Rozumná žena projevuje nesobeckost

„Budu-li muset zahynout, zahynu.“ — Ester 4:16.

1, 2. a) O kterých dramatických událostech z pátého století př. n. l. budeme uvažovat a kde jsou zaznamenány? b) Kdo byl Asverus? c) Proč bude užitečný tento pohled do minulosti?

NÁDHERNÝ palác stál ve městě Susan (Susa). Kdo jej postavil? Pravděpodobně perský král Dáreios I. a jeho syn Xerxes I. Dekorativní materiály pro tuto stavbu byly přivezeny ze vzdálených míst. Například jeden Dáreiův nápis říká, že cedrové stavební dřevo bylo přivezeno z Libanonu, zlato ze Sard a Baktrie, stříbro a měď z Egypta a slonovina ze zemí jako Etiopie a Indie.

² Dnes zbývají z tohoto kdysi nádherného paláce pouhé sutiny. Ale prostřednictvím biblické knihy Ester, kterou bezpochyby napsal zbožný Hebrejec Mardocheus, můžeme „navštívit“ toto královské sídlo začátkem pátého století před naším letopočtem. Můžeme znovu prožívat dramatické události jednoho desetiletí (asi od roku 484 do 474 př. n. l.), kdy Boží lid stál tváří v tvář pravděpodobnému vyvraždění v celé Perské říši. Bylo to v době Asverově (zřejmě Xerxa I.). Odvážíme-li se nahlédnout do této vzdálené minulosti, získáme velký užitek, protože takové biblické zprávy byly napsány pro poučení zbožných lidí, „abychom svou vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději“. — Řím. 15:4.

SOBECTVÍ VEDE K PONÍŽENÍ

3–5. Jaký je hrad Susan? Jaké shromáždění se tam konalo ve třetím roce vlády krále Asvera?

³ Perský král Asverus, jehož říše zaujímá 127 právních obvodů od Indie po Etiopii, sedí na trůnu ve svém dočasném sídle na hradě Susan, což je složitá soustava královských budov ohražených pevností. Vládne nyní třetí rok a svolal konferenci svých knížat, služebníků, vojenských velitelů a šlechticů. Shromáždění trvá 180 dnů, snad proto, aby to bylo vhodné pro ty úředníky, kteří pro své povinnosti nemohou být přítomni všichni v téže době. (Snad šlo o nějaký vojenský důvod, protože řecký dějepisec Hérodotos zapsal, že ve třetím roce vlády krále Xerxa se konalo shromáždění, při němž byl vypracován plán válečného tažení proti Řecku.) — Ester 1:1–4.

⁴ Na závěr tohoto významného shromáždění pořádá král sedmidenní hostinu pro všechny lidi na hradě Susan. Tato hostina se koná na nádvoří palácové zahrady. Jen se podívej, jaké je to prostředí. Mezi ozdobnými předměty je zde plátno, bavlna, modrá látka upevněná šňůrami z jemných tkanin a purpurově červená vlna ve stříbrných kroužcích. Jsou zde mramorové pilíře a pohovky ze zlata a stříbra na dlažbě z porfyru, mramoru, perleti a černého mramoru. — Ester 1:5, 6.

⁵ Při této hostině se pije víno z nejrůznějších zlatých nádob. Peršané jsou proslulí tím, že se oddávají pití. Ale zvyk nutit hosty, aby pili určité množství, se při této hostině nedodržuje. — Ester 1:7, 8.

6. Jaká žena je Vasti a z čeho je to patrné?

⁶ Na jiném místě v komplexu královských budov perská královna Vasti pořádá hostinu pro ženy. Je právě sedmý den královy hostiny a královo srdce se rozveselilo vínem. Říká sedmi dvorním úředníkům, aby před něj a jeho hosty přivedli krásnou Vasti. Ale co to? Ona nechce uposlechnout králova slova. Asverus se v hněvu dotazuje svých sedmi nejbližších knížat, rady moudrých mužů, kteří jsou zběhlí v právních věcech. Král se ptá: „Co se má podle zákona stát s královnou Vasti?“ Tato sobecká žena se provinila neposlušností! — Ester 1:9–15.

7, 8. a) Vůči komu jednala Vasti špatně a k čemu vede její způsob jednání? b) Čemu se podle tvého názoru můžeme naučit z Vastina chování?

⁷ Poslouchej! Memuchan jako hlavní mluvčí sedmi knížat tvrdí, že Vasti se provinila nejen vůči králi, ale také vůči knížatům a lidu celé říše. Její chování se stane známým a všechny manželky, dokonce i kněžny, budou pohrdat svými manžely. Proto Memuchan navrhuje, aby král vydal výnos, že Vasti již před něj nesmí předstoupit a že její královská důstojnost bude dána lepší ženě. Pak budou všechny vdané ženy ctít své manžely. — Ester 1:16–20.

⁸ Toto doporučení se Asverovi líbí. Brzy jsou dokumenty rozeslány do všech právních obvodů, každému lidu v jeho vlastním jazyce. Tento výnos je nyní zapsán mezi nezměnitelné zákony Médů a Peršanů a určuje, „aby každý manžel stále jednal ve svém vlastním domě jako kníže“. (Ester 1:21, 22) Vasti stála její neposlušnost a sobectví královskou korunu. Tyto vlastnosti vedly k tomu, že byla ponížena.

