Jeruzalém — příčina „k jásání“

„Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce. Ale jásejte a radujte se navždy z toho, co tvořím. Protože já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání a budu se radovat v Jeruzalémě a jásat ve svém lidu.“ — IZAIÁŠ 65:17–19.

1. a) Proč by měla být slova u Izaiáše 65:17–19 vzrušující pro Boží lid? b) Jaké otázky však vznikají ohledně Jeruzaléma?

VZRUŠUJÍCÍ jsou tato slova svrchovaného Pána Jehovy, jak je vyjádřil prostřednictvím svého proroka! Mluví o překypující radosti. Chceš se této radosti účastnit? Jistě si to přeješ. Snad se však zeptáš: O jakém Jeruzalémě se zde mluví? Má nějakou spojitost s novodobým městem — v němž se soustřeďuje tolik násilných náboženských a politických rozporů? Splní vůbec někdy „Jeruzalém“ svou úlohu v souladu s významem svého jména — „Vlastnictví [nebo Základ] dvojnásobného pokoje“? A jak se „nová nebesa a nová země“ vztahují k Jeruzalému z tohoto proroctví? Uvidíme.

STAROVĚKÝ JERUZALÉM

2. Jaké byly dávné dějiny místa, na němž stál Jeruzalém?

² O místě, kde je Jeruzalém, se ví, že mu již velmi dávno Jehova poskytoval přízeň. Bezpochyby právě tam před více než 3 900 lety požehnal kněz a král Melchisedech Abrahámovi. Dále žehnal Jehovovi, ‚nejvyššímu Bohu, tvůrci nebe a Země‘. (1. Mojž. 14:18, 19) Během času se však toto hornaté město Sálem stalo pevností Jebuzitů, kteří uctívali démony.

3. Jaké zmínky jsou o Jeruzalému v době Jozuově a potom?

³ Uplynulo více než 400 let, než byla v Bibli v 10. kapitole Jozuově učiněna zmínka o „Jeruzalémě“. Čteme zde, že jeruzalémský král Adonisech požádal čtyři sousední krále, aby se k němu připojili ve válce proti Izraeli. Ale za Izrael bojoval Jehova. I slunce a měsíc se zastavily, aby Kananejci mohli být úplně poraženi. Těch pět králů bylo pobito. Není však řečeno, že Jozue zabral Jeruzalém. Zpráva ve skutečnosti říká: „A ty Jebuzejce, kteří bydleli v Jeruzalémě, ty nemohli Judovi synové [kteří zdědili ono území] vyhnat.“ — Jozue 10:1–27; 15:63; Soudců 1:21.

JERUZALÉM ZA KRÁLŮ DAVIDA A ŠALOMOUNA

4. Jaké požehnání měl Jeruzalém v době Davidově a Šalomounově?

⁴ Asi o 400 let později se stal králem nad celým Izraelem David. V roce 1070 př. n. l. „David. . . přistoupil k tomu, aby zabral pevnost Sión, to jest město Davidovo“, v Jeruzalémě. Tam na hoře Siónu začal panovat jako Jehovův pomazaný král. Jeho syn Šalomoun také seděl „jako král na Jehovově trůně“. Během své pokojné vlády vybudoval Šalomoun na hoře Moria v Jeruzalémě nádherný chrám. Tento chrám se stal střediskem uctívání Jehovy a poučování z Jehovova slova a Zákona. — 1. Par. 11:5; 29:23; 2. Par. 7:12–16.

5. Jak popisuje kniha Žalmů Jeruzalém a jeho „vznešeného Krále“?

⁵ Mnohé žalmy vyzdvihují krásu Sióna a Jeruzaléma. Synové Chóreho o něm zpívali jako o „městě našeho Boha, jeho svaté hoře“. Ano „krásná povýšeností, jásání celé země je hora Sión na vzdálených stranách severu, město vznešeného Krále [Jehovy Boha]“. David sám jej popsal slovy: „Naše nohy stály v tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém je vystavěn jako město, které se spojilo v jedno, k němuž vystoupily kmeny, kmeny Jah, jako připomínka Izraeli, aby vzdával díky jménu Jehovovu.“ O tomto „vznešeném Králi“ je řečeno, že „přebývá v Jeruzalémě“ a že je milujícím ochráncem svého lidu. „Jeruzalém — jako jej hory obklopují, tak Jehova obklopuje svůj lid od nyní až na neurčitý čas.“ — Žalm 48:1, 2; 122:2–4; 135:21; 125:1, 2.

