„Král národů“ — naše jediná pomoc

„Kdo by se tě nebál, ó Králi národů, vždyť vůči tobě je to vhodné; protože mezi všemi moudrými z národů a mezi všemi jejich způsoby kralování se ti v žádném ohledu nikdo nepodobá.“ — Jeremiáš 10:7.

1. Od koho vychází na celém světě volání o pomoc a proč?

„POMOC! POMOC!“ Z každého koutu zeměkoule je slyšet toto volání. Vychází od lidí, kteří vidí cestu, jíž se svět ubírá, a nešťastné následky, v nichž v krátké době skončí. Vyhlídka je děsí a působí jim velký smutek. Jsou náchylní říci, stejně jako prorok Jeremiáš nedlouho před zničením Jeruzaléma, které předpověděl: „Ach, kdyby má hlava byla vodami a mé oči pramenem slz! Pak bych mohl dnem i nocí oplakávat ty z dcery mého lidu [Izraele], kteří byli pobiti.“ — Jer. 9:1.

2. Pro jakou vyhlídku by mohl dnes chápající člověk plakat?

² Proč by dnes neměl soucitný člověk plakat? Protože nyní hrozí lidstvu to, co bylo již před dávnou dobou předstíněno národním neštěstím, o němž měl Jeremiáš říci: „Učte své dcery nářku, a každá žena [ať učí] svou družku žalozpěvu. Vždyť našimi okny [až do našich domovů] vstoupila smrt; vešla do našich obytných věží, aby odřízla dítě z ulice, mladé muže z veřejných náměstí. . . ‚Mrtvá těla lidí také padnou jako mrva na povrch pole [rozhozená jako hnojivo] a jako řada čerstvě posečeného obilí za žencem, a nebude nikdo, kdo by je sebral.‘ “ — Jer. 9:20–22.

3. Co nebo koho lidé žádají o vedení vzhledem k všeobecně předpovídanému světovému zmatku?

³ Kdo nevidí celosvětové těžkosti, které jsou před námi, nejhorší v celých lidských dějinách? Nepotřebujeme mít prorockou předpověď starověkého Jeremiáše, abychom je viděli. Jak tedy může někdo z nás přežít to, co dnes předpovídají i neinspirovaní pozorovatelé světového trendu? Pro hrozivou vyhlídku jsou i nenáboženští lidé nedobrovolně hnáni k tomu, aby se obraceli na nějakého vyššího a nadlidského činitele, aby zakročil a zachránil lidský rod. Političtí vládci i z křesťanstva — se úzkostlivě radí s médii duchů a jasnovidci. Nejistí při konání jakéhokoli důležitého kroku, vyhledávají astrology, aby se ptali na své horoskopy a zlá nebeská znamení. Jiní se obracejí ke svým bohům, jejichž sochy jsou vytvořeny ze dřeva, pokryty stříbrem a zlatem a oblečeny do nádherných ručně nebo strojně vyráběných rouch. Jsou takové všeobecné zvyky něčím, k čemu máme vzhlížet o pomoc nyní, kdy světová situace je stále hrozivější a dává tušit světovou katastrofu v blízké budoucnosti? Ne! — Jer. 10:1–5.

4. Proč nyní není nějaká slepá, neinteligentní „laskavá prozřetelnost“ naší jedinou pomocí a kde leží pravá pomoc?

⁴ V čem tkví opravdová pomoc? Co nebo kdo nám jedině může pomoci? Není to nějaká slepá, neinteligentní „laskavá prozřetelnost“. Musí to být skutečná osoba, která vidí nebezpečí naší situace stejně jasně jako naši moudří, předvídaví politikové, ano lépe než tito velmi inteligentní mužové. Vždyť přece neinteligence nemůže dost dobře pomoci inteligentním lidem, jako jsme my. Naší jedinou pomocí je ten, kdo byl dostatečně inteligentní, aby vytvořil celý vesmír včetně nás. S přehledem ovládá jakoukoli situaci. Prorok jej nazývá „Králem národů“.

5. Jak prorok popisuje u Jeremiáše 10:6–8 naši jedinou pomoc?

⁵ Ptáme se, kdo to je? Nedá se s nikým jiným srovnat, protože Jeremiáš říká: „V žádném ohledu není nikdo jako ty, Jehovo. Ty jsi velký a tvé jméno je velké — v moci. Kdo by se tě nebál, ó Králi národů, vždyť vůči tobě je to vhodné [bát se tě]; protože mezi všemi moudrými z národů a mezi všemi jejich způsoby kralování se ti v žádném ohledu nikdo nepodobá. A v téže době [národy a jejich kralování] se prokazují jako nerozumné a hloupé. Strom [dřevěná socha postříbřená a pozlacená a oděná rouchem jako bůh] je pouhé napomenutí marností.“ — Jer. 10:6–8.

6. Které byly první dva národy, o nichž je zmínka po potopě za Noemových dnů, a co naznačuje Bible, zda byl Jehova jejich Králem?