POKORNÁ ŽENA ZÍSKÁVÁ PŘÍZEŇ

9. Jak má být vybrána královna, která má nahradit Vasti?

⁹ Nějaký čas to trvá, než se uklidní Asverova zloba. Potom podle doporučení králových ministrů ustanovení zplnomocněnci vyhledávají krásné mladé panny ve všech právních obvodech. Tyto ženy jsou přiváděny na hrad Susan a dány pod ochranu eunucha Hegaie. Vybrané panny dostávají masáže a mladá žena, která se bude nakonec Asverovi nejvíce líbit, bude učiněna královnou místo Vasti. (Mezi dobou, kdy byla sesazena Vasti a než byla vybrána její náhradnice, uplynuly asi čtyři roky, zřejmě proto, že král nebyl přítomen, když se účastnil války proti Řekům.) — Ester 2:1–4, 16, 17.

10. a) Kdo je Mardocheus? b) Kdo je Ester?

¹⁰ Na tomto hledání nové královny má velký zájem králův služebník Mardocheus. Tento zbožný Žid z kmene Benjamín je potomkem jistého Cise, jehož babylónský král Nabuchodonozor vzal z Jeruzaléma do zajetí spolu s králem Joachinem (Jekoniášem) a jinými (v roce 617 př. n. l.). Před nějakým časem se Mardocheus stal ochráncem židovské osiřelé dívky Hadasy, jejíž jméno znamená „myrta“. Jinak je známá jako Ester (což znamená „čerstvá myrta“) a je dcerou Mardocheova zemřelého strýce Abichaila. A jaká krásná mladá žena se z ní stala! Ano, má „pěknou postavu a krásné vzezření“. Nepřekvapuje, že když se hledá náhradnice za Vasti, má být Ester mezi mladými ženami, které byly shromážděny na hradě Susan a dány pod Hegaiovu stráž. — Ester 2:5–8, 15.

11. Jak jedná Hegai s Esterou? Co Ester podle Mardocheových pokynů nedává najevo?

¹¹ Hegaiovi se Ester líbí, a proto spěchá, aby jí dal předepsané masáže a přiměřený pokrm. Je skutečně vybráno sedm mladých žen, které jí mají posluhovat v nejlepší části domu žen. Ester nedává najevo, že je Židovka, a tak jedná podle pokynů svého staršího bratrance Mardochea. Šest měsíců dostávají vybrané panny masáže s myrtovým olejem, a potom šest měsíců masáže s olejem balzámovým. Potom každá žena přichází k Asverovi a pak se vrací do „druhého domu žen“ pod stráž Saasgazy, strážce králových souložnic. — Ester 2:9–14.

12. Jaké vlastnosti má Ester? Jak se na ni dívá Asverus a k čemu to vede?

¹² Ester je nesobecká, nespoléhá se na okázalé ozdoby, a proto nežádá nic, o čem se nezmiňuje Hegai. A přece získává přízeň v očích všech, kteří ji vidí. Je právě tebet (prosinec–leden), desátý měsíc sedmého roku Asverovy vlády. Napětí se zvyšuje, když je Ester přiváděna před krále. Je s ní spokojen? Skutečně ano! Perský vladař začíná milovat Esteru více než všechny jiné ženy a činí ji královnou místo Vasti. Šťastný král pořádá pro všechna knížata a služebníky velkou hostinu, „hostinu Esteřinu“. Kromě toho uděluje právním obvodům amnestii (snad prominutí poplatků, zproštění vojenské služby nebo vězení, nebo obojí). Asverus dále dává dary, které umožňuje jedině královské bohatství. Jaký je to čas radosti! — Ester 2:15–18.

13. a) Co je hlavní Esteřinou ozdobou? b) Jak mohou mít křesťanské ženy ve dvacátém století užitek z uvažování o tom, jak se chovala Vasti a Ester?

¹³ Přízeň získala skutečně pokorná žena. Ačkoli Ester je nyní perskou královnou, plní Mardocheovy pokyny. (Ester 2:19, 20) Podíváme-li se zpět, můžeme si dobře představit Esteru jako krásnou ženu v královském rouše. Ale její hlavní ‚zdobení‘ byl „skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou cenu v Božích očích“. (1. Petra 3:3, 4) Křesťanské ženy ve dvacátém století mají dobrý důvod, proč se vystříhat sobectví sesazené Vasti a napodobovat vlastnosti pokorné a nesobecké, zbožné Estery.

14. Proč se Mardocheus obzvláště radoval z toho, že se Ester stává královnou?

¹⁴ Také je zajímavé, že když byla Ester učiněna královnou, panovala velká radost, jíž se jistě z celého srdce účastnil i její starší bratranec Mardocheus. Jistě cítil, že to nakonec přinese užitek všem Židům v perských provinciích.

