat na to dobré, co činím pro svůj lid,“ je Jehovův výrok, „protože mluvil přímou vzpouru proti Jehovovi.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 29:30–32.

17. Proč byla vzpoura proti Babylónu, podněcovaná Semaiášem, také vzpourou proti Jehovovi?

¹⁷ Tím, co Semaiáš prorokoval a napsal, rozněcoval vzpouru jeruzalémského krále Sedechiáše podporovaného egyptským faraónem, který byl neústupným protivníkem babylónské světové říše. Ale taková vzpoura by byla něco více než jen vzpourou proti Babylónu. Byla by to vzpoura i proti Jehovovi, který tehdy použil babylónského krále jako svého „služebníka“. Tak byl Jehova nebeským Pánem babylónského krále. Proto by vzpoura proti Babylónu byla v prvé řadě vzpourou proti Jehovovi.

ČEKAT NA JEHOVU A ZACHOVÁVAT KŘESŤANSKOU NEUTRALITU

18. Jak se Semaiáš snažil předejít Jehovu a s jakými následky pro sebe a své potomky?

¹⁸ Semaiáš v Babylóně nechtěl čekat na Jehovu, až by osvobodil židovské zajatce, k nimž patřil. Nevěřil dřívějšímu proroctví Izaiáše 44:28 až 45:4 o Kórešovi neboli Cýrovi Perském, který měl dobýt Babylón a umožnit návrat židovským vyhnancům do jejich domova. Semaiáš chtěl předejít Jehovu. Uvažoval, jak dobýt záchranu pro sebe a ostatní vyhnance svým vlastním způsobem. Dával přednost tomu, aby vazalskému judskému království bylo babylónským králem nasazeno na šíji „jho ze železa“. (Jer. 28:13, 14) Vzbouřenec Semaiáš neměl proto žádnou vyhlídku na osvobození. Jeho potomci měli být odříznuti a neměli se podílet na obnově Izraele!

19. Jakou cestou jde novodobý protiobraz Semaiášův od roku 1914?

¹⁹ My dnes učiníme dobře, budeme-li dbát na radu v Jeremiášově dopisu, jak je podána u Jeremiáše 29:8, 9. Tak nebudeme napodobovat příklad novodobého protiobrazu Semaiáše Nechelamitského, starověkého podněcovatele vzpoury proti Jehovovu uspořádání. Duchovenstvo křesťanstva, které nenaslouchalo Jeremiášově třídě po skončení „časů pohanů“ v roce 1914, se nyní prokazuje jako „špatné fíky, které se pro špatnost nedají jíst“. Mělo obrátit svou pozornost k jednotlivým rysům „znamení“, které bylo předpověděno Ježíšem Kristem a splňuje se od roku 1914: k „meči“ válek v celosvětovém měřítku, k ničícímu „hladu“ a nekontrolovatelným „morům“ a k ‚rozptýlení‘ bezmocného lidu, dokonce i v křesťanstvu, které tvrdí, že je křesťanské. (Jer. 29:16–19; Mat. 24:4–20) Duchovenstvo stále ukazuje, že nevěří biblicky vysvětlenému významu „znamení“; nenabádá proto národy, aby se obrátily od své národní svrchovanosti k Jehovovu vládnoucímu královskému služebníku Ježíši Kristu, který se od roku 1914 podílí se svým nebeským Otcem na „království světa“, jenž je mnohem velkolepější, než byla Nabuchodonozorova babylónská říše. Duchovenstvo schvaluje lidmi vytvořené plány a místo Božího panství podporuje Spojené národy.

20. Jaký zasloužený trest je vykonáván na povstalcích proti vládě? Jak tedy dosáhneme trvalé záchrany?

²⁰ Dnes je u světských národů vzpoura proti zákonné vládě trestána smrtí povstalců. Stejně tak si nekřesťanská vzpoura proti Jehovovi a jeho královskému služebníku zasluhuje zničení tak zvaných „křesťanských“ náboženských vůdců, kteří „mluví přímou vzpouru proti Jehovovi“. (Jer. 29:32) Jejich zničení bylo předstíněno zničením falešného proroka Semaiáše a jeho potomků, kteří nikdy neviděli „dobré“, které Jehova zamýšlel učinit pro pokorné členy svého lidu ve vyhnanství. Nemáme tedy pověření, abychom pracovali na vlastním okamžitém osvobození lidskými prostředky. Dosažení trvalé záchrany spočívá v trpělivém a důvěřivém čekání na Jehovu, aby nás osvobodil „služebníkem“ větším, než byl Kóreš neboli Cýrus Perský, totiž Ježíšem Kristem.