⁶ V jakém ohledu byl Jehova Bůh „Králem národů“ za Jeremiášových dnů? Uznávaly jej nežidovské neboli pohanské národy jako svého krále? Vytvořil jejich království neboli kralování, jejich královské hodnosti? Určil jim jejich formu vlády a zákony nebo vstoupil snad s nimi do smlouvy a způsobil, aby vůči němu vybudovaly nějaký závazný vztah? První národy, o nichž se Bible zmiňuje po potopě Noemových dnů, byly Babylón a Asýrie. Máme tomu rozumět tak, že Jehova byl jejich králem? Jak tomu mohlo být? 1. Mojžíšova 10:8–12 nám říká:

„A Kuš [Noemův vnuk] se stal otcem Nimroda. Ten byl první, kdo nastoupil cestu, aby se stal mocným na zemi. Projevil se jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi. Proto se říká: ‚Jako Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi.‘ A počátkem jeho království se stal Bábel a Erech a Achad a Chalné v zemi Sinear. Z té země vytáhl do Asýrie a pustil se do stavění Ninive a Rohobet a Chála a Rezenu mezi Ninive a Chále: to je to velké město.“ — Viz 1. Mojž. 2:14; 1. Par. 1:10.

7. Které starověké události naznačují, zda byl v Jeremiášově době Jehova Králem novobabylónské říše?

⁷ Když se stavitelé Babylónu [Bábelu] zabývali stavěním „babylónské věže“ neboli zikkuratu k náboženskému uctívání, co jim zabránilo, aby dokončili svou práci? Byl to zásah Jehovy. On řekl: „Zmaťme tam jejich jazyky, aby jeden nemohl naslouchat [s porozuměním] jazyku druhého.“ K čemu to vedlo? Vznikly národy, které mluvily různými jazyky, protože čteme: „Tak je Jehova odtud [z Bábelu] rozptýlil po celém povrchu země a postupně přestali stavět město. Proto bylo nazváno jeho jméno Bábel [Zmatek], protože zde Jehova zmátl jazyky celé země.“ (1. Mojž. 11:7–9) Jehova tedy zřejmě nebyl králem první babylónské říše, stejně jako nebyl králem novobabylónské říše za Jeremiášových dnů. Bohem této babylónské říše byl Bél neboli Marduk, kterého uctíval císař Nabuchodonozor. (Jer. 50:1, 2) Jehova nebyl babylónským bohem.

8, 9. a) Koho uctívaly jiné pohanské národy jako své nadlidské vládce? b) Jak naznačil satan Ježíšovi, že je — jak ho Ježíš nazval — „panovníkem světa“?

⁸ Jiné pohanské národy měly své národní bohy, které považovaly za své vládce a znázorňovaly je modlářskými sochami. Například Amonité uctívali falešného Boha, kterého nazývali Moloch, to znamená „Vládnoucí“ nebo „Král“. (3. Mojž. 18:21; 20:2–5; 1. Král. 11:7; Sk. 7:43) Tyto národy ve skutečnosti uctívaly démony neboli ďábly. (1. Kor. 10:20) Nad všemi těmito neviditelnými démony stojí satan ďábel. Ve 2. Korintským 4:4 je nazván „bohem tohoto systému věcí“.

⁹ Satan ďábel, jenž si činí nárok na kralování nad všemi světskými národy, se snažil pokoušet Ježíše Krista, když řekl: „Chci ti dát všechnu tuto moc a jejich slávu [všech království obydlené země], neboť mně byla předána a komukoli si přeji, tomu ji dám. Učiníš-li tedy přede mnou akt uctívání, bude to vše tvé.“ (Luk. 4:5–7) Avšak Ježíš odmítl stát se lidským králem pod Božím největším odpůrcem. Proto krátce před svou smrtí mluvil o satanu ďáblovi jako o „panovníku světa“. (Jan 12:31; 14:30; 16:11) Poslední kniha Bible, psaná sedm století po Jeremiášovi, říká, že „celá země“ uctívá satana ďábla a jeho viditelnou politickou organizaci znázorněnou sedmihlavým zvířetem. — Zjev. 13:3, 4.

10. a) Na jakém základě byl Jehova Králem pouze izraelského národa, dokud ten nezavrhl Mesiáše? b) Ačkoli „království světa“ se stalo v roce 1914 královstvím Jehovy a jeho Krista, co odmítají národy dělat?

¹⁰ Za starodávna uznávali Izraelité Jehovu Boha za svého Pána a Krále. V souladu s tím řekl inspirovaný žalmista: „Své slovo říká Jákobovi, své předpisy a soudcovská rozhodnutí Izraeli. Neučinil tak žádnému jinému národu, a jeho soudcovská rozhodnutí, ta oni neznali. Chvalte Jah, lidé [neboli: Hallelujah]!“ (Žalm 147:5, 19, 20; 145:1, 12, 13) Proto světské pohanské národy nebyly královstvími Jehovy Boha. Teokratická vláda, kterou dosadil nad starým Izraelem za proroka Mojžíše, byla jediným Božím pozemským královstvím až do doby, kdy izraelský národ zavrhl Božího Syna, Ježíše Krista, jako Mesiáše od Boha. (2. Mojž. 15:18–21; 5. Mojž. 33:2–5; 1. Par. 29:11, 12, 23; Mat. 21:43) Teprve od konce časů pohanů v roce 1914 n. l. „království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista“, a přece světské národy stále odmítají mít Jehovu za Krále. — Zjev. 11:15–18.

V JAKÉM SMYSLU JE „KRÁL NÁRODŮ“?

