Zachovávat křesťanskou neutralitu, zatímco se blíží Boží válka

„Pokud jde o proroka, který prorokuje o míru, když se prorokovo slovo splní, prorok, kterého Jehova opravdu poslal, se stane známým.“ — Jeremiáš 28:9.

1. Jak se slova o okultismu u Jeremiáše 27:9 hodí na dnešní světovou situaci?

„A VY, lidé, nenaslouchejte svým prorokům a svým věštcům a svým vykladačům snů a těm, kteří mezi vámi pěstují magii, a svým kouzelníkům, kteří vám říkají: ‚Vy nebudete sloužit babylónskému králi.‘ “ Tato dávná slova ze dnů Babylónské říše se dobře hodí na dnešní světovou situaci. Proč? Protože svět stále oplývá vykladači snů, mágy, věštci a kouzelníky. (Jer. 27:9) Hlavní světová města, jako Washington, D. C., jsou pověstná svými spiritisty, a ti jsou horlivě dotazováni rozpačitými politiky. Protože takoví hadači, jasnovidci, média duchů, vykladači snů a proroci budoucích událostí dávají pokyny a rady vládním úředníkům, mohou mít tito okultisté značný vliv na světovou politiku, i když do politiky přímo nezasahují.

2. Zasahuje Bible do politiky, když předpovídá směr světového vývoje, a jakou odpověď dává 1. Jana 2:15–17 na tuto otázku?

² Existuje prastará kniha, která odrazuje své čtenáře od všech forem okultismu, ale přitom obsahuje mnoho předpovědí o světovém vývoji v našem 20. století. Má mnoho co říci k politickým záležitostem naší doby. Ale zasahuje proto tato kniha nějak do politiky našich dnů? Povzbuzuje tato kniha čtenáře, aby se účastnili politiky a tak rušivě zasahovali do činnosti politických vládců? Politikům, kteří chtějí obvinit Svatou bibli, že je takovou knihou, odpovídáme: Ne. V jedné z posledních biblických knih píše křesťanský apoštol Jan:

„Nemilujte svět ani věci ve světě. Když někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ 1. Jana 2:15–17.

Poslední kniha Bible psaná týmž apoštolem Janem, popisuje, jak tento svět a jeho politika zaniknou.

3. Jaký postoj k politice vyžadují náboženští vůdcové na křesťanech a na koho poukazují jako na biblický příklad?

³ Jsou však náboženští vůdcové, jako popové, patriarchové a arcibiskupové, kteří uvádějí důvody proti křesťanské neutralitě a říkají, že je závaznou povinností každého, i křesťana, aby se aktivně účastnil politických záležitostí tohoto světa. Aby podpořili své stanovisko, poukazují na biblické příklady starověkých hebrejských proroků, například na Jeremiáše, syna kněze Helkiáše, žijícího v sedmém století př. n. l. Opravdu, slova u Jeremiáše 27:9 citovaná na začátku tohoto článku byla částí vzkazu, který Jehova pronesl k Jeremiášovi a jenž měl být Jeremiášem předán diplomatickým představitelům království Edomu, Moábu, Ammonu, Týru a Sidonu. (Jer. 27:1–4) Jelikož „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu se rychle blíží, uvažujme o tom, jak Bůh použil Jeremiáše ve staré době. Dovoluje Jeremiášův příklad dnešním věrným křesťanům, aby porušovali křesťanskou neutralitu a míchali se do světské politiky jakéhokoli druhu? Uvidíme.

4. Co řekl Jehova prostřednictvím Jeremiáše v prvním roce Joakimovy vlády o svém úmyslu s chrámem a Jeruzalémem?

⁴ Začneme se svojí úvahou v roce 628 př. n. l. neboli 21 let před zničením Jeruzaléma Babylóňany. Byl to první rok vlády Joakima, po němž vládli v Jeruzalémě ještě dva králové. Ve čtvrtém roce Jeremiáš prorokoval o králi Nabuchodonozorovi babylónském a o Jehovově „poháru“, který měl být podán více než 20 králům a královstvím, včetně Edomu, Moábu, Ammonu, Týru a Sidonu. (Jer. 25:1–3) Prorok uvádí datum a říká:

„Na počátku královského panování Joakima, syna judského krále Joziáše, přišlo toto slovo od Jehovy: ‚Tak řekl Jehova: „Stůj na nádvoří Jehovova domu, a o všech judských městech, která vcházejí, aby se poklonila v Jehovově domě, budeš mluvit všechna slova, o nichž ti přikáži, abys jim je řekl. Nevynechej ani slovo! Snad budou naslouchat a navrátí se, každý od své špatné cesty, a já budu muset pociťovat lítost pro neštěstí, které zamýšlím na nich vykonat pro špatnost jejich jednání. A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova: „Nebudete-li mi naslouchat a chodit v mém zákoně, který jsem vám předložil, a naslouchat slovům mých služebníků proroků, které k vám posílám, ano, časně vstávám a posílám je, jimž jste nenaslouchali, já zase učiním tento dům podobným domu v Sílo a toto město učiním zlořečením pro všechny národy země.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 26:1–6.

5. Proč Jeremiáš nesměšoval při předávání svého poselství kněžství s politikou?

⁵ Jeremiáš byl kněz, a přesto se nesnažil uposlechnutím tohoto božského příkazu směšovat kněžství s politikou. Předával pouze varování od Jehovy pro dobro národa. Přenechal to vládcům a lidu, zda budou dbát na toto božské varování. Jehova měl právo a povinnost varovat judské království, protože jeho lid byl v národní smlouvě s ním jako se svým Bohem. V Zákoně, který dal skrze Mojžíše, varoval národ před tím, co by se stalo, kdyby porušili tuto smlouvu mezi Bohem a člověkem. Proto se Boží prorok Jeremiáš nepokoušel spojovat kněžství s politikou, ale pouze předával lidu varování od Boha, s nímž tento lid měl smlouvu. Jestliže budou i nadále porušovat tuto smlouvu, jejich chrám v Jeruzalémě ztratí Jehovovu truhlu smlouvy, jako ji ztratil svatostánek v Sílo.

6. K čemu nemá od Jehovy pověření Jeremiášova třída, aby se mohla plést do politiky křesťanstva? Na která Ježíšova slova dbá tato třída?

