jsou oni sami. Lidé, kteří vlastenecky podporují politické činitele tohoto systému věcí, stojí tváří v tvář silám, které vykonají rozsudek pod Jehovovým velením. V Jeremiášově době byly těmito výkonnými silami babylónské armády pod velením císaře Nabuchodonozora. V nadcházející válce armageddonské to budou Jehovovi svatí andělé pod vedením jeho Syna Ježíše Krista. — Zjev. 16:12; 19:11–21.

28, 29. Co bychom si měli zvolit my, prostí lidé, abychom dbali Jehovových slov u Jeremiáše 21:8–10?

²⁸ Vládci křesťanstva napodobují jeruzalémského krále Sedechiáše a nechtějí se změnit a hledat smíření s Bohem. Co bychom tedy měli dělat my, prostí lidé, jestliže hrozí světová zkáza? (Jer. 21:11, 12; 22:3–5) Měli bychom jednat jako jednotlivci. Měli bychom se osobně rozhodnout pro „cestu života“. Každý z nás má dávat pozor na slova, která řekl Bůh prostřednictvím Jeremiášovým:

²⁹ „A tomuto lidu řekneš: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti. Ten, kdo zůstane sedět v tomto městě, zemře mečem a hladem a morem; ale ten, kdo vyjde a skutečně odpadne k Chaldejcům, kteří vás obléhají, zůstane naživu a jistě bude mít svou duši za kořist.“ ‘ ‚ „Obrátil jsem totiž svůj obličej proti tomuto městu k neštěstí, a ne k dobru,“ je Jehovův výrok. „Bude dáno do ruky babylónského krále, a on je jistě spálí ohněm.“ ‘ “ — Jer. 21:8–10.

30. Proč tehdejší Žid, který ‚odpadl k Chaldejcům‘, nejednal nevlastenecky nebo zrádně?

³⁰ Jestliže nějaký Žid ‚odpadl k Chaldejcům‘, kteří obléhali judské království, nebylo to nevlastenecké nebo zrádné jednání. Byl to projev poslušnosti Jehovovi Bohu, neviditelnému nebeskému králi Izraele. Byla to „cesta života“, zatímco „cesta smrti“ bylo neposlušné jednání, které si zvolili židovští vlastenci.

31. Kdo byl v podobné situaci v prvním století n. l.?

³¹ V podobné situaci byli v prvním století našeho letopočtu Židé, kteří se stali křesťany. Ježíš Kristus předpověděl, že obnovené město Jeruzalém bude zničeno římskými vojsky, o nichž mluvil jako o „ohavnosti působící zpustošení“. — Mat. 24:15.

32. Jaké pokyny dal Ježíš svým oddaným následovníkům?

³² Ježíš dal proto svým oddaným následovníkům pokyn: „Potom přijde konec. Proto až spatříte ohavnost působící zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, která stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnosti), potom ti, kteří jsou v Judsku, ať začnou utíkat k horám. Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv. . . neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké nikdy více nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:14–22.

33. K čemu to vedlo, jestliže někdo dbal nebo nedbal Ježíšova pokynu v období mezi rokem 66 a 70 n. l.?

³³ Věřící Židé, kteří se stali křesťany, uposlechli tento pokyn svého Mistra. Když římské legie ustoupily po svém neúspěšném útoku na Jeruzalém a jeho chrám v roce 66 n. l. , ohrožení křesťané opustili celou judskou provincii. Nebyli to zběhové, kteří by zradili židovskou věc. Poslouchali svého vůdce, Ježíše Krista, a proto cesta, kterou si vybrali, byla „cesta života“. Vlastenečtí Židé si vybrali „cestu smrti“ a 1 100 000 jich zahynulo, když římské legie pod vedením generála Tita zničily Jeruzalém v roce 70 n. l.