11. Proč oslavoval Jeremiáš Jehovu jako „Krále národů“?

¹¹ Proč mohl Jeremiáš oslovovat Jehovu jako „Krále národů“? Protože mezi všemi, kteří byli králi národů a kteří tudíž panovali, On byl zcela jedinečným Králem. Vládl jako Král králů, nadřazený Král, který panoval nad ostatními králi. Mojžíš řekl v roce 1473 př. n. l. Izraeli: „Jehova, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký a mocný a vzbuzující bázeň.“ (5. Mojž. 10:17) Později řekl inspirovaný žalmista Jehovovu lidu: „Děkujte Bohu bohů: protože jeho milující laskavost je na neurčitý čas; děkujte Pánu pánů: . . . tomu, který sráží velké krále: . . . a který usmrtil vznešené krále: . . . i Seona, krále amorejského: . . . a Oga, krále Bázan: . . . a který dal jejich zemi jako dědictví: . . . jako dědictví svému služebníku Izraelovi.“ (Žalm 136:2, 3, 17–22) Takovým způsobem ovládal „všechny národy“, i když měly svá vlastní démonská a lidská království. — Jer. 9:25, 26.

12. Jak Jehova znázornil a vysvětlil Jeremiášovi, že je „Králem národů“?

¹² Proto mohl Jehova říci Jeremiášovi: „Hle, pověřil jsem tě dnešního dne, abys byl nad národy a nad královstvími.“ (Jer. 1:10) Jeremiáš jej právem nazval „Králem národů“, protože Jehova mu to znázornil. Přikázal mu, aby šel do hrnčířova domu. Když hrnčíř udělal nádobu, která se mu nepovedla, a modeloval pak hlínu v nádobu, která se mu líbila, Jehova řekl:

„Což nejsem schopen učinit vám stejně jako tento hrnčíř, izraelský dome?. . . — Hle! Jako hlína v ruce hrnčířově jste vy v mé ruce, izraelský dome. Kdykoli snad mluvím proti nějakému národu a proti nějakému království, abych je vykořenil a zničil, a tento národ se skutečně odvrátí od své špatnosti, proti níž jsem mluvil, pocítím také lítost nad neštěstím, které jsem zamýšlel nad ním vykonat. Ale kdykoli snad mluvím o nějakém národu a o nějakém království, že je vystavím a že je osadím, a ono skutečně činí to, co je zlé v mých očích tím, že neposlouchá můj hlas, pocítím také lítost nad dobrem, o kterém jsem si řekl, že učiním pro jeho dobro.“ — Jer. 18:1–10; viz také Jer. 1:10.

13. Jak Jehova, velký Hrnčíř, jednal podle stejného pravidla se starým Egyptem i Izraelem?

¹³ Staletí před tímto výrokem Jehova prokazoval přízeň egyptské zemi, když Josef, Jákobův syn, byl ustanoven jako správce potravin. Ale za nějaký čas po Josefově smrti, když egyptští faraonové začali utiskovat Josefův lid, potomky Jákoba (čili Izraele), a dokonce se snažili je vyhladit, Jehova zasáhl. Seslal na egyptskou zemi pohromy, zničil faraona a jeho vojenské zástupy a osvobodil Izraelity, svůj vyvolený lid. (Žalm 136:10–16; Řím. 9:17, 18, 21–24) Když se judské království vzepřelo proti Bohu a proti smlouvě a setrvávalo na svých špatných cestách, Jehova, velký Hrnčíř, se podle téhož pravidla jednání rozhodl vyvrátit toto království Izraelitů. (Jer. 18:11–17) Odbojníci dokonce spláceli Jehovovu proroku Jeremiášovi zlým za dobré, které se snažil jim dělat. Dokonce si usmysleli Jeremiáše zabít. (Jer. 18:18–20, 23) Proto bylo nakonec pro Jeremiáše vhodné, že byl nad buřiči vykonán Jehovův rozsudek. — Jer. 18:21, 22.

14. Proč bychom si dnes jako jednotlivci měli vzít k srdci tyto historické příklady jednání velkého Hrnčíře?

¹⁴ Tyto historické příklady by si dnes měly vzít k srdci všechny národy, a to zejména národy křesťanstva. A měli bychom to udělat alespoň my, obyčejní lidé, jako jednotlivci. Jehova, velký Hrnčíř, je stále nejvyšší a chce ukázat všemu lidstvu, že je stále „Králem národů“. Dnes jsou více než kdykoli předtím pravdivá Jeremiášova slova:

„Ale [v opaku k falešným bohům popsaným dříve] Jehova je vpravdě Bůh. Je živý Bůh a Král na neurčitý čas. Země se bude třást pro jeho rozhorlení a žádné národy neobstojí před jeho odsouzením. Tak jim [národům] řeknete: ‚Bozi, kteří neučinili samotná nebesa ani zemi, ti zmizí ze země a zpod těchto nebes.‘a On to je, který svou mocí učinil Zemi, který svou moudrostí pevně založil úrodnou zem a který svým porozuměním roztáhl nebesa.“ — Jer. 10:10–12.