VĚRNÝ, ALE NEKOMPROMISNÍ

15. Jaké spiknutí oznamuje Mardocheus a co se stává se zrádci?

¹⁵ Ester zůstává ve styku s Mardocheem a řídí se jeho pokyny. V době, kdy Mardocheus sedal v králově bráně, dvorní úředníci Bigtan a Teres (kteří zřejmě střežili dveře králova soukromého pokoje), se stali nespokojenými a hledali způsob, jak vztáhnout ruku na Asvera. Jakmile se Mardocheus dovídá o spiknutí, okamžitě to říká Esteře, která mluví s králem v jeho jménu. Její prohlášení má za následek vyšetřování. Brzy jsou oba zrádci popraveni a jejich mrtvá těla jsou veřejně vystavena na kůlu nebo sloupu, protože jejich zločiny byly urážkou krále. Protože Mardocheus tehdy nedostává žádnou odměnu, jeho projev věrné oddanosti je zapsán do kroniky událostí. — Ester 2:21–23.

16, 17. a) Kdo je Aman? b) Proč Mardocheus nechce před Amanem padat na tvář?

¹⁶ Ačkoli Mardocheus je věrně oddaný a má správnou úctu k vládní autoritě, nečiní žádné kompromisy. Čas plyne a Asverus z nějakého důvodu jmenuje za ministerského předsedu jistého bohatého Amana. Podle královského příkazu se také všichni královi služebníci v bráně palácového pozemku klanějí před Amanem a padají před ním tváří k zemi. Ale podívej se na Mardochea! Ten tvrdošíjně odmítá padat tváří k zemi před nově ustanoveným ministerským předsedou. To vyvolává v Amanovi zlost. — Ester 3:1–5.

¹⁷ Proč zaujal Mardocheus takový rozhodný postoj? Nuže, Aman je Agagita, snad Amalechita královského původu. Jehova vydal nařízení o tom, že Amalechité mají být nakonec vyhlazeni, protože projevili nenávist vůči Bohu a jeho lidu, když napadli Izraelity v pustině. (2. Mojž. 17:8, 14–16; 5. Mojž. 25:17–19; 1. Sam. 15:1–33) Proto zbožný Mardocheus důsledně nechce padat na tvář před Amanem. Kdyby se skláněl, znamenalo by to nejen úctu vůči tomuto Amalechitovi, ale také smír s ním a poctu. Mardocheus je nepoddajný, protože je to věc zachování ryzosti k Bohu.

18. Co rozzlobený Aman chystá proti Mardocheovi a Židům v celé Perské říši?

¹⁸ Rozzuřený Aman začíná usilovat o zničení Mardochea i jeho lidu, Židů, v celé říši. V měsíci nisan, prvním měsíci dvanáctého roku Asverovy vlády, se proto bezohledný Agagita uchyluje k věštění. Přiměl ‚někoho [zřejmě nějakého astrologa], aby. . . metal pur, to jest los‘. Tím má být stanoven nejvhodnější den, kdy má být vyhlazen Jehovův lid. — Ester 3:6, 7.

19, 20. Co Aman lživě říká Asverovi o Židech? Co se proto děje?

¹⁹ Nyní Aman mluví s králem Asverem a líčí Židy jako nežádoucí přestupníky zákona. Tento Agagita dodává něco národohospodářsky přitažlivého, když říká: „Ať je napsáno, že mají být zničeni; a zaplatím deset tisíc stříbrných talentů [několik miliónů dolarů] do rukou těch, kteří konají tu práci, aby to přinesli do králova pokladu.“ — Ester 3:8, 9.

²⁰ Věří Asverus těmto falešným obviněním? Věří! Král snímá svůj pečetní prsten, jehož se používá k pečetění úředních dokumentů, a dává jej Amanovi. „Stříbro je dáno tobě, rovněž ten lid, abys s ním udělal, co je dobré v tvých vlastních očích,“ říká perský vládce. Pod Amanovým vedením zakrátko královští sekretáři píší dopisy obsahující výnos o zničení Židů. Zlý Agagita pak používá pečetního prstenu se zvláštním královským symbolem. Aman tiskne prsten do vosku nebo nějaké jiné látky na těchto dokumentech, aby označil, že jsou věrohodné. — Ester 3:10–12.

21. Co se má podle královského výnosu stát Židům 13. adara ve dvanáctém roce Asverovy vlády?

²¹ Zakrátko mají dopisy v ruce poslové, jedoucí na rychlých poštovních koních. Výnos vydaný v různých jazycích a roznesený po celé říši dává oprávnění k plenění a vyhlazení Židů. Kdy? 13. dne zimního měsíce adaru (únor–březen). Je proto pochopitelné, že v době, kdy Asverus a Aman spolu sedí a pijí, je velké rozrušení v městě Susan, v němž je mnoho Židů. — Ester 3:13–15; 9:18.

ČAS K ODVAZE

22. Když se Mardocheus a ostatní Židé dovídají o plánu k vyvraždění, jak na to reagují?

²² Když se Mardocheus dovídá o plánu na vyvraždění, trhá svá roucha, bere na sebe hrubou pytlovinu a popel jako symbol truchlení a hlasitě a hořce křičí. Nadcházející neštěstí vyvolává podobně velké truchlení mezi Židy ve všech právních obvodech. Rovněž se však postí a k Jehovovi Bohu jistě vystupuje mnoho modliteb. — Ester 4:1–3.