⁶ Jeremiáš zde nedal příklad novodobým duchovním křesťanstva, aby se míchali do politiky. Dnes si je Jeremiášova třída vědoma toho, že nemá právo se plést do politiky jakéhokoli národa nebo bloku národů, dokonce ani do politiky národů křesťanstva. Ví, že přes své dokazování není křesťanstvo ve smlouvě s Jehovou. Může sice tvrdit, že je v nové smlouvě, která byla zprostředkována větším Mojžíšem, Ježíšem Kristem, ale skutečnosti je viní ze lži. Však členové Jeremiášovy třídy velmi dobře vědí, že nemají od Jehovy Boha oprávnění něco předpisovat národům křesťanstva nebo mít aktivní účast na jejich politice. Jejich věrné oznamování Jehovova varování křesťanstvu stejně jako nekřesťanským národům není žádnou účastí na světské politice. Nemilují „svět ani věci ve světě“, ale drží se věrně Ježíšových slov: „Nejsou částí světa.“ (Jan 17:14, 16; 1. Jana 2:15) V přísné neutralitě se zdržují politických záležitostí všeho druhu.

NÁBOŽENSKÁ REAKCE

7. Co řekl Jeremiáš podle Jeremiáše 26:12–15, když končil svou obhajobu před jeruzalémským soudem?

⁷ Ostatní kněží a tak zvaní „proroci“ vlekli Jeremiáše před soudní sbor knížat a před lid u chrámového vchodu. Obvinili jej z buřičských řečí. „Tento muž si zaslouží rozsudek smrti,“ řekli, „protože prorokoval o tomto městě tak, jak jste na vlastní uši slyšeli“. (Jer. 26:7–11) Když končil svou obhajobu, řekl Jeremiáš jeruzalémskému soudnímu dvoru: „Jen byste rozhodně měli vědět, že usmrtíte-li mne, přivedete nevinnou krev na sebe a na toto město a na jeho obyvatele, neboť Jehova mne k vám skutečně poslal v pravdě, abych k vašim uším mluvil všechna tato slova.“ — Jer. 26:12–15.

8. Jak jednalo duchovenstvo křesťanstva podobně vůči Jeremiášově třídě jako jeruzalémští „vlastenci“?

⁸ Jakého ducha nacionalismu projevili ti, kteří vyhledávali Jeremiášovu krev! Svými vlasteneckými projevy chtěli — jak tomu bylo v pozdější době i u jiných soudců — strhnout celý soud na svoji stranu. Jehovova žádost, aby se polepšili, byla přehlédnuta. Nevšímali si své viny před ním a chlácholili své svědomí. Podobné byly soudní procesy týkající se pomazané Jeremiášovy třídy v nové době. Náboženští vůdci křesťanstva podporovali stejnou žádost o drastický zákrok. Ujali se vedení v halasném křiku za odsouzení Jeremiášovy třídy k smrti, aby byli osvobozeni od výčitek vlastního špatného svědomí.

9. Ustoupili knížecí soudcové v Jeremiášově případě náboženskému tlaku? Jak se chtěli vyvarovat neštěstí?

⁹ Mezi knížaty, kteří se postavili za osvobození Jeremiáše od rozsudku smrti, byl Achikam, syn Safanův. Knížata neustoupila náboženskému tlaku. Poznala, že Jeremiáš je opravdu Jehovovým mluvčím. Nechtěla, aby je Jehova obtížil nevinnou krví svého věrného služebníka, a proto rozhodla v Jeremiášův prospěch: Nevinen! Jeho obhajoba na ně zapůsobila, že si připomněli historické příklady. Byli například skoro o 100 let blíže k tomu, co prorokoval Micheáš proti Juddeji a Jeruzalému. Král Ezechiáš se tehdy neprovinil vinou krve, protože neodsoudil Micheáše k smrti pro domnělé buřičské protistátní řeči. „Tak připravujeme svým duším velké neštěstí,“ řekli starší, když prosazovali uvážlivé jednání v Jeremiášově případu. — Jer. 26:16–19, 24; Mich. 3:9–12.

10. Jak se liší chování krále Joakima vůči proroku Uriášovi od chování krále Ezechiáše?

¹⁰ Jak rozdílný od krále Ezechiáše, který si vzal k srdci Jehovovo varování skrze Micheáše, byl jeho prapravnuk Joakim sedící první rok na trůně v Jeruzalémě! Potřísnil se krví již v prvém roce své vlády, když odsoudil k smrti Uriáše, syna Semaiášova. Aby unikl hněvu krále Joakima, uprchl prorok Uriáš do Egypta. Aniž se však dohodl s Egyptem o vydání Uriáše, poslal mstivý král své muže, aby se zmocnili Uriáše a násilím ho přivlékli zpět do judské země, kde zemřel jako mučedník. (Jer. 26:20–23) A tak o něco později, v tomtéž nástupním roce nového krále, měl Jeremiáš dodatečný důvod, aby prorokoval na Jehovův příkaz. V této souvislosti je vhodné si povšimnout, že to byl faraón Necho, kdo učinil Joakima králem nad Judejí. (2. Král. 23:34, 35) Faraón Necho tak spolupracoval s Joakimem na zločinu

11. Jaké neštěstí si Joakim sám přivodil?

¹¹ Joakim si přivodil neštěstí sám. V osmém roce jeho vlády dobyl král Nabuchodonozor Jeruzalém a učinil Joakima vazalským králem Babylóna, nové světové velmoci. O tři roky později Joakim zřejmě předčasně zemřel. Jeho mrtvola byla hozena za jeruzalémské hradby, a tak měl „pohřeb osla“, jak prorokoval Jeremiáš. (Jer. 22:18, 19; 2. Par. 36:5–8; 2. Král. 24:1–6) Jak hrozné!

12. Jak byla dnešní Jeremiášova třída — stejně jako Jeremiáš — osvobozena od smrti z rukou náboženských činitelů?

¹² Jako Jeremiáš, syn Helkiášův, i Jeremiášova třída 20. století byla ušetřena smrti. Ne ve všech případech a ne ve všech zemích ustoupily soudní dvory zlomyslné žádosti mocných náboženských činitelů křesťanstva. Byli soudcové, kteří uznali náboženská práva a svobodu Jeremiášovy třídy, jež zde na zemi představuje organizaci Jehovy Boha, jeho manželku. Co se tedy stalo, podobalo se tomu, co je vylíčeno ve Zjevení 12:15, 16. Lidové, demokratické části „země“ přišly na pomoc představitelům Boží „ženy“ a zabránily úsilí náboženských stoupenců satana ďábla, aby pohltili Jeremiášovu třídu a definitivně ji zničili.

13. Co dále oznamuje Jeremiášova třída a v čem nedělá kompromisy?

¹³ Členové Jeremiášovy třídy dále oznamují všechno, co jim Bůh přikazuje prohlašovat proti novodobému protiobrazu Judeje a Jeruzaléma, i proti všem ostatním politickým částem tohoto systému věcí. I když jsou někde zatlačeni do „podzemí“, nečiní nic pro to, aby zvrátili ustanovené vlády a urychlili tak to, co oznamují. Odolávají všemu tlaku, aby činili kompromisy s tou nebo onou politickou stranou. Odmítají zříci se své křesťanské neutrality.