15. Proč má Jehova skutečný důvod k nelibosti vůči národům a jak ji vyjádří?

¹⁵ Má Jehova Bůh, stvořitel, skutečný důvod, aby dnes cítil nelibost? Nuže, pomysleme jen na rozšířenou neúctu k jeho zákonům, na pohrdání jeho jménem, na zločiny, lásku k zábavám, která vytlačuje lásku k Bohu, na nemravnost, náboženské pokrytectví a pronásledování těch, kteří dnes tvoří Jeremiášovu třídu, a na odmítání národů podřídit se Jehovovu království pod Kristem. Pro všechno to má Jehova Bůh, velký Hrnčíř, pádný důvod být rozhorlený. A brzy to vyjádří, stejně jako to učinil v Jeremiášově době zničením Jeruzaléma a judského království.

16. Proč špatné národy „neobstojí“ před Jehovovým odsouzením?

¹⁶ Ve svém psaném Slově, Bibli, odsoudil Jehova všechnu špatnost. Brzy zničí vše, čeho se zřekl. „Žádné národy neobstojí před jeho odsouzením.“ Jejich „bohové“, věci, které zbožňovali a uctívali, se ukáží jako bezmocní a pominou. A jejich ctitelé pominou s nimi.

17. Od koho vystupuje volání o pomoc k našemu jedinému pomocníku a proč?

¹⁷ Logicky vzato je naší jedinou pomocí živý a pravý Bůh, „Král národů“. Žádosti o pomoc k němu vystupují odevšad; od těch, kteří jako Jeremiáš pláčí nad bezbožností, i od těch, „kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“ zejména v pokryteckém křesťanstvu. (Ezech. 9:4) Jejich srdce jsou zlomená, protože „zhroucení“ — podobné tomu, které popsal Jeremiáš — hrozí všem národům; jejich vládcové totiž nehledali Jehovu jako jedinou naši pomoc. (Jer. 10:19–22) Jejich Organizace spojených národů zklame jako nástroj světového míru a bezpečnosti. Všechny lidské plány na určování běhu dějin a odvrácení zkázy z rukou velkého Hrnčíře budou marné.

18, 19. Jak se snaží političtí vládci řídit své oficiální kroky a jak se ukáže, že jim nepřísluší to činit?

¹⁸ Po prozkoumání varovných příkladů z dějin musíme souhlasit s Jeremiášem, který řekl: „Vím dobře, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Člověku, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ — Jer. 10:23.

¹⁹ Protože člověk může chodit, snad si myslí, že může chodit jakýmkoli způsobem a vždy dosáhne svého cíle. Snad si myslí, že Jehova Bůh s tím nemá co dělat. Tak se i političtí vládci snaží řídit národní záležitosti a nedbají přitom na poučení z biblických dějin. Posmívají se novodobé Jeremiášově třídě, protože předpovídá světové neštěstí v průběhu „velkého soužení“. (Mat. 24:3, 21, 22) Nevšímají si biblického proroctví a myslí si, že mohou určovat výsledek všech věcí a řídit své kroky k trvalému míru a blahobytu. A přece, i když kráčejí politicky, hospodářsky a nábožensky, jak si přejí, Jehova jako „Král národů“ způsobí, že klopýtnou do předpověděného zničení za nevyhnutelného „velkého soužení“.

20. Jak se modlíme jako Jeremiáš k Jehovovi, aby nás napravoval, a proč?

²⁰ Nápravu od Boha potřebujeme všichni. Proto se chceme modlit jako Jeremiáš s přáním, abychom nebyli zničeni s lidstvem: „Napravuj mne, Jehovo, ale se soudem [to jest, jak to potřebuji]; ne ve svém hněvu [během velkého soužení], abys mne nezničil. Vylij svůj hněv na národy, které na tebe nedbaly [nebo, které tě nepoznaly], a na rodiny, které nevzývaly ani tvé jméno. Vždyť [národy Babylóna a jeho spojenců] pohltily Jákoba. Ano, pohltily jej a dále jej vyhlazují; a zpustošily místo jeho přebývání.“ — Jer. 10:24, 25; Žalm 79:6, 7.

21. Komu můžeme ponechat provedení spravedlivého soudu na těch, kteří se nás snaží vyhubit pro náš způsob jednání?

²¹ Tato modlitba je určena „Králi národů“. Jemu můžeme přenechat provedení jeho spravedlivého soudu nad těmi, kteří na něho nedbají a mstivě se snaží vyhubit všechny, kteří uznávají jeho univerzální svrchovanost a věrně se jí zastávají. Pozvedáme své volání o pomoc k němu, který je naším jediným pomocníkem.

„Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení jako tísnivé bolesti na těhotnou; a rozhodně neuniknou.“ — 1. Tessal. 5:3.

Jehova — naše naděje pro vstup do nového pořádku

1. Proč mnozí prakticky ztratili naději v příchod nového pořádku?

KDO by si nepřál zde na zemi nový pořádek věcí? Mnozí lidé by chtěli mít spravedlivý, zdravější pořádek věcí, ale mají nyní malou naději, že je něco takového možné. Zhoršující se mravní stav lidstva jim neposkytuje základ pro víru v nějaké zlepšení. Ztratili prakticky naději, protože nepoznali pravou, spolehlivou naději. Ještě se nepoučili, že tento toužebně očekávaný nový pořádek slíbil někdo plně oprávněný a že se nyní tento pořádek má uskutečnit. Tato oprávněná osoba je naší nadějí. Je nadějí všech, kteří upřímně touží vstoupit do spravedlivého nového pořádku.

