17. Proč ve skutečnosti není mír mezi Jehovou a křesťanstvem?

¹⁷ Mluvčí křesťanstva tedy zkreslují hrozící situaci a ujišťují, že je mír, „když žádný mír není“. Mezi Jehovou Bohem a křesťanstvem není mírumilovný vztah. Jejich hříchy nejsou pokryty smiřující krví Kristovou. Nebetyčné množství jejich hříchů je neodpustitelné. Bůh s ním proto není v míru. Křesťanstvo stojí před zničením, nikoli před „mírem“ neboli duchovním blahobytem, protože jeho duchovenstvo a členové jeho církví nestoudně dělali to, co je Jehovovi ‚dokonce odporné‘. — Jer. 8:12.

18. Jak postihne křesťanstvo zničení? Jaký bude mít rozsah?

¹⁸ Duchovenstvo i jejich stáda jsou v tak ukolébaném stavu, že je zničení postihne „náhle“, ano jakoby „v okamžiku“. (Jer. 4:20; 6:25, 26) Od konce první světové války v roce 1918 Jehova podrobně zkoumá křesťanstvo a zakrátko, ve svém ustanoveném čase, mu věnuje potřebnou pozornost, jako se to stalo starověkému Jeruzalému. Potom jejich sebevědomí náboženští představitelé klopýtnou a upadnou do zkázy. Jehova vše naprosto očistí; nezbyde nic, co by bylo možné sbírat jako paběrky. Ať získali s Jehovovým připuštěním jakékoli hmotné věci, všechny „pominou kolem nich“ a dostanou se do rukou nepřátel. — Jer. 8:12, 13.

19. a) Co řekl Ježíš svým učedníkům, že mají dělat, až budou vidět příznaky nadcházejícího zničení Jeruzaléma? b) Co udělali ti, kteří byli za dnů Jeremiášových ve volné krajině? Jak byli zklamáni ve svém očekávání?

¹⁹ Když Kristus v roce 33 n. l. předpovídal zničení, které mělo v roce 70 n. l. postihnout Jeruzalém, co řekl Židům, že mají udělat? Měli vyjít z Jeruzaléma a z celé judské provincie, až budou patrné známky toho, že nadchází zničení. Kdo byl na poli nebo ve venkovských oblastech, neměl vstupovat do Jeruzaléma, ale měl ihned vyjít z celé Judeje, aby byl v bezpečí a mohl přežít. (Mat. 24:15–18; Luk. 21:20, 21) Ale v Jeremiášově době, když se blížili babylónští ničitelé, měli lidé pocit, že bude lépe opustit otevřenou krajinu a utéci do Jeruzaléma a jiných opevněných měst. Domníváli se, že by snad mohli tam přečkat obléhání nebo, kdyby to bylo nutné, raději by zemřeli tam. Pomoc od Jehovy, Boha jejich chrámu, však nepřišla. Místo toho je Bůh nechal pít hořký nápoj, smrtící „otrávenou vodu“. Podle ujišťování od jejich falešných „proroků“ „doufalo se v mír“, ale co se stalo? „Ale nepřišlo nic dobrého; v čas uzdravení, ale hle, hrůza!“ V uších jim zněly zprávy o invazi ničivých vojsk. — Jer. 8:14–16.

20. Kdo nesl podle Jeremiáše 8:17 odpovědnost za vyslání smrtících vojsk? Jak se splnilo toto proroctví?

²⁰ V Jeremiášově době to byl Jehova, kdo poslal své ničitele proti Izraelitům, kteří porušovali smlouvu. Dělali před ním odporné věci, neboť znečišťovali jeho chrám a jeho zem. „ ‚Já totiž posílám mezi vás hady, jedovaté hady, na něž není žádné zaklínání, a jistě vás uštknou,‘ je Jehovův výrok.“ (Jer. 8:17) V té době již nebyl v Izraeli žádný Mojžíš, který by vyzvedl na kůl měděného hada, aby Izraelité byli uzdraveni od hadího uštknutí pouze tím, že by se na měděného hada podívali ve víře. (4. Mojž. 21:4–9; Jan 3:14, 15) Babylónští ničitelé a plenitelé to mysleli vážně; tehdy v roce 609 př. n. l. nemohli obklíčení Izraelité dělat nic, co by Babylóňany odvrátilo od jejich úkolu, který jim dal Bůh. „Opevněná města“, do nichž Izraelité utekli, je nemohla uchránit před Jehovovým soudem.

21. Jak Jehova u Jeremiáše 8:18, 19 ukázal, že nepociťuje v srdci potěšení z toho, že bylo nutné přivodit národní katastrofu?