23. Co přikazuje Mardocheus Esteře? Co by se ale mohlo stát, kdyby předstoupila před krále bez pozvání?

²³ Také Ester je zachvácena velkou bolestí. Posílá Mardocheovi oděvy, aby si je oblékl místo pytloviny, ale on je nepřijímá. Na otázku, proč tak jedná, odpovídá tím, že posílá královně opis právě vydaného zákona a přikazuje jí, aby předstoupila před krále a zastala se svého lidu. Jak reaguje ona? ‚Každý ví, že muž nebo žena přicházející ke králi bez zavolání budou usmrceni. Takový člověk zůstane naživu jen tehdy, jestliže král vztáhne zlaté žezlo. Pokud jde o mne, nebyla jsem k němu povolána již třicet dnů.‘ (Ester 4:4–11) Ano, Ester přijde o život, jestliže král výslovně neschválí její přítomnost tím, že by k ní vztáhl své žezlo, tyč, kterou má jako symbol své královské moci. Skutečně bude třeba odvahy a víry v Jehovu, má-li jít ke králi bez pozvání.

24. Čemu Mardocheus věří ohledně důvodu, proč byla Ester uvedena do královské důstojnosti?

²⁴ Mardocheus však odpovídá: „Nepředstavuj si ve své vlastní duši, že králova domácnost unikne spíše než všichni ostatní Židé. Jestliže totiž budeš v této době zcela mlčet, úleva a osvobození vzejde pro Židy odjinud, ale ty a dům tvého otce, vy zahynete. A kdo ví, zda jsi nedosáhla královské důstojnosti právě pro dobu, jako je tato?“ (Ester 4:12–14) Mardocheus věří, že Ester byla uvedena do královské důstojnosti právě v této době se zcela zvláštním účelem k osvobození Božího lidu. Projeví však Ester nesobeckost, odvahu a víru?

25. Co činí Ester, Mardocheus a Židé v Susan, když se postí?

²⁵ Ester odpovídá a vybízí Mardochea, aby shromáždil všechny Židy v Susan a aby se za ni postili. Říká: „I já se budu stejně postit se svými mladými ženami a pak vejdu ke králi, což není podle zákona; a budu-li muset zahynout, zahynu.“ Ester dá v sázku svůj vlastní život, ale tato rozumná žena je rozhodnuta odvážně a nesobecky jednat ve prospěch svého lidu. A tak Ester, Mardocheus a Židé v Susan spojují modlitby s půstem a vzhlížejí k Jehovovi Bohu, aby je vysvobodil. — Ester 4:15–17.

26. Co může být v dnešní době dovoleno nepřátelům Božího lidu? Co by proto měli činit pomazaní křesťané a jejich Bohu oddaní druhové?

²⁶ Také v dnešní době musí statečně čelit zkouškám a nepřátelům duchem pomazaní následovníci Ježíše Krista, kteří jsou duchovními židy, i jejich druhové. (Řím. 2:28, 29) Vládnoucí král, Ježíš Kristus, snad připustí, aby nepřátelé Božího lidu šli až do krajnosti ve svém úsilí zničit je. Jak je tedy důležité, aby pomazaní křesťané a jejich Bohu oddaní druhové jednali statečně, modlili se o božskou moudrost a projevovali vítěznou víru! Bude však Jehova dále podporovat svůj lid? Posuď to sám, podle toho, jak se před námi dále rozvíjejí dramatické události z doby Estery.

Jehova neopouští svůj lid

„Jehova neopustí svůj lid ani nezanechá své vlastní dědictví.“ — Žalm 94:14.

1, 2. Co řekl prorok Samuel a žalmista o Jehovovu vztahu k jeho lidu?

„JEHOVA neopustí svůj lid pro své veliké jméno.“ To řekl prorok Samuel. Podobně prohlásil žalmista: „Jehova neopustí svůj lid ani nezanechá své vlastní dědictví.“ — 1. Sam. 12:22; Žalm 94:14.

² Vkládáš osobně důvěru do takových slov? Mohli si být Ester, Mardocheus a Židé ve své době jisti, že Jehova neopustí svůj lid? Uvidíme.

JEDNÁNÍ S DŮVĚROU V JEHOVU

3. a) Co se děje, když Ester bez pozvání předstupuje před krále Asvera? b) Co Ester žádá?

³ Postižení Židé v Perské říši se nyní již třetí den postí a modlí k Jehovovi. Statečná, nesobecká královna Ester se oblékla do královského roucha a bez pozvání stojí ve vnitřním nádvoří králova domu. Král Asverus vidí královnu ze svého trůnu. Je odsouzena? Není. Asverus k ní vztahuje zlaté žezlo a ona se přibližuje a dotýká se jeho konce. Ester získává královu přízeň a slyší, jak jí král říká: „Co máš, královno Ester, a jaká je tvá žádost? Až do poloviny království — ať i to je ti dáno!“ Ester odpovídá tím, že zve Asvera a ministerského předsedu Amana na hostinu, a její půvabné pozvání je přijato. — Ester 5:1–5.

