Boží smlouvu, protože Bůh oslavil Ježíše v nebesích. Tam, jak sám říká, „žije po celou věčnost“. (Zjev. 1:18) Žil až do doby, kdy jej Jehova dosadil jako krále v zaslíbené světové vládě. Boží slib se prokázal jako spolehlivý!

Osvobozeni s vyhlídkou přežít pád křesťanstva

1, 2, a) Kdy a za čí prorocké služby měli Židé svůj poslední jubilejní rok? b) Co přikazoval Židům ohledně jubilejního roku Jehovův Zákon předaný skrze Mojžíše?

V JEREMIÁŠOVÝCH dnech měl být sabatní rok dobou osvobození židovských otroků. Poslední takový sabatní rok končil 9. tišri 609 př. n. l. , den před židovským Dnem smíření. Od Jeremiášova lidu se vyžadovalo, aby slavil sabatní roky od svého vstupu do kanaánské země v roce 1473 př. n. l. Od té doby každý 50. rok měl být považován za jubilejní rok, jenž měl začínat v Den smíření. Ukázalo se, že 17. jubilejní rok měl být poslední. Skončil v roce 623 př. n. l., během Jeremiášovy prorocké činnosti. Jako kněz v chrámu měl Jeremiáš slyšet troubení trubky, které oznamovalo začátek jubilejního roku, zvláštního roku osvobození. Jehovův zákon daný skrze proroka Mojžíše přikazoval:

² „Posvětíš padesátý rok a provoláš svobodu v zemi všem jejím obyvatelům. Bude to pro tebe jubilejní rok, a vrátíš každému jeho majetek a vrátíš každého jeho rodině. Tento padesátý rok bude pro tebe jubilejním rokem.“ — 3. Mojž. 25:10, 11.

3. Jaký byl Boží zákon o každém sedmém roce mezi jubilejními roky? Jak dlouho mohl mít hebrejský majitel hebrejského otroka?

³ Stejně jako týdenní sabat, měl být i každý sedmý rok mezi jubilejními roky sabatním rokem. (3. Mojž. 25:1–9) Podobně říkal Jehovův zákon: „Kdybys koupil hebrejského otroka, bude otrokem po šest let, ale v sedmém vyjde jako propuštěný bez vyplacení.“ (2. Mojž. 21:2) „Kdyby ti byl prodán tvůj bratr, Hebrejec nebo Hebrejka, a sloužil by ti šest let, pak ať jej v sedmém roce pošleš pryč jako propuštěného.“ — 5. Mojž. 15:12.

4. Co vhodného měli učinit hebrejští majitelé otroků v sabatním roce 610–609 př. n. l. , avšak jak dali Bohu další příčinu k potrestání?

⁴ A tak v Jeremiášových dnech, v lunárním sabatním roce 610–609 př. n. l. , bylo v Jehovových očích dobré, aby židovští majitelé otroků uzavřeli před ním v jeruzalémském chrámu smlouvu a propustili hebrejské otroky. Vzdor mezinárodní situaci, tak nebezpečné pro Jeruzalém, měl Jeremiášův lid učinit tento krok poslušnosti. Avšak ještě než uplynul rok osvobození, dřívější majitelé otroků porušili svou slavnostní smlouvu a přinutili opět k otroctví své služebníky i služebnice. To se nelíbilo Jehovovi, který dodržuje smlouvy, a dalo mu to další příčinu k potrestání. — Jer. 34:8–16.

5. a) Kteří cizinci v Jeruzalémě se na tom nepodíleli, a přesto byli v nebezpečí? b) Z které strany dnes podobně hrozí nebezpečí novodobému protiobrazu Jeruzaléma?