34. Kam bez otálení uprchnou ti, kteří milují život v novém pořádku?

³⁴ Máme-li před očima takové historické příklady, co budeme dělat my dnes? Žijeme v době, kterou Kristovi učedníci označili jako „skonávání systému věcí“. „Tato generace“ stojí tváří v tvář bezpříkladnému „velkému soužení“, jež přijde na svět a jež bylo předstíněno zničením Jeruzaléma. Nyní je nutno zvolit si „cestu života“ nebo „cestu smrti“. Jeremiášova třída si zvolila „cestu života“. Tato třída poukazuje jiným na to, aby učinili totéž. Všichni, kteří milují věčný život ve spravedlivém novém pořádku, využijí bez váhání tuto Bohem danou příležitost a zvolí si „cestu života“. Uprchnou na stranu Jehovových výkonných sil. — Mat. 24:3, 34.

Královský „pastýř“, o němž mluví biblické proroctví

1. Jak političtí „pastýři“ světa zacházejí s národy? Jak bude tento stav napraven?

POD vedením politických „pastýřů“ tohoto systému věcí zůstávají lidé podobající se ovcím rozděleni. Každý národ je v odděleném národnostním ovčinci. Neexistuje jediný ovčinec, v němž by mohlo být celé lidstvo. Organizace pro světový mír a bezpečnost, Spojené národy, nevytvořila takový univerzální ovčinec, ačkoli počet členských národů dosáhl nyní 151a. Nesplňuje potřeby lidí, aby byl jeden ovčinec pod jedním Pastýřem. Pouze stvořitel, který „učinil z jednoho člověka všechny lidské národy, aby bydlely na celém povrchu země“, se může postarat o to, aby zde byl vládnoucí Pastýř, který by shromáždil všechny lidi do jednoho ovčince. — Sk. 17:26.

2, 3. a) Proč Jehova uznal za dobré sesadit z trůnu pastýře, kteří pocházeli z rodu krále Davida? b) Proč Jeremiáš 23:1, 2 oznamuje „běda“ takovým pastýřům?

² Prostřednictvím svého vyvoleného izraelského lidu stvořitel ukázal celému světu, že v přítomném systému věcí žádný nedokonalý člověk nemůže spojit všechno lidstvo v jedno stádo a vládnout nad ním jako jeden pastýř. To platilo i pro dynastii králů z rodu krále Davida, který v roce 1070 př. n. l. dobyl Jeruzalém a učinil jej hlavním městem. Jako pozemští zástupci Boha Izraele seděli na trůnu, který se nazýval „Jehovův trůn“. (1. Par. 29:23; 2. Par. 13:8) Vládnoucí pastýři se (až na malé výjimky) stále zhoršovali, a proto Bůh po 463 letech vlády uznal za dobré sesadit tuto dynastii.

³ „ ‚Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují ovce mé pastvy,‘ je Jehovův výrok. Proto tak řekl Jehova, Bůh Izraele, proti pastýřům, kteří pasou můj lid: ‚Vy sami jste rozptýlili mé ovce; a stále jste je rozháněli a neobrátili jste k nim svou pozornost. Hle, já obracím svou pozornost k vám, pro špatnost vašeho jednání,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 23:1, 2.

4. Jak se dařilo Sallumovi (Joachazovi) a Joakimovi jako „pastýřům“?

⁴ Po smrti dobrého krále Joziáše v roce 628 př. n. l. jeho tři synové a jeho vnuk jednali špatně. Proto byli jejich poddaní rozptýleni. Byl to například Sallum neboli Joachaz, který první nastoupil po Joziášovi na „Jehovův trůn“. Vládl čtvrt roku a pak byl odveden do vyhnanství do Egypta, kde zemřel. (Jer. 22:10–12) Jeho starší bratr Joakim vládl jedenáct let tak utlačujícím způsobem a nesl takovou vinu krve, že si nezasloužil nic lepšího, než aby jeho mrtvé tělo bylo vyhozeno za jeruzalémské brány a jeho pohřeb aby byl „jako pohřeb osla“. — Jer. 22:13–19.

5. Jak se dařilo Koniášovi (Joakinovi) a Sedechiášovi jako „pastýřům“?

⁵ Po Joakimovi nastoupil jeho mladý syn Joachin, který se také jmenoval Jekoniáš neboli Koniáš. (Mat. 1:11, 12) Byl potomkem