ZNIČENÍ A OBNOVENÍ

6. a) Co začal Jeruzalém symbolizovat? b) Jaký soud byl vykonán na Jeruzalému a proč?

⁶ Jeruzalém a hora Sión začaly vhodně symbolizovat izraelský národ a jeho lid. Ale během necelých 500 let tento lid podlehl odpadnutí a ničemní králové ‚naplnili Jeruzalém nevinnou krví‘. (2. Král. 24:4) Nechtěli dbát výstrahy Božích proroků, a tak nakonec svrchovaný Pán Jehova vynesl nad Sedechiášem, posledním králem, který vládl v Jeruzalémě, rozsudek, jenž zněl: „Sejmi tu korunu. . . Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, který má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.“ (Ezech. 21:26, 27) V roce 607 př. n. l. zničil Nabuchodonozor z Babylóna Jeruzalém i jeho chrám a ty, kteří to přežili, odvedl jako zajatce do Babylóna.

7. a) K jakému obnovení došlo a proč to bylo překvapující? b) Co bylo tehdy na Jeruzalému jiného, ale co bylo umožněno touto obnovou?

⁷ Jehovovi proroci však předpověděli nádhernou obnovu Jeruzaléma, a Jeremiáš dokonce prohlásil, že se to stane po sedmdesáti letech. (Iz. 44:24–45:7; Jer. 25:11, 12; 29:10) K velkému úžasu a ve splnění Jehovova proroctví daného prostřednictvím Izaiášovým byl Babylón poražen a perský král Cyrus, který jej dobyl, vydal výnos, jímž umožňoval bohabojným Židům, aby se vrátili a obnovili Jehovovo uctívání v Jeruzalémě právě v čas — v roce 537 př. n. l. Jak předpověděl Izaiáš, zazářila ‚Jehovova sláva, nádhera našeho Boha‘ znovu nad Judou a Jeruzalémem. Tentokrát v Jeruzalémě nepanoval žádný král. Ale Jehova opět poskytl tomuto městu přízeň, protože tam bylo jeho jméno a protože ostatek jeho lidu projevil věrnost. Znázorňovalo to však ještě vznešenější budoucí věci. Město bylo znovu vystavěno a tak bylo možné, aby se tam podle proroctví objevil Mesiáš. — Iz. 35:2; 62:1–7.

JERUZALÉMSKÝ DŮM OPUŠTĚN

8. a) Proč neuvítal Jeruzalém Mesiáše? b) Jaké Ježíšovo proroctví se splnilo na Jeruzalému a jak?

⁸ Více než 500 let po tomto obnovení se Mesiáš opravdu představil Židům v Jeruzalémě. Stalo se to tedy v Jehovově ustanoveném čase, v roce 33 n. l., čímž se splnilo Danielovo proroctví z kapitoly 9, veršů 24–27. Uvítal však Jeruzalém Mesiáše? Nestalo se to, protože naděje, které Jeruzalém pěstoval, byly politické. Jeruzalém již předtím odpadl od učení Jehovova slova a panovníci Židů se dopustili neodpustitelného hříchu, když zavraždili samotného Božího Syna! Jen tři dny před tím, než byl krutě přibit na mučednický kůl řekl Mesiáš, Ježíš, tomuto lidu: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Mat. 23:37, 38) Pozemský Jeruzalém byl souzen a Jehova jej v onom roce 33 n. l. zavrhl. V roce 70 n. l. úplně vyhladila římská vojska Jeruzalém a většinu jeho obyvatel a zničila také chrám i rodové a jiné záznamy, jež se vztahovaly na židovský systém věcí.

9. Žil pozemský Jeruzalém podle významu svého jména?

⁹ Měl snad pozemský, obnovený Jeruzalém od té doby nějaké požehnání od Boha? Jeho neklidné dějiny uplynulých 1900 let poskytují odpověď. A dnešní Jeruzalém je stále nábožensky rozděleným městem. Nelze tam najít „vlastnictví dvojnásobného pokoje“ ani slávu Jehovovu. Pozemský Jeruzalém již nemá místo v Jehovově božském předsevzetí.

ODPADNUTÍ PŘEDSTÍNĚNO

10. a) Co dobře znázorňuje odpadlý Jeruzalém? b) Jak mohou slova u Matouše 7:20 platit na tento novodobý „Jeruzalém“?