4. Co kazí Amanovi radost, když se vrací z Esteřiny hostiny?

⁴ Později toho dne se perský monarcha a Agagita Aman účastní Esteřiny hostiny. Během doby se král ptá Estery: „Jaká je tvá prosebná žádost?“ Ester odpovídá tím, že zve Asvera a Amana k hostině na příští den. Když odcházejí, Aman se raduje. Jakmile však vidí, že se Žid Mardocheus, který zachovává ryzost, před ním nechvěje, je Amalechita zachvácen zlobou, ačkoli projevuje sebeovládání. Aman vstupuje do svého domu a volá k sobě svou manželku a své přátele. Nemůže odolat touze, aby se mohl pochlubit a říci jim, jak jej Asverus povýšil nad všechna knížata a nad všechny královy služebníky. — Ester 5:6–11.

5. Co má Aman podle doporučení své manželky a přátel udělat s Mardocheem?

⁵ „A co více,“ pokračuje Aman, „na hostinu, kterou uspořádala královna Ester, neuvedla s králem nikoho jiného kromě mne, a na zítřek jsem k ní také s králem pozván.“ Něco však vychloubačného Agagitu znepokojuje, neboť dodává: „Ale přes to všechno — nic z toho mi nevyhovuje, dokud vidím toho Žida Mardochea sedět v králově bráně.“ Amanova manželka Zeres a jeho přátelé jsou si jisti, že vědí o řešení. Říkají: „Ať připraví padesát loktů vysoký kůl. Potom ráno řekni králi, aby na něm pověsili Mardochea. Pak jdi s králem radostně na hostinu.“ To je myšlenka! Mardocheovo mrtvé tělo by viselo na kůlu padesát loktů (73 stop neboli 22 metrů) vysokém! ‚Dobře!‘ myslí si povýšený Aman, a dává vztyčit kůl. — Ester 5:12–14.

6. Jaký postoj zaujímají dnešní křesťané podobně jako Mardocheus a Ester?

⁶ Čekáme, jak se budou události rozvíjet příští den, a můžeme proto zatím uvažovat o jednání Mardochea a Estery. Oba vložili důvěru v Jehovu a hledají jeho vedení. Z lásky k Jehovovu lidu dala Ester dokonce v sázku svůj život a odvážně bez pozvání předstoupila před krále. Podobně jako Mardocheus a Ester projevují i v dnešní době pomazaní křesťané lásku k celému Božímu lidu. A přes pronásledování ze strany náboženských odpůrců Boží novodobí služebníci jednají s bezpodmínečnou důvěrou v Jehovu.

JEHOVOVA RUKA SE STÁVÁ PATRNĚJŠÍ

7. Co může Jehova učinit s vládními mocnostmi, aby splnil svou vůli?

⁷ Když Jehova chce, může řídit nebo ovládat vládní mocnosti, aby byla splněna jeho vůle. Proto inspirované přísloví výstižně říká: „Srdce královo je jako potoky vody v ruce Jehovově. Obrátí je, kam se mu zalíbí.“ (Přísl. 21:1; Dan. 2:21) Pozoruj nyní, jak se ruka Nejvyššího za dnů Mardochea a Estery stává patrnější.

8. Co se jednou děje, když Asver nemůže spát?

⁸ Asverus té noci před druhou hostinou nemůže spát, zřejmě totiž působí Jehovova ruka. Král snad dochází k závěru, že něco zanedbal, a proto si dává číst knihu záznamů. Konečně slyší zprávu o tom, jak Mardocheus projevil věrnou oddanost, když odhalil vražedná spiknutí dvou dvorních úředníků Bigtana a Terese. Král se však dovídá, že tento věrný čin zůstal neodměněn. Proto se perský vladař rozhoduje, že Mardocheus má být poctěn. — Ester 6:1–3.

9. Jaký rozmařilý obřad navrhuje Aman, protože si myslí, že bude poctěn on sám?

⁹ Aman, který chystá plán, získává druhý den ráno přístup ke králi Asverovi. Než však Agagita může provést svůj vražedný záměr proti Mardocheovi, ptá se jej král: „Co se má stát s mužem, v jehož cti našel sám král zalíbení?“ Aman si říká ve svém srdci: „V kom by král našel větší zalíbení, aby mu prokazoval čest, než ve mně?“ Potom si Aman bezpochyby představuje sám sebe v úloze vysoce poctěného člověka a říká: ‚Vyveď králova koně s královskou čelenkou na hlavě. [Pro povýšeného Amana není obyčejný kůň dosti dobrý!] Ať je ten muž oblečen do králova vlastního královského roucha. Potom se ten muž má projíždět na veřejném náměstí ve městě a má se před ním nahlas provolávat: „Tak se děje muži, v jehož poctě sám král nalezl zalíbení.“ ‘ — Ester 6:4–9.

10. a) Jakou ničivou citovou ránu prožívá Aman? b) Dostává Agagita po obřadu k poctě Mardocheově od manželky a přátel nějakou útěchu?