2. Čím byl Jehova izraelskému národu podle Jeremiáše 14:8, 9 a co se přece zdálo?

² Nyní, uprostřed rostoucího celosvětového soumraku, je pro nás vhodný čas, abychom se obrátili k této jediné naději, stejně jako to učinil prorok Jeremiáš, když situace jeho národa nevypadala nejlépe. Ve svém volání o pomoc Jeremiáš řekl: „Ty, naděje Izraele, jeho záchranče v čase tísně, proč se začínáš podobat cizímu usedlíku v zemi, a poutníku, který odbočil, aby přenocoval? Proč se začínáš podobat ohromnému muži, silnému muži, který není schopen nějak zachránit? A přece jsi ty sám v našem středu, Jehovo, a nad námi je vzýváno tvé jméno. Neopouštěj nás!“ — Jer. 14:8, 9.

3. Proč máme podle Jeremiáše 14:22 pádný důvod, abychom se obrátili k Jehovovi jako své jediné naději?

³ Existuje pádný důvod, abychom i my dnes učinili tohoto Boha svou nadějí. Proč právě jej a ne někoho jiného? Protože on je stvořitelem a ovládá všechny přirozené síly a pochody celé naší Země. Je tomu právě tak, jak zdůraznil Jeremiáš, když řekl: „Jsou mezi nicotnými modlami národů některé, jež mohou vylévat déšť, nebo mohou dokonce samotná nebesa [na něž se spoléhají astrologové] dávat hojné přeháňky? Což ty nejsi jediný, Jehovo, náš Bože? A my v tebe doufáme, protože ty sám jsi učinil všechny tyto věci.“ — Jer. 14:22.

4. Poněvadž nad izraelským národem bylo vzýváno Jehovovo jméno, jaké zdání vyvolalo v Jeremiášovi otázky?

⁴ Nad lidem starého Izraele bylo vzýváno Boží jméno, a tak bychom si mohli představovat, že se těšili z jeho božské přítomnosti. Proč se tedy Bůh začal podobat tomu, kdo nemůže být „nadějí Izraele“, kdo je jako cizí usedlík, který mezi nimi bydlí pouze dočasně, nebo kdo je jako poutník, jenž pouze prochází jejich zemí a který je dnes zde a zítra odchází? Proč se začal podobat muži, který je ohromen problémy, jimž musí čelit, a není schopen se s nimi vyrovnat? Nebo silnému muži, který je přesto neschopen pomoci lidu, jenž potřebuje být zachráněn od následků svého vlastního špatného jednání? Jaký důvod udal Jehova Jeremiášovi?

5. Jaké důvody uvedl Jehova pro své zjevné opuštění Izraele a proč užil srovnání s Kušitou a leopardem?

⁵ Příčina těžkostí Izraelitů nebyla malicherná. Neúcta k jejich smlouvě s původcem deště, Jehovou, v nich hluboce zakořenila, a stejně tak jejich pohrdání jeho jménem a směšování čistého uctívání s náboženstvím okolních pohanských národů. Není divu, že jim bylo řečeno: „ ‚Může Kušita [Etiop nebo Nubijec] změnit svou kůži nebo leopard své skvrny? Vy sami, kteří jste byli učeni konat špatné, byste byli schopni činit dobré. Tak je rozptýlím jako plevy, které odlétají větrem z pustiny. To je tvůj úděl, tvůj ode mne vyměřený podíl,‘ je Jehovův výrok, ‚protože jsi na mne zapomněl a stále vkládáš důvěru ve faleš. . . tvé skutky cizoložství a tvé chvástání, tvé volné chování v prostituci. Na pahorcích, na poli jsem viděl tvé ohavnosti. Běda tobě, Jeruzaléme! Nemůžeš být čistý — jak dlouho již?‘ “ — Jer. 13:23–27.

6. Co naznačovalo toto tvrzení, pokud jde o záležitosti mezi Jehovou a Izraelem a také křesťanstvem?

⁶ Nenaznačuje takové tvrzení, že Jehova vedl právní při proti Izraeli? Neukazuje to také, že vede právní při proti křesťanstvu, které tvrdí, že je lidem Boha Svaté bible? Jistě ano! Proto Bůh říká, že případ vyřeší odpovídajícím způsobem, neboť je nejvyšším soudcem.

7. Jak hluboce je podle Jeremiáše 17:1–4 vepsán záznam o odpadnutí a světskosti křesťanstva a s jakými následky?

⁷ Protože křesťanstvo tvrdí, že je křesťanské, mělo by být dobrým příkladem celému světu. Zapsalo se však do dějin náboženským odpadnutím a světskostí, a to se nedá vymazat. Záznam o něm se podobá záznamu o starém Jeruzalému a judské zemi:

„Hřích Judy je zapsán železným rydlem. Diamantovým hrotem je vyryt na desku jejich srdce a na rohy jejich oltářů [falešného uctívání], když si jejich synové vzpomínají na své oltáře a posvátné sloupy vedle bujného stromu, na vysokých pahorcích, na horách v poli. Tvé prostředky, všechny tvé poklady dám k pouhému plenění [mým vykonavatelům soudu] — tvé výšiny, kvůli hříchu na celých tvých územích. A ty upustíš, dokonce z vlastního podnětu, od dědického vlastnictví, které jsem ti dal [v Zaslíbené zemi]. Také způsobím, abys sloužil svým nepřátelům v zemi, kterou neznáš [totiž v Babylóně]; vždyť jste byli jako oheň zapáleni v mém hněvu. Na neurčitý čas bude dále rozdmýcháván.“ — Jer. 17:1–4.