¹⁰ Jeruzalém, který se dvakrát dopustil odpadnutí a který Jehova potrestal tím, že proti němu přivedl nejprve babylónské dobyvatele a později římské legie, dobře znázorňuje jiný odpadlý systém, organizované náboženství křesťanstva. Stejně jako pokrytečtí panovníci v Jeruzalémě přinášeli svými rty uctívání Jehovovu zákonu, tak i duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že mluví za biblického Boha. Ale Ježíš Kristus říká, že „poznáte tyto lidi podle jejich ovoce“. (Mat. 7:20) A jaké „ovoce“ přináší novodobé křesťanstvo? Poskytli snad nějaký „základ dvojnásobného pokoje“? Ne. Bylo zde spíše ovoce dvou hrozných světových válek, jež obě vypukly v říši křesťanstva a bojovalo se v nich s požehnáním náboženských duchovních na obou stranách. Prorocká slova, která Jehova adresoval odpadlému Jeruzalému, se opravdu ještě výrazněji uplatňují na náboženských vůdcích křesťanstva: „Na vašich sukních byly nalezeny stopy krve duší nevinných chudáků. . . Jsou na nich na všech.“ — Jer. 2:34.

11. Jak splnilo křesťanstvo Ježíšova slova u Matouše 24:11, 12 a u Marka 7:6–8?

¹¹ Právě v dnešním křesťanstvu nacházíme rekordní sklizeň nemravnosti, rozvodů, rozvrácených rodin, zneužívání drog a zločinnosti všeho druhu. Náboženství křesťanstva se projevilo jako bezmocné a nemůže zastavit růst bezzákonnosti. (Mat. 24:11, 12) Jak dobře platí Ježíšova slova na jeho náboženské duchovní! Prohlásil: „Izaiáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Uctívají mne však marně, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.‘ Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidského ústního podání.“ A tak křesťanstvo, novodobý odpadlý „Jeruzalém“, spolu se všemi ostatními „antikristy“ stojí před „soužením“ od Boha, až bude Pán Ježíš Kristus zjeven z nebe, aby uvedl pomstu na neposlušné. — Mar. 7:6–8; 1. Jana 2:18, 19; 2. Tes. 1:6–9.

OBNOVENÍ KRÁLOVSTVÍ

12. Jaké období ‚pošlapávání‘ bylo předpověděno u Lukáše 21:24?

¹² Nepoukázal však Ježíš na obnovení pozemského Jeruzaléma, když řekl: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů“? (Luk. 21:24) Je pravda, že Jeruzalém byl pošlapán Babylóňany v roce 607 př. n. l., a přestože obnova byla nádherná, v tomto městě již nikdy nevládl žádný král z Davidova rodu. A v prvním století pošlapali Jeruzalém Římané, kteří byli politicky smýšlejícím Židům odporní. Až dodnes nedošlo k žádnému obnovení teokratického království v pozemském Jeruzalémě. A také k němu nikdy nedojde.

13. a) Co prorokuje Lukáš 21:7–11, 24–26 o skončení „časů národů“? b) Co potvrdily události od roku 1914 dále?

¹³ Ale „ustanovené časy národů“ se přece naplnily! Již sama souvislost Ježíšova proroctví u Lukáše 21 ukazuje, jak se to má stát. Což dnes nevidíme všude kolem sebe právě ty věci, které Ježíš předpověděl — ‚národ povstávající proti národu‘ v horkých i studených válkách, ‚zemětřesení, mory, nedostatek potravin, děsivé úkazy, úzkost národů, které nevědí kudy kam, a lidi omdlévající strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem‘? Ano, skončení „časů národů“ je spojeno s těmito událostmi, jež otřásají světem a jež propukají na zemi od roku 1914. (Luk. 21:7–11, 24–26) To není jen souhra okolností, že Jehovův lid poukazoval dopředu na rok 1914 35 let, jež předcházely před tímto datem. Rozuměli, že v roce 1914 uplyne „sedm časů“ ze čtvrté kapitoly Danielova proroctví a že to bude znamenat konec období, kdy pohanské národy panovaly nad zemí, aniž Bůh zasahoval.

14. Proč se slova u Lukáše 21:24 nemohou vztahovat na pozemský Jeruzalém?

¹⁴ A tak v roce 1914 měly národy přestat ‚pošlapávat Jeruzalém‘. Který „Jeruzalém“ to je? Nemohl to být pozemský Jeruzalém, který v roce 1917 dobyl britský generál Allenby a který zůstal pod mandátem britského panství do roku 1948. Tehdy se zrodila republika — nikoli království — Izrael. O kterém „Jeruzalému“ tedy Ježíš mluvil?