14. Komu náleží boj, jak poznává Jeremiášova třída? Jakým místem k životu bude země po boji?

¹⁴ Nesmiřitelně lpějí na tom, aby nebyli „částí světa“. Dobře vědí, že Jehova Bůh, Všemohoucí, není závislý na žádné podpoře. Boj je jeho! Není to jejich boj! Stojí pevně v křesťanské ryzosti a důvěřují, že „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“ se přiblížila, poněvadž neviditelné démonské síly shromažďují svou okultní mocí pozemské vládce ke světové situaci, která se symbolicky nazývá Armageddon. (Zjev. 16:13–16) Jeremiášova třída se raduje, že její neochvějná křesťanská neutralita podporuje Jehovovu universální svrchovanost. Jakým velkolepým místem bude naše Země pro Jeremiášovu třídu a její křesťanské neutrální druhy, až se stanou svědky triumfu Jehovovy svrchovanosti v Armageddonu!

SPIKNUTÍ PROTI JEHOVOVU KRÁLI

15. Proč je přítomnost dobou největšího mezinárodního spiknutí v celých lidských dějinách? Co to bude podle Zjevení 14:12 znamenat pro bohabojné křesťany?

¹⁵ Přítomnost je opravdu pro křesťany biblického druhu dobou, aby byli zkoušeni ve své neutralitě a ryzosti. Je to doba největšího mezinárodního spiknutí v celých lidských dějinách, protože je to doba Spojených národů, které dnes mají 151 členů. Proč se mohou Spojené národy nazvat mezinárodním spiknutím? Protože je to lidmi vytvořená organizace, aby pokud možno nejdéle mařila a zadržovala právoplatné panství Jehovova království skrze jeho Krista. Co zvítězí, Jehovovo mesiášské království nebo Spojené národy? Jde o bezpečnost a mír pro všechny lidi. Zjevení 14:12 předpovídá, jakou zkouškou bude období, kdy budou Spojené národy vystupovat jako záruka světové bezpečnosti. „Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ — Srovnej Iz. 8:12, 13.

16. Jaké mezinárodní spiknutí vzniklo před 19 staletími a nač předem poukazuje částečné splnění Žalmu 2:1–4?

¹⁶ Před devatenácti staletími vzniklo mezinárodní spiknutí neboli společné úsilí proti samému Kristu, a Bůh je připustil, takže Ježíš zemřel jako mučedník. (Sk. 3:13; 4:27; 13:28, 29; 1. Tim. 6:13) To bylo předpověděno v Žalmu 2:1–4. Tento žalm i jeho částečné splnění před 19 stoletími poukazovaly na mezinárodní spiknutí proti Jehovovi a jeho Kristu v dnešní době, kdy jim náleží plné právo na „království světa“. — Zjev. 11:15–18.

17. Proti komu vystupuje přítomná světová organizace, jak rozpoznávají svědkové Jehovovi? Jakého stanoviska, které zaujali v roce 1919, se drží dodnes?

¹⁷ Praví křesťané rozpoznávají nynější mezinárodní spiknutí jako činnost proti Jehovovi a jeho Kristu. Budou dále vytrvávat ve své neutralitě podobné Kristově a pevně se držet stanoviska, které zaujali v roce 1919 v Cedar Point na sjezdu Mezinárodního sdružení badatelů Bible: totiž zastávat se Jehovova království pod Kristem proti Společnosti národů pro světový mír a bezpečnost, která byla nahražena Spojenými národy. Jejich stanovisko je takové, jaké by dnes zaujal sám prorok Jeremiáš, neboť dal inspirované varování o podobném spiknutí proti vládě Jehovova královského „služebníka“.

18. Co měl Jeremiáš v prvním roce Joakimovy vlády udělat a komu to měl poslat současně s poselstvím?

¹⁸ Jeremiášovo proroctví z 27. kapitoly je tedy pro nás velmi časové. Prorocký záznam říká:

„Na počátku království Joakima, syna judského krále Joziáše (v roce 628 př. n. l.), přišlo Jeremiášovi toto slovo od Jehovy: ‚Tak mi Jehova řekl: „Udělej si pásy a tyče jha a dej si je na krk. A pošleš je králi edomskému a králi moabskému a králi synů Ammon a králi týrskému a králi sidonskému rukou poslů, kteří přicházejí do Jeruzaléma k judskému králi Sedechiášovi. A dáš jim příkaz pro jejich pány a řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele; to máte říci svým pánům.‘ “ ‘ “ — Jer. 27:1–4.

19. Kdy dostal Jeremiáš Jehovovo poselství podle běžného hebrejského textu a při které příležitosti podle něj jednal?

¹⁹ Povšimněme si, že zde jsou jmenováni dva králové jako vladaři nad Judejí a Jeruzalémem; napřed Joakim a pak jeho bratr Sedechiáš, který vládl po Joakimovi a jeho synu Joachinovi. Je-li v Jeremiášovi 27:1 jméno Joakim správné, pak dostal Jeremiáš toto proroctví v roce 628 př. n. l. a nechal si je 11 let pro sebe, než podle něho jednal. Avšak tři hebrejské rukopisy a syrská a arabská verze Jeremiáše 27:1 říká „Sedechiáš“ místo „Joakim“, a proto mnohé moderní překlady Bible uvádějí toto znění.a V každém případě jednal Jeremiáš v poslušnosti Jehovova příkazu až za vlády krále Sedechiáše, při příležitosti, kdy vyslanci pěti sousedních zemí, Edomu, Moábu, Ammonu, Týru a Sidonu, přišli do Jeruzaléma, aby jednali s králem Sedechiášem. V té době byl Nabuchodonozor císařem Babylóna již nejméně osm let, odvedl již krále Joachina do Babylóna a dosadil na trůn v Jeruzalémě jeho strýce Sedechiáše. Ten ovšem jako vazalský král byl vázán věrností Babylónu.

20. Jakou akci představoval příchod pěti vyslanců a proč jim bylo řečeno, aby nenaslouchali slovům okultistů?

²⁰ Příchod vyslanců z pěti sousedních zemí byla společně sjednaná akce. Představovala společný postup. Podle toho, co měl Jeremiáš říci těmto vyslancům, je zřejmé, že šlo o spiknutí, jež mělo rozdmýchat společnou vzpouru proti císaři Nabuchodonozorovi. Věštci a okultisté vzpouře přáli. Proto měl Jeremiáš vyslancům říci: „A vy, lidé, nenaslouchejte svým prorokům a svým věštcům a svým vykladačům snů a těm, kteří mezi vámi pěstují magii, a svým kouzelníkům, kteří vám říkají: ‚Vy nebudete sloužit babylónskému králi.‘ Prorokují vám totiž faleš, aby vás odvedli daleko od vaší půdy; a já vás budu muset rozehnat a vy budete muset zahynout.“ — Jer. 27:9, 10.

