DŮVĚRA V NAŠEHO VELEKNĚZE

15. Proč se v knize Židům tolik mluví o kněžích?

¹⁵ Když čteš knihu Židům, vidíš, že má mnoho co říci o kněžích. Máme tak získat porozumění ohledně ‚velekněze, jehož vyznáváme — Ježíše‘, a ocenění pro něj. (Žid. 3:1) Pavel vysvětluje, že „každý velekněz vzatý z lidí je. . . ustanoven ve prospěch lidí nad věcmi, jež náleží Bohu, aby předkládal dary a oběti za hříchy“. (Žid. 5:1; 8:3) Velká část smlouvy Zákona se soustřeďovala na to, že lidé jsou hříšní. Proto za ně kněží přinášeli oběti, a přinášeli oběti, které se měly vztahovat i na jejich vlastní hříchy. Ale oběti zvířat, jež se vždy znovu opakovaly, nepřemohly hřích a nikoho z lidí neučinily dokonalým. (Žid. 7:11, 19, 27; 10:1–4, 11) To dokazuje, že byla nutná nová smlouva, spolu s novou obětí a s novým veleknězem. — Jer. 31:31–34.

16. Jak převýšil izraelské kněze Ježíš jako kněz?

¹⁶ Takového velekněze máme v Kristu. Melchisedech, jehož rodová linie není v Bibli uvedena, předstiňoval Ježíše, který se nestal knězem na základě přirozeného původu od Leviho nebo Áróna. Ustanovil jej přímo Bůh. (Žid. 7:1–3, 15–17; 5:5, 6) Jestliže Bůh takto schvaluje Ježíše jako velekněze, nemůžeme v něj plně důvěřovat? A on kromě toho zakrátko nezemře a nebude potřebovat náhradu, jak tomu bylo s kněžími pod Zákonem. Mohl předložit konečnou oběť, své vlastní tělo; byla to dokonalá oběť, a nikdy nebude muset být opakována. Kristus, náš velekněz, vzal hodnotu své životní krve do nebe a předložil ji Bohu. Je tam stále a slouží za nás jako kněz. — Žid. 9:24–28; 10:12–18.

17. Jak dostáváme pomoc tím, že máme jako velekněze Ježíše?

¹⁷ Stojíme před nadcházejícím světovým neštěstím, ale můžeme důvěřovat v našeho velekněze. Na rozdíl od obětí pod Zákonem může Kristova dokonalá oběť plně překrýt naše hříchy. Kromě toho může ‚očistit naše svědomí od mrtvých skutků [jak od zlého počínání v minulosti, tak i od jakýchkoli osobních snah o sebeospravedlnění před Bohem], abychom živému Bohu prokazovali svatou službu‘. (Žid. 9:14; 10:1–4) Musíme souhlasit s tím, že čisté svědomí má před Bohem nezměrnou cenu, když jsme v obtížné situaci a vystaveni tlaku. (Žid. 10:19–22) Také v jiných směrech můžeme mít velkou radost z toho, že máme Ježíše jako trvalého velekněze v nebi.

18. Proč bylo dobré vědět, že náš velekněz je soucitný?

¹⁸ Kniha Židům nás ujišťuje, že Kristus je soucitný kněz. Můžeš si představit, jak se museli hebrejští křesťané rozhodovat a jakým problémům museli čelit ve vlasteneckém prostředí Jeruzaléma, když se připravovali na útěk a opouštěli své domovy, příbuzné a zaměstnání. Ale nebyli zcela ponecháni sami sobě. Pavel napsal: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Žid. 4:15, 16) Bez ohledu na to, jaká zkouška vznikne, „je. . . schopen přijít na pomoc těm, kteří jsou zkoušeni“. — Žid. 2:17, 18.

ZDOKONALOVATEL NAŠÍ VÍRY

19, 20. Jak je Ježíš „zdokonalovatelem naší víry“?

¹⁹ Jestliže ‚uvažujeme o Ježíšovi‘, jde přitom výslovně o naši víru. Pavel se nejdříve zmínil o „hříchu, do něhož se snadno zaplétáme“ — o nedostatku víry — a pak mluví o tom, že „upřeně. . . hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“. (Žid. 12:1, 2) Proč je to v závěru dnešního systému věcí tak nezbytně nutné?

²⁰ Již od prvního proroctví v 1. Mojžíšově 3:15 poukazuje Bible na Ježíše. Na něj se soustřeďuje mnoho biblických předpovědí a předobrazů. Mnohé rysy mojžíšského Zákona, o nichž se zmiňuje kniha Židům, byly „stínem budoucích dobrých věcí“. (Žid. 9:23; 10:1) Ale „skutečnost patří Kristu“. (Kol. 2:17) Ano, Ježíšovým narozením, pozemskou službou, obětní smrtí, vzkříšením a kněžskou službou v nebi jsou dovedena k dovršení a dokonalému vyplnění všechna proroctví, předobrazy a vzory, jež s tím souvisely.

21. V jakém dalším smyslu je dnes Ježíš „zdokonalovatelem naší víry“?

²¹ Pavel mohl uznávat Krista jako „zdokonalovatele naší víry“, a my k tomu dnes máme ještě další důvody. Vidíme, jak se ve velkém měřítku splňují Ježíšova slova o „znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí“. (Mat. 24:3) A tak má naše víra pevnější základ. Záchrana k životu na „budoucí obydlené zemi“ je také daleko blíže než v době Pavlově. Proto dále uvažujme o Ježíšovi, zdokonalovateli naší víry, abychom měli důvěru, že Bůh „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“ ve víře. (Žid. 2:5; 11:6) Jak ukáže další článek, pomáhá nám kniha Židům, abychom měli potřebnou víru a křesťanskou vyhlídku, abychom tak mohli přijmout podivuhodnou odměnu.

Chop se naděje, která je ti předložena

1, 2. Proč bys měl vážně uvažovat o tom, že je nutné uchopit svou naději?

APOŠTOL Pavel napsal, že „se skutečně staneme účastníky s Kristem jedině tehdy, jestliže se pevně až do konce přidržíme důvěry, kterou jsme měli na počátku“. (Žid. 3:14) Mluvil také o tom, že se musíme ‚chopit předložené naděje‘. — Žid. 6:18.

² Možná, že ses stal jedním ze svědků Jehovových teprve nedávno a že máš nadšení a jistotu ve svém přesvědčení. Nebo jsi možná křesťanským svědkem již řadu desetiletí a máš pocit, že jsi pevně na cestě pravdy. Ať je tomu tak či onak, každý z nás si pravděpodobně vzpomene na někoho, koho známe a kdo přestal chodit po cestě pravdy, jak se to stávalo i v prvním století. (Fil. 3:18; Sk. 20:30) Někteří možná postupně ztratili svou víru, začali se příliš zabývat hmotnými zájmy nebo podlehli pokušení a zhřešili.

3–5. Jak nám může kniha Židům pomoci, pokud jde o naši naději?

³ Jak můžeme zabránit, aby se to nestalo nám? Přemýšlejme o radách, které dává kniha Židům. Z věrné vytrvalosti mnoha dnešních