15. Proč se dalo čekat, že v roce 1914 n. l. bude v „Jeruzalémě“ dosazeno na trůn ‚semeno Davidovo‘?

¹⁵ Připomeňme si, že Jehova zřídil teokratické království v Jeruzalémě s Davidem jako králem. Právě Davidovi dal tehdy Jehova slib: „Jednou jsem přísahal ve své svatosti, Davidovi nebudu lhát. Samo jeho semeno bude trvat až na neurčitý čas, a jeho trůn jako slunce přede mnou. Bude trvat jako měsíc na neomezený čas a bude věrným svědkem na obloze.“ (Žalm 89:35–37) V roce 1914 skončily „ustanovené časy [pohanských] národů“ a tehdy mělo ‚semeno Davidovo‘ zákonné právo ujmout se panování v „Jeruzalémě“ neboli na Siónu. Ale nikoli v pozemském Jeruzalémě!

16. a) Kde tedy panuje Kristus od roku 1914? b) Jaký je důkaz, že Kristus začal panovat?

¹⁶ Místo toho nyní vládne v Jeruzalémě neboli na Siónu, o němž Jehova říká v Žalm 2:6: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Siónu, na své svaté hoře.“ To je to město, o němž se David zmiňuje v Žalmu 110:1, 2, když prorocky mluví o Pánu Ježíši Kristu: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ Ano, mesiášský král, Ježíš Kristus, je nyní dosazen na nebeské hoře Siónu neboli v Jeruzalémě, aby panoval uprostřed svých nepřátel. Již svrhl nepřítele, satana ďábla, do okruhu této Země. Satan ví, že má krátký čas, a proto uvedl mezi národy „rozruch“, jak to výstižně vyjádřil žalmista. — Žalm 2:1; Zjev. 12:7–12.

17. Proč bychom měli očekávat, že brzy skončí „rozruch“ národů?

¹⁷ Dovolí však svrchovaný Pán Jehova těmto národům, aby až na neurčitý čas vyvolávaly „rozruch“ v prudkém odporu proti jeho království v rukou jeho Syna? Vzpomeň si, jak bylo proti křesťanům v prvním století vzneseno obvinění, že ‚naplnili Jeruzalém svým učením‘. A po tomto mohutném tažení, při němž se veřejně kázalo dům od domu a byla oznamována výstraha, byl pak nad pozemským Jeruzalémem vykonán Jehovův soud. (Sk. 5:28, 41, 42; 4:16) Podobně i dnes svědkové Jehovovi oznamují jeho den pomsty v celé říši křesťanstva.

18. Proč očekáváme s důvěrou vítězství Jehovova „věčného předsevzetí“?

¹⁸ Nedovrší snad nyní Jehova toto největší celosvětové oznamování v dějinách závěrečným úderem v Armageddonu? Nezpůsobí zničení ‚těm, kteří ničí zem‘? Ano, zcela jistě! Ti, jejichž naděje je zakotvena v Božích slibech, se s důvěrou dívají vstříc vítězství jeho „věčného předsevzetí“. (Zjev. 11:18; Ef. 3:10–12) Prostřednictvím království vykonávaného Mesiášem, který nyní panuje z nebeského „Jeruzaléma“, náš „vznešený Král“, Jehova, způsobí, že bude ospravedlněno jeho svrchované jméno. Pak obnoví lidstvo k věčnému životu v dokonalosti na rajské zemi, a tím ukáže, že je „náš Bůh na neurčitý čas, ano navždy“ a že „nestvořil [Zemi] jen tak naprázdno“. — Žalm 48:14; 48:15, „KB“; Iz. 45:18, 22–24; 46:9–11; 55:11; Jer. 25:31.

„Radujte se navždy“

1. a) Co je „město“, o němž se mluví v Židům 11:10? b) Dokdy musí „velký zástup“ čekat na „splnění toho zaslíbení“?

OPRAVDU se můžeme velice radovat, že mesiášský král, Kristus Ježíš, nyní panuje v nebeském „Jeruzalémě“. To je město, „jež patří k nebi“, jak se o něm zmiňuje Židům 11. kapitola. Právě o ně ‚usiloval‘ Abrahám, Izák a Jákob. „Veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi“ kananejské, protože vážně hledali „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Ale stejně jako v případě „velkého zástupu“, který dnes má naději na věčný život na zemi, musí i „splnění toho zaslíbení“ pro tyto muže staré doby čekat až do doby, kdy pomazaní křesťané obdrží své dědictví v nebeském království. — Žid. 11:8–16, 39, 40; Zjev. 7:9.

