že v ní nebude člověk ani zvíře‘?“ Proto tak řekl Jehova proti judskému králi Joakimovi: „Nebude mít žádného, kdo by seděl na Davidově trůnu, a jeho vlastní mrtvé tělo se stane něčím, co bude vyhozeno do denního horka a do nočního mrazu. A já chci volat jej a jeho potomky a jeho služebníky k odpovědnosti za jejich provinění a chci na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže přivést všechno neštěstí, které jsem proti nim vyjádřil, a oni nenaslouchali.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 36:27–31.

19. Práce jakého druhu čekala Jeremiáše a Barucha, když chtěli uposlechnout Boží příkaz, a jak rozsáhlý byl náhradní rukopis?

¹⁹ Poslouchat Boží příkazy znamenalo pro proroka a jeho tajemníka podzemní práci. Poslouchal však Jeremiáš? „A Jeremiáš vzal jiný svitek a potom jej dal tajemníku Baruchovi, synu Neriášovu, který na něj začal psát z Jeremiášových úst všechna slova knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni; a mnohá další slova podobná oněm byla k nim přidána.“ — Jer. 36:32.

20. Jaký měl Joakim po své smrti pohřeb, a měl jeho syn Joachin nějaké syny, kteří by dosedli na jeruzalémský trůn?

²⁰ Stalo se, že Joakim utrpěl potupnou smrt a nebyl pohřben v hrobkách jeruzalémských králů, jako by nebyl pohřben osel. (Jer. 22:18, 19) Jeho syn Joachin (neboli Koniáš) panoval v Jeruzalémě pouze tři měsíce a 10 dnů, pak se vzdal Babylóňanům a byl odveden do Babylóna, odkud se nevrátil. (Jer. 22:24–30; 37:1) Když bylo město Jeruzalém obnoveno, až do jeho zničení Římany v roce 70 n. l. nedosedl na královský trůn v Jeruzalémě žádný potomek Joachina, syna judského krále Joakima. Jeremiášova prorocká slova napsaná, když byl v podzemí, se s naprostou jistotou splnila!

21. Co dnes činí svědkové Jehovovi, když jsou zahnáni do podzemí, a jaké účinky má pálení Biblí v dnešní době?

²¹ V dnešní době byli svědkové Jehovovi v mnoha zemích zahnáni do podzemí. Co činí, když jsou jim jejich Bible zabaveny a páleny? Prostě si pořídí sami další Bible nebo získají a používají jiné biblické překlady. Je-li to nutné, i v podzemí stále ohlašují poselství záhuby proti světu, který vzdoruje Bohu, poselství podobné tomu, které ohlašoval Jeremiáš. Pálení Biblí, jímž mají být umlčeni dnešní svědkové Jehovovi, nemá úspěch. Nedají se tím zastrašit a nepřestávají rozšiřovat biblickou literaturu; také tím není možné zabránit naprostému splnění Jehovova slova v nadcházející ohnivé době. Tehdy se prostě ukáže, že odpůrci si zaslouží věčnou záhubu.

Sloužit „Králi národů“ a přežít

1. Soudíme-li podle vzoru, který dal král Joakim a jeho nástupce, jeho bratr Sedechiáš, změní dnešní světští vládci svůj způsob jednání v důsledku toho, co říká Jeremiášova třída?

CO kdyby snad světští vladaři, zvláště v křesťanstvu, uznali, že existuje novodobá Jeremiášova třída? Co kdyby pro ni poslali, aby zjistili, co říká Jehovovo prorocké slovo o jejich osudu? Znamenalo by to, že chtějí změnit svůj způsob jednání a že chtějí jednat tak, aby přežili předpověděné „velké soužení“, jež postihne tento svět? NE! Nejednali by tak, soudíme-li podle příkladu posledního judského krále v Jeruzalémě, totiž Sedechiáše, bratra krále Joakima. Král Joakim přinutil Jeremiáše a jeho tajemníka Barucha, aby se uchýlili do podzemí — není zaznamenáno, na jak dlouho. Ale bratr krále Joakima, Sedechiáš, zacházel s Jehovovým věrným svědkem, s Jeremiášem, ještě hůře. Stejně ani dnes nezmění světští vladaři své ukvapené jednání. V politických zájmech jde o velmi mnoho. Pro lidi, kterým vládnou, to nevěští nic dobrého. — Jer. 37:2.