¹⁰ Asverus říká: „Rychle, vezmi roucho a koně, jak jsi řekl, a učiň tak Židu Mardocheovi, který sedí v královské bráně. Nenech nic nesplněno z toho, co jsi řekl.“ Jaká je to ničivá rána pyšnému Amanovi! Co však může dělat? Kdyby to nesplnil, znamenalo by to jistou smrt. A tak zanedlouho Mardocheus, oděný královským rouchem sedící na královském koni, jede po veřejném náměstí a ponížený Aman před ním provolává: „Tak se děje muži, v jehož poctě nalezl zalíbení sám král.“ Potom se Mardocheus vrací ke králově bráně a Aman spěchá do svého domu, truchlí a má zakrytou hlavu, protože se stydí. Jeho manželka a přátelé jej nijak neutěšují, protože říkají: „Je-li Mardocheus, před nímž jsi počal klesat, ze semene Židů, neobstojíš před ním, nýbrž před ním nepochybně klesneš.“ Ano, v tom, že Aman musel vykonat veřejný obřad k poctě Mardocheově, vidí Agagitova manželka i jeho přátelé zlé znamení, že Aman před tímto Židem klesne. Sotva Aman zaslechl tato hrozná slova, přicházejí královi dvorní úředníci a berou jej na druhou Esteřinu hostinu. — Ester 6:10–14.

ODVÁŽNÁ KONFRONTACE A SMĚLÉ ODHALENÍ

11, 12. a) Co říká Ester o sobě a o svém lidu při druhé hostině, jíž se účastní Asverus a Aman? b) Jak reaguje Aman, když je označen jako člověk, který něco zkresluje a osnuje zrádný plán? Proč je Ester neoblomná?

¹¹ Při hostině se Asverus ptá: „Jaká je tvá prosebná žádost, královno Ester?“ K odpovědi je třeba odvahy, ale královna říká: „Jestliže jsem nalezla přízeň v tvých očích, o králi, a zdá-li se to králi dobré, ať je mi dána má vlastní duše na mou prosebnou žádost a můj národ na moji žádost. Neboť jsme byli prodáni, já i můj národ, abychom byli vyhlazeni, zabiti a zničeni. Kdybychom byli prodáni za pouhé otroky a služebné, byla bych mlčela. Avšak trápení není přiměřené, je-li králi ke škodě.“ — Ester 7:1–4.

¹² Co to znamená? Ano, královna Ester je Židovka, a byl vydán výnos o vyhlazení jejího lidu! Asverus chce vědět, kdo za to nese odpovědnost. Ester směle říká: „Ten muž, ten protivník a nepřítel, je tento zlý Aman.“ Královna jedná čestně, když odhaluje nyní vyděšeného Amalechitu v jeho přítomnosti. Ester statečně poukázala na to, že se Aman provinil hrubým zkreslováním, a řekla o něm, že osnuje zrádné spiknutí proti zájmům samotného perského monarchy. Král naplněn zlobou odchází do palácové zahrady. Zděšený Aman ví, že od Asvera nemůže očekávat žádné milosrdenství, a proto padá na pohovku, na níž spočívá Ester. Prosí o svůj život. Ester však nepovoluje, protože to by se nelíbilo Jehovovi, který vydal výnos o tom, že Amalechité mají být úplně vyhlazeni. — Ester 7:5–8.

13. Co se děje Amanovi na příkaz krále Asvera?

¹³ Když se Asverus vrací ze zahrady, vidí zoufalého Amana na Esteřině pohovce a volá: „Má u mne v domě dojít také ke znásilnění královny?“ Král okamžitě odsuzuje zlého Agagitu k smrti. Brzy visí Amanovo mrtvé tělo právě na tom kůlu, který vztyčil pro Žida Mardochea. Teprve tehdy se utišuje králova zloba. — Ester 7:8–10.

14. Co je možno v dnešní době přirovnat k tomu, že se Ester představila jako Židovka a směle odhalila Amana jako nepřítele Božího lidu?

¹⁴ Díváme-li se zpět, pozorujeme, že statečná Ester nejen odhalila, že je Židovka, ale také směle odhalila Amana jako nepřítele Božího lidu. Podobně i dnes ti, kteří se od první světové války stali pomazanými následovníky Ježíše Krista, spolu s dřívějšími pomazanými o sobě statečně prohlásili, že jsou duchovní židé, a jako takoví že jsou svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) A jistě mají nepřátele. Například duchovenstvo křesťanstva se snaží o zničení Jehovova lidu, podobně jako Aman. Ale praví křesťané směle odhalili tyto nenávistné nepřátele, jejichž plány nedospějí dále než plány Amalechity Amana, který neměl žádné výčitky svědomí. Je to proto, že Jehovův lid, který směle mluví Boží slovo, má božskou podporu, když musí čelit spiknutím a pronásledování. — Iz. 54:17; Sk. 4:29–31.