„NEBESKÝ JERUZALÉM“

2. a) Jak poukazuje Židům 12:1, 2 na naději na mesiášské království? (Žalm 110:1, 2) b) Jak byl příchod království předstíněn na hoře Sinaj?

² Dvanáctá kapitola Židům dále povzbuzuje pomazané křesťany, aby měli užitek z příkladu těchto věrných svědků ze starověku a aby také „upřeně hleděli na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“, který vytrval a pak se „posadil. . . po pravici Božího trůnu“, dokud neskončí „ustanovené časy národů“. (Žid. 12:1, 2) Pavel dále zdůrazňuje těmto křesťanům naději na království a popisuje při tom děsivé projevy Jehovovy slávy na hoře Sinaj v době, kdy byla zasvěcena smlouva Zákona s tělesným Izraelem. Tehdy Jehova řekl Izraeli: „Budete-li. . . přesně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, . . . vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojž. 19:5, 6.

3. Jak se duchovní izraelité „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje ještě větší bázeň?

³ Ale duchovní izraelité — dnešní pomazaní křesťané — jsou v „nové smlouvě“. (Žid. 8:8–11) A nyní se „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje daleko větší bázeň. Co to je? Pavel odpovídá v Židům 12:22: „Vy jste se. . . přiblížili k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému.“ Tímto způsobem se začali přibližovat dědici království v Pavlově době, protože ti byli „budováni. . . v duchovní dům“ na základě, Kristu Ježíši, který byl nyní položen na Siónu. (1. Petra 2:4 až 9) Dále se měli k tomuto nebeskému Jeruzalému přibližovat jiní pomazaní křesťané, dokud nebude k Beránkovi shromážděno všech 144 000, kteří s ním mají stát na nebeské hoře Siónu. — Zjev. 14:1–5.

4. K čemu dalšímu ve spojení s mesiášským královstvím se „přiblížili“ pomazaní křesťané?

⁴ Zde v Židům 12:22–24 Pavel také popisuje jiné významné věci, k nimž se křesťané „přiblížili“ a jež mají spojitost s mesiášským královstvím a jeho účelem. Mluví o přítomnosti „myriád andělů“, o nichž říká i Daniel 7:9–14 a Matouš 25:31, že jsou přítomni, když ten, který je jako „Syn člověka“, dostává království. Pavel se také zmiňuje o „sboru prvorozených“, kteří zdědí království. Vyvyšuje Boha jako „soudce všech“, jenž prohlašuje tyto ‚prvorozené syny‘ za spravedlivé, aby mohli být přijati do nové smlouvy, kterou Ježíš zprostředkoval pomocí své vlastní drahocenné krve. (Žid. 9:13–15; Řím. 5:1, 9) A Pavel se také zmiňuje o ‚duchovním životě těchto spravedlivých‘ dědiců království, kteří nyní chodí „v novotě života“. — Řím. 6:4; 8:16.

5. a) Jak vyplývá ze Židům 12:28, 29, že „nebeský Jeruzalém“ je mesiášské království? b) Jak Židům 13:14, 15 poukazuje na toto „město“ jako na něco budoucího?

⁵ To, že „nebeský Jeruzalém“, o němž mluví Židům 12:22, se vztahuje na mesiášské království, k němuž se „přiblížili“ pomazaní křesťané, podporují i další verše, totiž 28 a 29, kde je Pavel povzbuzuje: „Když tedy vidíme, že máme obdržet království, které nemůže být otřeseno, mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme prokazovat Bohu přijatelně svatou službu se zbožnou bázní a s posvátnou úctou. Vždyť náš Bůh je také stravující oheň.“ Toto napomenutí, aby se s nadšením, přibližovali, k nebeskému Jeruzalému neboli k mesiášskému království, pokračuje až do konce Pavlova dopisu, jak o tom čteme v poslední kapitole, totiž v Židům 13:14: „Zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí.“ Nyní již toto království přišlo — ve významném roce 1914! Jak vážně by tito zbývající pomazaní na zemi měli ‚hledat nejprve království‘ a stále přinášet Jehovovi „oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“! — Mat. 6:33; Žid. 13:15.

„NOVÝ JERUZALÉM“

6. a) Co je „Nový Jeruzalém“ popsaný ve Zjevení b) Proč by se měl „velký zástup“ hluboce zajímat o tento „Jeruzalém“?

