„jako chodí i národy v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který náleží Bohu, pro nevědomost, jež je v nich, pro necitelnost svého srdce“. (Ef. 2:10, 12; 4:17, 18) Chodíme nyní s Bohem a naše „dobré skutky“ kázání a učení „dobrého poselství“ zrcadlí naši víru a „živou naději“, kterou překypuje naše srdce. — Mat. 4:17; 5:16; 9:35; 24:14.

NADĚJE NA SPRAVEDLIVOU VLÁDU

15. a) Proč je nutná dobrá vláda, abychom mohli mít „živou naději“? b) Jaké povzbudivé proroctví zaznamenal v tom ohledu Izaiáš?

¹⁵ Naše živá naděje obsahuje více než jen vyhlídku na věčný život. Uvažuj: Jaké by to asi bylo, žít navždy pod krutými a utiskujícími lidskými vládami, jaké panovaly tak často během dějin? Někteří lidé by dali přednost smrti před takovým otroctvím. Můžeme být šťastni, že živá naděje Božího lidu zahrnuje naději na spravedlivé panství, Království, o něž se křesťané dlouho modlili, a které posvětí Jehovovo jméno a způsobí, že jeho vůle se bude dít „jak v nebi, tak i na zemi“. (Mat. 6:9, 10) Ve své dlouhodobé přípravě na toto království použil Jehova izraelského krále Davida, aby předstínil Ježíše Krista v jeho úloze krále. Prorok Izaiáš jej popsal jako „Knížete pokoje“ a řekl: „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a na jeho království, aby je pevně založil a podporoval je právem a spravedlností od nyní až na neurčitý čas. Učiní to sama horlivost Jehovy vojsk.“ — Iz. 9:6, 7.

16. Jaké ujištění dal Gabriel a žalmista o království?

¹⁶ O více než 1 000 let později se zjevil anděl Gabriel panně Marii a řekl jí: „Neboj se, Marie, neboť jsi našla přízeň u Boha; a hle, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude se nazývat Syn Nejvyššího; a Jehova mu dá trůn jeho otce Davida. . . a jeho království bude bez konce.“ (Luk. 1:30–33) Tento „Syn Nejvyššího“ opatří nejen cestu záchrany k věčnému životu, ale také požehnání prostřednictvím svého království. Tato vláda bude panovat nad celým lidstvem ve spravedlnosti a přinese hojnost pokoje všem poddaným na celé zemi. — Žalm 72:1–8.

17. Proč bychom tedy měli ‚oplývat nadějí‘? Jak můžeme vyjádřit tuto naději?

¹⁷ Apoštol Pavel se ještě jednou vrací k tomu, „co bylo předem napsáno“: „A opět říká Izaiáš: ‚Bude kořen Jesseho [Davidova otce], a bude ten, který povstane, aby vládl národům; do něj vloží národy svou naději.‘ Ať Bůh, který dává naději, naplní vás vší radostí a pokojem skrze vaši víru, abyste silou svatého ducha oplývali nadějí.“ (Řím. 15:12, 13) Naše naděje v Boží království pod Kristem je jistě pramenem radosti a pokoje srdce. Jak překypujeme touto nadějí, jsme povzbuzováni, abychom oznamovali tuto naději druhým v síle, kterou propůjčuje Boží duch. — Zach. 4:6; Iz. 40:28–31.

18. Jaký zářivý předobraz dal Izaiáš o království?

¹⁸ Když mluví o „kořenu Jesseho“, cituje Pavel z Izaiášovy 11. kapitoly, která podává zářivý předobraz Kristova království: „A na něm spočine Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou. A jeho potěšení bude v bázni před Jehovou. A nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat na základě toho, co uslyší jeho uši. A bude spravedlivě soudit pokorné a v přímosti bude udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ Když proroctví popsalo pokojnost duchovního ráje, z něhož se již dnes raduje Boží lid, jako by již divoká zvířata země byla ochočena, prohlašuje dále: „Země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře.“ Jaká je to slavná naděje! Není divu, že mnozí z národů se tázavě obracejí na „kořen Jesseho“, na Ježíše dosazeného na trůn, který tu je „jako znamení pro národy“. — Verše 1–10.

19. Proč bychom se zejména dnes měli radovat v naději?

¹⁹ Od roku 1914, roku plného událostí, žije lidstvo „ve skonávání systému věcí“. Přišel „Syn člověka“, a s ním všichni andělé, a posadil se na svůj slavný nebeský trůn. Začal shromažďovat národy k soudu a oddělovat „lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů“. Pro národy a kozly je to doba beznadějné tísně, ale pro poslušné, ovcím podobné lidi je to doba, aby se ‚vzpřímili a pozdvihli hlavy, protože se přibližuje jejich vysvobození‘. — Mat. 24:3–8; 25:31–34; Luk. 21:26–28.

20. Co máme nyní dělat, abychom vytrvali v naději?

²⁰ Vytrvalost je však nutná, abychom mohli zažít splnění naděje. Když se blíží ke konci „poslední dny“, musíme vidět věci jako Ježíš, jak Pavel říká: „Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš, a abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 15:5, 6) Ať dále „shodně jedněmi ústy“ sloužíme s vytrvalostí, když kážeme dobré poselství o království „na svědectví všem národům“, s důvěrou, že „pak přijde konec“. (Mat. 24:13, 14) Ano, vložme neotřesitelnou důvěru v našeho svrchovaného Pána Jehovu, „Boha, který dává naději“

Povzbuzeni svou „živou nadějí“

„Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je záchráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Timoteovi 4:10.

1. Proč by nás Boží slovo mělo přimět k činnosti?

JE TO Boží slovo, Bible, kde nalézáme „líbezná slova a. . . správná slova pravdy“. (Kaz. 12:10) Tato slova jsou zvlášť líbezná proto, že v nás vzbuzují živou naději — naději na věčný život v královském uspořádání, které svrchovaný Pán Jehova tak laskavě opatřil skrze svého Syna, Ježíše Krista. (Jan 3:16; Řím. 15:12, 13) Jak se vyjádřil shromažďovatel, „slova moudrých jsou jako volské bodce“, která povzbuzují posluchače k činu. Slova moudrosti a naděje, která čteme v Božím slovu, by nás měla přinutit, abychom tvrdě pracovali a namáhali se, a sloužili tak zájmům spravedlivého království. — Kaz. 12:11.

2. Po čem vyhlíželi lidé víry?

² Od té doby, co dal Jehova rajské zaslíbení, lidé víry vyhlíželi den soudu, kdy mesiášské semeno rozdrtí hadovu hlavu. (1. Mojž. 3:15; Řím. 16:20) To bude den soudu satanova světa, jenž vyvrcholí osvobozením všech, kteří vložili svou naději do Jehovova království pod Kristem. — 2. Tim. 4:1, 18; Luk. 21:28.

JISTÁ NADĚJE

3. a) Proč je to jistá naděje? b) Co by nás mělo povzbuzovat, abychom veřejně prohlašovali svou naději?

³ Jedenáctá kapitola biblické knihy Židům podává dlouhý seznam mužů a žen, kteří projevili příkladnou víru. Měli „jisté očekávání