21. Do čeho tehdy démoni zavlékli tyto národy?

²¹ Tak jako dnes démoni vedou politické vládce k Armageddonu, k „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, tak tehdy stejní démoni pudili politické vládce zemí, z nichž přišli vyslanci, aby zosnovali společnou vzpouru proti Jehovovu „služebníku“ Nabuchodonozorovi. (Zjev. 16:13–16) Je logické, že tyto národy nic nenamítaly, když se judský král Sedechiáš v sedmém roce své vlády vzbouřil.

22. Proč se Jeremiáš nemíchal do politiky, když předal vyslancům poselství od Jehovy? Jak Jehova zdůraznil svou svrchovanost?

²² Když Jeremiáš předal poselství od Jehovy vyslancům spolku pěti národů, nemíchal se tím do politiky, protože jeho Bůh Jehova byl „Králem národů“ a prokazoval vlastně pěti národům laskavost, když jim poskytl varování celonárodní důležitosti. Jehova zdůraznil svou universální svrchovanost a přikázal Jeremiášovi, aby jim řekl:

„Já sám jsem učinil svou velkou mocí a vztaženou paží zemi, lidstvo a zvířata, která jsou na povrchu země; a dal jsem to tomu, kdo byl k tomu v mých očích vhodný. A nyní jsem sám dal všechny tyto země do ruky Nabuchodonozora, babylónského krále, svého služebníka; dokonce jsem mu dal i divoká polní zvířata, aby mu sloužila. A všechny národy budou sloužit jemu a jeho synu [Evilmerodachovi] a jeho vnuku [Balsazarovi], dokud nepřijde čas také pro jeho vlastní zemi, a mnohé národy a velcí králové jej budou vykořisťovat jako služebníka.“ — Jer. 27:5–7; 2. Král. 25:27; Dan. 5:1, 11, 18, 22.

23. Jak dlouho měla trvat poroba pod Babylónem a co se mělo stát národu, který by odporoval Jehovovu rozhodnutí?

²³ A tak z Jehovova rozhodnutí měly národy pohlcené babylónskou říší snášet jho poroby dlouhou dobu — ve skutečnosti 70 let. Poroba byla symbolizována pásy s tyčemi jha, o nichž Jehova řekl Jeremiášovi, aby je udělal a dal je cizím vyslancům, kteří navštívili krále Sedechiáše. Vzpoura těchto národů nemohla změnit Boží rozhodnutí.

„ ‚A stane se, že národ a království, které mu nebudou sloužit, totiž babylónskému králi Nabuchodonozorovi. . . mečem a hladem a morem obrátím svou pozornost k tomu národu,‘ je Jehovův výrok, ‚dokud s nimi neskoncuji jeho rukou.‘ “ — Jer. 27:8.

24. Proč musí Jehovův královský služebník, Ježíš Kristus, nyní vládnout mezi svými nepřáteli?

²⁴ Dnes, v době Jeremiášovy třídy, stejně jako tehdy ve dnech krále Sedechiáše, by bylo lépe dbát rady svrchovaného Pána vesmíru než poslouchat démony. (Jer. 27:9–11) Jistě si nepřejeme, abychom byli zapleteni do mezinárodního spiknutí proti Jehovovu služebníku, králi Ježíši Kristu. Političtí vládci, zejména z křesťanstva, byli seznámeni s množstvím prohlášení pomazané Jeremiášovy třídy, ale dávají přednost zůstat ve Spojených národech. (Jer. 27:12–15; Zjev. 17:12, 13) Pevně lpějí na své národní svrchovanosti a odmítají vložit své šíje pod královské jho Jehovova služebníka. Neberou vážně konec časů pohanů v roce 1914 a nepoznávají, že jsou zapleteni v celosvětovém spiknutí namířeném proti univerzálnímu panství Jehovova královského služebníka. Ale stejně jako Jehovův „služebník“ Nabuchodonozor dovolil Sedechiášovi, aby byl judským králem, tak je tomu nyní i s politickými vládci, včetně vládců křesťanstva. Bylo jim dovoleno, aby dále od roku 1914 řídili své politické záležitosti. Z toho důvodu musí dnes Jehovův královský služebník vládnout uprostřed svých nepřátel, kteří se proti němu spikli.

25. a) Ke komu se Jeremiášova třída musí obracet s poselstvím, když vládcové odmítají na ně dbát? b) Jestliže proroci brzkého osvobození byli posláni Jehovou, oč měli naléhavě žádat ohledně náčiní, které ještě zůstalo v Jeruzalémě?

²⁵ Protože političtí vládci ukazují, že nechtějí vložit své šije pod „jho“ Jehovova služebníka, Božího Syna dosazeného na trůn v nebesích, co má tudíž dělat Jeremiášova třída? Obrátit se k lidem, k jednotlivcům. Jeremiášova třída musí lidem odhalit podporovatele spiknutí.

„Tak řekl Jehova: ‚Nenaslouchejte slovům svých proroků, kteří vám prorokují a říkají: „Hle, náčiní Jehovova domu bude nyní brzy přineseno zpět z Babylóna!“ Vždyť vám prorokují faleš. Nenaslouchejte jim. Služte babylónskému králi a zůstaňte naživu. Proč by se toto město mělo stát zpustošeným místem? Jsou-li to však proroci a mají-li skutečně Jehovovo slovo, prosím, ať naléhavě žádají Jehovu vojsk, aby náčiní, které zůstalo v Jehovově domě a v domě judského krále a v Jeruzalémě, nepřišlo do Babylóna.‘ “ — Jer. 27:16–18.

26. Místo aby náčiní bylo brzy vráceno, co se mělo stát podle Jehovova výroku se zbývajícím náčiním?

²⁶ V Jeruzalémě stále ještě stál chrám se svými sloupy. V nádvoří byla stále ještě velká nádrž nazývaná „moře“ a vozíky pro menší pohyblivé nádržky a mnoho jiného náčiní pro potřebu kněží a Levitů. Co se mělo stát s tím vším chrámovým příslušenstvím?

„Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele, o náčiní, které zůstává v Jehovově domě a v domě judského krále a v Jeruzalémě: ‚ „Do Babylona bude odneseno a tam zůstane až do dne, kdy k němu obrátím svou pozornost,“ je Jehovův výrok. „A já je vynesu a navrátím je opět na toto místo.“ ‘ “ — Jer. 27:19–22.