⁶ Co je tedy „nový Jeruzalém“, o němž je poprvé zmínka ve Zjevení 3:12? O tom, „kdo zvítězí“, říká oslavený Ježíš: „Toho učiním sloupem v chrámu svého Boha. . . a napíši na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje s nebe od mého Boha.“ Později ve Zjevení 21:1, 2 a 10 Jan ukazuje, že tito vítězové jsou v „novém nebi“, a popisuje jejich složenou skupinu jako „svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující s nebe a připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela“, ženicha Krista. Tento Nový Jeruzalém je Božím prostředkem, jímž Bůh působí, aby „voda života“ přitékala k poslušným lidem, a ti jsou uzdravováni a přivedeni k dokonalému životu zde na zemi. Tak jim Bůh, původce tohoto vznešeného opatření, velice doslovně „setře. . . každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Takovou vyhlídku má „velký zástup“, druhové ostatku „třídy nevěsty“. Jak proto jásají! — Zjev. 22:1, 2; 21:4.

7. Jak se „Nový Jeruzalém“ liší od „nebeského Jeruzaléma“?

⁷ Je však jemný rozdíl mezi „Novým Jeruzalémem“, který je popsán ve Zjevení, a mezi „nebeským Jeruzalémem“ z knihy Židům. „Nový Jeruzalém“ se skládá ze 144 000, kteří jsou zasnoubeni ženichovi, zatímco „nebeský Jeruzalém“ se skládá ze 144 001, přičemž tento „jeden“ je ženich, král. Tak biblické knihy Židům a Zjevení ukazují, že „nebeský Jeruzalém“ a „Nový Jeruzalém“ jsou téměř totožné.

„JERUZALÉM NAHOŘE“

8, 9. a) Kdo nebo co je „Jeruzalém nahoře“? b) Jak popisuje Pavel úlohu „Jeruzaléma nahoře“ jako manželky, když cituje z Izaiáše 54?

⁸ V Galaťanům 4:26 čteme ještě o jiném „Jeruzalému“. Je to „Jeruzalém nahoře“. A co to je? Apoštol Pavel o něm říká: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ — Srovnej Izaiáše 54:13.

⁹ Tento „Jeruzalém nahoře“ je Jehovova organizace v nebesích, podobná ženě. Skládá se ze zástupů věrných andělů, k nimž patří i nyní oslavený archanděl, Ježíš Kristus. (Zjev. 12:7) Ti slouží svrchovanému Pánu v úloze „manželky“. O této „ženě“ Pavel dále říká: „Je psáno [totiž u Izaiáše 54:1]: ‚Potěš se, neplodná, která nerodíš. Ozvi se a hlasitě zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť děti opuštěné ženy jsou početnější než té, jež má manžela.‘ “ — Gal. 4:27.

10. Jak se stalo, že „Jeruzalém nahoře“ ‚hlasitě zvolal‘ s radostí?

¹⁰ Jehovova „manželka“, jeho vznešená nebeská organizace duchovních tvorů, jistě vykřikla radostí, ve splnění tohoto proroctví, když viděla, jak byl Kristus Ježíš při svém křtu v roce 29 n. l. zplozen jako prvotní „semeno“. Tato radost jistě překypovala, když Ježíš, který zachoval ryzost, byl v roce 33 n. l. vzkříšen z mrtvých a povýšen na Boží pravici v nebesích. Jaká radost to pak byla, když bylo vidět, jak se „semeno“ rozmnožuje tím, že byli přiváděni také učedníci Ježíše Krista, aby se stali jejími duchovními dětmi! A to všechno bylo splněním slibu, který dal Bůh Abrahámovi, že totiž ‚rozmnoží jeho semeno‘ k požehnání všech národů země. — 1. Mojž. 22:15–18; Gal. 3:29.

11. Jak byl tento „Jeruzalém nahoře“ obšťastněn v dnešní době?

¹¹ V roce 1914 n. l. se nebesa také radovala při pohledu na to, jak Boží „žena“ zrodila „syna, mužského rodu“, Kristovo království. A když Kristus, král (také označený jako Michael, což znamená „Kdo je jako Bůh?“), odpověděl na satanovu výzvu tím, že svrhl ďábla a jeho anděly z nebeské říše, reagovaly zástupy andělů bezpochyby s velkou radostí na „silný hlas“, který prohlásil: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!“ Jejich radost pokračovala, když od roku 1919 viděli na zemi zbývající „synové“ „Jeruzaléma nahoře“ úplně odděleně od babylónského náboženství. (Zjev. 12:1–12; 18:4, 5) A jaká radost musí panovat mezi zástupy věrných andělů v „Jeruzalémě nahoře“, když se nyní tito vykoupení s konečnou platností přibližují k „nebeskému Jeruzalému“, k mesiášskému království! — Iz. 62:11; Zjev. 19:7.