TÍSEŇ SE MĚNÍ V JÁSÁNÍ

15. Co se děje s Amanovým domem? Do jakého postavení je jmenován Mardocheus?

¹⁵ Dům popraveného Amana dá Asverus Esteře, která králi řekla o svém vztahu k Mardocheovi. Vladař také bere svůj pečetní prsten, který byl vzat Amanovi, a dává jej Mardocheovi, čímž činí tohoto věrného Žida ministerským předsedou místo Agagity. Ester jedná v souladu se zmocněním, které dostala od krále, a ustanovuje Mardochea nad Amanovým domem. — Ester 8:1, 2.

16. Jak reaguje Asverus na Esteřinu prosebnou žádost a jaké zmocnění uděluje ve prospěch Židů?

¹⁶ Ester ještě jednou uvádí v zájmu svého lidu do nebezpečí svůj život, opět vchází bez pozvání před krále a s pláčem padá u jeho nohou. Asverus vztahuje své zlaté žezlo, Ester vstává a říká: ‚Zdá-li se to králi dobré a nalezla-li jsem před ním přízeň, ať je připravena psaná listina, aby byl zmařen Amanův plán. Jak mohu snést pohled na neštěstí svého lidu a na zničení svých příbuzných?‘ Zákony Médů a Peršanů jsou nezměnitelné, a proto Asverus zmocňuje Esteru a Mardochea, aby napsali v jeho jménu úřední listinu, která by naopak byla ve prospěch Židů. — Ester 1:19; 8:3–8.

17, 18. a) Co činí Mardocheus ve prospěch Židů v celé Perské říši a jaké dostávají právo ve spojitosti se 13. adarem? b) Jak Židé reagují na tento nový výnos?

¹⁷ A tak nově jmenovaný ministerský předseda začíná jednat. 23. dne měsíce sivanu (květen–červen) jsou povoláni královi sekretáři a Mardocheus diktuje výnos s opačným účinkem. Brzy se dostane k Židům, k ostatním lidem a k vládním úředníkům — satrapům (neboli místokrálům), k podřízeným vládcům a knížatům ve 127 perských právních obvodech. Mardocheus potvrzuje pravost listin tím, že je zapečeťuje královským pečetním prstenem. A jaký je obsah nového zákona? Král Asverus udělil Židům právo, aby se shromáždili a zastali se svých duší, aby zničili ty, kteří jim projeví nepřátelství. Ano, 13. adara (únor–březen), v den kdysi určený pro jejich vyhlazení, se budou moci bránit! Bez meškání vyjíždějí poslové na rychlých poštovních koních, které vyměňují, a roznášejí nový výnos do všech částí rozlehlé říše. — Ester 8:9–14.

¹⁸ Ministerský předseda Mardocheus vychází od krále oblečen do královského roucha z modré látky a plátna. Obléká si plášť z jemné vlny purpurově červené barvy a má na hlavě velkou zlatou korunu. Jistě má důvod ke štěstí, protože byl vydán tento nový výnos. Ano, v Susan vládne radost, a nakonec mají radost Židé po celé říši; mají hody a dobrý čas. Lid dokonce pocítil k Židům posvátnou úctu, a mnozí se stávají proselyty. — Ester 8:15–17.

19. Když uvažuješ o Amanově spiknutí, o novém dekretu a událostech, jež s tím byly spojeny, vidíš v tom povzbuzení pro dnešní křesťany?

¹⁹ Uvažování o těchto událostech poskytuje povzbuzení dnešním křesťanům. Jako Aman činil plány, že zničí přirozené Židy, tak se i náboženští vůdci křesťanstva snaží vyhladit dnešní duchovní židy, Kristovy duchovní bratry. Ježíš, který vykonává královskou moc nad zemí, jako kdysi Asverus vládl nad Perskou říší, připustil takové pokusy, ale umožnil svým pomazaným následovníkům, aby zastávali svůj život jako Jehovovi křesťanští svědkové. A navíc tisíce čestně smýšlejících lidí, podobných perským proselytům za dnů Estery, se postavilo na stranu těchto duchovních židů, neboť přijali pravé uctívání. — Zach. 8:23; Gal. 6:16.

JEHOVA PODPORUJE SVŮJ LID

20. Jak se dařilo Židům a jejich nepřátelům 13. a 14. adara?

²⁰ Uplynulo již několik měsíců a nadešel 13. den měsíce adar. Židé se shromažďují ve svých městech a vztahují ruku proti těm, kteří jim chtějí ublížit. Nikdo nemůže obstát před Božím lidem. Těm ve skutečnosti pomáhají vládní úředníci, protože takoví muži pocítili posvátnou úctu před Mardocheem. Ale to, že Židé porážejí lidi, kteří je nenávidí, je ve skutečnosti výsledkem Jehovovy podpory. Jen na samotném hradě Susan pobíjejí 500 mužů, a je usmrceno 10 Amanových synů. V celé říši je zničeno 75 000 nepřátel, ale Židé nikde nedrancují. Podle Esteřiny žádosti král Asverus dovoluje Židům v hlavním městě Susan, aby bojovali ještě o jeden den dále, a tehdy pobili ještě 300 mužů, ale nikde nedrancovali. Také těla Amanových deseti synů byla pověšena. Když Židé zničili své nepřátele, učinili v obvodech mimo město 14. adar a ve městě Susan 15. adar dnem k hodování a jásání. — Ester 9:1–19.