27. a) Co znamenal Jehovův výrok, pokud jde o mezinárodní spiknutí? b) Jaká cesta vede k tomu, abychom se v novém pořádku mohli podílet na plodech vítězství Jehovova vojevůdce?

²⁷ Co znamenal tento Jehovův výrok? Že mezinárodní spiknutí proti panství Jehovova „služebníka“ selže. Náboženští proroci a okultisté, kteří předpovídali události, se museli prokázat jako falešní a jako svůdcové důvěřivých lidí, které vedou do zkázy. V zájmu své bezpečnosti uděláme dobře, jestliže jim nebudeme naslouchat. Musíme důvěřovat ne ve Spojené národy nebo nějakou jinou mezinárodní organizaci, ale v Jehovovo království pod jeho královským služebníkem Ježíšem Kristem. Dále tedy chceme zachovávat křesťanskou neutralitu vůči politickým záležitostem a sporům tohoto světa a vložit své šíje pod jho toho, jehož Jehova určil a kterého se zastává jako velitele v nastávající „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. To povede k tomu, že se budeme podílet na ovoci jeho slavného vítězství v Jehovově spravedlivém světě.

Boží soud proti falešným prorokům křesťanstva

1, 2. a) Jakému pokušení nás vystavuje prorokování o příštích dobrých věcech, které nemá pevný základ? b) Jaká nejzávažnější otázka musí být dnes zodpovězena a co ji staví do popředí?

MY všichni přirozeně rádi slyšíme proroctví nebo předpovědi dobrých věcí, které přijdou zakrátko, během našeho života. To nás ovšem vystavuje velkému pokušení. Rádi bychom přijali některé předpovědi jako pravdivé, protože nám vyhovují, a ne proto, že je pro ně nějaký pevný základ nebo autoritativní zdroj. To nás může svést, že učiníme skutek, který by nám mohl ublížit, a to zejména jde-li o naši věčnou budoucnost. Tak je tomu právě DNES! Proč právě dnes?

² To proto, že dnes stojí před celým lidstvem nejzávažnější otázka, která musí být zodpovězena, a sice otázka: Kdo bude vládnout světu? To, co staví tuto převládající spornou otázku do popředí, není nekonečný spor mezi svobodným podnikáním kapitalistických národů a socialistickými, komunistickými národy. Způsobilo to spíše prohlášení, které učinili Jehovovi křesťanští svědkové o Božím království pod Kristem. Tomuto království náleží moc, protože časy pohanů skončily v roce 1914.

3. a) V jaké otázce jsou lidé nuceni zaujmout stanovisko? b) Proč by měly pohanské národy postoupit svou svrchovanost Jehovovi?

³ Lidé, kteří slyšeli na celém světě asi ve 190 jazycích poselství o království, byli prostě přinuceni, aby k tomu zaujali stanovisko. Jsou dnes pro, nebo proti Jehovovu právoplatnému panství pod Kristem? Země, na níž žijeme, je majetkem svého stvořitele, nikoli majetkem nás tvorů. Podle počítání času ve stvořitelově knize, Bibli, čas ke světovládě, který Bůh poskytl pozemským národům včetně národů křesťanstva, uplynul časně na podzim roku 1914. Jak Bůh označil konec „časů pohanů“? Tím, že se ujal své „velké moci“, aby vládl jako Král a dosadil svého nebeského Syna Ježíše Krista jako nebeského spoluvládce nad zemí. (Zjev. 11:15–18) Proto dnes vládne jeho Syn. (Ezech. 21:25–27) Nyní tedy přišel čas, aby pohanské národy postoupily svou svrchovanost Jehovovi.

4, 5. a) Jaké nebezpečí hrozilo na Středním východě v roce 614 př. n. l.? b) Co se stalo se svatým náčiním z jeruzalémského chrámu? Za jakých okolností se pouze mohlo splnit Chananiášovo proroctví o tomto náčiní?

⁴ V roce 614 př. n. l. nastal v judském království podobný stav. Tehdejšímu světu hrozilo vážné nebezpečí! Z které strany? Z té, kterou Bůh označil jako „všechny rodiny ze severu“, jinými slovy od babylónské světové moci, která vtrhla do oblasti Středního východu ze severu. (Jer. 1:13–15; 25:9, 26) Střední východ byl již pod vládou babylónského krále Nabuchodonozora od roku 620 př. n. l. , kdy jeruzalémský Joakim se stal vazalským králem Babylóna. Jeho bratr Sedechiáš se stal posledním vazalským králem svatého města, když jej Nabuchodonozor dosadil na trůn po jeho přísaze věrnosti. Když Nabuchodonozor opustil Jeruzalém a vrátil se domů, odvedl do vyhnanství sesazeného krále Joachina a židovské šlechtice. Odnesl také svaté náčiní z Jehovova chrámu a dal je do svatyň falešných babylónských bohů. Jak dlouho mělo toto svaté náčiní a jiné cennosti z vyloupeného Jeruzaléma zůstat v Babylóně? O této otázce se vášnivě diskutovalo ve čtvrtém roce Sedechiášovy vlády.

⁵ Falešný prorok Chananiáš, syn Azurův, se domníval, že mluví v Jehovově jménu, a určil „dva plné roky“. To se mohlo stát jen za těch okolností, že by Babylón byl poražen a Egypt se stal znovu světovou mocí. Chananiáš svou předpovědí proti Babylónu podporoval ty, kteří osnovali mezinárodní vzpouru proti babylónskému Nabuchodonozorovi. Avšak to bylo proti Jehovovu rozhodnutí a radě, jak již prohlásil sám Jeremiáš.

6. Jak se podle Jeremiáše 28:8, 9 lišilo Chananiášovo proroctví od proroctví proroků, kteří žili před Jeremiášem?

⁶ Zatímco Chananiáš pěstoval v judské zemi falešné naděje, Jeremiáš uzavřel svou odpověď před všemi kněžími a lidem v chrámě slovy: „Pokud jde o proroky, kteří byli odedávna přede mnou a před tebou, i ti prorokovali o mnohých zemích a velkých královstvích, o válkách a neštěstí a moru. Pokud jde o proroka, který prorokuje o míru, když se prorokovo slovo splní, prorok, kterého Jehova opravdu poslal, se stane známým.“ — Jer. 28:1–9.