„NOVÁ NEBESA A NOVÁ ZEMĚ“

12. a) Na který „Jeruzalém“ se vztahují slova z Izaiáše 65:17, 18? b) Jaký je vztah mezi „Novým Jeruzalémem“ a „novými nebesy“ a jakou službu vykonává?

¹² „Jeruzalém nahoře“, Boží organizace podobná manželce, jásá nad vším, co koná její svrchovaný Pán, Jehova. Nyní však prozkoumejme Izaiáše 65:17–19. Proroctví zde mluví o tom, že Jehova stvoří něco nového. Tento „Jeruzalém“ musí tudíž být „Nový Jeruzalém“, který je nyní zrozen jako ‚dcera Sióna‘ zasnoubená královskému ženichovi, Ježíši Kristu. (Iz. 62:11) Této „nevěstě“ říká Jehova: „Já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání.“ Tato nebeská „nevěsta“ se velmi raduje z toho, že dosáhne plný počet svých členů, 144 000, a že vidí, jak Bůh také tvoří „novou zemi“ — sjednocenou teokratickou společnost v lidstvu. — Zjev. 21:1–5.

13, 14. a) Proč dnes zaznívá pozvání k „jásání“? b) Jaký nádherný obraz poskytuje Zjevení 21:9–27? c) Proč můžeme považovat „Nový Jeruzalém“ za příčinu k „radosti“?

¹³ Celému Božímu lidu je určeno pozvání: „Jásejte a radujte se navždy z toho, co tvořím.“ Jsou všechny důvody k jásání! Jehova totiž zakrátko ospravedlní své proslulé jméno tím, že odstraní všechny odpůrce. (Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, „KB“) Potom budou mít „nová nebesa“ úplnou moc! A jak nádherně líčí Zjevení 21:9–27 ‚svaté město Jeruzalém [„nevěstu“ Beránka, Ježíše], jak sestupuje s nebe od Boha a má Boží slávu‘! Symbolicky zářící vzácnými drahokamy všeho druhu a osvícený slávou samotného Boha slouží tento Nový Jeruzalém podivuhodným způsobem svému úkolu. Poskytuje totiž „národům“ lidstva „vodu života“, která vytéká „od trůnu Božího a Beránkova.“ — Zjev. 22:1, 2, 17.

¹⁴ Je proto logické, že právě o této „nevěstě, Beránkově manželce“, která je spolu se svým ženichem, Kristem, uvedena do vládních „nových nebes“, Jehova říká: „Protože já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání.“ (Iz. 65:18) Ale jak vstupuje do této radosti „nová země“?

„NOVÁ ZEMĚ“ JÁSÁ

15. Jak byly položeny základy „nové země“?

¹⁵ Jehova však vytvořil důvod „k jásání“ nejen v nebesích, ale také přímo zde na této zemi. Položil totiž základy „nové země“, zbožné společnosti mezi lidmi, která se bude rozšiřovat, až v patřičném čase naplní celou zeměkouli, k Jehovově chvále. (Iz. 11:9) V roce 1919 způsobil Jehova, že jeho „Jeruzalém nahoře“, podobný manželce, zrodil „zemi“ — území, jež vzkvétá největší měrou —, a uvedl do ní zbývající ze svého duchovního izraele na zemi. (Iz. 66:8, 10, 22) Ukázalo se, že tato „země“ je duchovním rájem a že právě sem je shromažďován Jehovův lid jako jádro „nové země“. Se vstupem do tohoto duchovního ráje nemusíme čekat až do doby po závěrečném soužení. Již je zde!

16. Jak nádherně se splnila slova Izaiáše 62:1, 6, 7?

¹⁶ Nyní, kdy byl Jehovův lid uveden do této plodné „země“, se splnilo vznešené proroctví ze 62. kapitoly Izaiášovy ohledně Sióna, „Jeruzaléma nahoře“. „Jeho spravedlnost“ ‚vychází jako jas‘ a jeho lid ji zrcadlí všem národům lidstva. Tento jeho lid popisuje Izaiáš slovy: „Na tvých zdích, Jeruzaléme, jsem pověřil strážné. Po celý den a po celou noc, stále, ať nezůstávají potichu, . . . dokud [on] důkladně neupevní, ano dokud neustanoví Jeruzalém jako chválu na zemi.“ Jehovova nebeská organizace se skutečně stala takovou „chválou na zemi“, protože jeho svědkové káží po celé zeměkouli. A větší část této chvály vykonávají druhové pomazaných „strážných“ — totiž „velký zástup. . . ze všech národů“. Stojí před Božím trůnem a „prokazují mu dnem i nocí svatou službu“. — Iz. 62:1, 6, 7; Zjev. 7:9, 14, 15.