²¹ Jehova neměl ve svém srdci radost z toho, že bylo nutné způsobit tuto národní katastrofu. Dával potřebnou výstrahu, předpovídal, že judská země bude zbavena obyvatel a že většina těch, kteří přežijí, bude odvedena daleko do Babylóna. Ubozí vyhnanci, kteří budou překvapeni Jehovovým ‚podivným skutkem‘, k němu budou volat o pomoc. Proto řekl: „Pojal mne nevyléčitelný zármutek. Mé srdce je nemocné. Hle, ze vzdálené země [z Babylóna] zaznívá volání dcery mého lidu o pomoc: ‚Cožpak Jehova není na Siónu? Nebo v něm není jeho král?‘ “ — Jer. 8:18, 19.

22. Proč se tento Boží skutek stal podivným? Co řekl Jehova o důvodu, proč tak jednal?

²² Židovští vyhnanci nebudou schopni sami si uvědomit, že Jehova opustil Jeruzalém (Sión) v takovém ponížení, bez chrámu nebo domu jejich Boha a bez královského trůnu, na němž by seděl některý potomek krále Davida jako Jehovův pomazaný král. Jaká to byla pro tu dobu potupa jeho jména! Jestliže to tehdy bylo podivné, pak se nadcházející zničení křesťanstva bude zdát ještě divnější. Proč se to stane, ukazuje Jehova ve své odpovědi na volání židovských vyhnanců o pomoc: „Proč mne uráželi svými rytinami, svými marnými cizími bohy?“ — Jer. 8:19b; Iz. 28:21.

23. Co se má podle Jeremiáše 8:20 stát s nadějemi stoupenců křesťanstva, kteří doufají, že svými skutky získají záchranu?

²³ Naděje křesťanstva na záchranu nejsou založeny na Bibli; musí zahynout! Musí přijít čas, kdy stoupenci křesťanstva řeknou: „Žeň pominula, léto [kdy mohly být opatřeny prostředky k záchraně] skončilo; ale my, my jsme nebyli zachráněni!“ (Jer. 8:20) Kéž nejsme mezi těmi, kteří to řeknou!

24. Jakým zvoláním u Jeremiáše 8:21, 22 byl vyjádřen zármutek nad takovým nešťastným poselstvím, jako je naše?

²⁴ Lidé, kteří dnes patří ke křesťanstvu, se snad cítí zarmouceni takovým poselstvím, jako je naše. Kdysi dávno byl Jeremiáš zarmoucen při představě, že chrám, v němž sloužil jako kněz, bude zničen. Dokonce v národě, jehož byl členem, mělo dojít k pobíjení a měl být rozptýlen. Když viděl, že není naděje na duchovní uzdravení jeho vlastního lidu, mohl ve vší upřímnosti a bez jakýchkoli sebeospravedlňujících pocitů zvolat: „Zhroucením [šéber, neboli zdrcením či otřesením] dcery mého lidu jsem byl otřesen [šabár]. Zesmutněl jsem. Pojal mne přímo úžas. Cožpak v Galádu není žádný balzám? Není tam žádný léčitel? Proč tedy nedošlo k zotavení dcery mého lidu?“ — Jer. 8:21, 22.

25. Existuje pro dnešní křesťanstvo nějaký uzdravující lék? Co by měli nyní učinit lidé, kteří milují trvalý mír?

²⁵ Otřesený duchovní stav starověkého Jeruzaléma a Judeje byl nevyléčitelný. proto byli skutečně zdrceni vpádem Babylóňanů v roce 607 př. n. l. Dnes, v této pokročilé době, neexistuje žádný ‚balzám v Galádu‘, který by mohl uzdravit křesťanstvo. Dříve než na křesťanstvo „náhle“ přijde zničení, ať všichni lidé, kteří milují pravý a trvalý mír s Jehovou Bohem, z křesťanstva uprchnou.

‚Nadarmo roztažená síť ‘

V Příslovích 1:17 je řečeno jako varování před blízkými styky s bezzákonnými lidmi: „Nadarmo roztažena bývá síť před očima jakéhokoli ptactva.“ Ptáci jsou od přírody obezřetní a mají dobrý zrak. Kdyby tedy někdo roztáhl před očima ptáka síť, nemohl by počítat s tím, že ho polapí. Jeho námaha by byla marná. Rovněž tak málo úspěchu budou mít lidé, kteří žijí z krádeží a loupeží. Pouze si sami kladou léčky a jejich plány se nakonec rozplynou. — Přísl. 1:19.