7. Co předpověděl Ježíš Kristus pro naši dobu od roku 1914 a jaká dnes vzniká otázka o těch, kdo mluví pravdu?

⁷ Jehovův největší prorok, Ježíš Kristus, předpověděl válku, hlad, mor, zemětřesení a jiná neštěstí pro naši dobu od roku 1914. Všechno to má vyvrcholit ve „velkém soužení“, jemuž nebylo podobné v celých lidských dějinách. (Mat. 24:4–22) Svědkové Jehovovi dnes poukazují na to, jak se Ježíšovo proroctví postupně od roku 1914 splňuje. Ježíš nepředpověděl pro bezprostřední budoucnost, pro tuto generaci, žádný světový mír. Koho tedy Jehova poslal a kdo mluví v jeho jménu, duchovenstvo křesťanstva, které prorokuje opak, nebo dnešní Jeremiášova třída? Budoucnost ukáže, kdo mluvil pravdu.

8. Jaký dramatický čin provedl Chananiáš po Jeremiášově odpovědi a jaké časové proroctví pak učinil?

⁸ Falešný prorok Chananiáš musel mít důvěru v úspěch mezinárodní vzpoury proti Jehovovu „služebníku“, protože nyní provedl dramatický čin:

„Nato vzal prorok Chananiáš tyč jha s krku proroka Jeremiáše a zlomil ji. A Chananiáš řekl dále před očima všeho lidu: ‚Tak řekl Jehova: „Právě tak během dvou dalších plných let zlomím jho babylónského krále Nabuchodonozora na šíji všech národů.“ ‘ “ — Jer. 28:10, 11.

9. Co měl podle slov Jehovových říci Jeremiáš o tyčích jha a proč?

⁹ Mělo se však toto proroctví ukázat jako pravdivé, protože bylo proneseno v Jehovově jménu? Ne! Jehova nemohl učinit to, co prorokoval Chananiáš, a současně splnit opačné proroctví Jeremiášovo. Proto byla mezinárodní vzpoura proti Jehovovu označenému „služebníku“ předem odsouzena k nezdaru. „Jdi,“ řekl Jehova později Jeremiášovi, „a řekneš Chananiášovi: ‚Tak řekl Jehova: „Dřevěné tyče jha jsi zlomil a místo nich budeš muset udělat tyče jha ze železa.“ Tak totiž řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Jho ze železa vložím na šíji všech těchto národů, aby sloužily babylónskému králi Nabuchodonozorovi; a musí mu sloužit. I divoká polní zvířata mu dám.“ ‘ “ (Jer. 28:12–14) Žádné mezinárodní spiknutí podněcované Chananiášem nemohlo mít tedy úspěch. Kromě toho, že Jehova dá Nabuchodonozorovi „i divoká polní zvířata“, předá mu i země mezinárodních spiklenců.

NÁBOŽENSKÝ STRŮJCE SPIKNUTÍ DOSTÁVÁ SVOU ODMĚNU

10. K čemu je pověřena Jeremiášova třída, pokud jde o duchovenstvo, které jako Chananiáš podporuje mezinárodní vzpouru proti Jehovovi?

¹⁰ Dnešní proroci mezi duchovenstvem křesťanstva se otevřeně zastávají mezinárodního spiknutí proti Jehovovu království pod Kristem. Svědkové Jehovovi nemají pověření, aby nad někým z nich vyslovili rozsudek smrti. Mohou však blíže poznat Jehovovy inspirované výroky a uplatnit je proti náboženským falešným prorokům, kteří byli jako třída předstíněni Chananiášem. Přečteme si zde nyní o Jeremiášově prorockém jednání:

„A prorok Jeremiáš dále řekl proroku Chananiášovi: ‚Prosím, Chananiáši, naslouchej! Jehova tě neposlal; ty sám jsi způsobil, že tento lid důvěřuje falši. Proto tak řekl Jehova: „Hle, posílám tě pryč s povrchu půdy. Ty sám letos zemřeš, protože jsi mluvil přímou vzpouru proti Jehovovi.“ ‘ “ — Jer. 28:15, 16.

11. a) Jak dlouho žil Chananiáš? b) Čím podobným se provinilo duchovenstvo křesťanstva a nač musí poukazovat Jeremiášova třída?

¹¹ Chananiáš, zastánce přímé vzpoury mezinárodních spiklenců proti Jehovovi, žil ještě asi dva měsíce. „A tak prorok Chananiáš zemřel v sedmém měsíci toho roku [614 př. n. l.].“ (Jer. 28:17, 1) Co se stane s dnešními falešnými proroky křesťanstva ve světle tohoto prorockého dramatu staré doby? Podporují politické vládce v jejich odmítání vložit své šíje pod jho Jehovova královského služebníka, který je mnohem větší, než byl starověký Nabuchodonozor. Jeremiášova třída v tom nemůže spolupracovat s duchovenstvem. Musí dále poukazovat na neštěstí, do něhož duchovenstvo vede lidi.

12. Jaké poselství od Jehovy měl Jeremiáš o falešných prorocích Achabovi a Sedechiášovi pro Židy, kteří již byli v babylónském zajetí?

¹² V oněch dávných dnech politického neklidu na Středním východě měli Židé, kteří již byli odvedeni do Babylóna, mezi sebou falešné proroky. Těmto pseudoprorokům, kteří v židovských vyhnancích v Nabuchodonozorově zemi pěstovali falešné naděje, poslal Bůh skrze Jeremiáše toto poselství:

„A vy, slyšte Jehovovo slovo, vy všichni vyhnanci, které jsem poslal pryč z Jeruzaléma do Babylóna. Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kolaiášovu, a o Sedechiášovi, synu Maaseiášovu, kteří vám v mém jménu prorokují faleš: ‚Vydávám je do ruky babylónského krále Nabuchodonozora, a ten je srazí před vašima očima. A od nich bude jistě odvozeno zlořečení, jež bude říkat část celé skupiny vyhnanců z Judeje, kteří jsou v Babylóně: „Ať tě Jehova učiní jako Sedechiáše a Achaba, které babylónský král pražil v ohni!“, protože se dopouštěli nesmyslností v Izraeli, stále se dopouštěli cizoložství s manželkami svých druhů a stále mluvili falešně v mém jménu slovo, které jsem jim nepřikázal. „A já jsem ten, který ví, a já jsem svědek,“ je Jehovův výrok.‘ “ — Jer. 29:20–23.

Jehovův „služebník“ Nabuchodonozor měl nepochybně dobrý politický důvod, aby pražil Sedechiáše a Achaba v ohni, protože — v opaku k Jehovově radě — jednali proti zájmům císařského Babylóna.