2. Za jakých okolností vyzval Sedechiáš Jeremiáše, aby se modlil za Izraelity, ale co mu Jeremiáš naznačil?

² Pokud jde o čas, byl to devátý rok vlády Sedechiášovy. Jeruzalém byl potřetí obklíčen Babylóňany! Z Egypta přicházely vojenské síly na pomoc obleženému městu. Babylónští obléhatelé se stáhli, aby mohli čelit této hrozbě. Zdálo se, že je čas modlit se k Jehovovi, aby požehnal egyptským vojskům, která přinášejí úlevu. Proto král Sedechiáš povolal Jeremiáše, aby se modlil „za nás k Jehovovi, našemu Bohu“. Jehova však dal Jeremiášovi pokyn, aby se za to nemodlil. Jehova nechtěl takové modlitbě naslouchat. (Jer. 37:3; 11:14; 14:11, 12) Proto Jeremiáš naznačil, že Babylóňané zvítězí nad egyptskými vojsky, jež přicházejí na pomoc. Řekl králi Sedechiášovi, že se Babylóňané vrátí a že skutečně Jeruzalém spálí. — Jer. 37:4–10.

3. Proč dala knížata města Jeruzaléma uvrhnout Jeremiáše do „domu pout“?

³ Když Babylóňané odtáhli, cítil se Jeremiáš volný, aby opustil Jeruzalém a šel do kněžského města Anatot na území kmene Benjamín. Když byl zatčen v severní jeruzalémské bráně, v bráně Benjamín, prohlásil, že neustupuje k nepřátelským Babylóňanům. Městská knížata s ním zacházela tak, jako by byl podvratným živlem, zrádcem. Uvedla jej do „domu pout“, kde byl držen po „mnoho dnů“. (Jer. 37:11–16) Jak podobně se jedná s dnešní Jeremiášovou třídou!

4. Jak poradil Jeremiáš Sedechiášovi, aby si usnadnil situaci, a proč byl Jeremiáš převeden do Nádvoří stráže?

⁴ Slevil snad Jeremiáš tváří v tvář samotnému králi Sedechiášovi ze svého tvrdého poselství? Když jej dal král Sedechiáš přivést z domu, kde byl ve vazbě, na skryté místo, kde se jej chtěl soukromě vyptávat, Jeremiáš odvážně řekl králi, že se stane vězněm Babylóňanů, jichž Jehova používá jako svého nástroje. Ať se jim král dobrovolně vzdá, nebo bude chycen a uvězněn proti své vůli, výsledek bude stejný. Jeremiáš se přimlouval za to, aby král jednal způsobem pro sebe snadnějším. Jeremiáš nedal králi žádné falešné ujištění. Jednal upřímně a nečinil svému lidu ani jejich králi nic zlého. Proč by tedy měl být držen ve vazbě, což by znamenalo jeho brzkou smrt? Král Sedechiáš jej na jeho žádost dal převést na Nádvoří stráže, což bylo pro Jeremiáše jakési vojenské vězení. K jídlu měl chléb a vodu. — Jer. 37:17–21.

MOUDRÉ JEDNÁNÍ, NIKOLI PODVRATNÉ

5. Co měl král Sedechiáš správně a vhodně učinit ve spojitosti s babylónskou říší a proč bylo ponecháno lidem, aby jednotlivě něco učinili ohledně Jeruzaléma?

⁵ Sedechiáše učinil jeruzalémským králem císař Nabuchodonozor. Sedechiáš byl Nabuchodonozorovi vazalským králem osm let, a pak se proti němu vzbouřil. Správné a řádné by bylo nebouřit se a pokojně se podrobit říši, která se z Jehovova připuštění stala třetí světovou mocností biblických dějin. Kdyby to on jako král nechtěl učinit, pak by bylo v zájmu lidí, aby to učinili oni. Ano, měli to učinit přesně tak, jak to Jeremiáš oznámil lidem v Jeruzalémě:

„Tak řekl Jehova: ‚Kdo zůstane bydlet v tomto městě, ten zemře mečem, hladem a morem, ale kdo vyjde k Chaldejcům, zůstane naživu, jistě bude mít svou duši jako kořist a bude žít.‘ Tak řekl Jehova: