ovcí: „Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, v žádném případě neodeženu.“ — Luk. 12:31, 32; Jan 6:37.

²⁰ Proto v péči znamenitého pastýře mohou ti, kteří k němu přicházejí, očekávat pomoc a vedení v každé životní záležitosti, navíc s nadějí na věčný život. Co může být lepšího než vytvořit si pěkný vztah k Bohu a jeho Synovi? Ale jak je možno v každodenních životních záležitostech dokázat, že tento pěkný vztah, tento důvěrný, vřelý, bezpečný poměr je opravdu skutečností?

Může nám pomáhat vztah k Bohu již dnes?

„Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají, . . . a uslyší jejich volání o pomoc a zachrání je.“ — Žalm 145:18, 19.

1, 2. Jak nám Davidova slova popisují znamenité postavení člověka, který má důvěrný vztah k Bohu?

KRÁL DAVID, který byl také prorokem, mluvil o štěstí člověka, jemuž Bůh počítá „spravedlnost bez skutků“: „Šťastni jsou ti, jimž byly prominuty bezzákonné skutky a jejichž hříchy byly přikryty; šťastný je muž, kterému Jehova rozhodně nepřičte hřích.“ (Řím. 4:6–8; Žalm 32:1, 2) Takovému člověku jsou odpuštěny jeho hříchy — je čistý v Božích očích. Jehova jej přijímá jako důvěrného přítele a dívá se na něj, jako by nebyl nespravedlivý, protože nespravedlnost působí oddělení od Boha.

² Když mluvil o znamenitosti takového postavení před Bohem, David řekl: „Žehnej Jehovovi, má duše, a nezapomínej na všechno jeho konání, tomu, který odpouští všechna tvá provinění, který uzdravuje všechny tvé neduhy, který žádá zpět tvůj život ze samotné jámy, který tě korunuje milující laskavostí a projevy milosrdenství, který uspokojuje tvůj celý život tím, co je dobré; tvé mládí se stále obnovuje jako u orla.“ — Žalm 103:2–5.

BOŽÍ PŘÁTELÉ

3. a) Jakým důvěrným výrazem se mohou na Boha obracet ti, jejichž hříchy jsou odpuštěny skrze Kristovu oběť? b) Jak si jednotlivec může zachovat toto postavení?

³ Takový člověk se může obracet na Boha jako na Otce. (Mat. 6:9) Když chybuje a hřeší, jako ostatně všichni nedokonalí lidé, může — když shledal, že tak jednal — prosit Boha o odpuštění a očištění a přitom si zachovat své správné postavení. Apoštol Jan o tom napsal: „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe a pravda není v nás. Když vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ — 1. Jana 1:8, 9.

4. Jak projevil Kristus důvěrný vztah k těm, kteří byli jeho učedníky?

⁴ Jak může v každodenním životě důvěrný vztah k Bohu ‚uspokojovat tvůj celý život tím, co je dobré‘? A jak vypadá takový vztah? Ježíš objasnil tento druh důvěrného vztahu, který měl k věrným apoštolům, když jim řekl: „Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Dále „se nestydí nazývat je ‚bratry‘ “. (Žid. 2:11) Je pravda, že Bible mluví o křesťanech jako o otrocích Boha a Krista. Avšak Bible často užívá lidských výrazů, to jest výrazů, které nám jsou běžné, aby nám určité věci objasnila. Je to kvůli naší nedokonalosti a často kvůli naší nezralosti v křesťanském poznání a porozumění. (Srovnej Řím. 6:19; 1. Kor. 3:1, 2; viz též Luk. 17:7–10.) Proto, i když je používáno slovo „otrok“, nás Ježíš Kristus ve skutečnosti miluje daleko více, než jakýkoli pán kdy miloval svého otroka, a přeje si, abychom byli ujištěni, že se na nás dívá jako na své přátele.

5. Jak zdůraznil Ježíš, že Bůh je nakloněn a blízký těm, kteří jej milují?

⁵ Ježíš zdůraznil, že Bůh je stejně blízký těm, kteří přicházejí ke Kristu, když řekl: „Jestliže mne někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec jej bude milovat a přijdeme k němu a budeme s ním přebývat.“ (Jan 14:23) Jaký důvěrnější vztah si můžeme žádat? (Srovnej Zjevení 3:20.) Když Ježíš řekl učedníkům, že odchází, aby byl se svým Otcem, ukázal, že Bůh je jim bližší, než si vůbec mohou představit: „V ten den se mě vůbec nebudete ptát. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Požádáte-li Otce o něco, dá vám to v mém jménu. Dosud jste vůbec o nic nežádali v mém jménu. Žádejte a dostanete, aby vaše radost byla dovršena. To jsem k vám mluvil v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu vám zřetelně oznamovat o Otci. V ten den budete žádat v mém jménu a já vám neříkám, že za vás budu prosit Otce. Vždyť sám Otec je vám nakloněn, protože jste měli náklonnost ke mně a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův zástupce.“ — Jan 16:23–27.

OCHRANA PŘED ŠPATNÝM JEDNÁNÍM

6, 7. a) Pokouší Bůh někoho ke hříchu? b) Jak k němu ‚postaví stráž a hlídku‘?

⁶ Ten, kdo má důvěrný vztah k Bohu, se jistě může těšit z ochrany před pádem do špatnosti. Ježíš řekl, že se k Bohu máme modlit: „A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ (Mat. 6:13) Je to podobné jako žalmistova modlitba: „Postav, Jehovo, stráž mým ústům, postav hlídku ke dveřím mých rtů. Nepřikláněj mé srdce k ničemu špatnému.“ — Žalm 141:3, 4.

⁷ I když Bůh připustil, aby se Kristus utkal s pokušením — věcí běžnou všem lidem — sám nikoho nezkouší špatnými věcmi. (Jak. 1:13) Na druhé straně však nebude násilím bránit člověku, aby si vybral špatnou cestu. Když se vyskytnou pokušení nebo zkoušky, Bůh ochraňuje člověka, který má k němu důvěrný vztah, tím, že mu otevře oči, aby jasně a ostře viděl nebezpečí, které mu hrozí. ‚Postaví k němu stráž a hlídku.‘ Ten, kdo je spojen s Bohem, dostane silné varovné signály, které upoutají jeho pozornost.

8. Jak odpovídá Bůh na modlitbu „Neuveď nás do pokušení“?

⁸ Například člověku, který je v pokušení, aby kradl nebo pomlouval, jsou okamžitě připomenuty určité varovné skutečnosti: špatný čin poškodí nebo zničí jeho výborný vztah k Bohu; takové skutky jsou proti zákonu lásky; uvádějí potupu na dobré jméno Boha a Krista, protože křesťan vyznává, že je jejich zástupcem; když se poddá špatným žádostem, přivodí potupu a zármutek sobě i svým milým; zneuctí křesťanský sbor, jehož je členem. Dobré svědomí, o něž žádal, když projevoval víru v Kristovu oběť za hříchy, bude vážně poraněno. Tyto varovné myšlenky vzniknou proto, že křesťan čte ustavičně Bibli, nebo působením Božího svatého ducha či někdy i některého spolukřesťana. Působí k jeho odstranění, aby bezhlavě a ukvapeně nenásledoval tělesné žádosti, jak je tomu u lidí, kteří nepečují