13. Měli židovští vyhnanci očekávat brzké vysvobození z Babylóna? V čem je poučil Jeremiášův dopis?

¹³ Výše citovaná slova byla částí dopisu, který Jeremiáš poslal z Jeruzaléma vypovězeným starším, kněžím, prorokům a lidu v dalekém Babylóně, a jako své posly využil Elasa, syna Safanova, a Cemariáše, syna Helkiášova, které král Sedechiáš poslal z Jeruzaléma jako dva vyslance ke králi Nabuchodonozorovi do Babylóna. (Jer. 29:1–3) V tomto Jeremiášově dopisu řekl Jehova vyhnancům, aby neočekávali brzké vysvobození z Babylóna, ale aby se tam usadili, vstupovali do manželství a měli děti. Místo osnování vzpoury měli hledat „pokoj města, do něhož jsem vás [já, Jehova] přiměl jít do vyhnanství, a modlete se za ně k Jehovovi, protože v jeho pokoji bude i váš pokoj. . . Tak totiž řekl Jehova: ‚Ve shodě s vyplněním sedmdesáti let na Babylóně obrátím k vám svou pozornost a potvrdím své dobré slovo k vám tím, že vás přivedu zpět na toto místo.‘ “ — Jer. 29:4–10.

14. Jak povzbuzuje Jeremiášova třída podobně jako starověký prorok pokřtěné křesťany, ať žijí kdekoli?

¹⁴ Přesně podle Jeremiášova příkladu povzbuzuje dnešní Jeremiášova třída všechny oddané, pokřtěné Jehovovy svědky, aby poslouchali zákony a byli pokojnými občany zemí, v nichž — myšleno duchovně — jsou „cizinci a dočasní usedlíci“. (1. Petra 2:11–15) Svou relativní podřízeností „vyšším mocem“ zachovávají také pokoj s Bohem. — Řím. 13:1–4.

15. Co udělal Semaiáš, falešný prorok v Babylóně? Jakou stížnost podal „vrchnímu dozorci“ jeruzalémského chrámu?

¹⁵ Dříve než byl Jeremiášův dopis napsán a odeslán, falešný prorok v babylónském vyhnanství, Semaiáš Nechelamitský, poslal dopisy Sofoniášovi, synu Maaseiášovu, „vrchnímu dozorci“ jeruzalémského chrámu. A tak se v Jeremiášově dopisu do babylónského vyhnanství Jehova o tom zmiňuje a dále říká:

„A Semaiášovi Nechelamitskému řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Protože jsi ve svém jménu poslal dopisy všemu lidu, který je v Jeruzalémě, a knězi Sofoniášovi, synu Maaseiášovu, a všem kněžím a řekl jsi: ‚Jehova sám tě učinil knězem místo kněze Joiady, aby ses stal vrchním dozorcem Jehovova domu vzhledem ke kterémukoli muži, jenž zešílel a chová se jako prorok, a ty jej dáš do klády a na pranýř; proč jsi potom přísně napomenul Jeremiáše Anatotského, který se chová jako váš prorok? Proto poslal k nám do Babylóna a řekl: „Je to na dlouho! Stavte domy a obývejte je, pěstujte zahrady a jezte jejich plody — “ ‘ “ ‘ “ — Jer. 29:24–28; srovnej Jer. 29:4–6.

16. Co učinil „vrchní dozorce“ chrámu s dopisem od Semaiáše? Jak byl pak Jeremiáš inspirován, aby prorokoval o Semaiášovi?

¹⁶ Když však kněz Sofoniáš obdržel Semaiášův dopis, nedal jako „vrchní dozorce“ chrámu Jeremiáše do klády a na pranýř. Především přečetl dopis Jeremiášovi. (Jer. 29:29) A co se stalo dál?

„Pak přišlo Jeremiášovi Jehovovo slovo: ‚Pošli ke všem vyhnancům a řekni: „Tak řekl Jehova o Semaiášovi Nechelamitském: ‚Protože Semaiáš vám prorokoval, ale já jsem jej neposlal, a on se snažil přimět vás, abyste důvěřovali falši, proto řekl Jehova: „Obracím svou pozornost k Semaiášovi Nechelamitskému a k jeho potomkům. Nebude mít nikoho, kdo by bydlel uprostřed tohoto lidu; a nebude se dívat na to dobré, co činím pro svůj lid,“ je Jehovův výrok, „protože mluvil přímou vzpouru proti Jehovovi.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 29:30–32.

17. Proč byla vzpoura proti Babylónu, podněcovaná Semaiášem, také vzpourou proti Jehovovi?

¹⁷ Tím, co Semaiáš prorokoval a napsal, rozněcoval vzpouru jeruzalémského krále Sedechiáše podporovaného egyptským faraónem, který byl neústupným protivníkem babylónské světové říše. Ale taková vzpoura by byla něco více než jen vzpourou proti Babylónu. Byla by to vzpoura i proti Jehovovi, který tehdy použil babylónského krále jako svého „služebníka“. Tak byl Jehova nebeským Pánem babylónského krále. Proto by vzpoura proti Babylónu byla v prvé řadě vzpourou proti Jehovovi.

ČEKAT NA JEHOVU A ZACHOVÁVAT KŘESŤANSKOU NEUTRALITU

18. Jak se Semaiáš snažil předejít Jehovu a s jakými následky pro sebe a své potomky?

¹⁸ Semaiáš v Babylóně nechtěl čekat na Jehovu, až by osvobodil židovské zajatce, k nimž patřil. Nevěřil dřívějšímu proroctví Izaiáše 44:28 až 45:4 o Kórešovi neboli Cýrovi Perském, který měl dobýt Babylón a umožnit návrat židovským vyhnancům do jejich domova. Semaiáš chtěl předejít Jehovu. Uvažoval, jak dobýt záchranu pro sebe a ostatní vyhnance svým vlastním způsobem. Dával přednost tomu, aby vazalskému judskému království bylo babylónským králem nasazeno na šíji „jho ze železa“. (Jer. 28:13, 14) Vzbouřenec Semaiáš neměl proto žádnou vyhlídku na osvobození. Jeho potomci měli být odříznuti a neměli se podílet na obnově Izraele!

19. Jakou cestou jde novodobý protiobraz Semaiášův od roku 1914?

¹⁹ My dnes učiníme dobře, budeme-li dbát na radu v Jeremiášově dopisu, jak je podána u Jeremiáše 29:8, 9. Tak nebudeme napodobovat příklad novodobého protiobrazu Semaiáše Nechelamitského, starověkého podněcovatele vzpoury proti Jehovovu uspořádání. Duchovenstvo křesťanstva, které nenaslouchalo Jeremiášově třídě po skončení „časů pohanů“ v roce 1914, se nyní prokazuje jako „špatné fíky, které se pro špatnost nedají jíst“. Mělo obrátit svou pozornost k jednotlivým rysům „znamení“, které bylo předpověděno Ježíšem Kristem a splňuje se od roku 1914: k „meči“ válek v celosvětovém měřítku, k ničícímu „hladu“ a nekontrolovatelným „morům“ a k ‚rozptýlení‘ bezmocného lidu, dokonce i v křesťanstvu, které tvrdí, že je křesťanské. (Jer. 29:16–19; Mat. 24:4–20) Duchovenstvo stále ukazuje, že nevěří biblicky vysvětlenému významu „znamení“; nenabádá proto národy, aby se obrátily od své národní svrchovanosti k Jehovovu vládnoucímu královskému služebníku Ježíši Kristu, který se od roku 1914 podílí se svým nebeským Otcem na „království světa“, jenž je mnohem velkolepější, než byla Nabuchodonozorova babylónská říše. Duchovenstvo schvaluje lidmi vytvořené plány a místo Božího panství podporuje Spojené národy.

20. Jaký zasloužený trest je vykonáván na povstalcích proti vládě? Jak tedy dosáhneme trvalé záchrany?

²⁰ Dnes je u světských národů vzpoura proti zákonné vládě trestána smrtí povstalců. Stejně tak si nekřesťanská vzpoura proti Jehovovi a jeho královskému služebníku zasluhuje zničení tak zvaných „křesťanských“ náboženských vůdců, kteří „mluví přímou vzpouru proti Jehovovi“. (Jer. 29:32) Jejich zničení bylo předstíněno zničením falešného proroka Semaiáše a jeho potomků, kteří nikdy neviděli „dobré“, které Jehova zamýšlel učinit pro pokorné členy svého lidu ve vyhnanství. Nemáme tedy pověření, abychom pracovali na vlastním okamžitém osvobození lidskými prostředky. Dosažení trvalé záchrany spočívá v trpělivém a důvěřivém čekání na Jehovu, aby nás osvobodil „služebníkem“ větším, než byl Kóreš neboli Cýrus Perský, totiž Ježíšem Kristem.

21. Jaké jednání pokorných vyhnanců bychom měli dnes napodobovat? Jak to předpověděl Jehova u Jeremiáše 29:12–14?

²¹ Naše snaha předejít Jehovu nikdy nepřinese osvobození, po kterém tak vroucně toužíme. Místo abychom se k Jehovovi obrátili zády a nevšímali si jej, činíme dobře, když napodobujeme ty, kteří viděli záchranu u Jehovy a byli v ustanoveném čase přivedeni zpět do svého domova. Jejich jednání, které je hodné napodobení, předpověděl Jehova: „A jistě mě budete volat a přijdete a budete se ke mně modlit, a já vám budu naslouchat. A skutečně mne budete vyhledávat a najdete mne, protože mne budete hledat celým srdcem. A já se vám dám nalézt.“ — Jer. 29:12–14.

22. Jaká naděje by nás měla dnes přimět k jednání vzhledem k tomu, že „Jehovův rok dobré vůle“ končí?

²² Již brzy skončí „Jehovův rok dobré vůle“. (Iz. 61:2) Je v našem zájmu, abychom na sebe vztahovali jeho slova: „ ‚Já sám totiž dobře znám myšlenky, které mám vzhledem k vám,‘ je Jehovův výrok, ‚myšlenky o pokoji, a ne o neštěstí, abych vám dal budoucnost a naději.‘ “ (Jer. 29:11) „Budoucnost“, kterou Jehova pro nás zamýšlí, je ta nejkrásnější. Jestliže se nyní podřídíme jeho universální svrchovanosti, bude to věčný život v pokoji, blahobytu a štěstí umožněný jeho královským služebníkem Ježíšem Kristem. To je ta naděje, kterou Jehova před nás staví. Jednejme v souladu s ní, a to s hlubokou vděčností.

Žalmy

Bůh vysvobozuje ohleduplného

POZOROVAL jsi, že lidé se obyčejně shromažďují okolo zámožných lidí a těch, kteří mají význačné sociální postavení? A naopak, často se vyhýbají zchudlým, churavým a těm, kteří jinak postrádají sílu.

Taková zkušenost je zaznamenána v 41. žalmu. Tento žalm se dá rozdělit na tři části. První mluví o požehnáních, která poskytuje Bůh jedincům, kteří „s nepatrným“ jednají ohleduplně. (Verše 1–3; 2–4, „KB“) Dále je popsáno, že žalmista trpěl sám vážnou nemocí a zradou přátel. Na konci je modlitba o Boží pomoc a vyjádření pevné důvěry, že modlitba bude příznivě vyslyšena. (Verše 10–12; 11–13, „KB“) Poslední verš (13; 14, „KB“) tvoří závěr první z pěti malých „knížek“, do nichž jsou knihy žalmu rozděleny.

Nadpis 41. žalmu (verš 1, „KB“) říká, že je to „Davidova melodie“. Okolnosti popsané v tomto žalmu se dobře hodí na neklidná léta Davidova života, která následovala po jeho hříchu s Betsabé. (2. Sam. kap. 11–18) Mluví nicméně o událostech podobných těm, které oddaní Boží služebníci podstupovali ve všech obdobích dějin.

Žalm začíná: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s nepatrným.“ (Žalm 41:1a; 41:2a, „KB“) Hebrejské slovo pro „nepatrný“ doslova znamená „tenký“, „hubený“, „štíhlý“. Označuje toho, kdo je slabý pro chudobu, nemoc nebo skličující okolnosti a kdo potřebuje pomoc. Člověk, který „jedná ohleduplně“, rozeznává potřeby nepatrných. Místo aby bez zájmu přešel kolem, stará se o potřebného, ošetřuje jej a projevuje něžný soucit. Člověk ohleduplný je skutečně „šťastný“, jednak pro dobrý pocit, který pramení ze štědrosti, jednak pro přízeň všemohoucího Boha, jehož štědrost napodobuje. — Sk. 20:35; Jak. 1:17.

Žalmista dále říká o ohleduplném: „V den neštěstí mu Jehova opatří únik, Jehova sám jej ochrání a zachová jej naživu. Bude prohlášen za šťastného na zemi a je nemožné, abys jej vydal duši jeho nepřátel.“ — Žalm 41:1b, 2; 41:2b, 3, „KB“.

„Den neštěstí“ se může vztahovat na nějakou nešťastnou událost, nebo dokonce na delší období těžkostí. Verš 3 (4, „KB“) naznačuje, že žalmista měl na mysli zejména nemoc, která přivedla ‚ohleduplného k nepatrným‘ až do stavu krajní slabosti. Vyjadřuje důvěru, že Jehova jej během jeho nemohoucnosti ochrání a zachová jej naživu. Kdyby jiní pozorovali, jak jej Bůh vysvobodil ze zdánlivě beznadějné situace, ‚prohlásili by jej za šťastného na zemi‘ tím, že by šířili zprávu o Božím milosrdném jednání s ním.

Žalmista nato pokračuje: „Jehova sám jej [ohleduplného] bude podporovat na lůžku nemoci: celé lože jistě změníš