ŽÁDNÁ PŘÍMLUVA PRO POKRYTECKÉ KŘESŤANSTVO

8, 9. I když křesťanstvo nese Kristovo jméno, proč se jej Kristus nezastane, stejně jako tomu bylo v případě Izraele?

⁸ Křesťanstvo staví na odiv Kristovo jméno. Ale zastane se Kristus takového náboženského systému, který již více než 16 století směšuje biblické nauky s pohanským náboženstvím? Jistě ne, protože Kristus je v dokonalém souladu se svým nebeským Otcem Jehovou Bohem. Řekl: „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 5:30) Šest století před Kristem, za Jeremiášových dnů, řekl Jehova s poukazem na předobraz křesťanstva:

⁹ „Kdyby přede mnou stáli Mojžíš a Samuel, má duše by nebyla nakloněna tomuto lidu [Izraeli]. Byli by posláni pryč od mé tváře, aby odešli.“ — Jer. 15:1.

10. Proč byla přímluva Samuela u Boha úspěšná, ale jaký byl potom Jehovův postoj k nekajícnému Izraeli?

¹⁰ Mojžíš, který byl použit k tomu, aby dal Izraeli Deset přikázání, přimlouval se za něj s úspěchem. Samuel, o čtyři sta let později, začal zvláštní linii proroků, která zahrnovala Jeremiáše a pokračovala až k proroku Malachiášovi. (Sk. 3:22–24) Samuel se také přimlouval za izraelský národ, zvláště po tom, co žádali viditelného lidského krále. Ale nyní, více než čtyři století po Samuelovi, by ani jeho, ani Mojžíšova přímluva u Jehovy nepomohla. Proto pryč s nekajícným Izraelem!

11. S jakými smrtonosnými prostředky se měli nekajícní Izraelité setkat, když kráčeli od Jehovovy tváře?

¹¹ Kam pryč?, může se zeptat člověk sympatizující s křesťanstvem. Máme prorocký náznak v tom, co Jehova řekl Jeremiášovi: „A stane se, že kdyby ti snad řekli: ‚Kam máme odejít?‘, řekneš jim také: ‚Tak řekl Jehova: „Kdokoli je určen pro smrtelnou pohromu, do smrtelné pohromy! A kdokoli pro meč, k meči! A kdokoli pro hlad, k hladu! A kdokoli pro zajetí, do zajetí!“ ‘ ‚A já nad nimi pověřím čtyři rodiny [nebo čtyři čeledi],‘ je Jehovův výrok, ‚[1] meč k zabíjení, [2] psy k odvlékání, [3] nebeské létající tvory a [4] zemská zvířata, aby žrali a ničili. A vydám je všem královstvím země, aby se chvěli pro Manassesa, syna Ezechiáše, judského krále, za to, co učinil v Jeruzalémě. Vždyť kdo ti projeví soucit, Jeruzaléme, a kdo bude mít s tebou účast a kdo odbočí, aby se zeptal na tvé blaho?‘ ‚Ty sám jsi mne opustil,‘ je Jehovův výrok. ‚Nazpět [ode mne] vede cesta, po níž stále kráčíš.‘ “ — Jer. 15:2–6; též 16:4.

12. Kdy a kdo mluvil o podobných smrtonosných věcech, které se týkaly Jeruzaléma prvního století a přítomného systému věcí?

¹² Smrtelná pohroma [neboli nákazy], meč [neboli válka], hlad [neboli nedostatek potravin] a zajetí! Tato slova, která byla řečena Jeremiášovi o Jeruzalému v čase jeho konce (647–607 př. n. l.), byla i slovy, která použil Ježíš Kristus v proroctví o „čase konce“ Jeruzaléma v prvním století n. l. (Mat. 24:3–7, 21, 22; Luk. 21:10, 11, 20–24) Také jeho proroctví v poslední knize Bible upozorňuje v podobenství na tytéž věci, včetně divokých polních zvířat. (Zjev. 6:1–8) Toto poslední proroctví klade splňování nešťastných předpovědí až za rok 96 n. l. , kdy bylo Zjevení dokončeno, do našeho „času konce“ od roku 1914 n. l. (Dan. 12:4) Proroctví v konečném splnění se tedy vztahuje na přítomný odsouzený systém věcí, včetně odpadlého křesťanstva.

13. Od kdy pozorujeme podobné věci ve větším rozsahu?

¹³ Měl by být někdo z nás zaslepený vůči skutečnosti, že od konce časů pohanů v roce 1914 jsme měli válku (meč), hlad nákazy a také zemětřesení v neobvyklé míře? Bylo to právě tak, jak bylo předpověděno a znázorněno v případě Jeruzaléma Jeremiášovy doby a Jeruzaléma za dnů Ježíšových apoštolů.