21. Jaké jednání pokorných vyhnanců bychom měli dnes napodobovat? Jak to předpověděl Jehova u Jeremiáše 29:12–14?

²¹ Naše snaha předejít Jehovu nikdy nepřinese osvobození, po kterém tak vroucně toužíme. Místo abychom se k Jehovovi obrátili zády a nevšímali si jej, činíme dobře, když napodobujeme ty, kteří viděli záchranu u Jehovy a byli v ustanoveném čase přivedeni zpět do svého domova. Jejich jednání, které je hodné napodobení, předpověděl Jehova: „A jistě mě budete volat a přijdete a budete se ke mně modlit, a já vám budu naslouchat. A skutečně mne budete vyhledávat a najdete mne, protože mne budete hledat celým srdcem. A já se vám dám nalézt.“ — Jer. 29:12–14.

22. Jaká naděje by nás měla dnes přimět k jednání vzhledem k tomu, že „Jehovův rok dobré vůle“ končí?

²² Již brzy skončí „Jehovův rok dobré vůle“. (Iz. 61:2) Je v našem zájmu, abychom na sebe vztahovali jeho slova: „ ‚Já sám totiž dobře znám myšlenky, které mám vzhledem k vám,‘ je Jehovův výrok, ‚myšlenky o pokoji, a ne o neštěstí, abych vám dal budoucnost a naději.‘ “ (Jer. 29:11) „Budoucnost“, kterou Jehova pro nás zamýšlí, je ta nejkrásnější. Jestliže se nyní podřídíme jeho universální svrchovanosti, bude to věčný život v pokoji, blahobytu a štěstí umožněný jeho královským služebníkem Ježíšem Kristem. To je ta naděje, kterou Jehova před nás staví. Jednejme v souladu s ní, a to s hlubokou vděčností.

Žalmy

Bůh vysvobozuje ohleduplného

POZOROVAL jsi, že lidé se obyčejně shromažďují okolo zámožných lidí a těch, kteří mají význačné sociální postavení? A naopak, často se vyhýbají zchudlým, churavým a těm, kteří jinak postrádají sílu.

Taková zkušenost je zaznamenána v 41. žalmu. Tento žalm se dá rozdělit na tři části. První mluví o požehnáních, která poskytuje Bůh jedincům, kteří „s nepatrným“ jednají ohleduplně. (Verše 1–3; 2–4, „KB“) Dále je popsáno, že žalmista trpěl sám vážnou nemocí a zradou přátel. Na konci je modlitba o Boží pomoc a vyjádření pevné důvěry, že modlitba bude příznivě vyslyšena. (Verše 10–12; 11–13, „KB“) Poslední verš (13; 14, „KB“) tvoří závěr první z pěti malých „knížek“, do nichž jsou knihy žalmu rozděleny.

Nadpis 41. žalmu (verš 1, „KB“) říká, že je to „Davidova melodie“. Okolnosti popsané v tomto žalmu se dobře hodí na neklidná léta Davidova života, která následovala po jeho hříchu s Betsabé. (2. Sam. kap. 11–18) Mluví nicméně o událostech podobných těm, které oddaní Boží služebníci podstupovali ve všech obdobích dějin.

Žalm začíná: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s nepatrným.“ (Žalm 41:1a; 41:2a, „KB“) Hebrejské slovo pro „nepatrný“ doslova znamená „tenký“, „hubený“, „štíhlý“. Označuje toho, kdo je slabý pro chudobu, nemoc nebo skličující okolnosti a kdo potřebuje pomoc. Člověk, který „jedná ohleduplně“, rozeznává potřeby nepatrných. Místo aby bez zájmu přešel kolem, stará se o potřebného, ošetřuje jej a projevuje něžný soucit. Člověk ohleduplný je skutečně „šťastný“, jednak pro dobrý pocit, který pramení ze štědrosti, jednak pro přízeň všemohoucího Boha, jehož štědrost napodobuje. — Sk. 20:35; Jak. 1:17.

Žalmista dále říká o ohleduplném: „V den neštěstí mu Jehova opatří únik, Jehova sám jej ochrání a zachová jej naživu. Bude prohlášen za šťastného na zemi a je nemožné, abys jej vydal duši jeho nepřátel.“ — Žalm 41:1b, 2; 41:2b, 3, „KB“.

„Den neštěstí“ se může vztahovat na nějakou nešťastnou událost, nebo dokonce na delší období těžkostí. Verš 3 (4, „KB“) naznačuje, že žalmista měl na mysli zejména nemoc, která přivedla ‚ohleduplného k nepatrným‘ až do stavu krajní slabosti. Vyjadřuje důvěru, že Jehova jej během jeho nemohoucnosti ochrání a zachová jej naživu. Kdyby jiní pozorovali, jak jej Bůh vysvobodil ze zdánlivě beznadějné situace, ‚prohlásili by jej za šťastného na zemi‘ tím, že by šířili zprávu o Božím milosrdném jednání s ním.

Žalmista nato pokračuje: „Jehova sám jej [ohleduplného] bude podporovat na lůžku nemoci: celé lože jistě změníš