17. a) Jak se služba „dnem i nocí“ stala charakteristickým rysem svědků Jehovových? b) Co bylo vynikajícím důvodem k radosti v roce 1982? c) Ve kterém období překypuje tato radost a proč je to vhodné?

¹⁷ A tato služba „dnem i nocí“, kterou vykonávají „strážní“ a „velký zástup“ jejich druhů, rychle postupuje. Taková služba celou duší je vždy středem zájmu věrných cestujících dozorců a jejich manželek, misionářů, pravidelných a zvláštních průkopníků i pracovníků v bételu. V poslední době tisíce svědků, mladých i starých, přinášejí oběti, aby se mohli podílet na pomocné průkopnické službě měsíc nebo déle, a věnují přitom průměrně nejméně dvě hodiny denně kazatelské službě dům od domu a jiným odvětvím služby. V roce 1982 dosáhla tato celosvětová činnost dosud nebývalého vrcholu, protože radostně podalo zprávu o službě celkem 305 778 průkopníků — které vydatně podporovalo 2 000 000 nebo více jiných věrných a oddaných svědků království. Jehova skutečně ‚tvoří Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání‘ — také k jásání, které každoročně překypuje v období, kdy se slaví Památná slavnost, kterou přikázal Pán Ježíš. — 1. Kor. 11:23–26.

„NEBUDE JIŽ. . . ZVUK PLÁČE“

18. Který slib se splňuje na „velkém zástupu“ i přes těžkosti a jak?

¹⁸ Dokud je satanovi dovoleno, aby sužoval tuto zem, budou sice ještě těžkosti a pronásledování, ale „velký zástup“ oddaných ctitelů již necítí „žhnoucí vedro“ Boží nepřízně. Tito Bohu oddaní, pokřtění zvěstovatelé dobrého poselství o království žádali o „dobré svědomí“ a bylo jim poskytnuto. Proto radostně slouží a Beránek, Kristus Ježíš, je vede k „pramenům vod života“. V duchovním ráji se pro ně již splnil slib: „A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — 1. Petra 3:21; Zjev. 7:16, 17.

19. a) Proč v „Jeruzalémě“ není slyšet „žalostný křik“? b) Co ukazuje Izaiáš 65:21–25 v souladu s významem jména „Jeruzalém“?

¹⁹ Tomuto poslednímu biblickému textu odpovídá i Jehovův vlastní výrok u Izaiáše 65:19: „Budu se radovat v Jeruzalémě a jásat ve svém lidu; a již v něm nebude slyšet zvuk pláče nebo zvuk žalostného křiku.“ Ti zbývající na zemi, kteří ještě mají být vzkříšeni do „Nového Jeruzaléma“ tuto radost prožívají, a Jehova nyní sesílá podobná požehnání na „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Jak podivuhodně popisují další slova u Izaiáše 65:21–25 rajské poměry Božího „lidu“, který byl shromážděn jako jádro „nové země“! Jistě je zde „základ dvojnásobného pokoje“ — pokoje, který nyní panuje mezi Jehovovými ctiteli a který bude sahat až do hmotného ráje, až se Boží vůle bude dít na celé zemi. — Zjev. 21:3–5; Mat. 6:10.

20. Jaké otázky by bylo vhodné si položit?

²⁰ Chceš chválit Jehovu věčně na rajské zemi za ty nádherné věci, které vykonává prostřednictvím „Jeruzaléma nahoře“, jeho oddané organizace podobné ženě? Chceš vidět, jak „nebeský Jeruzalém“ se svým králem Kristem, větším Davidem, zvítězí nad veškerou nespravedlností? Chceš vidět, jak „Nový Jeruzalém“ podobný nevěstě působí svým vlivem od Boha a jeho Krista v nebi, aby byly setřeny všechny slzy lidstva?

21. Jak můžeme projevit ocenění všeho, co symbolizuje Jeruzalém?

²¹ Toužíš-li po tom, pak věrně a oddaně vykonávej dále „svatou službu“ a podporuj všechno, co znázorňoval věrný Jeruzalém staré doby, ono město „vznešeného Krále“, svrchovaného Pána Jehovy. (Zjev. 7:15) Tím se můžeš připojit k radostné chrámové melodii Žalmu 87:3 a můžeš s jásáním zpívat: „Slavné věci se o tobě mluví, ty město pravého Boha.“