14. Proč není křesťanstvo osvobozeno od snášení takových neštěstí?

¹⁴ Křesťanstvo, novodobý protiobraz odpadlého Jeruzaléma a Judy, nebylo osvobozeno od snášení takových neštěstí. Modlitby jeho duchovních mu nebyly k užitku. Důvod je stejný jako v případě Izraelitů Jeremiášovy doby: „ ‚Odňal jsem totiž tomuto lidu svůj pokoj,‘ je Jehovův výrok, ‚i milující laskavost a projevy milosrdenství.‘ Tak totiž řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Působím, aby na tomto místě před vašima očima a ve vašich dnech přestal hlas jásotu a hlas radování, hlas ženicha a hlas nevěsty.‘ “ — Jer. 16:5, 9.

MARNÉ DOUFÁNÍ V MÍR!

15. V co doufal Izrael v Jeremiášových dnech a jaká ujištění mu dávali druzí proroci?

¹⁵ Pro křesťanstvo je v tomto „čase konce“ situace stejná jako pro Izraelity v době, kdy jim Jeremiáš oznamoval Jehovovo soudní poselství: „Doufali jsme v mír, ale nepřišlo nic dobrého; a v čas uzdravení, a hle, hrůza!“ (Jer. 14:19) Přesto duchovenstvo křesťanstva setrvává v odporu k tomu, před čím varovala všechny lidi Jeremiášova třída, „věrný a rozvážný otrok“. Pomazaní svědkové Jehovovi se setkávají se stejnou situací jako Jeremiáš, který ji popsal slovy: „Ach, svrchovaný Pane Jehovo! Proroci jim zde říkají: ‚Neuvidíte žádný meč [v ruce Jehovova vykonavatele rozsudku] a nepotká vás žádný hlad, ale na tomto místě vám dám pravý mír.‘ “ — Jer. 14:13; Mat. 24:45–47.

16. Jaká slova a skutky duchovenstva vedou k tomu, že členové církví křesťanstva jsou nepozorní k varování Jehovových svědků?

¹⁶ Takové prorokování, že neštěstí z Jehovovy ruky je nemyslitelné, slouží jen k uklidňování vystrašených lidí. Dává vznikat falešným nadějím v myslích členů různých církví křesťanstva. Zbavuje je bdělosti, pokud jde o náhlé vypuknutí „velkého soužení“. Proto na ně přijde jako zloděj v noci a utrpí věčné zničení. Tím, že duchovenstvo znevažuje Jeremiášovu třídu a s nedůvěrou přijímá její časové poselství, činí samolibé členy církve nepozornými vůči varování, které dává Jehova hlásat svými svědky.

17, 18. a) Co se stalo přičiněním duchovenstva křesťanstva pro Jeremiášovu třídu jakoby trvalou, nevyléčitelnou nemocí? b) Jaký postoj musí Jeremiášova třída zachovávat vzhledem k důvěrnému vztahu k duchovenstvu?

¹⁷ Aby jejich záruky míru působily ještě mocnějším dojmem, náboženští vůdcové pronásledují Jeremiášovu třídu a její podporovatele. Podněcují tím k útokům politické autority, které mají nad sebou. Pronásledování a pohana, které musí Jeremiášova třída stále snášet, se staly jakoby něčím trvalým, jakoby nevyléčitelnou nákazou, kterou Jehova připouští a jež vyvolává dojem, jako by je Jehova opustil. Jeremiášova třída nemůže činit kompromisy s třídou duchovenstva a důvěrně se s ní spojovat. Jehova je jediný, komu může předkládat svůj problém. Jak řekl Jeremiáš, má radost z jeho opatření:

¹⁸ „Ty sám to víš, Jehovo, vzpomeň na mne a obrať ke mně svou pozornost a pomsti mne na mých pronásledovatelích. Jsi pomalý k hněvu — proto mne neodstraňuj. Povšimni si, že nesu pohanu právě pro tebe. Našla se tvá slova, a já jsem je snědl; tvé slovo se mi stává jásáním a radostí mého srdce, neboť je nade mnou vzýváno tvé jméno. Jehovo, Bože vojsk. Neposadil jsem se v důvěrné skupině těch, kteří žertují, a nezačal jsem jásat [se šprýmaři, kteří se domnívají, že je zaručen mír]. Kvůli tvé ruce jsem se posadil zcela sám, neboť jsi mne naplnil veřejným obviňováním [hořkostí, „LXX“; těžkomyslností, „JP“].“ — Jer. 15:15–17, „NS“; „LXX“; „Americká židovská vydavatelská společnost“, 1973.

19. Proč může Jeremiášova třída vzdor pronásledování jásat a chlubit se?

¹⁹ Pronásledování, kterým trpí Jeremiášova třída jakoby chronickou nemocí, není příjemné. (Jer. 15:18) Avšak pronásledovaní mohou jásat pro Jehovovo Slovo, Svaté písmo, které bylo zachováno pro naši útěchu. (Řím. 15:4) Můžeme se radovat, protože nalézáme v těchto Písmech prorocká slova, jež vysvětlují naši obtížnou dobu a dávají nám jasnou naději na nový pořádek po Armageddonu. Proto se můžeme chlubit v Jehovovi. — Jer. 9:23, 24.