⁵ Na této neúctě ke smlouvě, slavnostně uzavřené před Bohem, se nepodíleli určití lidé v Jeruzalémě, kteří byli známí jako Rechabité, potomci Jonadaba, syna Rechabova. (Jer. 35:6–11) Přestože byli v nebezpečí pro trest, který měl zaslouženě stihnout jeruzalémské židovské obyvatelstvo, byli však v postavení, v němž měli být uchráněni před tím, co Jehova Bůh dále předpověděl o sobecké nevěrnosti Židů. Tak jako v případě Jeruzaléma Jeremiášových dnů měla by Jehovova další slova velmi zajímat i novodobé křesťanstvo. Jako tehdy Jeruzalém, je i křesťanstvo v posledních dnech své dlouhé existence. Poslední světová velmoc biblického proroctví, osmá světová velmoc, je nyní zde. Jsou to Spojené národy. Musí hrát pro křesťanstvo, moderní protiobraz Jeruzaléma, smrtonosnou úlohu. Spojené národy a jejich předchůdkyně, Společnost národů, trvají nyní 60 let. (Zjev. 17:7–11) Než zaniknou, budou jednat!

6. Jak přivedlo křesťanstvo do otroctví členy svých církví, i když tvrdilo, že se zastává svobody?

⁶ Křesťanstvo tvrdí, že je křesťanské, a tak by se mělo zastávat svobody pro tento hříchem zotročený svět. Avšak ve skutečnosti zavedlo členy svých církví pro své vlastní zájmy do otroctví tohoto světa. Tím se učinilo přítelem světa, ale nepřítelem Boha. — Jak. 4:4.

7. a) Do jakého otroctví byli přivedeni členové křesťanstva a komu měli odporovat? b) Co mělo křesťanstvo dále slyšet z Jeremiášova proroctví?

⁷ Duchovní otroci křesťanstva neslouží Božímu království pod Kristem, ale odsouzenému světu a jeho vládci a bohu, satanu ďáblu. (1. Jana 2:15–17; Ef. 2:2) Křesťanstvo vede své členy k tomu, aby odporovali Jehovovým křesťanským svědkům, kteří byli předstíněni Jeremiášem. Ať tedy slyší, co Jehova dále říká:

„ ‚Proto tak řekl Jehova: „Vy sami jste mne neposlouchali a nevyhlašovali svobodu každý svému bratru a každý svému druhu. Hle, vyhlašuji vám svobodu,“ je Jehovův výrok, „meči, moru a hladu, a jistě vás učiním předmětem chvění všem královstvím země. A vydám muže, kteří obcházeli mou smlouvu tím, že neprováděli slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli s teletem, které rozpůlili, aby prošli mezi jeho kusy — totiž knížata judská a knížata jeruzalémská, dvorní úředníky a kněze a všechen lid země, kteří prošli mezi kusy telete — ano, dám je do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kteří vyhledávají jejich duši; a jejich mrtvá těla se stanou potravou létajícím tvorům nebes a zvířatům země. A judského krále Sedechiáše a jeho knížata dám do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kteří vyhledávají jejich duši, a do ruky bojových sil babylónského krále, které právě od vás ustupují.“

„Hle, přikazuji,“ je Jehovův výrok, „a jistě je přivedu zpět do tohoto města a budou proti němu bojovat a zmocní se ho a spálí je ohněm; a judská města učiním opuštěným úhorem bez obyvatele.“ ‘ “ — Jer. 34:17–22; srovnej 1. Mojž. 15:10–18.

8. Co bylo předstíněno ve světle tohoto Jeremiášova proroctví ohledně dnešního křesťanstva?

⁸ Předpovídá toto proroctví pád křesťanstva před světskými silami, kterými je Jehova nechá obklíčit? Co jiného by to mohlo předstiňovat ve světle toho, co potkalo Jeruzalém? Králi Sedechiášovi předpověděl Jeremiáš poslušně jeho zajetí, odvedení do Babylóna i smrt. (Jer. 34:1–7) Ve větším splnění této prorocké události biblických dob nečeká tedy vládce křesťanstva nic dobrého!

9. Kdy po sabatním roce začalo obléhání Jeruzaléma, jak dlouho trvalo a jak se město stalo předmětem strachu před podobným koncem?