21. Jakou slavnost jsou Židé povinni dodržovat každoročně podle Mardocheova výnosu? K čemu to má sloužit?

²¹ Jehova vysvobodil svůj lid a oni na to mají vzpomínat. Mardocheus tedy posílá Židům po celé říši psané listiny. Proč? Aby jim uložil jako povinnost, že mají každoročně vzpomínat na 14. a 15. adar jako na dny, kdy mají hodovat, dávat si dary a radovat se. Později byl o tom Židům poslán další dopis s potvrzením od královny Estery. Tato slavnost na památku vysvobození se jmenuje purim; jméno souvisí s Amanovym jednáním, když dal metat pur neboli los, aby určil příznivý den, kdy má být proveden vyhlazovací plán, což se nakonec obrátilo proti němu samotnému. — Ester 9:20–32.

JEHOVA VYSVOBOZUJE SPRAVEDLIVÉ

22. Co dále činí Mardocheus ve svém vysokém vládním postavení ve prospěch Božího lidu?

²² Pro Esteru, Mardochea a ostatní Židy krize pominula. Jehova neopustil svůj lid. Časem král Asverus ukládá zemi a mořským ostrovům nucené práce. (Například někdy během své vlády dokončil mnoho z budovatelského díla, které začal jeho otec Dáreios I. v Persepoli.) Vysoké vládní postavení — ve skutečnosti druhé postavení po králi — zastává Mardocheus. Tento věrný Žid, kterého Boží oddaný lid uznává a respektuje, dále působí k jejich dobru a mluví pokojně ke všem jejich potomkům. — Ester 10:1–3.

23. Jaké znamenité vlastnosti projevují Mardocheus a Ester?

²³ Mardocheus byl skutečně muž, který projevoval víru, statečnost, rozhodnost, ryzost a věrnou oddanost Jehovovi i Božímu lidu. Ester byla rozumná žena, která mlčela, když to bylo nutné, ale nebojácně mluvila v pravý čas. Přijala Mardocheovu radu, i když tím ohrožovala vlastní život. Tato krásná a pokorná žena skutečně projevila svému lidu lásku, nesobeckost a věrnou oddanost. Ona i Mardocheus plně důvěřovali v Jehovu a na modlitbách hledali božské vedení.

24. Čím si může být jist Jehovův lid v dnešní době vzhledem k tomu, jak Bůh jednal s Mardocheem, Esterou a ostatními Židy?

²⁴ Jaké to jsou krásné příklady pro dnešní Boží lid! Tváří v tvář odporu a pronásledování slouží bok po boku, věrni Jehovovi a sobě navzájem. Ano, důvěřují, že je bude Jehova Bůh podporovat a že je vysvobodí, stejně jako podporoval a vysvobodil Esteru, Mardochea a jejich lid. (Fil. 1:27–30) Je pravda, že „mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech vysvobozuje“. (Žalm 34:19) Ať je tedy oznamována chvála našemu Bohu; a důvěřujme v něj, protože Jehova neopouští svůj lid.

Uznání v Jehovových očích

Skutečnost, že někdo má Boží přízeň, není zárukou toho, že zůstane uznaným Jehovovým služebníkem. Například Izraelité byli osvobozeni z otroctví v Egyptě a přivedeni do země Kanaán. Přece však okolnost, že byli Božím národem, nebyla pro ně zárukou, že se nezmění jejich vztah k Nejvyššímu. Když začali uctívat modly a i v jiném ohledu pohrdat Jehovovým zákonem, ztratila okolnost, že si je Bůh vybral kvůli jejich věrným předkům, svůj význam. Všemohoucí jim řekl prostřednictvím proroka Ámose: „Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, o synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filištínské z Kaftor, a Syrské z Kir?“ — Ámos 9:7, „KB“.

Izraelité snad byli hrdí na to, že si je Bůh vybral. Pro svou nevěrnost však nebyli v Jehovových očích lepší než Mouřeníni. Obřízka pro ně ve skutečnosti neměla žádný význam. O staletí později zdůraznil apoštol Pavel stejnou myšlenku: „Obřízka je opravdu užitečná jen tehdy, jestliže jednáš podle zákona; jestliže však přestupuješ zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou.“ — Řím. 2:25.

Podobně to bylo s osvobozením Izraelitů z Egypta. Sama skutečnost, že byli vyvedeni z Egypta, nedávala záruku, že se na ně Jehova Bůh trvale dobře dívá. V případě nevěrných Izraelitů bylo zázračné osvobození jejich předků z Egypta stejně malou zárukou, že se budou dále těšit z Boží přízně, jako vyvedení Filištínů a Syřanů z jejich předchozího bydliště.

Tím bylo značně zdůrazněno, že Boží uznání nezávisí na tom, z jakého národa, kmene nebo rodiny člověk pochází. Pouhé předstírání, že člověk je Božím služebníkem, znamená málo, jestliže nekoná Jehovovu vůli.