20, 21. a) Proč se dnes projevuje lidské srdce jako „zrádné“, ano „k zoufání“? b) Jaký způsob jednání vede podle Jeremiáše 17:5–8 k Božímu prokletí a jaký vede k jeho požehnání?

²⁰ Během „skonávání systému věcí“, kdy se zvětšuje bezzákonnost a Jehova čeká na svůj čas, aby potrestal bující špatnost, se ukazuje, že lidské srdce je „zrádné“, ano „k zoufání“, neboť lidskost je tvrdě utiskována. Jestliže se snažíme uspokojit srdce způsobem, který odporuje Božím radám a měřítkům spravedlnosti, přinese nám to jeho odsouzení. (Jer. 17:9–11) Pod nátlakem, který má způsobit špatný způsob jednání, dnes nesmíme připustit, aby nás srdce oklamalo a přimělo dělat nebiblické, nesmyslné věci. Pamatujme: náš způsob jednání rozhodne, zasloužíme-li si prokletí nebo požehnání. Jehova jasně označuje cestu, která povede od něho k prokletí, a cestu, která povede k jeho požehnání:

²¹ „Prokletý je tělesně schopný muž, který vkládá svou důvěru v pozemského člověka a skutečně činí tělo svou paží a jehož srdce se odvrací od samotného Jehovy. A jistě se stane podobným osamělému stromu na rovině v poušti a neuvidí, až bude přicházet dobré; ale bude přebývat na vyprahlých místech v pustině, v solné krajině, která je neobydlená. Požehnaný je tělesně schopný muž, který vkládá důvěru v Jehovu a jehož spolehnutím se stal Jehova. A jistě se stane podobným stromu pěstovanému u vod, který vysílá své kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde horko, ale jeho listí bude skutečně bujné. A v roce sucha se nestane úzkostlivým ani nepřestane přinášet ovoce.“ — Jer. 17:5–8.

22. Jak ukázali Izraelité Jeremiášových dnů, že „činí tělo svou paží“?

²² Lidé, kteří jsou sami tělesně schopní, jsou nakloněni důvěřovat pozemskému člověku a být závislí na jeho tělesné paži, aby je vysvobodila. Není divu, že se stanou podobnými opuštěnému stromu ve vyprahlé, solí prosycené pustině. Jednají jako Izraelité v Jeremiášových dnech: když nepřátelské síly, řvoucí jako lvi, ohrožovaly Izraelity, neobraceli se Izraelité k svrchovanému Pánu Jehovovi. Obraceli se k pozemským mužům mocných paží, kteří se vyznali ve vášnivém boji, obraceli se k vojenské pomoci. Nepřibližovali se k Jehovovi, aby pili vodu záchrany od něho jako zdroje osvobození. Místo toho spěchali do Egypta, aby pili vodu záchrany z řeky Nilu. Nebo spěchali do Asýrie, aby pili vodu záchrany z řeky Eufratu, v té době pod panstvím Asýrie.

23. Jak si Izraelité ‚vykopali cisterny, které nemohou udržet vodu‘, a k čemu to vedlo?

²³ Tak — obrazně řečeno — si bezbožní Izraelité „vykopali cisterny, děravé cisterny, které nemohou udržet vodu“. Opustili Jehovu, „zdroj živé vody“. A proto od něho nepřišla záchrana. Vysoce vyzbrojené světové velmoci Egypt a Asýrie zklamaly a nenaplnily „děravé cisterny“ Izraelitů vodou záchrany před jejich politickými nepřáteli. Izraelité nenačerpali životodárnou vodu z Šihor neboli z řeky Nilu či z Eufratu, když byli pod asyrskou vládou. Protože opustili Jehovu, svého Boha a zdroj svého osvobození, odpadlí Izraelité se dostali pod kletbu. — Jer. 2:13–18.

24. Kam zaměřuje Jeremiášova třída a „velký zástup“ svou úctu a naději a kde uctívají pravý pramen živé vody?

²⁴ Na rozdíl od Izraelitů, učinila dnešní Jeremiášova třída Jehovu svou nadějí. Má v úctě jeho trůn univerzální svrchovanosti. Uctívá jej jako svého Boha v jeho duchovním chrámu neboli svatyni. Doufá v něj, a ne v nějakého pozemského člověka nebo lidskou světskou moc s nukleárními zbraněmi. Vede dnes „velký zástup“ a vkládá svou naději a důvěru v Jehovu. Vyhýbá se cestě odpadlého křesťanstva a moudře říká: „Od začátku je ve výši slavný trůn; je to místo naší svatyně. Jehovo, naděje Izraele, všichni, kteří tě opouštějí, budou zahanbeni [zklamáni]! Ti, kteří ode mne odpadávají, budou zapsáni dokonce do země, protože opustili pramen živé vody, Jehovu.“ — Jer. 17:12, 13.

25. Jakou cestou se tedy dostaneme do nového pořádku pod Ježíšem Mesiášem?

²⁵ Opusťme tedy lidmi vytvořené „děravé cisterny“, které neudrží vodu záchrany před světovým neštěstím. Obraťme se k Jehovovi. Může nás ochránit ve „velkém soužení“ a převést nás bezpečně do nového pořádku pod Ježíšem Mesiášem.

(Tato série článků o Jeremiášově proroctví bude pokračovat.)