⁹ V roce 609 př. n. l. skončil sabatní rok 9. dne 7. lunárního měsíce [tišri], den před Dnem smíření. Nato, 10. dne 10. lunárního měsíce (tebet) téhož roku, zahájil císař Nabuchodonozor a jeho babylónské bojové síly obléhání Jeruzaléma. (2. Král. 25:1, 2) Osmnáct měsíců uplynulo, než Jeruzalém v 9. den 4. lunárního měsíce (tamuz) v roce 607 př. n. l. padl. Ve snaze uniknout a tak zmařit Jehovovo proroctví se král Sedechiáš dostal pouze do města Jericha a tam jej babylónští pronásledovatelé chytili. Pak jej přivedli před Nabuchodonozora a do beznadějného vyhnanství v modlářském Babylóně. (Jer. 34:2, 3) V následujícím lunárním měsíci, 7. ab 607 př. n. l. , byl Jeruzalém vypleněn a spálen. Zneuctěný Jehovův chrám jej nezachránil. (2. Král. 25:3–17) Hrůzné zničení Jeruzaléma opravdu způsobilo, že se jiné národy chvěly strachem před podobným zacházením ze strany Babylóňanů.

10. Chvěje se křesťanstvo při vzpomínce na tuto starověkou událost? Jak začne jeho zničení?

¹⁰ Avšak o staletí později již představa Jeruzaléma v troskách nenaháněla křesťanstvu hrůzu. Nechvělo se. Nevidělo ve starých událostech prorocké znázornění, které by je varovalo před rychle se blížícím zničením v celosvětovém měřítku. Toto zničení bude začátkem konce všech falešných náboženství v největším soužení, jaké kdy přišlo na svět, který se protiví Jehovovi. Stane se, jak je předpověděno u Matouše 24:15–22.

11. Kdy se území Jeruzaléma stalo opuštěné, bez člověka nebo domácího zvířete? Byli Jeremiáš a Baruch jediní, kteří z Jehovovy přízně přežili?

¹¹ Jak tedy budou moci někteří lidé přežít takové soužení? Bude to podobně, jako Jeremiáš a jeho tajemník Baruch přežili vykonání Božího rozsudku nad Jeruzalémem, rozsudku provedeného mečem, hladem, morem a požárem! Později, v sedmém lunárním měsíci tohoto nešťastného roku, byl Jeremiáš odveden do Egypta lidmi, kteří propadli panickému strachu, protože se předtím postavili proti babylónské nadvládě. Tak se celé území judského království stalo opuštěné, bez člověka nebo domácího zvířete. (2. Král. 25:22–26) Země se začala těšit z nepřetržitého sedmdesátiletého sabatu. (2. Par. 36:20, 21) Ale kromě Jeremiáše a jeho tajemníka Barucha přežili z Jehovovy přízně i jiní lidé zničení Jeruzaléma a zpustošení judské země. Bylo jim to zaručeno skrze Jeremiáše. Dnes bychom se měli zajímat o tyto přežijící, chceme-li sami přežít přicházející soužení.

PŘEDOBRAZ TĚCH, KTEŘÍ PŘEŽIJÍ PÁD KŘESŤANSTVA

12. Jakými kočovnými cizinci byli předstíněni přežijící přicházejícího soužení? Jak se stalo, že je Jeremiáš nalezl v Jeruzalémě?

¹² Na kom spočinou zraky velkého Zachovatele lidského života během hrozivého soužení, v němž tento odsouzený svět zahyne? Na oddaných, pokřtěných křesťanech, které předstínila jistá skupina cizích usedlíků v Jeruzalémě. Tito přátelé Židů cítili nutnost opustit svůj kočovný život a dočasně se usadit v Jeruzalémě, protože se nechtěli připojit k táboru nepřátel, kteří postupovali pod babylónským králem Nabuchodonozorem, aby oblehli Jeruzalém. Předkem těchto cizích usedlíků byl Jonadab, syn Rechabův. Neříkali jim však Jonadabové, protože král David měl synovce Jonadaba. Byli nazýváni Rechabité, a toto jméno je označovalo jako neizraelity. Jeremiáš je dobře znal.

13. Jak se dalo srovnat dodržování smlouvy Izraelitů s dodržováním slavnostního slibu Rechabitů? Co měl Jeremiáš vzhledem k Rechabitům udělat?

¹³ Po více než 250 let byli věrni slavnostnímu slibu, k němuž